Lucie Pfeifer.
přečtené 113
Devatenáct set osmdesát čtyři
2020,
George Orwell (p)
Orwell opravdu umí nahnat husinu. Všemi těmi událostmi, tou urputnou psychologickou hrou s hlubokým lingvistickým přesahem, tím citem pro slova. Nebo zkrátka tím, že vám to až podezřele v lecčem připomíná skutečnost. A to je asi to nejděsivější. 1984 je o stínovém světě, ve kterém existuje pouze nekonečná přítomnost a ve kterém se zvolené lži stávají pravdou. Minulost neexistuje, je vymazána. Na samotné vymazání se zapomnělo a všechno se rozplynulo v prázdné otupělosti. Na konci už vám nepatří ani těch pár krychlových centimetrů ve vaší lebce. 1984 bylo už rozebráno natisíckrát skrz naskrz a já stejně nenacházím ta správná slova, která by dokázala popsat všechny ty pocity, které se ve mně po dočtení mísily. Ale byly asi tak stejně zoufalé, jako Winstonův předem prohraný boj, ve kterém se na samotném konci ocitnul na místě, kde sice nebyla žádná tma, ale přeci to bylo místo nejtemnější.... celý text
Frankenstein
2008,
Mary Wollstonecraft Shelley
Frankenstein je děsivým příběhem, ale v úplně jiném slova smyslu. Není to tak, že byste se sami doma po večerech při čtení museli bát, ale stejně pociťujete nevysvětlitelný hrůzostrašný pocit. Jako by vám někdo dýchal za zády na rameno a svazoval pocitem neklidu. Je to směsice skličujících pocitů zmaru a sebetrýznění. Viktor Frankenstein stvořil v hlubokém pracovním zápalu bytost, na kterou ihned zanevřel a odsoudil ji tak k životu ve zkáze. Stejně tak tím ale odsoudil i sebe. Proč? Protože bytost, která před ním povstala a které vdechl život, byla navenek to nejodpornější, co kdy za život spatřil. Stvořil tvora, kterého ihned opustil, protože ho nenáviděl, a protože nenáviděl sebe za to, že něčemu takovému vdechl život. A tento tvor, kterého odsoudil jeho samotný stvořitel, nenachází přijetí ani nikde jinde a svůj bídný život zasvěcuje pomstě. Můžeme mu to mít za zlé? Naprosto dokonalá psychologická záležitost, která mě nutila zamýšlet se nad tím, na čí straně vlastně jsem. A já si vybrala.... celý text
Miláček
1972,
Guy de Maupassant
Příběh samolibého muže, který by pro své dobro šel i přes mrtvoly. Jeho prospěchářský, zkažený charakter se všem postavám v knize zarýval hluboko pod kůži, zanechával v žilách jed a postupně hnil. Přirovnala bych ho ke droze. Soužití s ním se zpočátku zdá jako dobrý nápad, ale na samotném konci zjistíte, že vám vlastně mnohem více vzal, než dal. Všechny ty ženy, které s ním přišly do styku, byly v základu silnými osobnostmi. Ale ani ony nedokázaly odolat. S každou otočenou stránkou rostla má averze vůči tomuto sobci, který si ledabyle zahrával s osudy druhých. A to vše pro postavení, peníze a blahobyt. Kromě toho, že je to nadmíru poutavá psychologická hra plná intrik, se v knize objevují také velice zajímavé úvahy o životě a smrti. Slova Norberta de Varenne byla jedna z nejdepresivnějších knižních výpovědí, se kterými jsem se kdy setkala. Tak moc jsem si přála, aby se všechny ženy, kterým prachsprostě vstoupil do života, chytily na konci za ruce a zakroutily mu krkem. Bohužel v této knize „kdo chce víc, nemá nic“ neplatí.... celý text
Aforismy
1991,
Franz Kafka
Aforismy jsou nahlédnutí do nejhlubších zákoutí Kafkovy mysli. Je tam nádhera a temnota, kterou jsem si dokázala představit jen částečně. Je to hromádka myšlenek, které se potácí mezi smíchem a slzami. Jsou to destilované vášně jednoho umělce, který i přes svou nekonfliktní povahu vedl od samého začátku až do konce boj s vlastní existencí.... celý text
Emma
2022,
Jane Austen
