luculi přečtené 729

Králova klec 2017, Victoria Aveyard

Po letech jsem se rozhodla vrátit k této sérii, abych se konečně dostala na konec a věděla, jak to dopadne. S velkým sebezapřením jsem knihu otevřela, jelikož už to není zrovna můj šálek čaje. Uznávám, že to bylo docela čtivé a tenhle druh fantasy mě vždycky bavil. Jenže díky kategorii young adult hodně záleží na způsobu, jakým je to nakonec zpracováno. A tady jsem musela neustále vyvracet oči. Jednak díky tomu, že se v podstatě mnoho nedělo v poměru k počtu stránek. Pořád jen nějaké skuhrání a pokusy o temnou atmosféru, které vůbec nefungují. A taky nejsem zrovna příznivcem toho, aby se neustále rozebíraly emoce a pocity nebo sledovat hrdinčino rozpolcení mezi chlapy. Osud hlavní hrdinky taky nepůsobí jako takové peklo. Jako pardon, je sice v zajetí a hlídá ji stráž, ale má luxusní pokoj a ne celu v podzemí. Jídlo dostává. Jediné utrpení, kterého se jí dostalo, tak že jí zablokovali její schopnosti a vrtali se jí v hlavě. To bylo pro ni asi nejhorší. Přitom se mezi přáteli zhroutí a najednou je jako porcelán, aby chvíli na to prohlásila, že se k ní nemusí chovat jako k panence. Tak vážně nechápu, proč se hroutí a pak zase ne... Je to v tomto ohledu hodně nedomyšlené. Hraje si to na něco, na co absolutně nemá. Nějaké velké dějství se taky nekoná. A když už se něco řešilo, nepůsobilo to dost uvěřitelně. I logická návaznost mezi 'scénami' trochu kulhala. Takže vlastně nemám ani za co chválit. Momentálně ani netuším, zda mám vůbec chuť zjišťovat, jak to tedy vlastně dopadne. Nejspíš mě to už ani nezajímá, ale nechám si to ještě projít hlavou. Jsem sice odpůrce ya, ale znám knihy této kategorie, které mám ráda a jsou tisíckrát lepší než toto...... celý text

Sestry z vinice 2022, JoAnn Ross

Příběh tří žen, které spojuje společný otec. V momentě, kdy zemře a začne se řešit dědictví, změní se všem život. Každá je naprosto rozdílná a přesto najdou i něco společného. A v mnoha ohledech změní i své životní postoje. Vyprávění je opravdu hodně rozštěpené, protože se pomalu seznamujeme s každou z nich a jejich životy a navíc se pak seznámí i se svou babičkou, která jim vypráví o svém mládí a druhé světové válce. Takže si tu čtenář najde opravdu hodně různorodých momentů, od promarněným šancí, přes problémové dospívání, vztahy rodičů, dětí ale i ty manželské, nacházení nových lidí až po minulost díky válce. Celé se to četlo na výbornou, velice jednoduché a přímé popisy, i když občas trochu ten překlad vázl. Sem tam se ztrácely nebo přebývaly 'se' a 'to'. Věty byly zvláštně poskládané. Nebo chyběly uvozovky, což mě při čtení mátlo. A trochu ten konec byl na mě moc sladký, ale jinak nemám co vytknout. Takové pohodové čtení o rodině a přátelství bych si nechala líbit častěji...... celý text

Píseň severu 2021, Michaela Merglová

Tak nevím, jestli byl dobrý nápad tohle číst tak brzy. Teď budu muset čekat do listopadu na další díl a to se mi zrovna nelíbí. Po celou dobu jsem si říkala, jak je kniha pomalá, vypráví různá dobrodružství hlavních hrdinů a je spíše složená jakoby z povídek. Což mi ani v nejmenším nevadilo. Působilo to na mě docela pohádkově a hodně jsem oceňovala, že nejde o nějakou megalomanskou fantasy, co slibuje epický příběh a podobně. Ne, že by tu samozřejmě žádné bitky nebyly, nebo příslib něčeho velkého a temného. Působí to spíš tak uvolněně a pohodově. Doplněno je to spoustou humoru, nejednou jsem se nasmála nad některými omyly či pošťuchováním mezi přáteli. V podstatě se celou dobu až tak nic zásadního nedělo, dokud nepřišly poslední stránky a vše se nezměnilo. Závěr byl pro mě zklamáním jen z jediného důvodu a to, že nemám po ruce další díl, jelikož bych se do něj ihned pustila. To, co se tam stalo a zůstalo tak otevřeno, mi teď rozhodně nedá spát. Jak jsem totiž už během čtení zjistila, sice se tu dají najít dobré konce, ale nic není jisté a ne každý může mít takové štěstí. Bylo to výborné. Po celou dobu jsem se bavila, i když jsem si občas připadala, že v tom množství stránek se vůbec nehýbu. Ale nelituji ani jedné. Jazykově výborné, popisné tak akorát, čtivé, vtipné, akční, poutavé. S čím jsem bojovala, tak akorát s formou slova 'drakobijce'... Nejraději bych to ale sjela znovu a hned. Jak už bylo mnohokrát naznačeno, je to takový český Zaklínač, ale pro mě stokrát lepší a zajímavější.... celý text

