Lenka.Vílka přečtené 2303

Plukovník Bizár: Parazmatek 2023, Jeff Lemire

Málokdy po dočtení knihy u mě nastane moment, že nevím, jak zformulovat myšlenky. Tahle kniha je totiž kousek, který je strašně těžké uchopit a popsat slovy. A uvědomuji si, že ne každý z ní bude nadšený. Ale kdo z ní bude nadšený? Ten kdo má doma oltáříček s podobiznou Jeffa Lemira a nosí mu obětiny? Takže pro mě. Děkuji :) jako pokaždé :)... celý text

Ztracené květiny Alice Hartové 2019, Holly Ringland

Už dlouho jsem v knize nečetla tak silný začátek příběhu jako právě tady! Nechci o knize nějak zbytečně psát, protože mám pocit, že cokoli napíšu, bude prozrazení něčeho, co si každý musí v knize prožít sám. Něco, s čím se musí sžít. A možná proto je právě ten úvod tak silný. Úvod, který rozhodne, zda Alici pochopíte a sžijete se s ní. Protože to je hlavní podmínka, aby se vám kniha líbila. Musíte jí pochopit. Musíte pochopit Alici, June, květiny a všechny Květiny. Jinak je pro vás tahle kniha ztráta času. Protože to neprožijete. ("Věř svému příběhu. Jen ho musíš vyprávět pravdivě.") Protože tahle kniha je na jednu stranu buď obyčejná nebo neskutečně silná. Asi záleží především na tom, jak se na ní napojíte. Příběh Alice Hartové je totiž tak křehký, až skoro hrozí, že ho myšlenkou rozdrtíte, když ho budete moc analyzovat. Protože k užití si téhle knihy je třeba srdce a duše, ne žádný chladný a mozkový přístup. Protože historie je tady, aby se opakovala pouze v jediném případě. Když uvěříte, že nejste dost silný. A to se potom tak moc bojíte, že skončíte jako váš otec, až se z vás stane vaše matka. Jenže ne vždy to musí být pravda. Máte přece rodinu, vaše Květiny a květiny. Co je víc? Na závěr bych ráda zmínila celé zpracováno knihy. To prostě musíte vidět, jinak tomu možná neuvěříte...... celý text

Batman: Prokletí bílého rytíře 2022, Sean Gordon Murphy

Ano, Prokletí bílého rytíři není hubený komiks. Má poměrně dost stran, ale každá stránka za to stojí. Přestože je příběh v základu dobrý, v dost momentech jsem cítila, že je toho moc. Hrnulo se to na mě a já si dějem připadala zavalená. Nemohla jsem dýchat z jiného důvodu, než který v knihách oceňuji. Prokletí bílého rytíře je dobře napsaná kniha, ale měla jsem problém s určením si v sobě, jestli to už není moc. Jestli tahle kniha přináší něco nového každému čtenáři. A já se vlastně první dvě třetiny knihy dívala na klasický příběh, který byl pokroucený přesně tak, jak mu to Black Label dovoluje. Bohužel to bylo na všem vlastně nejlepší. Závěrečná třetina je vrcholem knihy. Ale otázkou pro mě zůstává, zda to je skutečně vrchol nebo jenom předem daná pravda akčního finále... Jestli se něco vážně moc povedlo, je to kresba. Sean Murphy si dává hodně záležet na detailech a vždy mě zaskočilo, že i po tolika přečtených stranách mě zvládnul překvapit jak třeba rozvržením panelů nebo různými maličkosti, které jsem musela vstřebat. Ale bohužel ve výsledku to ve mě vyvolalo úplně stejné pocity jako děj samotný. Dohromady to vlastně funguje. Ale fungovala by každá složka zvlášť? Nemyslím si. Na to děj není tak pohlcující. Vyhrála kvantita nad kvalitou? Rozhodně. Sean Murphy naservíroval veveři, která je dobrá, ale mě svým pojetím a vším tím mým přehnaným zahlcením během čtením, úplně nesedla. Přesto si myslím, že se jedná vlastně o kvalitní knihu. Možná by stačilo truchu všeho ubrat a dopadla by kniha u mě lépe. Tak snad někdy příště.... celý text

My proti vám 2018, Fredrik Backman

No, tak tohle bylo hodně. Ve všech směrech a ve všech ohledech. My proti vám. Příběh o tom, co bylo potom. Příběh o tom, co je nenávist. A už jenom zbývá zjistit, kdo je ten skutečný "my" a "oni" tohohle příběhu. Asi takhle...do My proti vám mi trvalo o dost déle začíst se, ale potom to bylo už v pohodě. (Lokální krizovka.) Byť uznávám, že se mi líbilo právě to, co dost lidem nejspíš ne. Tady se mnohem déle buduje ten konflikt, který staví na následcích, emocích a touhách lidí v návaznosti na minulé události. Je to jako ta (ne)příjemná půl hodina před bouřkou, kdy si stále říkáte "Jako teď už?". A je pravdou, že to může být možná pro někoho náročné. I na mě text padal trochu jinak, než jsem zvyklá. Jenže potom se to zlomí a všechny ty momenty (kterým věříte, že jsou skutečné) a všechny ty postavy (kterým věříte, že skutečně dýchají) prostě uhodí jako vlna. Prostě čistá esence příběhů Backmana. Další skvělá kniha. První díl byl fajn, přesto bych řekla, že My proti vám Medvědín předběhlo o prsa čínské plavkyně. Za mě spokojenost.... celý text

