luculi přečtené 729

Rod nebes a dechu 2022, Sarah J. Maas

Na tuto knihu jsem se těšila hned po dočtení prvního dílu. Ten sice neměl zrovna valný start a už jsem to chtěla vzdát, ale pak se příběh tak rozjel a pohltil mě, že jsem se do toho opravdu začetla. Takže jsem se samozřejmě těšila na návrat. Jenže jak se ukázalo, člověk by neměl mít příliš vysoká očekávání. I tady byl dost divný start. Nemluvě o podivně skloňovaných jménech, přes příšernou korekci překladu. Velká část knihy mě bavila, ale najdu zde mnoho 'ale'. Docela mi vadilo, jak se zbytečně komplikuje vztah Bryce a Hunta (mě teda moc romantický ani dospělý nepřijde, a to jak mluví o svém intimním životě už vůbec ne). Už od předchozí knihy se to vleklo až trapně jako v ya literatuře, kdy čekáte do posledního dílu, než to postavám konečně klapne. Vzhledem k tomu, jak dokáže autorka psát, mi to přišlo naprosto zbytečně ubohé stavět příběh na tomto oddalování. Tentokrát mi nesedla ani délka. Po pětisté stránce jsem začala poněkud vypínat a zpomalovat a už mě to nebavilo. Bylo to zbytečně dlouhé, komplikované a překombinované. Bylo poznat, jak se vaří z vody a to jen proto, aby z toho vznikl naprostý mišmaš. Tentokrát by velké škrty knize neskutečně pomohly. Navíc by to nepůsobilo tolik zmateně. Před koncem jsem už ani nevěděla, čí jsem. Všichni ti králové a královny, říše, kdo je na čí straně. A taky celkové množství postav. To všechno tomu prostě škodí... A tak jak mě obvykle konec knihy hodně nakopne, že mám potřebu ihned vyhlížet pokračování, tentokrát mě to moc nezajímá. Závěr mi vůbec nesedl. Postavy skončily dost... No prostě mě to naštvalo a vůbec se netěším na to, jak se z toho budou muset zase prokousat. Musím říct, že tohle je zklamání na plné čáře, které jsem rozhodně nečekala. Stránku za stránkou jsem četla, přičemž se průběžně děly menší věci, které jen text protahovaly na neúnosnou délku, ke konci nudily, až mi úplný konec znechutily. Maas má rozhodně na lepší text, což už několikrát předvedla. Tady se to však nepovedlo. 2.5*... celý text

Stín bohů 2022, John Gwynne

Tento příběh určitě nadchne milovníky severské tematiky. Zdejší hrdinové jsou jako vikingové, žijí pro boj, slávu a bohatství. Příběhem provází tři postavy - Varg, bývalý otrok, který cestu bojovníka teprve objevuje, Elva - žena, která nechce hrát jen úděl manželky a něčího majetku a tak je válečníkem a Orka, která má boj v krvi a čtenáři to nejednou předvede. Z těchto tří je nejsilnější a nejbrutálnější a taky jsem si ji nejvíc oblíbila. Konečně žádná měkota. Ale aby to byla plnohodnotná fantasy, je třeba ji pořádně doplnit. A tak se tu dozvíte o padlých bozích, jejich potomcích s nadlidskou silou, o tennurech a vaesenech, což jsou nejrůznější příšery, které dokonce mluví, o obřích pavoucích, krkavcích a orlech, trolech a mnoha dalších. Samozřejmě v takové společnosti se to hemží i stovkami otroků, čarodějkami... Prostě dokonalý mišmaš všeho. Přesto téměř po celou dobu budete chápat, jak jednotlivá kola do tohoto soustrojí pasují a víceméně i jak fungují. Každý pohled působí jinak, odehrává se jinde a až ke konci, asi v posledních 80 stránkách, se teprve začnou prolínat a dávat větší smysl. Což je bohužel smutné, protože to je jediná část, která mě doopravdy bavila. Zbytek knihy se ve své délce poněkud vleče a po celou dobu mě to nutilo přemýšlet, jaký význam to všechno vlastně má. Chybělo mi napětí a překvapení. To přišlo jen když umřela nějaká postava (což bylo často). Takže vlastně ani to nebylo příliš dechberoucí. Bylo to dlouhé, obsah příběhu se spíše povznášel při okraji a do hloubky vstupoval až ke konci. Tentokrát jsem si užila všechny tři pohledy, postavy mi sedly, i když to bylo celé pořád jen o krvi, úlomcích kostí, kouscích mozku, smradu výkalů a celkově bitevní vřavě a smrti, což také severské tematiky obvykle jsou. Jen by se to nemuselo pořád opakovat. Chvílemi jsem myslela, že už to vzdám, ale dočetla jsem to, vyloženě zklamaná nejsem, ale rozhodně radostí a spokojeností neskáču do stropu. Bylo to zajímavé, obsahově lákavé, ale po vypravěčské stránce nudné a nijak výjimečné (počet chyb v textu mě taky zrovna nenadchl). Konec však zůstal otevřený a ráda bych znala pokračování, takže to nejspíš risknu a budu chtít zjišťovat zbytek příběhu... 3.5*... celý text