Sherlock Holmes a Boží dech 2021, Guy Adams

Tak hezky na rovinu, tohle byla největší hovadina, co jsem zatím měla možnost číst. Jaký Sherlock Holmes? Kromě konce, kdy laskavě přišel na scénu, aby se snažil vše vysvětlit, se tam jen mihnul. Což bylo dost slabé. Watson byl velkou část doby na facku, dost protivný, s neustálou chutí být nepříjemný na ostatní. Největší kámen úrazu však byly ty řeči o magii a zaklínadlech, démonech a dimenzích, neustálé náznaky paranormálních jevů. Normálně v nějaké duchařině či hororu by mi to nevadilo, ale ne v takové míře v Sherlocku Holmesovi. Většina knihy je tedy naprosto o ničem, nudná slátanina, kterou ani závěr s vysvětlením nezachrání, protože to vůbec nepůsobí uvěřitelně a logicky. Tohle byla ta nejdebilnější kombinace, kterou autor mohl vymyslet.... celý text

Syn času 2021, Deborah Harkness

Hned po oznámení o vydání, jsem se těšila na pokračování. Ale kdybych si knihu nepořídila, o nic bych nepřišla. Původně jsem myslela, že bude celá jen o Marcusově minulosti. O tom, jak žil, jak se stal upírem a co bylo prostě potom. Navíc šlo o 18. století, takže další plus. Ale chyba lávky. Sice se tyhle informace během čtení dozvím, ale tato fakta jsou prokládaná dalšími zbytečnými pasážemi. Například přeměna jeho přítelkyně Phoebe mi přišla absolutně zbytečná a nic neříkají. To, jak se upír rodí a co obnáší jeho výcvik, bylo dost nezajímavé a nudné. Myslím, že v některých věcech bylo lepší používat jen náznaky a ponechat nějaké to tajemno. Takové upíří detaily nebyly nutné. A další linkou byla Diana a její rodina. Což mě bavilo ještě méně. Kromě toho, že řešili nějaké problémy upírů v minimálním měřítku, tak šlo hlavně o dvojčata, protože netušili pořádně, co z nich vyroste. A tak v podstatě došlo jen k nakousávání něčeho, co je prostě na další dlouhý příběh, který se sem nevešel. To se mi zdálo zbytečné. Kdyby pozornost neodváděla Phoebe a Dianina větev, určitě bych si čtení mnohem více užila. Stačil by prostě výlet do minulosti s Marcusem. Takto to bylo rozkouskované na několik částí, několik míst a do dvou časových rovin. Kniha byla dlouhá, nudná, ne příliš záživná a navíc se zabývala zbytečně mnoha postavami. Což zavání tím, že autorka třeba napíše další díly, aby ty mezery mohla zase zaplňovat. Nicméně mě tenhle svět už nebaví... 2.5*... celý text