A přece nezemřeš 2013, Lee Child

Já to prostě miluju! Hned to úvodní počítání  času podle věku! Ale je tam proměnná. První čtyři roky života si nepamatuju!  :D (Ale teď se pokusím být trochu vážnější. Trochu. Možná. Nemám na to náladu...) Jo, a možná je tam spoiler... Takže...moje druhé dostaveníčko s Jackem Reacherem je tady. A jak dopadlo? No, dopadlo dobře. Narozdíl od těch blbců, který si řekli, že je dobrý nápad Reachera unést. Ale omlouvá je to, že nevěděli, kdo je a Reacher byl náhodou na stejném místě jako ten, koho unést chtěli. Tedy, ta, kterou chtěli unést. Agentku FBI, která je dcera náčelníka generálního štábu americké armády a neteř prezidenta USA. A na druhé straně někdo staví místnost, ze které by se neměl nikdo dostat. Hmm, kdo uhodne souvislost, dostane od mě tři Reacherovi Bludišťáky... Vzhledem k tomu, kolik mám rozečteno sérií, jsem si slíbila, že alespoň jednu knihu ročně dám. Hele, nepovedlo se, od "Jatek" je to už nějaká doba a asi si je přečtu někdy znovu. Protože tady jsem byla ve svém živlu od úvodních stránek. Jak to že ode mě tedy "Jatka" dostala jenom čtyři hvězdy?! A ten komentář k nim je taky dost trapnej, mmch Leni. A asi to nebude tím, že "A přece nezemřeš" čtu v paperbacku. Nebo kdo ví, třeba mám hříšný myšlenky kvůli (jak jsem zmiňovala u "Jatek") kvůli tomu upgrade adaptace, kde už Reacher rozhodně nevypadá jako Tom Cruise. Ale popojedeme, ještě není deset večer... Úvod je fajn. Má spoustu vtipných momentů a je to napsaný fakt dobře. Taková pohodička dvou lidí, který někdo unesl. Až na to, že já jako čtenář jsem jenom zvědavá, co ta hlavička Reacher vymyslí. Prostřední část je naprosto bombastická kvůli tomu, kam ty naše dva uneseňáky odvezou. (Jako jo, ta představa je naivní, ale tohle je Amerika. A hororový filmy nám ukazují, že tam je možný všechno.) A o co celkově jde. Fakt napínavá a zábavná část na čtení. Navíc. Máme tady FBI, která dělá svou práci překvapivě dobře. To se děje málokdy. Ale zároveň to trochu smrdí, ne? O to víc to potom bylo vtipný. Protože oni rozluští všechno, co čtenář ví, i to, co neví, a přibližují se svému cíli. Ví všechno! Tedy krom toho, že Reacher k bandě únosců nepatří. To je náhoda, co? A záporáci? No, na to, jak to mají teda všechno geniálně připravený...tak udělají přesně to stejné, co udělá každý podobný: skoro všechno to vykecají. Oni to prostě Reacherovi řeknou!!! Měla bych se jako čtenáře cítit hloupě, že je to plný dvou nejhorších klišé? No...vlastně ani ne. Přeci jenom, stejně to tak máme nejraději. Záporáci musí být trubky!  :D Aby si to o to víc zasloužili. A já si ten moment poražení užila o trochu víc. Prostě tak zhruba polovina je "walking simulator" a funguje to :) No, a závěr je prostě pecka, která je skvělá akční jízda. A v rámci předchozího děje zasloužená. "A přece nezemřeš" je fajn kniha, která je žánrově trochu rozmáchlejší. Není to tolik detektivka jako předchozí díl. Akce je v ní o trochu míň, ale zato je tam jedna sekvence, která je fakt ble. A ta paradoxně nemá společného nic s litrama krve. Jo, jo, moje dva největší stachy. A je to silně konspirační. Ano, je to kniha z roku 1998, ale v mnoha ohledech strašně aktuální. Protože pracuje s prvkem fanaticky přesvědčovaných lidí o něčem. A potom stačí přijít na to, jak podobný lidi fungují a vy sami je přesvědčíte o čemkoliv, byť jste jejich vězeň. Třeba že vás satelit probudí na dálku přesně v deset hodin. Já jsem sice u toho pobavila, ale hned na to mi došlo, že je rok 2023 a stále je dost lidí, kteří by tomu bez problémů uvěřili taky... Takže jo, na "Varovný signál" se těším. Snad dřív než za takovou dobu zase a dodržím ten rok. A v prosinci se uvidíme u druhé série seriálu :)... celý text

