Litocha
přečtené 1082
Praštěné příhody Berty a Týny
2023,
Lucie Šavlíková
Autorčiny Černobílé prázdniny se mi líbí moc, Strach má velké uši je přinejmenším zajímavý, ale tady jsem zklamaná. Asi jsem měla věřit názvu knížky. Tvoří ji totiž sled více či méně ujetých historek doplněných různými jazykovými hříčkami, většinou se psí tematikou (třeba KáPesZetka - krabička poslední záchrany pro psy). Přestože ty jsou někdy docela roztomilé, celkově to na mě působilo spíše křečovitě (a taky autorce zazlívám, že dává dohromady psy a čokoládu, která je ve skutečnosti pro ně jedovatá - i když je to tady čokloláda). Nejzajímavější mi připadaly různé cedule a reklamy, nejvíc mi nesedla parodie/satira na covidová nařízení. Ne že by to tehdy u nás nebylo mnohdy jako v Kocourkově, ale sem se mi to prostě nehodí. Celkově tedy hodnotím hodně slabými třemi hvězdičkami a doufám, že autorčina další kniha se mi bude líbit více. Věřím ale, že i tahle si najde své čtenáře, kterým tento typ humoru bude vyhovovat.... celý text
Sísa Kyselá
2010,
Martina Drijverová
Syn knížky miluje, ale se samostatným čtením dost bojuje. Tenhle příběh o rafinované pomstě a nečekaně zrozeném kamarádství ho ale zaujal natolik, že ke konci četl sám od sebe více, než bylo nezbytně nutné. I já jsem se bavila náramně. Kladem knížky jsou krátké věty a velká písmena, takže se začínajícím čtenářům dobře čte. (Jen tedy nakladatelství moc nevychytalo, že tato kniha vyšla jako druhé čtení, a přitom má větší písmo než druhý díl, který je ovšem zařazen mezi čtení první.) I přesto má příběh jasný děj s pěknou pointou, navíc je humorný (tohle všechno často u knížek prvního čtení, které bývají rozbředlé nebo skoro o ničem, případně je zápletka naivní až běda, postrádám). A ilustrace jsou parádní, jak taky jinak u pana Borna. Trošku mě ovšem rušilo, že se do knihy přece jen otiskla doba vzniku – ať už ve zpodobnění školství, nebo v oslovování spolužáků příjmením – na to si dobře vzpomínám ze svého dětství, ale dnes už je to naštěstí pryč. Neustálé Kyselá tohle a Kyselá tamto mě docela rušilo. I přes tuhle výhradu je knížka hodně povedená a už jsem půjčila volné pokračování.... celý text
Ajdar
2008,
Marjane Satrapi
Pro mě je kniha snadno zapomenutelná. Příběh je velice jednoduchý, putování trochu monotónní. Už po pár dnech po přečtení se mi detaily vykouřily z hlavy. Ani ta popletená zvířata mě nenadchla jako jiné čtenáře - snad proto, že jsem v ruce měla i jiné knihy s popletenými/podivnými zvířaty, navíc pěkněji ilustrované. Ilustrace jsou na mě až moc zjednodušující, líbilo se mi ale barevné ladění a žluto-oranžovo-červené přechody. (Jako první jsem si zkoušela přečíst název knihy pozpátku, protože mi připomněl Říši Agord, a ulevilo se mi, že není prohozené druhé a třetí písmeno ;)... celý text
Nevrlý Ruda
2023,
Suzanne Lang
Tak tahle knížka se mi líbí moc. Krásně vystihuje, jak někdy prostě člověk nemá náladu a že čím víc na něj druzí tlačí, tím je to horší. I to popírání, po kterém jsme naštvaní ještě víc. A přitom si někdy člověk (nebo zvíře) prostě chce někam zalézt, trošku se litovat a rochňat se ve svém trápeníčku, aby to pak mohlo (třeba i díky někomu druhému, kdo nás chápe) přejít. Taky se mi líbily návrhy dalších zvířat podle toho, co dělá šťastnými právě je. Obrázky mě pobavily, tenhle rodinný tandem odvedl dobrou práci. Už se těším, až příběh představím školkáčkům. A určitě vezmu knížku i domů, i když moje vlastní šimpanzátko už je trošku starší. (Jen by mě ještě mnohem více potěšilo, kdyby knížku přeložili jako Nerudného Rudu – já jsem si to takhle zafixovala a pak se divím, že to nemůžu najít v katalogu... Ale zato slovenská verze názvu Fričo je mrzutý, či čo... mě baví notně.)... celý text
Kroniky Nezmapovaných království: Kašpar a půlnocové
2023,
Abi Elphinstone
Zpočátku jsem hodně bojovala s tím, jak mi byli Kašpar (a vlastně i Dočista) nesympatičtí. I když rozumím tomu, proč byl Kašpar napsán právě takhle, působil prostě jako ustrašená bábovka a suchar a po čase se mi při každé zmínce o seznamu a rozvrhu otevírala kudla v kapse. Dočista mě zase dráždila svou umanutostí. To se naštěstí časem dost zlepšilo. Postavy se docela zajímavě doplňují a vyvíjejí, jejich cesta vede nejen k záchraně království, ale především k pochopení a přijetí sebe sama. Nejmilejší postavou byl ovšem celou dobu Arlo. Autorce se podařilo vymyslet zajímavou zápletku podpořenou podivuhodným magickým světem. Ten je naplněný různými bytostmi a bytůstkami s jasně popsanými osobnostními rysy (hodně mě bavily třeba mžibaby, ale i mnozí další), mnohými vychytávkami (Šipku bych brala všemi deseti) i vtipnými momenty a přidala i špetku moudrosti (o odvaze, přátelství, spolupráci, sebepřijetí...). Taky překladatel se vytáhl, většina novotvarů byla přeložena zdařile a text je jazykově hravý (jen Kašparovo jméno bych asi nepřekládala, nějak se mi k němu nehodí). Přestože samotný děj není vlastně nijak komplikovaný, v tomhle případě je nejdůležitější právě cesta (ve více významech tohoto slova). Jak tak nad tím přemýšlím, nejspíš přimhouřím oko a i přes výhrady k začátku knihy tam tu čtvrtou hvězdičku přece jen připlesknu. Vlastně se dost těším do dalšího království, i když mi bude líto, že se v něm asi nesetkám s postavami, které jsem si tady oblíbila.... celý text