Sherlock Holmes a Rudá věž 2020, Mark A Latham

Další Sherlock z mé výzvy je překonán. Tentokrát to byl ale trošku větší oříšek. Na rozdíl od předchozího dílu od Omegy tu bylo hodně malé natěsnané písmo, což mi jaksi brzdilo čtení a jednak mi obsahová stránka příliš nesedla. Víc jak sto stránek je vypravěčem pouze Watson, který je v sídle svého přítele obklopen spiritisty. Bylo to dlouhé, pomalé a strašně moc popisné. Obvykle u příběhů s SH jde všechno tak nějak rychleji a popisy jsou mnohem chudobnější, což mi nevadí. Tady to však byl pravý opak. A navíc ten spiritismus. Téma, které vyloženě nesnáším. Takže start pomalý, detailní, kde byla velká snaha o duchařinu, tajemno a nadpřirozeno. Ale vzhledem k tomu, že jde o Sherlocka, je jasné, že musí mít všechno reálný základ. A v momentě, kdy se konečně detektiv objeví, už jde všechno hezky od důkazu k důkazu a začíná se tvořit obraz činu a odhalují se pachatelé. Tentokrát dávám tři hvězdičky, i když druhá polovina knihy byla výborná. Detektivní práce a sbírání střípků pravdy konečně k něčemu vedlo. Jinak to bylo docela dlouhé, z počátku nudné a tematicky pro mě ne zrovna ideální.... celý text

Sherlock Holmes pod lupou 2018, Ransom Riggs

Jako první mě překvapilo jméno na obálce. Vůbec jsem nepostřehla, že knihu napsal autor Sirotčince slečny Peregrin. Takže takové menší překvapení. A pak jsem vůbec nečekala, co objevím uvnitř. Kniha je hodně kombinovaná. Střídají se tu skutečná fakta, která mě zajímala nejvíc. Například rozvoj tehdejšího Londýna, vznik Scotland Yardu nebo pojmu 'bobíci', jak je to s bytem na Baker Street a podobně. Dále je tu spousta narážek na příběhy Doyla, takže pokud je někdo všechny nečetl, tak jako já, stejně si toho moc nepospojuje. Zkrášleno je to i ilustracemi. A v neposlední řadě je tu spousta instrukcí ve stylu příručky pro začínající detektivy. Což mě bavilo asi nejméně. Před závěrem samozřejmě najdete i informaci o Doylovi, jako většina velikánů, měl dost krušný život. Šířené omyly, tedy to, co si ostatní autoři využívající SH vymysleli. Nejvíc mi ale do budoucna přijde vhod seznam povídek na konci knihy, protože alespoň budu vědět, v jakém pořadí je číst. Kniha je tedy dostatečně zajímavá, i když zrovna na všechny části mě až tak moc zaujaly a bavily. Je plná ilustrací a navíc je zpracovaná opravdu hezky a přehledně. Za to dávám plusové body. Nicméně, asi bude lepší si ji zkusit přečíst znovu, až si přečtu všechny povídky od Doyla a budu lépe chápat některé narážky a odkazy...... celý text

Sherlock Holmes a myslící stroj 2018, James Lovegrove

Opět jsem se pustila do vod jiných autorů píšících o Holmesovi a Watsonovi. Jsem moc ráda, že v tomhle ohledu autoři dodržují jistá pravidla a drží se určité šablony. O to lépe se mi pak čtou takto rozdílné příběhy. Tentokrát se však vyskytne hned několik případů, které mají společný činitel. A jak se brzy ukáže, dost nečekaný. Samozřejmě jsem už od začátku myslícímu stroji nevěřila. Ale až do posledních stránek jsem netušila, kdo za tím stojí a jak to udělal. Až jsem se blížila, bylo to očividnější a do očí bijící. Nemůžu říct, že by mě to zklamalo, závěr byl vymyšlený dobře, i když takového padoucha snad nebylo třeba. Během čtení autor odkazuje na spoustu skutečných osobností, například mě překvapila fakta o Lewisi Carrollovi. Vzhledem k tomu, jakou knihu napsal, jsem nečekala jeho povolání, ani že nejde o pravé jméno. Vždycky jsem myslela, že to byl podivín, který snad ujížděl na drogách, když něco takového sepsal. Ale vyskytl se tu třeba i Houdini, a spousta dalších. Takové spojitosti mě vždycky potěší. K obsahu knihy nemám žádné velké kritiky. Mě se to prostě líbilo a užila jsem si to po svém. Občas bylo čtení zdlouhavé, přece jen těch případů bylo více, takže dojít na konec chvíli trvalo. Co bylo horší, tak překlad. Občas pokulhával, sem tam se objevily trošku krkolomnější věty. U Quantocka se zapomínalo koktat, u závěrečného záporáka zase mluva jednou byla komplikovaná, jindy najednou mluvčí fungoval normálně... V celkovém ohlédnutí jsem spokojená. Watson byl výborný vypravěč, často zmiňoval i skutečné příběhy sepsané Doylem, Holmes byl tajnůstkář a intrikán, mátl soupeře i mě jako čtenáře. Za mě prostě spokojenost.... celý text