Na seznamu smrti 2020, Jack Carr

Na zadní straně knihy jsou dvě doporučení, která ví, o čem mluví: Lee Child a Mark Gearney. Každý, kdo čte tuhle knihu, by měl vědět, kdo tihle dva pánové jsou. Jenže je tam ještě jedno doporučení. A toho by se měl bát i samotný Jack Carr! Chuck Norris. Ten má citačku i na přední stránce. Nejvíc mě ale zaujalo, co napsal Lee Child. Ale z Chucka mám bobky, kdyby se ptal  ;) jo, jo, velký! (Ale je taky pravda, že o knize jsem se dozvěděla až díky teaseru na adaptaci, takže mě překecal Chris Pratt, ale ani slovo Chuckovi!) Zpátky k Childovi ale. Co tam píše se, je docela vtipný vzhledem k tomu, co sám autor napsal do předmluvy. Ale zpátky ke knize. Ano, nakonec jsem se ke čtení dostala až po perfektní seriálové adaptaci (opět, ani slovo Chuckovi! Prostě to nevyšlo, ok? Ok?!?!) a jo, fakt se to četlo moc dobře... Ten příběh je dobře vystavěný, má hlavu a patu. A vůbec mě nerušilo, že vím, co se bude dít dál. Prostě jsem byla absolutně vtažená do vyprávění. Nechci se moc rejpat v ději. Protože tohle je kniha, kterou si přečte pouze fanda žánru, a ten jí má už nejspíš dávno přečtenou. Nebo ten, kdo viděl seriál a ten tudíž ví, o čem to je, a chce si dodatečně přečíst knihu. Dělá to tedy můj komentář nějak přínosný? No, asi ne, ale dějí se ve světě i horší věci... Proto bych ráda zmínila dvě věci: čtivost a technickou popisnost. Kniha je totiž narozdíl od své adaptace je naprosto odproštěná od emocí. A to plně respektuju. Protože je něco jiného, když čtěte čtyřista stran a díváte se na osm hodin materiálu v televizi. Je znát, že Jack Carr není spisovatel. Ale i tak je to dobře napsaný. Sem tam jsem mu něco tedy odpustila, ale těch momentů bylo málo. Proč? Právě kvůli autentičnosti. Píše to i v úvodu. Je to kniha o tom "co by kdyby" a je tedy důležité napsat to pořádně, když tu možnost a informace máte. No, i kdyby to znamenalo svému hrdinovi kompletně vypnout emoce. Ano, někdy emoce dávají sílu a někdy jsou nepřítelem číslo jedna. Tohle knize vytknout nelze. Chlap, který už nic nemá, nemá co ztratit a ví, že na konci tak jako tak umře, stačí mu, že se ve své odplatě dostane do nejdál. "Tato kniha vypráví příběh o odplatě." To je první věta předmluvy. A autor se toho držel. Co může být pro někoho problém (ale musí to očekávat vzhledem k tomu, kdo je autor), že bude tak popisný ohledně taktiky, zbraní a akce. Já to strašně moc ocenila. Bavilo mě to číst a užívala jsem si každou stránku. Přeci jen, dotváří to komplexnost příběhu. Takže jo, Na seznamu smrti doporučuji, těším se na druhý díl a těším se na pokračování seriálu :)... celý text

Co ti svírá hrdlo 2023, Chimamanda Ngozi Adichie

Původně jsem myslela, že každá povídka bude perla. Bohužel nebyla... Autorka popisuje pohledy na rodinu a obecně vztahy jak pohledem Nigerijců, tak náplavových Nigerijců do Ameriky. A někde tam jsem měla problém. Protože když se čte dílo jenom z jednoho pohledu, působí to víc soumerně. A protože se jedná o sbírku věcí z různé doby, ne psanou a vydanou takhle, celou dobu mi tam chybělo...jakési sdělovací nosné téma. Jenže potom přišla povídka Umanutá historička a já věděla, že teď mohu být konečně spokojená. To nejlepší na závěr! Napsala jsem i něco k povídám. Kdyby to (nedej!) někoho zajímalo, je to tam, kde pokaždé...... celý text

Kamelot 2023, Bill Willingham

No, tak tohle bylo...svým způsobem stejný, ale zároveň trochu jiný Mýty. Asi bylo jasné, že se budou řešit následky a zároveň to bude příprava na finále. Přičemž se díl soustředí především na v to, co se postaví mezi Sněhu a Růžu. Sněhu truchlí a už jenom to rozhodnutí Růži je nebezpečné. A taky vytvořit Kamelot, což je dobrý nápad. Tedy, na první pohled. Než se ukáže, co to způsobí dál. A potom je tady Wolfi. Ten má spoustu důvodů, proč se vrátit. Ale taky spoustu důvodů, proč ne. Přičemž do jeho příběhu zasahují síly jiné, síly nebezpečné. Ale kdo ví, zda se nechystá něco mnohem horší. Přeci jen...když se dva perou, třetí se směje. A kuje pikle. Mýty jsou ve svém dvacátém díle stále dobrou sérií s kvalitním příběhu a Kamelot mě moc bavil. Přesto se už na finále moc těším. Nějak chci pro ty postavy, které jsem si oblíbila už trochu oddechu, klidu. A pokud to půjde, alespoň trochu toho obyčejného štěstí  :)... celý text