Harry Potter a Tajemná komnata 2021, J. K. Rowling (p)

Pověz včelám, že se nevrátím 2022, Diana Gabaldon

Po neskutečně dlouhé době čekání jsem se dočkala již devátého dílu Cizinky. Autorka opět přinesla příběh plný detailů, které při čtení působí jako deník. Obvykle takto rozmáchlý děj nemám ráda, ale v tomto případě mě baví číst i o takových prkotinách jako vaření, lov, výroba léků a tak podobně (nedokážu přesně říct proč). A že toho na těch skoro 1400 stránkách bylo. Překlad byl občas kostrbatý, u některých vět jsem měla dojem, že se zapomnělo na negaci, někdy to bylo zmatené a našly se i chybky. Ale pokud člověk knihu v originálu nezvládne přečíst, tak se holt musí smířit s tím, co je k dostání. A jelikož mám Cizinku ráda, jsem ochotná to nějak překousnout. Ocenila bych však poznámku pod čarou u cizích frází, jelikož bylo notně používáno francouzštiny, němčiny, gaelštiny a podobně a ne vždy šel význam odvodit z textu. A googlit každou takovou větu se mi vážně nechtělo. Dobré dvě třetiny knihy plynou neskutečně pomalu a autorka se vyloženě vyžívá v protahování, detailech a zbytečnostech. Vše plyne pomalu po dnech nebo to občas poskočí o týden. O to víc mě mrzelo, že závěrečná třetina začala skákat i o několik měsíců a přitom se jednalo o zásadní chvíle. Momenty, které byly důležité a nedostaly tolik místa. Nevím, jestli to mělo způsobit napětí nebo už si říkala, že je to příliš dlouhé a měla by to nějak zaonačit. Ale docela mě to zamrzelo. Opět se toho dělo hodně a Claire a Jamie tak mohli přidat další zářezy k předchozím malérům. Což mě přivádí k tomu, že by bylo ideální opravdu skončit desátým dílem, i když se autorka stále nerozhodla. Nicméně už toho začíná být moc, začíná to být překombinované, na jeden život hlavní dvojice až moc divoké a navíc jim už táhne na šedesát, nemají-li to už za sebou. Některé postavy si ty patálie vyloženě přivolávají svým chováním a zbrklostí. Takže by Gabaldon měla opravdu připravovat důstojný konec, než to zbytečně přepálí. Není třeba se ale nějak obávat. I kdyby následující kniha byla poslední, tak autorka nehodlá tento příběh úplně opustit. V plánu je i nějaký ten návrat díky Jamieho rodičům a možná i jiných postav. Takže se máme na co ještě těšit. Každopádně i přes překlad a uštvaný konec jsem si to zase užila a teď si budu rvát vlasy, že jsem to četla, protože prostě ten konec...... celý text

Američanka v Paříži 2022, Kerri Maher

Tentokrát jsem si vybrala příběh ze světa knih. Mladá Američanka se rozhodne žít v Paříži a založí si tam anglické knihkupectví Shakespeare & Company. Je to místo, kde se knihy prodávají i půjčují a navíc slouží i k setkávání přátel a spisovatelů, k debatování o příbězích a politice. Vyprávění se odehrává mezi lety 1917 až 1936. Takže o obsahovost děje není nouze. A to byl pro mě docela problém. Na jednu stranu bylo zajímavé číst o známých tvářích spisovatelského světa, o tom, jak v tehdejších letech mohlo být obtížné vydat knihu, která byla kontroverzní s příliš otevřenými scénami. Líbilo se mi, že v té době byli lidé otevření a přátelští, scházeli se k nejrůznějším debatám a tak podobně. To všechno bylo fajn. Ale bylo to na mě příliš dlouhé, rozsáhlé až nudné. Spíše jako komorní vyprávění, které se docela vleklo. Všechny ty nekonečné rozhovory to neskutečně brzdily a tak mi docela chyběla nějaká energie příběhu i ta moje vlastní, abych vůbec chtěla číst. Postavy byly takové ploché, ale nemůžu říct, že by mi například Sylvia s Adrienne jako hlavní postavy vyloženě vadily, ale ani mi nepřišly až tak sympatické... I přes zajímavé téma, které by mě kdykoli jindy nadchlo, mě kniha bohužel neoslovila. Je to spíš pro lidi, kteří se rádi ponoří do poklidného příběhu, rozebírají díla do detailu a jsou spíše jako postavy v knize, kteří vyloženě i četli tyto starší autory (aby vůbec věděli o čem je řeč), protože já je sice znám jménem a poznávám názvy knih, ale to je tak všechno, co mi to řekne. Tohle mi bohužel moc do vkusu nepadlo.... celý text