Pes baskervillský 2016, Arthur Conan Doyle

Nejdříve jsem měla obavu se do knihy pustit. A nejen do této, ale celkově tohoto autora. Vždycky jsem měla téma Sherlocka moc ráda, jenže dosud jsem ho znala jen prostřednictvím jiných vyprávění, jiných tvůrců. Takže jsem nevěděla, co čekat od originálu. Jako vždy se tu udržuje základ, tedy detektiv a jeho přítel doktor a jak bývá často zvykem, doktor je vypravěčem, který popisuje jeden z jejich případů. Klasická linka se střídá s jiným stylem, tedy dopisy nebo deníkovými záznamy, které to trošku ozvláštňují. Když jsem knihu četla, lekla jsem se, že se slavného detektiva snad ani nedočkám. Vyskytl se totiž na začátku dění a většinu knihy se vyskytoval pouze Watson. Ale nakonec se v rámci jednoho překvapení přece jen Sherlock objevil, aby čtenáře zdárně přivedl k závěru, kde typicky bylo vysvětleno vše do posledního detailu. Nebylo to sice nějak napínavé, padoucha jsem tak nějak vlastně nehledala, takže to bylo i trošku překvapení. Opět jsem si užila dobové jednání postav i mluvu, kterou mám ráda. Takže jsem celkově spokojená a žádné zklamání se nekoná...... celý text

Vláda vlků 2021, Leigh Bardugo

Tohle se téměř rovnalo utrpení. Ne, že by kniha byla tak špatná nebo autorka tak hrozně psala. Jen mi to prostě přišlo hrozně dlouhé, nezáživné a úplně zbytečné. Absolutně nechápu smysl této dilogie. Proč vůbec vznikla a byla tak potřebná. Nepřineslo to žádné nové odhalení či konečné uzavření, jen mi připadalo, že šlo o spojení všech postav z předchozích knih a snahu je nacpat do jednoho příběhu. Vytahovaly se staré problémy jako Temnyj nebo válka se sousedními zeměmi Ravky. Samé komplikace. Na knize jsem nenašla nic, co by mě pohltilo. Bohužel moc chvály nemám, je to prostě zklamání. Četla jsem ji skoro neuvěřitelných čtrnáct dní, protože mě ani nelákalo se k ní vracet. Momenty, kdy se třeba objevili svatí, nebo Juri a jeho nezvaný host, byly dost slabé. Nechápu, proč autoři musí neustále křísit staré postavy, místo toho, aby přinesli něco nového, nebo to zašmodrchat hůř než klubko nití. A na můj vkus autorka rozehrávala až moc partií, které zakončila v posledních stránkách, kdy už to působilo dost jako klišé, trapně a navíc příliš pozitivně... Samozřejmě chápu, že někomu se to bude hodně líbit, ale já právě čekala víc. Víc akce, která mě chytne, nějaké nové silné charaktery, které potáhnou, silný příběh a ne jen dvě ohraná témata - válku (které nakonec moc nebylo) a lásku jako překážku. Největší potíž byla asi v tom, že jsem čekala, že hlavní postavou bude jen Nikolaj, jak už jsem zmínila u první knihy, a že se tím uzavře jeho kapitola po tom, co se stalo v Griši. Jenže se to spíš ještě víc zamotalo. Navíc jsem čekala nějaké velkolepé uzavření, ale podle konce je mi jasné, že zůstaly zadní vrátka a se světem Griši rozhodně není konec. Samotný závěr byl docela výsměch. Nebylo to špatné, nicméně mě to neohromilo. 2,5*... celý text