Nokturna 2021, Kazuo Ishiguro

Sednul mi každý z příběhu. A sednula mi myšlenka, že se nejedná o uzavření kompletní. Jako kdyby se uzavřela jenom nějaká z podzápletek, protože jednotlivé příběhy jsou vlastně jenom výseče. Výseče života...proto povídky na první pohled působí neuzavřeně. A mě se to moc líbilo. Takhle napsané. Tohle se moc povedlo. Kdo to nemá rád, tady bude trpět jako zvíře! A povídky? Trochu jsem se rozepsala tam, kde je k tomu místo určené  :) 4,5/5... celý text

Ohně: Láska a jiné katastrofy 2022, Sigríður Hagalín Björnsdóttir

Tak jo, jak se povedla další kniha od Sigríður Hagalín Björnsdóttir? Ostrov se mi líbil, přesto tam pro mě něco dřelo, a já si knihu nemohla užít naplno, přestože téma bylo skvělé. A fakt by mě hodně zajímalo, o čem je druhá kniha autorky! Snad u nás vyjde  :)  Takže, asi bych se moc nepatlala v tom, o čem je tahle kniha. Ale spíš, jak jsem knihu Ohně. Láska a jiné katastrofy pochopila... Žena je jako sopka. Možná si myslíte, že je v klidu. Možná si myslíte, že to zabírá. Že si ji můžete zotročit a dělat si věci podle svého, mimo jejího přesvědčení. Ale ona sčítá. A potom když vybuchne, ničí všechno kolem sebe, to jo, ale zároveň se tím vytvoří něco nového a krásného, na čem lze stavět nová a krásná budoucnost. Pokud ženu respektujete a naučíte se s ní žít s takovou, pochopit jaká je, bez potřeby zkrotit jí a zotročit si jí, možná nevychouchne až tak moc. Jenom bude chvíli bublat (klidně i třicet let) hezky pravidelně v cyklech, ale neublíží vám. Co by z toho měla? Takže jo, ta kniha je napsaná moc dobře a poutavě. Nemá žádné "nudné vědecké pasáže", ale poměrně poutavě zakomponované vědecké pasáže, kolem kterých autorka obalila příběh, který se odráží právě v tom, jak fungují sopky. Právě proto tenhle příměr funguje s Islandem (a proto fungovala i pointa autorky první knihy Ostrov), protože i v případě, pokud nevíte, jak vzniknul Island, autorka vám to (společně s těmi všemi dalšími věcmi) vysvětlí. Takže pokud vám v současnosti vadí sopky, proč žít na Islandu? Přeci jen, právě sopky dopomohly vytvořit tohle krásné místo a nebýt jich, teď tady nejste ani vy. A pokud nemáte rádi to, z čeho pocházíte, proč zůstávate a snažíte se věci měnit. Můžete jít, dveře (letiště) jsou (je) otevřené (připravené). Ta bláhová představa, že vás příroda potřebuje je sladce naivní. Ne, vy potřebujete přírodu. Ale když jí začnete ničit, omezovat a chovat se nadřazeně, nebude se jí to rozhodně líbit. A tím se vracím do předchozího odstavce a hezky se ten příspěvek uzavírá... Ale zároveň je tam ten svíravý pocit, že ztrácíme kontrolu nad tím, co se děje kolem nás. Jenže katastrofy jsou tady z důvodu, že se příroda brání. Chce věcem nastavit opět řád. A přestože je konec smutný, dává to smysl a zapadá do sebe. A i přes všechno to špatné, dává naději do budoucna, že se věci později...napraví. Protože příroda nezná jinou cestu. A stejně tak to je u lidí. Žijeme si své životy a občas jsou stále stejné. A to nám vyhovuje. A potom přijde něco, co odstartuje sérii dalších věcí, které potom jako domino ovlivňují další věci. A občas to skončí špatně. No, je jenom na nás, zda se tím necháme semlít nebo se z toho poučíme a možná příště to bude lepší nebo prostě jiný začátek. Protože ve světě blahobytu (jako notak, sice furt remcáme, ale co nám chybí?!) je těžké neztratit sebe sama. Celý život žijeme na sudu s prachem a svět drží zapalovač a z dálky se na to kouká. Přibližuje se, vzdálí se, občas tu šňůru i zapálí, ale potom jí zase uhasí a dá tam novou. Ale lidi stárnou a tak rádi zapomínají na to, že to bylo poměrně nedávno, kdy k té výměně došlo. Necháme se kolíbat falešnou představou světa ("nemusíme to předělávat jenom proto, abychom předělávali") a on nás za to sežere, spolkne, zasype. A to samé se děje s našimi životy. Nebo snad neděje? Jo... Nebo to prostě berte jako příběh ženy, která ztratila sama sebe a musela udělat něco, čím se zase najde. Ale na druhou stranu (s přihlédnutím k té vědecké stránce příběhu) nebylo by to až moc jednoduché, pokud by příběhové paralely byly pouhá...náhoda? Jo, to by bylo... Navíc bylo dost fajn, jak jsou psaný dialogy v rámci textu (a celkově jeho úspora).Kdy v dost momentech nejde poznat, zda je to pokračování toho, co začalo říkat nebo jestli to je jenom takový dovětek. Podpořeno vyprávěním v první osobě (navíc tady není oddělením odražka nového odstavce, že teď už jsme jindy, když kniha neobsahuje žádný druh uvozovek). A já si to musela domyslet na dost jednoduchém pricipu: Vážně by něco takového řekla nebo si to už jenom myslela ve své hlavě jako vsuvku? Tak nějak celkově mi přišlo, že v téhle knize tím pádem nelze vůbec přeskakovat, protože v okamžik se ztratíte... Mě se kniha moc líbila a doporučuju. Buď jako jednoduchý příběh, když u toho nebudete přemýšlet. Nebo jako komplikované vyprávění, které je náročné na přemýšlení. Protože to je největší síla knihy. Dá se interpretovat více způsoby.... celý text