Žena v ohni 2022, Lisa Barr

Pro změnu z mojí fantasy zóny jsem si zvolila tento thriller. Jedná se o svět umění, jeho krádeže, obchody na černém trhu a samozřejmě i vykresluje lidi, kteří se v tomto okruhu vyskytují. Kniha se zabývá i minulostí, druhou světovou válkou a nacisty, kteří kradli obrazy kvůli jejich zničení nebo si je sami pro sebe zabavovali pod různými záminkami. Mladá začínající novinářka se připlete k jednomu takovému vyšetřování, kdy se historie prolíná až do dnešní doby, hledá ztracený obraz, který byl za války zabaven a snaží se ho vrátit jeho majiteli. Jenže celý problém jde ještě do větší hloubky, než si kdokoli mohl na začátku myslet. A na druhé straně číhá nebezpečný nepřítel. A tak se odkrývá i obchodování s obrazy na černém trhu, vydírání, dokonce i vraždy. Co všechno jsou lidé kvůli umění a penězům ochotní udělat? Je to zvláštní a pro mě nepochopitelný svět. Kniha je rozhodně poutavá a zajímavá. S tématem, které mě zajímá. V některých místech mi to přišlo trošku delší a až do konce jsem si nebyla jistá, jak to dopadne. Přece jen nejde o pohádku ani smyšlený příběh z jiného světa, takže happy endy nejsou podmínkou. Ke konci se příběh už poměrně dost přiostřoval a veškeré dílky, které se při pátrání sbíraly, byly zkompletovány. Spousta informací samozřejmě byla jasná od začátku, něco se dalo dohromady postupně, konec už byl spíš něco jak shrnutí. Myslím, že největším kamenem úrazu bylo málo překvapujících momentů a to, že hlavní padouch byl jasný a předvídatelný už od počátku. Jediné, co zbývalo odhalit, jak moc je záporák nebezpečný a chytrý. V mých očích žádná velká tajemství a napětí. Nicméně to splnilo má očekávání...... celý text

Vůně medu 2022, Susan Wiggs

Druhá kniha této autorky, která se ke mně dostala. Opět jsem se vrátila na Bella Vistu, farmu, kde se rozjíždí nový projekt jako výroba medu a škola vaření. Jde o takové volnější pokračování předchozí knihy, tentokrát je v popředí především Isabel, protože Tess byla na "výsluní"minule. I tentokrát se odhaluje válečná minulost jejich prarodičů, jejich vztahy, odboj v Dánsku a spousta dalšího. Jde o takové malé návraty do historie, které příběh rozhodně ozvláštňují. Na povrch vyplouvají nové pravdy a ne vždy zrovna příjemné. Nicméně, i když jde o naprosto výborné odpočinkové čtení, které jsem si užila a moc mě bavilo, jde o typ literatury, kdy odhadnete většinu nadcházejícího děje během prvních pěti minut. A tak vlastně veškerá překvapení poskytuje jen skok časem přes vzpomínky starých lidí. Jakmile dojde k setkání nových postav, ihned víte na čem jste a jakým směrem se příběh bude pohybovat. I konec vám musí být jasný téměř na sto procent. A tak v podstatě jen čtete a čekáte, kdy k tomu opravdu dojdete. Což je škoda. Takto odhalené karty po celou dobu nejsou ideální. Ale člověk prostě občas potřebuje takovou knihu, která potěší, lehce se čte, zahřeje i neromantické srdce :⁠-⁠P a bude prostě bavit. A přesně taková tato kniha je. Teď však zůstává otázkou jestli pokračovat, další díl už se neodehrává přímo na farmě a očividně rozjíždí linku, kde nám známé postavy budou jen zmiňovány...... celý text