Temné bratrstvo 2017, Luke Scull

První pocity z knihy byly především rozporuplné. Popisy děje byly strohé, celkem bez života. A hned na začátku je na čtenáře vysypána hromada pojmů a jmen, takže se zaručeně ztrácí. První dojem tudíž kniha nemá nejlepší. Ve jménech postav jsem se později vcelku orientovala. Horší to bylo s názvy míst a oblastí. Myslím si, že hlavní myšlenka nebyla špatná, spíš to chtělo lepší zpracování. Vzhledem k tomu, že jsem nedávno četla třeba Píseň krve, jsem nucena tyto dvě knihy tak nějak srovnávat. A je mezi nimi hodně velký rozdíl. Hlavním námětem je válka, jak jinak. Příběh se odvíjí v různých místech, chvíli jsme s jednou postavou a v další kapitole zase s jinou. Tudíž se nám vyprávění střídá. Co se mi na tom asi nejvíc nelíbilo, byl text přeplněný nadávkami a sprostými slovy. To mi do fantasy příběhu moc nesedne. Neřeknu pár slov, ale tady toho bylo opravdu hodně. Kladnou věcí je již zmiňované střídání kapitol, kdy příběh je doplňován z více úhlů. Je to díky tomu zajímavější. Námět knihy byl dobrý, bavil mě, ale zpracování už méně. Vůbec mě ke knize nic netáhlo a neměla jsem potřebu ji přečíst co nejdříve, abych věděla jak dopadne. Příběh neměl žádné napětí a tak mě to bavilo opravdu jen průměrně. Bylo těžké se rozhodnout, jak knihu hodnotit, protože pocity jsem měla kladné i záporné. Jelikož půl hvězdičky nedávám, kniha dostane tedy tři hvězdy, ale je to spíše tři slabší.... celý text

Pláč zavržených předků 2022, Angela Slatter

Když jsem dostala nabídku na tuto knihu, tak jsem se docela těšila. Anotace slibovala tak trochu nevšední historický román s prvky fantasy. Řekla jsem si, že to tedy zkusím, mám ráda výzvy a taky příběhy, které vybočují z řady a nepůsobí jako ohraná deska. Námět mě rozhodně neskutečně bavil. Nápad, že jeden klan uzavře pakt s mořským lidem, kterému pak musí platit netradiční desátek, byl skoro jako vystřižený z hororu. Navíc se to okolo neustále hemžilo samými tajemstvími. To je však tak jediné, co mě chytlo. Způsob vyprávění je takový nemastný neslaný, bez života a víceméně docela nudí. Hlavní hrdinka působí dojmem neohrožené silné ženy, která si vždy poradí a dokáže se ubránit (někdy je až brutálně chladná), ale kdo by jí to věřil, když po celý svůj osmnáctiletý život žila v ústraní s prarodiči, kteří ji měli jak na vodítku? A najednou je schopna sama přežít v divočině plné stvůr? Místy je děj doplněný vyprávěním příběhů, takže je to jako pohádka v další strašidelné pohádce. Příběhy temné, plné smrti... Přes toto a fakt, že kniha je uzoučká, se to čte strašně pomalu a vlekle. Což mi vadilo asi nejvíc. Sice je tu stále něco na pozadí, co člověka nutí číst, protože je zvědavý a po všech těch lapáliích chce znát pravdu, ale není tu nic, co by ho vtáhlo a pohltilo a to je obrovská škoda. Strašně moc prostoru zabírají i veškeré Mireniny myšlenky a pocity, které se velmi často opakují jako kolovrátek, což také není snadné číst. Hemží se to všelijakými potvorami, až daný svět tak úplně nechápu. A poslední stránky knihy byly na můj vkus už moc zamotané a překombinované. Celkově je to nevyužitý potenciál.... celý text

Když spadne maska 2022, Samantha Shannon

Dočkat se tohoto dílu chtělo hodně trpělivosti. Po několika letech vyšlo pokračování a tak jsem měla docela obavu, zda to bude stát za to a hlavně, jestli si dám střípky dohromady, jelikož předchozí děj se mi jaksi vypařil z hlavy. Nicméně kniha sem tam něco z minulosti zmínila a tak nebyl takový problém ji číst téměř jako samostatné dílo. Co mi vadilo asi nejvíc, tak všechny za francouzské výrazy a hlavně celé věty. Rozhodně se mi nechtělo všechno googlit, takže nevím, co to znamenalo, co si postavy říkaly... Myslím, že něco takového by mělo být přeloženo alespoň jako poznámka pod čarou... Paige mi často lezla na nervy svou zbrklostí. Hraje si na velkou paní, ale když přišlo na věc, tak jako většina postav v podobných příbězích, se nedokázala zachovat dostatečně chladnokrevně a zbavit se nepřítele. I když se celou dobu snaží chránit životy lidí a tímto činem by jich desítky až stovky zachránila. Jinak čtivost knihy klesala a rostla jako křivka grafu. Chvíli to byla jen vycpávka, která to prodlužovala, jindy přišly zásadní momenty a zvraty. Spousta zrady a matení čtenáře v tom, komu vlastně věřit. Paige samotná lezla z jednoho maléru do druhého, až to bylo trošku přitažené za vlasy. Nicméně celek jako takový mi dával dost dobrý smysl, cesta byla trnitá a jako vždy jen přípravka pro další knihy (pokud vím, ještě tři!). Nejsem nadšená, ale ani zklamaná a stále mě zajímá, jak to vlastně skončí.... celý text