Osudný slib 2020, Angela Marsons

Osudný slib, další pokračování série o Kim... Za mě byl tenhle díl trochu slabší. Proč? Kniha se věnuje dvěma případům. Vraždě Gordona Cordella. Což je fajn. To není poprvé, co se autorka tímhle způsobem vrací. A protože tenhle chlápek nebyl žádný zlatíčko, tak mi nedělalo problém tohle číst. Ale prostě jsem z toho vyšetřování byla unavená. Především v té rovině, že Kim většinu času tráví s Bryanten a bylo na tom poznat, že si neuvědomuje, že všichni ostatní taky truchlí, ale neovlivňuje to jejich práci. Čím se dostáváme k druhému případu a ke Stacey... Stacey mě tady bavila asi zatím nejvíc. Včetně jejího případu. A důvod, proč se tomu věnuje, byť by vlastně ani nemusela...prostě protože svou praci bere vážně. A i přestože byla na nového člena týmu vážně hnusná, jako kdyby on snad mohl za to, co se stalo, neovlivňovalo to její pracovní výkonnost. Právě naopak. Měla jsem tak trochu problém uvěřit Kim, že je z toho tak špatná, nebo zda si připouští skutečný důvod, přeci jen, četla jsem už dost knih, kde byla vážně zlá a hnusná i na Dawsona, a víme ty důvody. Problém je v tom, že asi chápu, že autorka asi plánuje něco v tom smyslu, že se z toho Kim poučí a začne lidem důvěřovat dřív, než o ně přijde. Ale tady to už bylo vážně otravný a hodněkrát neprofesionální. Čímž se dostáváme zpátky se Stacey. Ta byla taky hodně zlá a já úplně chápu, proč se nový člen týmu nesnažil vykecávat a věci vysvětlovat. Prostě dělal svojí práci a já během čtení doufala, že to bude právě Stacey, kdo na konci řekne, aby se Kim zastavila a promyslela si to, protože Penn svojí práci dělá dobře. Což už stejně každý z předchozího děje moc dobře ví. Stalo se tedy tak? V knize. Navíc případ Stacey byl vážně zajímavý. A na konci nastolil dost vážnou etickou otázku. Což byla přidaná hodnota výsledku vyšetřování. Takže jo, celkově to byla dobrá kniha. Ale...měla nějaká ta "ale", přes která jsem nemohla a musela jsem tu jednu hvězdu dolů nakonec i dát. Vlastně ve výsledku ke konci se to hezky příběhově propojilo, ale ten začátek byl náročný... A jak už je pravidlem u téhle série, opět napíšu...vazba knihy se hned na začátku rozlepila. Tentokrát už na straně 8. Ostře hned od začátku. Takovejch peněz a takhle to dopadá, co? PS: nějak si nemůžu pomoct, ale tenhle díl mi prostě přišel jako něco, co bylo primárně vedeno jako něco, co má nastartovat postavy a zase je postavit na správná místa, a vyšetřování je vlastně takové pozadí. Což mi jinde nevadí, takové detektivky čtu ráda. Má to ale jeden háček. A to je fakt, že ty jiné knihy mají podstatně víc stran a víc se rozebírají postavy, víc se to okecává, víc se řeší jejich psychologie, víc jejich soukromí život, na mnohem více stránkách...což tady chybí.... celý text

Místo činu 2022, Ed Brubaker

("Vždycky mě fascinovaly věci, které se lidi marně pokoušejí schovat.") Jack Harriman je docela dost sympatický soukromý detektiv. A jeho nová práce je ze začátku hodně jednoduchá. Ale co se posrat má, to se prostě posere. A začne odkrývání dost špatné věci. A musím říct, že tohle bylo poměrně fajn. Ano, je to autorova hodně stará práce, která u nás vyšla až teď, ale...talent se prostě nezapře. Byť ještě na začátku kariéry. A možná je o to lepší přečíst si to až teď. Je to klasický Brubaker, který se v tomhle žánru cítí jako ryba ve vodě. Protože...byť mě mělo být jasné, o čem to všechno bylo od začátku, tak i na poměrně málo postav v příběhu, mě to nenapadlo. Tohle je hodně povedlo  :) jenom si nejsem jistá, zda toho anotace neprozrazuje zbytečně moc. Ono je to docela krátký příběh, vlastně jenom sto stran... ("Ta tragédie nebyla vlastně nijak výjimečná, ale pořád to byla tragédie.") Na konci je ještě pár stránkový příběh, který vyšel těsně před Místem činu, Bůh a hříšníci. Je to krátké, možná o to víc s údernější pointou...... celý text