Bouřný úsvit 2022, Zuzana Hartmanová

Konečně jsme se dočkali a došli k cíli. První díly série mě přímo nadchly a neskutečně bavily. Sice zpočátku bylo těžké pochopit daný svět a jeho rozložení, ale stálo to za to. I u této knihy jsem tápala, ale to bylo především způsobeno dlouhou pauzou mezi knihami. Kromě boje se vzpomínáním na předchozí děj, jsem trošku zápasila se stylem napsaného textu. Popravdě mi příliš nesedlo, jak se jednotlivé pohledy vyprávění rychle střídaly, a že jich bylo. Nestihla jsem se do toho pořádně vžít a už jsem byla zase někde jinde. V této knize se ukazuje, že ne všechno musí končit válkou a krveprolitím. Což je dost netypické, ale zároveň osvěžující. Proč by pro jednou nemohlo něco jít spíše mírovou cestou? Ale mrzelo mě, že každá komplikace, která v průběhu přišla, byla vcelku rychle vyřešena, bez větších problémů. Žádné napínání, jestli se něco nezvrtne. Jak už jsem dříve avizovala, v knize nenajdete žádný epický závěr, velkolepé ukončení, ani příliš napětí. Je to spíše jako životní příběh, pomalu plynoucí, bez větších překážek. Tak trošku to na mě působilo jako pohádka. Sice některé postavy autorka odpravila, ale většina došla do zdárného konce, který zůstal lehce otevřený, ale ne příliš. Přesto mám pocit, jakoby toho strašně moc nebylo ukončeno. Asi mám raději, když je napřímo všechno uzavřeno a vysvětleno... Bylo to čtivé, ale i pomalé. Bez větších obtíží dojdete na konec, aniž by vás cokoli překvapilo, zarazilo, naštvalo, napínalo. Po všem, co se dělo, na mě asi moc optimistické, pozitivní až romantické zakončení příběhu...... celý text

Harry Potter a Kámen mudrců 2021, J. K. Rowling (p)

Jak zkrotit svůdníka 2022, Evie Dunmore

Opět jsem se vrátila do staré dobré Anglie. Příběh pokračuje dále, ale tentokrát je ústřední postavou jiná sufražetka než minule. Celé se to nese v podobném duchu a jak je jistě patrné i se stejnými tématy. Nejvíce prostoru samozřejmě zaujímá vztah Lucindy a Tristana. Typická šablona dvou lidí, kteří se na první pohled nepřátelí a dostatečně to dávají najevo i veřejně. Načež se jejich vztah mění a chvíli trvá, než zjistí, že je to právě naopak. Ale to by nebylo ono, kdyby jim život neházel klacky pod nohy. Takže ano, tato část je dost ohraná a nebýt doby, do které je to zasazeno a dalších témat, asi bych to nečetla. Číst knihu jen o vývoji vztahu dvou postav by mě nebavilo. Bylo to čtivé a i já musím přiznat, že mě to pošťuchování bavilo (dost předvídatelné chování). Nicméně v tom sehrálo roli i něco dalšího. Jejich nepatřičný vztah, v té době neslýchané, alespoň veřejně, protože skutečnost za zavřenými dveřmi byla jistě jiná. Do toho nepřízeň rodiny, špatné rodinné vztahy, dobové smýšlení, zákony proti ženám, které chtěly sufražetky změnit, ženská práva a mnoho dalšího, to příběh ozvláštnilo a vylepšilo. Jen díky tomu to pro mě bylo zajímavější a nepůsobilo to jako román z červené knihovny. Byly tedy pasáže, kdy tato témata poněkud ustoupila do pozadí a nejvíc prostoru dostal neustále se měnící vztah hlavních postav, nicméně se k nim autorka nezapomínala vracet. Takže ano, většina sice byla jako ženský román, ale rozhodně se nezapomnělo i na to důležité, na připomenutí toho, co bylo v minulosti, jak se zacházelo se ženami-manželkami, jaké měly práva, majetky a možnosti. Což nutí člověka přemýšlet, jak těžká a smutná to byla doba, jakkoli kouzelně může působit. A konec se dal rozhodně očekávat. Jen málokdy to nedopadne alespoň trošičku šťastně.... celý text