Hněv draků 2022, Evan Winter

První dvě věci, které jsem si hned na začátku uvědomila, tak zvláštní jména, která jsou nějak inspirovaná Afrikou, což se mi nakonec potvrdilo za epilogem. A druhá, že v tomto světě je částečně obrácený systém. Podle toho, co jsem se dočetla, jsem pochopila, že ve vysokokých postech ve vládě jsou ženy, taktéž domácnosti a jejich finance jsou na nich a hlavně vládnou vždy královny. Což je tak trochu neobvyklé, ale líbilo se mi to. * Co mě hodně brzdilo a to především ze začátku, tak velké množství pojmů. Časové intervaly, roky, vojenské jednotky, nadávky, pro všechno tu byly nové názvy, což trochu znesnadňovalo orientaci. Nakonec jsem tomu přišla na kloub, ale chvíli to trvalo. Přece jen to knize přidalo na 'fantazijní kráse', protože to čtenáře více oddělilo od našeho světa. * Na knize mi nejvíc asi vadily dlouhé pasáže popisující boje a cvičení v armádě. Já chápu, že je potřeba čtenáři předvést, jak se hlavní hrdina přerodí, zvlášť po určitém zvratu, který mu totálně změnil život i plány na budoucnost. Ale je skutečně potřeba těmto věcem obětovat dobrou půlku knihy? Opravdu nekecám, minimálně padesát procent na to padlo... * Což mě vede k postavám. Ty jsem si opravdu oblíbila. Sice z počátku Tau působil dost zvláštním dojmem a myslela jsem si, že ho ráda mít nebudu, ale ten se tak změnil, až jsem sama nechápala a především zírala. I ostatní byli hrozně fajn, někteří na počátku působili jako neurvalci, válečníci žijící jen pro boj a podobně, aby nakonec ukázali i jinou stránku. Kniha je plná zvratů a nečekaných momentů, že nikdy nevíte, s kým se rozloučíte. V každé chvíli čekáte, koho autor odepíše a nikdy si nemůžete být jistí, co přijde. Někdy mě to mrzelo, jindy jsem s tím souhlasila... Tohle mě neskutečně bralo dech. * Kniha je prvotina a je to na ní místy poznat. Jsou tu určité mezery a nedostatky, ale po dočtení je všechny autorovi odpustíte. Sice jsem tomu nevěřila, do poslední chvíle jsem čekala, říkala jsem si, že názor na knihu si udělám po poslední stránce, stále jsem myslela, že tomu nakonec dám jen tři hvězdičky, ale nemůžu. Bylo to krásné překvapení a na přelomu srpna a září okamžitě řeším pokračování. Navíc si tuto knihu potřebuji pořídit i papírově. Poslední věc, která mi trochu vrtá hlavou, tak její název... Přijde mi, že moc nevystihuje obsah...... celý text

Zjizvený král 2019, Leigh Bardugo

Tak v prvé řadě mě zklamalo to, že když se série nějak jmenuje (po někom), předpokládám, že hlavní a nejdůležitější postavou bude daná osoba. A ne, že se příběh dělí mezi více pohledů. Doufala jsem, že z toho vtipného Nikolaje, který si vždy ví rady, dostanu více... Na knize je vidět, jak autorka mistrně využívá své dovednosti natahování děje zbytečně na moc stránek. Čtení tak trvalo, nudilo a ta nejzáživnější část přišla až ke konci. I když úplně poslední kapitola mě spíš naštvala a to hodně. Tolik možností a nápadů a autoři vždycky přivedou zpět stejného záporáka, taková ubohost. Jediné, co tedy můžu na knize pochválit, tak provázanost jednotlivých sérií, návrat starých známých postav a ucelenost světa. Jinak ani jedna autorčina kniha na mě neudělala takový dojem, abych ji chválila do nebes. Stále zůstává hodně prostoru na zlepšení.... celý text