Krvavé prachy: Osedžské masové vraždy a zrod FBI 2019, David Grann

Moc mě bavil styl psaní autora. Skoro až románově rozepsal skutečné události, ale stále se u toho drží dokumentárního psaní, takže na mě to nepůsonilo úplně jako literatura faktu, a proto se mi to skvěle četlo. Ale zároveň je to tím pádem těžké na hodnocení. Přece jen, u beletrie a naučné literatury se hodnotí jiné věci. Krvavé prachy pojednávají o špatných, bolestivých  krutých událostech, které jsou pro spoustu lidí (i pro mě) novou informací. Ale je to napsané neskutečně moc poutavě, tak čtení uteče vážně hodně rychle. Jsem zvědavá na adaptaci, která dodá postavám víc charakteru. A jsem zvědavá, jak bude vedené vyprávění vzhledem k tomu, jak postupují informace tady. Protože ta třetí část dělá knihu ještě (reálněji) děsivější než to předtím. (Jsem jediná, koho mrzí název knihy? Hned na začátku je neskutečně krásně a poeticky vysvětlen název...tak alespoň slovenský překlad si ho nechal. Předpokládám, že autor ten název zvolil kvůli té básni. Jako poctu. Tak je to trochu škoda.)... celý text

Flash: Nejrychlejší muž světa 2023, Kenny Porter

Takže jak se povedl "Oficiální komiks k filmu"? Ano, včera jsem viděla Flashe a dnes je čas na čtivo. Přeci jen, už po prolistování mi bylo jasný, že ono to zase tak horký nebude. Prostě si zaběháme s Barrym a zachráníme pár lidí. Protože tohle je fakt vážně jenom přílepek k filmu. Ne žádný důležitý milník nebo něco, od čeho je třeba se odpíchnout (tam se musíte odpíchnout úplně jinde), aby se vám film líbil...víc. Sorry, emoce, u mě to ani víc možný není. To bylo jako v cukrárně! Ale v tý, kde neztloustnete, když všechno sežerete! (Bla, bla, bla, to je zase keců v úvodu, co? Celá já. Sorry. A nebo ne. Žádný sorry. Tohle je můj komentář.) A nebo si to přečtěte prostě proto, že máte rádi Flashe jako postavu. Což jsem já. Takže jak se povedl "Oficiální komiks k filmu"? (Obashuje to tři příběhy, takže...) První příběh je fajn. Nejistej Barry, proti němu drsnej zaporák a do toho Batman, kterej pomůže. Jako, jo, celý to je totálně jednoduchý a klišojdní. Ale zároveň takový milý. A konečně se stane to, na co Barry celou dobu čekal. Bruce mu dá z té velké lásky pořádný prsten. Mladá láska je vždycky tak krásná!  :D  O kresbu se tady postaral Ricardo López Ortiz a ta mě vlastně docela bavila. Je to takové fajn a neurážlivé zobrazení. Ale jo, chápu, on se tady nemohl ještě vyblbnout právě v tom, co je na Flashovi v kresbě top. 4/5 Druhý příběh je fajn. Jako, jo, celý to je totálně jednoduchý a klišojdní. Ale zároveň takový milý. Už jsme trochu dál v kariéře Flashe jako zachránce, takže mu to dělá problémy především v práci. Ale kdo chodí pozdě nebo utíká během pracovní doby, ten to chudák nemá snadný. Lidi jsou nevděčníci, co? Zatímco Flash bojuje s něčím fakt hnusný... Tentokrát se do toho po stránce kresby obul Juan Ferreyra. Což mi udělalo radost. Jeho kresbu mám ráda a pokaždé, když od něj čtu něco nového, tak mi to prostě udělá lepší den. Tady už je to vizuálem Flash se vším všudy. A já si to fakt užila  :) 5/5 Třetí příběh je fajn. Jako, jo, celý to je totálně jednoduchý a klišojdní. Ale zároveň takový milý. Flash musí zdolat jednoho dost silnýho parchanta a navíc jsou do toho všeho dost zajímavým způsobem zapojení lidi z města. Tentokrát si s Flashem polítal Jason Howard a bylo to fajn. Měl na starost hned dvě postavy, na kterých se může dost dobře vizuálně vyblbnout. A evidentně si to užil. 5/5 A jak bych to shrnula? Hodněkrát jsem použila slovo "fajn" a věty "Jako, jo, celý to je totálně jednoduchý a klišojdní. Ale zároveň takový milý.". Tak co to pro komiks znamená? Vyjádření, že tenhle komiks je fajn. Nemusíte u něj přemýšlet ani spřádat žádné komplikované teorie. Je to prostě fajn zábavný čtení. Když chcete víc, asi vás to nenaplní. Ale proč chtít pokaždý nutně víc? Ale zase bylo super, jak do toho zakomponovali to, jak Barry prohlubuje a zkoumá svoje schopnosti. V každém příběhu vždycky jednu. Mě to vždycky potěší. Když je to chytře :) protože já, já jsem bedna :D :D :D... celý text