Světy J. R. R. Tolkiena 2021, John Garth

Jako fanoušek Tolkiena, ale opravdu na nejnižší úrovni, jsem si tuto knihu užila tak napůl. Tyhle informace o něm a jeho světě běžně nevyhledávám, toto je v podstatě taková první návštěva. Kniha byla dost odborná a často zmiňovala věci, které si po mnohaleté pauze bez Středozemě prostě nevybavuji. Určitě tedy není nejvhodnější pro lidi jako já, co mají minimální přehled, a kteří nečetli všechny autorovy knihy. V textu je totiž mnoho odkazů na jeho díla. A pokud je někdo nezná, neví o čem nebo o kom je řeč. Bylo to tedy takové náročnější čtení, díky právě obsahu, ale i stylu zpracování textu. Největší radost mi dělaly asi detaily autorova života a mnoho obrázků, kreseb a fotografií. Text však obsahuje i desítky odkazů, kterým stejně moc nerozumím. Nebo zachází do hloubky, což mi moc neříkalo. Co se týče obsahu, bylo pro mě obrovským překvapením a možná ne vždy v dobrém slova smyslu, že Tolkien se nechal inspirovat tolika věcmi, historií, mytologií, jazyky a mnoha dalšími. Občas mi to vyznělo, jakoby si nasbíral desítky střípků a z toho slepil svůj svět. Měla jsem dojem, že vlastně do Středozemě vložil pár svých nápadů a celé je to jen fantazie tvořená z již existujících věcí, takže vymyšlené originality bylo pomálu. Často totiž padají zmínky, jak čerpal z jiných děl a básní. Využil mnoho zdrojů, které přepracoval a vložil do Středozemě. Někdy lehce pozměněnné, jindy hodně upravené. Až mě zaráželo, kolik toho "okopíroval". Nicméně využil i stovky vlastních zkušeností ze života. Z cest, války, inspiroval se místy, kde žil, lidmi, které potkal. Působilo to, jakoby svůj život sepsal v deník, který zasadil do jiné paralely... Co mě dále zaráželo, tak fakt, že autor byl jazykový blázen. Spousta názvů a jmen vzniklo z různých jazyků, nářečí, díky přesmyčkám a odvozování. Neměla jsem ani představu, co všechno za tím stálo. Kolik jmen nebylo pouze "vymyšlených" jen tak. V podstatě snad žádné. Za každým názvem stojí nějaké spojitosti, díky kterým Tolkien odvodil konečný tvar slova. Využil mnohé své znalosti, historii, mytologii... Kniha tedy není vhodná pro ty, kteří se nechtějí tomuto světu věnovat hlouběji, protože bude těžké se v tom orientovat a chápat ji. Ani pro lidi, kteří si idealizují Tolkiena v dojmu, že to byl génius, který stvořil nový svět. Protože jinak budou vyvedeni z omylu, až zjistí, co všechno za tím vlastně stálo. Ale pokud jste ochotní to risknout, dozvíte se mnoho zajímavých věcí. Stále však zůstává otázkou, kolik těchto faktů je pravdou a kolik domněnkami či jen obrovskými shodami náhod. Zda opravdu měl Tolkien všechno tak strašně detailně promyšlené a využíval bohaté představivosti, nebo se lidé, kteří ho zkoumají jen domnívají, že existuje tolik souvislostí (odvozené názvy, podobenství v krajině a v řekách s Anglií a tak podobně). Byla to náhoda nebo záměr?... celý text

Temný dluh 2022, Chloe Neill

Urban fantasy je podžánr, který mám hodně ráda. Upíři, vlkodlaci, čarodějnice, měňavci, víly a mnoho dalších bytostí. Pro mě naprosto relaxační čtení, u kterého se vždy pobavím. Navíc přibližně stejná délka těchto knih je něco utěšujícího, protože čtenář ví, že ho nečekají v budoucnu žádné hrozivé bichle. V tomto případě mi Upíři z Chicaga vždycky přišli slabší. Nepůsobí tak nadpřirozeně, spíše jakoby zůstali lidmi. Žádná super moc, síla nebo něco podobného. Alespoň z těch popisů to tak prostě nepůsobí. Ani Merit zrovna nežeru její drsňáctví, velice často skončí jako křehká porcelánová panenka. Ale možná právě tou svojí jednoduchostí příběhu mě to baví. Znám lepší tematické série a jak se mnou spousta lidí souhlasila, na Mercy jen tak něco nemá. Přesto mě baví vracet se k Merit a Ethanovi, sledovat dění v Chicagu, rivalitu mezi klany, to jak se do toho míchá vysoká hra s vlivnými lidmi... Má to své kouzlo a to mě láká. Ale jak už jsem řekla, lidi jsou silní a arogantní, upíři nepůsobí jako někdo, kdo je mnohonásobně silnější a celkově danému světu, kde jsou krvesajové odhalení, něco chybí. Není to uvěřitelné. V této knize se vrací starý nepřítel z dob minulých a míchá se do toho i dost silný vliv bohatých lidí. Cesta k odhalení byla jako vždy dlouhá, protože podle šablonovitého jednání, je vše řečeno až na konci. Navíc jeden z nepřátel, který se drží hodně v pozadí, rozhodně podle náznaků dostane více místa do budoucna. A na to jsem hodně zvědavá. Už by měly zbývat jen dvě knihy a tento svět končí, snad ten závěr bude stát za to...... celý text