Skandar a zloděj jednorožců 2022, Annabel Steadman

Rozhodně pochopím, že tato kniha bude mít u mladších čtenářů úspěch. Ale já ji hodnotím ze svého pohledu a knihu nemůžu označit za něco úžasného. Je svým způsobem originální jelikož využívá jednorožců jako hlavního tématu a to jsem ještě neměla možnost číst. Díky nim, ovládání živlů a vznikajícím skupinkám přátel, mi to trošku připomíná Percy Jacksona. A poukazováním na párování jedinců s těmito tvory zase tak trochu Eragona a jeho dračici. Ale samozřejmě se nad některé věci dokážu povznést a beru to spíše jako lehké čtení. Nejsem cílová skupina a díky tomu na to pohlížím jinak. Navíc by mělo jít o prvotinu, takže je potřeba i k tomu přihlédnout... Rozhodně je to příběh s velkým potenciálem, ale zatím se pluje spíše po povrchu a do příliš velkých detailů se autorka nehrne. To, co se děje na konci, mě napadlo už tak v půlce knihy, takže žádné velké překvapení. Ale díky nemnoha náznakům je jasné, že velké finále nás teprve čeká. A taky mám trochu obavu o vývoj Kenny... Každopádně zůstal prostor pro vylepšení a s dalšími díly už to snad bude propracovanější a detailnější.... celý text

Zničený 2022, Kevin Hearne

Tuhle sérii snad nemusím nějak extra představovat a už vůbec nemusím vysvětlovat, jak oblíbená u mě je . Atticus mi vždycky zvedne náladu a jeho příběhy jsou pro mě naprostým odreagováním. Druid, který prožil dva tisíce let stále dokáže překvapit. Své o tom ví spousta nadpřirozených bytostí a i nadále má očividně co předvést. Tentokrát se v příběhu střídá jeho vyprávění s jeho učnicí a bývalým mistrem, arcidruidem. Občas se spojí a "vyvádí hlouposti" spolu, pak se ale na chvíli rozdělí a každý řeší své problémy. Před velkým finále ale už pracují pospolu. Na jednu stranu bylo fajn, že se příběh rozrostl o další hlavu, velice vtipnou a nadávající, ale na stranu druhou jsem se těšila i na nějaký prostor k vývoji mezi Attikem a Granuaile. Tak snad příště. Závěr byl poněkud rychlý a nepřekvapivý. I když je mi líto některých postav a nejen z tohoto dílu. Epilog slibuje další problémy, které nebudou jen ze strany Lokiho, jak se ukázalo. Tento protivník je kluzký jako had a očividně bude hrát velkou roli až do konce série a navíc teď k tomu ten nový... No uvidíme, co nového se ještě do budoucna dozvíme. Tohle čtení se nese v duchu typických šablon, které najdete u dlouhých sérií jako od Riordana nebo Briggs. Ale mě to vůbec nevadí. Sice byly díly slabší, tento byl ale super a nemůžu se dočkat posledních dvou z této série. Už aby to bylo...... celý text

Ostří mrtvého muže 2017, Luke Scull

Tohle bylo opravdu nečekané. Příběh se dost posunul a byl o dost zajímavější, než v předchozích dvou dílech. Vidím v tom strašně velký potenciál, i když mi přijde, že se autor sotva dotkl povrchu. Z postav mi k srdci přirostl nejvíc Vlk a Kayne, ostatní mi moc nepadli do oka. A to, co se dělo na pozadí, jsem tedy nečekala. V první části knihy se to krásně rozjelo, ukázalo příběh, který byl tak jiný a neobvyklý. Alespoň do doby, než připluli Mizející a tak nějak to zničili. Fakt, že autor použil tuhle rasu jako něco víc, která ovládá technologie, mi přišlo trošku moc. Vůbec se mi to do děje nehodilo. Ke všemu se skákalo z jednoho tématu do druhého, lidé bozi, tihle Mizející, do toho démoni, draci a já nevím co ještě. Válka s jedněmi, válka s druhými, válka s vlastními. Najednou to působilo dost překombinovaně a ničilo dojem, který jsem si do té doby vytvořila. Už jsem se radovala, jak skvěle se to všechno vyvrbilo, jak je to napínavé, jenže to nakonec dost sklouzlo a výsledný dojem změnilo. A nepomohl tomu ani závěr, který se neustále prodlužoval, až to vypadalo, že konec nikdy nepřijde. Který mě navíc tak nějak naštval, až jsem zuřila. Takové zvraty těsně před koncem nemám zrovna ráda a tady jsem se jich dočkala rovnou třikrát. Když už jsem myslela, že se blížím k poslednímu rozloučení s příběhem, kdy autor všechno vysvětlí a uzavře, bum, další útok a je to zase jinak. A to nebyl dobrý nápad. Epilog už byl přehnaný sám o sobě. Takže nakonec jsem nucena dát zase jen tři hvězdičky a přitom to vypadalo tak nadějně... ️... celý text

