LilKure
přečtené 127
Dluhy lásky
1984,
Michal Černík
Na prstech ruky bych dokázal spočítat básně, které mi "přirostly" k srdci. Zbytek mne příliš nenadchnul. Milostná poezie je mé oblíbené téma, ale pokud si pod tímto pojmem představím Shakespearovy Sonety, nelze nebýt zklamaný při četbě této sbírky. Nepřítomnost interpunce byla občas iritující občas účinná. Kdybych neměl vydání v kožené vazbě a obecně v kvalitním provedením, nebál bych se hodnotit i hůře.... celý text
Velká závěť
1985,
François Villon
Hravý obsah, výborný překlad, nádherná vazba jednoduše poezie pro tělo i duši.
Malý princ / Le petit prince
2015,
Antoine de Saint-Exupéry
Klenot! Francouzsky umím jen trochu, ale s českým překladem je čtení v cizím jazyce snažší. Zároveň to dodává knize úplně jinou dimenzi.
Teorie postele
1929,
Honoré de Balzac
Neurazí, neosloví. (Přiměřeně) zábavně pojatá esej a aforismy autora poloviny 19. století. Člověk musí mít trochu nadhled a uvědomit si, že doba byla dříve jiná a na manželství a obecně post ženy bylo nahlíženo jinak. Zastaralá čeština přidává překladu šmrnc.... celý text
Sen noci svatojánské
1994,
William Shakespeare
Asi jsem čekal něco jiného. Možná by pomohlo to vidět, ale při čtení jsem si říkal už jen pár stránek a bude po všem.
Muffin a čaj
2018,
Theo Addair (p)
Srovnávání s Love, Simon je naprosto nemístné. Ačkoliv se obě knížky zabývají gay tématikou, nemají spolu nic společného. Na české poměry, si myslím, že jde o povedenou knížku; trochu bych vytknul prostředí jak z britské školy (odvádělo to pozornost od "českého" prostředí). Postavy byly přijatelně vykreslené, děj se zbytečně netáhnul, pohledy obou hlavních postav na určitou událost - naprosto geniální! Dějová linka dokázala udržet napětí, radost, úzkost, strach,... de facto celou dobu. Za epilog bych nejradši strhnul hvězdičku, ale za ty tři stránky to nestojí. (Ale je to tedy urputně happyendové.)... celý text
Will Grayson, Will Grayson
2016,
John Green
Přečteno za chvilku, jedním dechem. Na rozdíl od posledních knih s LGBT tématikou (Love, Simon; Call me by your name, I'll give you the sun) jsem se občas trochu nudil. Styl psaní se mi velice líbil (hlavně malá písmena u depresivního Willa a jeho dialogy); od Davida Levithana jsem už četl Two boys kissing. Téma bylo trochu naivní, Tiny tomu všemu nasazoval korunku. Zachycení naprostých rozdílů (chudý Will x nechutně bohatý Tiny; nerozhodný Will x sebejistá Jane; ...) bylo trošku ohrané. Občas si ale myslím, že je dobré se zasnít. Sečteno, podtrženo, nejsem zklamaný, mile se culím, ale realita nula prd. (čteno v angličtině)... celý text
Dej mi své jméno
2018,
André Aciman
Vlastně ani nevím, co si o téhle knížce myslet. První dvě části jsem jen protáčel oči, jak je Elio nerozhodný a jeho myšlenky tak protichůdné. V těchto částech jsem ho pro své jednání nesnášel (Marzia vs. Oliver). Ve třetí části se to tak nějak všechno zlomilo a knížka mě (konečně) chytla (škoda jen, že už se jedná jen o pár stránek); najednou jsem si uvědomil, že v prvních dvou částech mě nenudily popisy okolí B. a jiných, ale neskutečně ploché myšlenky Elia. Upřímně jsem všechny postavy nesnášel (kromě Vimini a Mafaldy), knížku jsem buď zavíral s absurdním smíchem nebo rozčílením. (*spoiler* V naprostém závěru mi došlo, že Elio zde zanechal důkaz o existenci naprostého životního hororu. Najednou jsem Elia litoval a zpětně pochopil jeho protichůdné jednání. Nevím, co se honilo hlavou Oliverovi; jisté je, že si to Elio nezasloužil.) Jedná se také o nádherný příklad toho, jak dokáže společnost zničit něco tak okouzlujícího, jen protože "jejich vztah" nesplňoval očekávání. Knížku už jsem doporučil a nakonec jsem rád, že jsem ji nevzdal po pár stránkách. (čteno v angličtině)... celý text