Říše zrady 2022, Sam Hawke

Popravdě jsem už ani nedoufala, že nějaké pokračování bude. Ale po třech letech od přečtení prvního dílu přece jen přišlo překvapení. Ale upřímně, kdyby nevyšlo, o moc bych nepřišla. Jsem docela zklamaná. Kniha měla neskutečně pomalé tempo a nějaké zásadnější momenty přišly až za polovinou, po více jak tři sta stranách. Takže si autorka opravdu dávala načas. Většinu doby se řeší politika a intriky. Veškeré odhalování a pátrání trvá jak přechod hlemýždě přes silnici. Do toho pomalu zasahuje atentát a v podstatě se mnoho dalšího neděje. Tedy až ke konci. Většina knihy se nese především v duchu konverzací a nekonečného tlachání. Což sice na jednu stranu je fajn, když se jde do hloubky a řeší se i běžné životní situace postav, státnické záležitosti, ale přesto jsem těžce postrádala více akce, gradování, prostě něco, co by knize vdechlo trochu života. Jinak to totiž působilo jako dost monotónní příběhová linka. Trochu mi dělal problém přechod dvou vyprávějících pohledů, Kaliny a Jovana. Obě části jsou totiž vyprávěny v první osobě. Sice si nepamatuji jak to bylo ve Městě lží, ale tady jsem bojovala s přepínáním mezi mužským a ženským textem a uvědoměním si, kdo je vlastně na řadě... Co se námětu týče, nebylo to špatné. Nepotřebuji vždycky číst jen fantasy příběhy plné bitev a bojů, ale pokud se má řešit něco do hloubky, mentálně k zamyšlení a tak, tak by to mělo něčím zaujmout, nemělo by to nudit a především by měly postavy někdy více používat mozek a logiku. Vznikaly totiž chvíle, které mi nepřipadaly chytré. Když totiž někdo ukradne chemikálie z výrobny, asi to nebude jen tak. Nebo uprostřed katastrofy, obklopeni zraněnými a mrtvými přece nebudou řešit, jak se zachovat, když někdo napadne město. No prostě to chce hlavu a patu...... celý text

Plameny pomsty 2022, Evan Winter

Na druhé pokračování jsem se docela těšila, ale samozřejmě jsem si předem nedělala příliš veliké naděje, že by to mohlo být něco mimořádného. První díl mě nadchl především svojí rozdílností od jiných příběhů, námětem i způsobem vyprávění s mnoha novými pojmy. Ty sice člověku občas matou mozek, ale chce to vytrvat. Druhý díl se však nesl v hodně pomalém a nudném tempu. V podstatě šlo jen o přípravu války a nějaké drobné konflikty bokem, které k tomu vedly. Příliš času bylo věnováno bojům a výcviku, tréninku v zásvětí a tak podobně. Mám dojem, že snad ještě více než dříve. A to se stávalo dost únavným. Nejlepší se ukázala poslední čtvrtina, protože tak jak se většina knihy táhla, tady najednou bylo moc změn, zvratů a nových momentů. Ukázala se Tsiořina druhá tvář, takže o ní leckdo může pochybovat, došlo k odhalení její sestry, což taky bylo takové zamotané. Až nakonec v tom nejlepším a nejdůležitějším to skončilo. Kdyby tohle tempo a zajímavost fungovala po celou dobu, přečetla bych to snad za dva dny a ne dva týdny... Pokud má mít kniha nějaký skrytý význam na pozadí nebo něco takového, tak si nejsem jistá, zda jsem to tam viděla. Všeobecně tyto náznaky v knihách moc nehledám, nějaký vyšší smysl a podobně. Mě jde především o příběh, dojmy, napětí a jiný svět mimo ten náš, než vyloženě o poselství... Tentokrát jsem se bavila méně a čtení mi proto trvalo déle. Nicméně jsem díky konci zůstala jen tiše sedět a přemýšlela, co by mohlo být dál. Kniha má sice spoustu nedostatků, které teď vidím hodně zřetelně, ale stejně mě příběh baví a chci se dostat k cíli. Takže pokračování mám v plánu.... celý text

Baneovy kroniky 2021, Cassandra Clare (p)