Zkáza a naděje 2018, Leigh Bardugo

Po prvním dílu, který mě nadchl, přicházelo už spíše jen zklamání. I závěrečná kniha si nesla určitý pocit nedotaženosti. Logika některých momentů mi přišla na hlavu. I opakující se scénář, kdy se zaseknete na místě, pořád se něco plánuje a bum, nepřítel je za dveřmi, všechno se zvrtne a je najednou jinak. V poslední knize mě to už ani nepřekvapovalo, spíš nebavilo. Bylo to otravné. Alina mě s každou stránkou začala víc a víc štvát, až mě ztratila úplně. Není to typ hrdinky, který by se mi líbil, svými rozhodnutími mi byla nesympatická. A co se týče ostatních postav, měla jsem dojem, jakoby se všichni nějak vytráceli. Po tom všem, kolik měli prostoru a potenciálu, zůstali nevyužití. Tuto knihu zachránil až úplný konec, na který jsem vlastně celou dobu čekala. Asi mě to ani moc nepřekvapilo, i když jsem byla trochu napnutá. Bylo to důstojné a promyšlené zakončení, přestože jsem nedokázala se vším souhlasit. Jak někdo zmínil, taková pohádka. Přestože to bylo stále čtivé a rychle mi to utíkalo, závěr série (kromě posledních stránek) mě bavil asi nejméně. Což je škoda. Celkový nápad se mi hodně líbil a čekala jsem tedy něco více vydařeného. Doufám, že dilogie Nikolaj Lantsov bude zdařilejší. 2.5*... celý text

Bouře a vzdor 2017, Leigh Bardugo

MŮŽE BÝT TROCHU SE SPOILERY! Druhý díl se z počátku zdá jako akcí nabité pokračování, ale bohužel po nějaké době to zabředne do typického scénáře. Alina a Mal jsou na útěku, přičemž je odhalí, jsou opět zajati a pořád dokola. Jejich svět je tak velký, ale stejně nedokáží zmizet. Pak přichází ta část, která se v knihách tohoto typu tak moc a stále opakuje. Jak už jsem říkala, Alina je sirotek z úplně nejnižších poměrů, ale díky své moci vyšplhala na vrchol, najednou je tak žádaná, že nápadníci se jen hrnou, ale přitom s pravým přítelem se oddalují. S tím, kterého sotva zná, téměř vleze do postele a toho, kterého roky miluje, najednou odstrkuje. Je to jediná osoba, které věří a stejně mu lže a nesvěřuje se mu. Nesnáším, když tohle autoři dělají. Nehledě na to, že se po sobě spisovatelé tak strašně opičí. Přijít s něčím neotřelým je očividně nad jejich síly. Celá kniha je v podstatě natahována tím, že se začínají sobě oddalovat a všechno je kryté tím, že mají moc práce, moc porad, večírků a kde čeho. Jejich vztah se stává hlavním dějem. Vůbec jsem nepochopila, proč se vraceli a proč příprava na válku musí probíhat zrovna takto. Když se kniha stáčí tímto směrem, dokáže mě to akorát vytáčet. A kde je děj? Kam zmizel Temnyj? Kde je nějaká logika? Detaily příprav, válečná strategie? I když to bylo oddechové čtení, které rychle plynulo, byla to daň za to, že mi to pořádně nic nedalo. Jen samé vztahy, kňučení, slzy, a tak podobně. Tohle se opravdu hodí na velké nepřemýšlení, protože jinak to nedokážu vysvětlit. Přece jen raději budu číst ty eposy, které mě svojí délkou ničí, ale aspoň se dočkám nějakého příběhu, napětí a lepších charakterů... A o překladu a chybách se snad nemusím zmiňovat. Ostuda. 2.5*... celý text