Košík plný hlav 2023, Joe Hill (p)

Kniha Košík plný hlav obsahuje příběh, který je hodně věcí, jenom ne jednoduchým vyprávěním o magické sekeře a sekání hlav. Je to především příběh o tom, že v tomhle světě se můžete spolehnout jenom na sebe. Protože jenom sebe znáte nejlépe. Druhé skutečně ne. A že se vaší novou kámoškou stane krásná vikinská sekera? To už je jenom bonus. Tak si navlékněte žluté pláštěnky, do ruky vemte košík s hlavama darebáků a nezapomeňte na sekeru. Noc ještě nekončí a určitě je tam místo i pro někoho dalšího... Košík plný hlav je i přes to dost nepříjemný téma neskutečně zábavná kniha. Navíc mě bavilo, že jsem si hned několikrát myslela, že vím, jak na tom dějově jako čtenář jsem. Ale ne, vždycky mě Hill převezl. Tady vážně není nic takové, jak se na první pohled zdá. Celá kniha je poměrně dost násilná a naplňující nepříjemnými pocity. Ale zároveň neskutečně vtipná. Protože jestli něco Joe Hill (mimo všechny ty ostatní věci) tak to je: napasovat černý humor úplně všude. Ano, je to klasická "hilovština". A já dostala přesně to, co jsem očekávala. Hlavní hrdinku June jsem si oblíbila hned. Je to přesně ten typ lehce přidrzlý holky, která na jednu stranu využívá toho, jak vypadá. Ale když jí na někom skutečně záleží, udělá všechno, co je v jejích silách, aby mu pomohla. Proto mě moc bavilo, jak se postupně měnila, když si z nich zkládala mozaiku informací během celého příběhu. A jak se zachovala v rámci svého morálního kompasu, když už znala všechny informace. S ostatními postavami se sice moc neseznámíme, ale zase to někteří z nich mají dost dost dobré hlášky. Kdo by to řekl, že hlava, která školní useknutá v košíku překrytá americkou vlajkou, může být tak trefná argumenty! Stačí pouze obálka. Už jen ta úplně křičí: "Jenom se do mě podívej a koukni, co schovávám za další dobrůtky! Odkryj košíček a koukni se dovnitř!". A jak vypadá to, co spolu upekli Joe Hill a Leomacs? Naprosto skvěle. Děj knihy se odehrává v roce 1983. A je fajn dívat se na kresbu, která není žádná ultra moderní ani žádným způsobem experimentální. Prostě skoro jako kdyby odpovídala své době. A to je strašně osvěžující. Všechno správně sedí. Je to temné a neučesané. Možná proto předěly kapitol působí jako z jiného světa a o to víc mě bavily. Že je pod přebalem jiná kresba beru už jako jasnou součást Black Labelu. A tady je hodně povedená. Po přečtení jsem o tomhle přemýšlela vlastně docela dlouho. Dějově je Košík plný hlav sice zkratkový, ale úderný. S naprosto skvěle zpracovaným nápadem a prďáckou pointou. A pokud se na konci s June nerozesmějete na celé kolo, asi pro vás není nejenom tahle kniha, ale ani celá tvorba Joe Hilla. Pokud máte rádi svěží horory (přesto s lehkým odérem krve), tohle si užijete. Vlastně bych se nebála tuhle knihu půjčit k přečtení tomu, kdo ještě nečetl žádný komiks. S velkou pravděpodobností bych jí nikdy nedostala zpátky. Ale každá další dušička v týmu je vítána s otevřenou náručí... Bez váhání dávám všech deset useknutých hlav z deseti, protože tahle kniha si to zaslouží. Už jenom kvůli tomu, jak mě příběh pohltil, pobavil a dostal. A upřímně doufám, že u nás vyjdou další knihy z Hill House Comics. My si to zasloužíme!... celý text