Tuhle povídkovou knihu jsem si vzala jako jednohubku. Obvykle mě tento typ doplňkových knih příliš nenadchne, protože informace jsou dost útržkovité nebo nejsou dostatečně informativní. Nicméně tady jsem byla spokojená i překvapená. Kromě první povídky, která mě vůbec nezaujala a už jsem myslela, že knihu odložím, a kromě poslední kapitoly s hlasovými zprávami, mě to bavilo celé. Líbil se mi návrat do doby Pekelných strojů, kde jsem se dozvěděla pár novinek, ale nebyl to jediný skok časem do minulosti. Těch bylo mnohem více. Sice jsem nedokázala využít každého detailu, jelikož už je to opravdu doba od toho, co jsem tyto série četla. Takže mi určitě něco uniklo a někdy jsem musela horko těžko vzpomínat, co to má zrovna být za postavu. Ale jinak myslím, že to hlavní jsem pochytila. A bylo to fajn... Rychlé, nenáročné čtení k osvěžení vzpomínek, doplnění pár mezer, občas i trochu humorné...... celý text

Dvůr mrazu a hvězd 2018, Sarah J. Maas

Tak tohle pro mě rozhodně moc doplňující kniha nebyla. Údajně by měla zaplnit mezeru mezi třetím a čtvrtým dílem, ale mnoho toho osvětleno nebylo. Kromě Feyre a Rhyse se u ostatních postav nějak výrazně nevysvětlily jejich vztahy. Především všechny ty náznaky, které průběžně probíhaly. Mor stále nic nevyřešila, Nesta se stala ještě větší krávou, už tak nesnesitelná se dostala na vyšší úroveň, 'chlapi' se chovali jako děti, celkově všichni působili jak puberťáci (fakt netuším na jakou úroveň tato kniha klesla) a to bylo tak vše. Celou knihu se řeší jen oslava slunovratu, která se dá přirovnat k Vánocům, protože to probíhalo v zimě, všude samý sníh a shánění dárků... Pak samozřejmě následky války a hledání řešení jak uchovat mír, vztahové komplikace bez vyřešení a neskutečně mnoho řečí o nekonečné lásce Rhyse a Feyre, což bylo až moc. Takže vlastně mi kniha nic nedala. Pro mě je to uzavření celé kapitoly s názvem Dvory a tím s touto sérií končím. I když byl třetí díl dost fajn, na to fňukání a Nestiny nálady (což ve čtyřce určitě bude víc než dost) už nemám sílu... 2.5*... celý text

Dvůr křídel a zmaru 2018, Sarah J. Maas

Co bych mohla říct. Třetí příběh ze světa víl a lidí. Velká válka se blíží a tak musí hlavní postavy hledat pomoc, kde se jen dá. I na těch nejmíň pravděpodobných místech. Dochází tedy k mnoha zvratům a překvapením. Hlavní bitva nebyla až tak dlouhá, ani vyloženě krátká. Pořád mám pocit, že tomu něco trochu chybělo, nicméně to dopadlo dobře a tak, jak jsem předpokládala. Tento díl se mi četl asi nejlíp a nejvíc mě bavil. Četla jsem opravdu často i několik hodin, takže mě to skutečně vtáhlo. Autorku mám ráda a její knihy mě hodně baví, jen v některých případech chvíli trvá, než se mi příběh zalíbí. Podobně jsem to měla u Skleněného trůnu, který mě začal neskutečně bavit až snad od čtvrtého dílu... Tentokrát mi to přišlo dost vyvážené. Osudy postav, vztahy, tajemství, válka, i to, s kterými postavami se autorka rozhodla rozloučit. Musím říct, že teprve teď jsem tomu přišla na chuť. Ale i tak nejsem stále přesvědčená, že chci pokračovat další trilogií. Ještě mi však zbývá ta malá doplňující novela, která obě trilogie spojuje...... celý text