Málokdy se stává, že vám je hlavní postava nesympatická. Protagonisté jsou většinou vytvářeni tak, aby si je čtenář oblíbil. Emmu, která si s arogancí osobovala právo zasahovat lidem do jejich osudů, si nešlo oblíbit. Ani ke konci. Austen to určitě takhle udělala naschvál a já musím říct, že se mi Emma natolik protivila, až se mi to celé vlastně zamlouvalo. Nestalo se, že by ve mně jediná strana románu nevzbuzovala nějaké pocity. V jednu chvíli jsem byla celá nešťastná z nikdy nekončících rozprav slečny Batesové, z přehnané starostlivosti pana Woodhouse se mi protáčely panenky a nedočkavě jsem čekala na příchod pana Knightleyho, až za pomocí své suché přímočarosti vyplodí konečně něco zajímavého. Nejvíce ze všeho jsem ale pociťovala netrpělivost. Celou dobu jsem čekala na to, až se někdo z nich konečně postaví ze židle u jedné z těch rádoby nastrojených setkání a zakřičí: „Stejně nikoho z vás nemám rád!“, protože tu povrchnost, neupřímnost a přehnanou zdvořilost jsem zvládala ze všeho nejméně.... celý text
A pak nezbyl žádný
2021,
Agatha Christie
A pak nezbyl žádný má neuvěřitelnou sílu v příběhu. Začíst se nevyžadovalo žádné úsilí. Znáte takové to typické „čte se to samo“? Tak tahle kniha je přesnou definicí tohoto slovního spojení. Vyloženě vám pohled skáče samovolně z jednoho slova na druhé, mozek automaticky zpracovává a ruka nevědomky otáčí stránku za stránkou. A pak nestihnete skoro ani mrknout a kniha je přečtená. A já přesně tohle od této knihy chtěla. Splnila má očekávání. Nezklamala, ale na druhou stránku vlastně ani nijak nepřekvapila. Možná to je tím, že nejsem čtenář detektivek. Prostě se v nich nedokážu najít. Detektivní romány ukazují svou sílu především v intenzitě příběhu. V ději. Já vyhledávám myšlenky, a proto dává větší smysl, že jsem platonicky zamilovaná do Virginie Woolf než do Agathy Christie.... celý text
Matka
2004,
Karel Čapek
Čapek se rozhodl v ovzduší předválečného napětí napsat divadelní hru, která sahá až ke kořenům antické tragédie. Při čtení se mi hlavou honilo nespočet otázek, na které není lehké si odpovědět. Jedno ale vím jistě. Ať už si vezmete do ruky jakoukoliv Čapkovu knihu, nesáhnete vedle.... celý text
Paní Dallowayová
2019,
Virginia Woolf
Virginia je naprosto skvělá spisovatelka, ale určitě není pro každého. Tuto knihu dle mého názoru dokáže ocenit pouze ten, kdo tomu čtení dokáže věnovat veškerou soustředěnost a ochotu vrýt se pod povrch každodennosti. Vidět věci jinak. Nebýt povrchní a lhostejný ke svému okolí, ale uvědomit si, že každý z nás si píšeme svůj vlastní příběh.... celý text
Vyhoďme ho z kola ven
2010,
Ken Kesey
Toto dílo mě dostalo svým příběhem, bojem proti vyšší síle, kde jak už bylo v knize řečeno, není možné vyhrát, ale jen se rvát a rvát až vám nakonec dojdou síly a nahradí vás někdo další. McMurphy se rval. Zároveň také zahnal mlhu z oddělení psychiatrické léčebny a zbavil je pískotu v uších. Ale co je nejdůležitější, dal těm chlapům opět důvod, proč se smát.... celý text
Enigmatické variace
2020,
André Aciman
Tady mi trvalo o něco déle, než jsem se dostala na autorovu vlnu. Ale musím teda říct, že když už se člověk začte, vnímá každý řádek. Rozhodně nejde o povrchní čtení, musíte tam s těmi postavami být. Musíte si představit, jak sedíte v té observatoři a překládáte Farmu zvířat do klasické řečtiny, jak pomáháte za teplých letních dnů zrenovovat váš rodinný stolek nebo jak sedíte už poněkolikáté v jedné kavárně s osobou, která vás přivádí do rozpaků. Musíte to prostě cítit. Věřím, že Aciman je velký srdcař, který svým knihám dává přidanou hodnotu v podobě kulturně obohacující složky, která jeho díla dělají tak výjimečná.... celý text
Tajná historie
1996,
Donna Tartt
Myslím si, že ne pro všechny věci se dají najít vhodná slova. A já po přečtení této knihy žádná nenacházím, protože tohle je jeden z těch příběhů, který vás na konci zmačká jako kus papíru a hodí proti zdi. A jak tu už někdo psal níže, budu to nějakou chvíli zpracovávat s obavami, že už žádný příběh nebude takový. Donna Tartt je velice výjimečná spisovatelka.... celý text