Kde zpívají raci 2020, Delia Owens

Hodně těžká kniha plná emocí, kterou jsem si prožila od začátku do konce! Dojemný příbeh jedné malé holčičky, která zůstala úplně sama na svůj život. A kromě přírody poznala to nejhorší možné: jak ji všichni postupně opouští. Je tady krásně popsaná samota dospívání a postarání se o sebe, která se zároveň pere s pocitem někam patřit. A hlavně: za jakou cenu? Za ztrátu sebe sama? Tak to mají lidi z města? Navíc, jo, někteří lidé jsou hodně zlý. Protože já jsem si nevšimla, že by Kya někomu něco udělala. Prostě byla. A to některým stačilo. Hodně fajn je, jak je kniha vyprávěna. Protože bylo krásný a zároveň bolestivý číst si všechny ty čistý věci s vědomím, že tam zároveň probublává tahle špatná věc. A bylo smutný číst si o tom, jak hned místní mají jasno v tom, kdo ten zločin spáchal. Protože kdo by chtěl ublížit zrovna jemu? Přeci jen, byl to místní krasavec! Co na tom, že to byl pořádný sobecký hajzl? Byl to krasavec! Tak je jasný, že motiv měla jenom ta "holka z bažiny", o které nikdo nic neví. Kromě toho, že je holka z bažiny. A těch věcí, co si o ní vymysleli... Autorka napsala příběh plný krásy, lásky k přírodě a životu v ní. O dospívání a věcech, které jsou s tím spojené. Ale na druhé straně o tom, že člověk je tady od toho, aby ze své sobeckosti a strachu věcí, které neznají a nerozumí, toužili jenom po jediné věcí: zničit to. Vzít tu krásu do svých rukou, potěžkat ji, a protože jim v dlani přijde lehká (nevidí skutečnou hodnotu), tak jí rozdrtí na prach. A jdou dál, protože si ničeho neváží. Je to jenom trapná romanťárná, kam jsou narvaný tyhle trapný keci? Určitě se najdou čtenáři s tímto názorem. Ale upřímně, tihle lidé mě nezajímají. Já si knihu užila. Všechno jsem v příběhu našla. A ostatní je mi jedno. ("Utíkala od něj, aniž by si jí všiml. Matoucí signály světlušek. Nic víc o lásce nevěděla.") Moc oceňuji hodně podrobné popisy. Měla jsem to všechno před očima. Ale i tak se těším na filmovou adaptaci (ze stejného důvodu mám ráda filmy podle knih Sparkse), až to budu mít před očima tím jiným způsobem. Jsem zvědavá, jak to uchopili. Příběhy z právě téhle oblasti mám moc ráda. Byť mi bohužel občas přijde, že je jedno, zda je rok 1952, 1969, 1998 nebo 2015, protože lidi tam přemýšlejí stále stejně. Navíc se mi moc líbilo to vysvětlení, co znamená "kde zpívají raci"... A úplný konec si musí každý přebrat podle svého...... celý text

Ve střelbě je síla 2023, Tacuki Fudžimoto (p)

Denži cítí, že s ním není něco v pořádku. Tedy, cítí...jak může cítit, že je s ním něco v nepořádku, když má obavy, že nic necítí? A jako kdyby toho nebylo málo, společně s Power prochází dost drsným výcvikem. ("Abychom ho porazili, musíme na to jít chytře!" ... "Máš pravdu! Poslední dobou nad tím fakt dost přemýšlim. Můžeme na to jít chytře jako postavy z mangy!" ... "Usmrtíme ho naší genialitou!" ... "Už teď se cejtim chytřejší!") Ale jejich problémy, jako kdyby byly najendou úplně o ničem narozdíl od ostatních. Že? Dost dobrý díl, kde mi paradoxně nechyběly úchyloviny a bylo to drsný jiným způsobem. Holt byl to díl víc o ostatních, ne o Denžim. Super!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!... celý text

Okupované území 2022, Evan Dorkin

("Jak jsi to udělal?" ... "Kouzlem." ... "Aha. Jasně.") Kniha Okupované území se překvapivě ( :O ) podle názvu a obálky neodehrává v přítomnosti, ale v roce 1947. Po velkém a litém boji si musí většina party odfrknout. Tak se Edmont pustí do vyprávění... ("Můžeme, Smíšku?" ... "Matá se mi kebule." ... "To přejde." ... "Ale já nechci.") Skvělý a děsivý příběh, který, jak správně řekli ostatní kluci, skončil trochu jinak než obvykle. Ale proč ne?  :)... celý text

O démonech a lidech 2023, Kojoharu Gotóge

Celý ten souboj (a jeho stupňování) na střeše byl prostě neskutečný! A potom když se do toho zapojila Nezuko, bylo to ještě o trochu neskutečnější. Vzhledem k tomu, kdo stojí za hlavní démonkou, očekávám, že to bude ještě dost vostrý! Ale v téhle knize to přesně to, proč mám tuhle sérii ráda. Ta situace, kdy musí Tandžiró nějak zkrotit Nezuko. Právě proto, aby mu pomohla, byla ochotná riskovat zbytky svého lidství. Kvůli lásce, kterou mezi sebou mají. Kdy by bez sebe nemohli v tomhle světě existovat... Bonusový příběh o tom, jak se Inosuke naučil mluvit, byl dokonalý!... celý text

O čaropsech a děsivých dvounožcích 2021, Evan Dorkin

"Hele, nech toho, jo? Nejsi přece žádné stěně! Proboha, měj přece trochu té hrdosti!" Možná jsem začala zvesela, ale třetí díl Bestií Burdenských je dost brutální, krvavý a děsivý. Protože tentokrát smečka dostane poměrně zabrat... Co se všechno dělo v lese. Co se všechno dělo s členy kultu. No, dost to bylo! Ale strašně hezký příběh  :) Go, salamandře, go!  :)... celý text