Dvůr mlhy a hněvu 2017, Sarah J. Maas

První díl série mě příliš nenadchl, přesto ve mě zanechal semínko zvědavosti. Takže samozřejmě jsem si řekla, kromě toho, že mám knihy doma a byla by škoda peněz to nedočíst, že to ještě zkusím. Bylo to tedy docela zdlouhavé, nicméně čtivější a zajímavější. Příběh nepůsobil jako předělávka Krásky a zvířete, nebyl tak trapný, i když předvídatelnost tu prostě je vždycky. Je to dáno postavami i snahou o náznaky, které jsou naprosto okaté. Nejdřív jsem byla naštvaná, jak to vlastně autorka zaonačila s Tamlinem a jak začala vybarvovat Rhyse, ale nakonec to tak bylo smysluplnější a logičtější. Navíc ve chvíli, kdy začala odhalovat Rhysovo jednání z jedničky, přišlo mi to tak správné. Sice klišoidní, ale budiž. Tentokrát nešlo jen o řeči a sliby akce, opravdu se toho stalo hodně, hodně se změnilo a zamotalo. Nemluvě o dalším silném záporákovi. Takže závěr se stočil do určité podobnosti a jsme v podstatě tam, kde jsme byli na začátku. Nemůžu říct, že bych si tuhle sérii bůhví jak oblíbila. To, že si autorka potrpí na magii a okřídlené chlapy, nemusím nijak připomínat. To, že se to hodně točí okolo vztahů, jejich komplikování a explicitních scén taky ne. Po přečtení Skleněného trůnu a Půlměsíčního města si ale myslím, že to dokáže napsat lépe. Celý děj mi přijde postavený hlavně na postavách, nevyřčených věcech, neopětované lásce, temnotě v duši... Feyre mi dost často vadila svojí rozpolceností, nejistotou a fňukáním. Já prostě takové hrdinky nesnáším. Ke konci se sice začala zlepšovat, ale i tak. Na Dvorech mi tak nějak vadí, že autorka světu věnuje strašně málo prostoru a tak mám pocit, že o něm vlastně nic nevím a připadám si zmatená. Myslím, že celé to ukončím třetím dílem a dál už to číst nebudu. Nová trilogie se stejně točí okolo Feyřiny zlé sestry a to mě popravdě vůbec neláká. Je mi jasné už teď, o co tam zase půjde...... celý text

Dobrodružství Sherlocka Holmese 2016, Arthur Conan Doyle

Po Psu baskervillském jsem se pustila do další autorovy knihy. Tentokrát je to však sbírka povídek, což jak jsem pochopila z jiného zdroje, je z toho důvodu, že tyto příběhy vycházely formou novinových článků. Až později se z nich stala kniha. Jde tedy o kratičké příběhy, obvykle v délce tak třiceti stránek, takže to ubíhá pěkně rychle. Občas se nedostanete ani k úplnému uzavřenému konci, ale jen náznakům, které vylíčí, jakým směrem to povede. Některé případy jsou hodně zapeklité, jiné obyčejné či naprosto vtipné. Ale ta základní šablona detektivní dedukce a povahové rysy hlavního dua zůstávají. Konečně se tu objevila i Irene Adler a tak můžeme zjistit, jak se s ní vlastně Holmes seznámil. A jak ho pěkně převezla. Sám Sherlock uznal, že v životě ho přechytračili asi jen tři lidé, dva muži a tato žena. Dokonce dojde i na první zmínku o paní Hudson, ale zatím jen kraťoučkou a nic neříkající, protože v předchozí povídce padlo úplně jiné jméno hospodyně. Takže zřejmě nebyla plánovaná od počátku. Holmes má sice své nedostatky, které autor zmiňuje, ale působí hodně sympaticky a není takový bručoun, jak ho popisují jiní autoři. Často nechává Watsona samotného a pátrá hodiny na vlastní pěst, což se hodně opakovalo. Ale chápu, že když nejde o ucelený příběh, je nutné vyprávění hodně zkrátit... Bylo to nenáročné a rychlé čtení...... celý text

Koruna z čarodřeva – Svazek 1 2021, Tad Williams (p)

Jelikož často vídám fotky knih tohoto autora, předpokládala jsem, že to bude hodně oblíbený spisovatel a jeho knihy by mě mohly bavit. Vybrala jsem si tedy novinku Korunu z čarodřeva, i když jde o novou sérii, která se týká světa, který byl sepsán už před lety. Bohužel mě to moc nepřesvědčilo, abych zkusila i něco dalšího. Bylo to zdlouhavé a nicneříkající. Kromě některých názvů, které jsem pomalu ani nebyla schopná vyslovit, tu bylo docela dost postav, s každou kapitolou se skákalo někam jinam, ale vyskytovala se i spousta pojmů a jmen. Půlku doby jsem nevěděla, o čem vlastně čtu. Člověk, který nečetl starší související sérii očividně nemá šanci polovinu doby ani chápat, o co se jedná. Tohle se opravdu nepovedlo. Nucené čtení, které mě absolutně nebavilo. Postavy byly dost neosobní a nepůsobily ani kdovíjak sympaticky. Ani jedna linka mě nezaujala, abych se vůbec při střídání pohledů měla na co těšit. Prostě zklamání a ztráta času...... celý text