knihomolka27 přečtené 409

Vodní hrob 2023, Martin Goffa

Kniha mě bavila číst. Byla nakonec jiná než jsem očekávala.. tak jako zajímavě strukturovaná, občas celkem matoucí...vlastně celkem dost. Chvílemi to na mě působilo jako něčí prvotina, která občas neví kudy kam, ale pak najednou mi ten styl prostě vyhovoval a dával smysl. No trochu se to ve mně pralo, a jsem zvědavá jestli i ostatní autorovy knihy jsou takové. Vadí mi hodně neuzavřený konec, kdy na dvacet otazníků, máme jen jednu poloviční odpoved.... celý text

Rty s příchutí vína 2023, Aleš Novotný

Jednou začas si přečtu něco, co se vymyká mému čtenářskému vkusu...a tyhle romantárny pro dospívající už nějakou dobu nečtu, a tahle knížka mi zase připomněla proč. Pohádkově nepohádková knížka, kde postavy sice řeší reálné problémy skutečného světa, ale zároven používají přecukřené věty typu štastně až navěky atd. Brrr- to je ale zkrátka tím žánrem, který pro mě má už nějakou dobu pěkně trpkou a kyselou příchut. Na druhou stranu, mě knížka vlastně v dobrém překvapila, a v tomto žánru a na české poměry se určitě jedná o nadprůměrný počin. Postavy jsou fajn, sice dospělejší na svůj věk než by musely být...ale ok pořád to píše dospělý autor, který se nevyhne svému pohledu. Eli je fajn holka, možná až moc dokonalá...což ostatně platí i pro Nika. Nemůžu říct, že by mě jejich vztah vyloženě bavil, ale ani mě nijak zásadně neiritoval, což je úspěch. Uspěchané to bylo, a pobavili mě ty scény jak se tam chovají jak kdyby spolu chodili x let a pak z nich vypadne - ,,Vždyt já o tobě vlastně nic moc nevím."¨ Ocenuju snahu do knihy možná trochu nasílu narvat všemožná aktuální i neaktuální témata. Je jich tam, ale moc ... a do hloubky, jak už to tak bývá se autor nevěnuje ani jednomu. Na druhou stranu, už to, že je autor zminuje, má určitě nějaký dopad. Děj kniha příliš neměla, což nutně nevadilo...ale....no zkrátka svůj účel kniha splnila. Nebála bych se jí doporučit nějakému pubertákovi. Myslím, že by kniha mohla být dobrým vzorem mladých lidí, jak k těmto choulostivějším tématům přistupovat a jak se nechovat. Takže tak...Pro mě kniha ne...ale věřím, že hodně lidí z ní bude právem nadšených. A je fajn, že je vpodstatě pro všechny věkové kategorie.... celý text

Krutá krása 2018, Rosamund Hodge

Krutá krása je výsledkem jakéhosi zvláštního větrného víru, jenž na sebe nabalil hned několik různých motivů a myšlenek. Přitom nejvýraznější inspiraci si určitě bere z Rampelníka, kruté pohádky o Modrovousovi a obsahuje i jisté shodné znaky s Kráskou a Zvířetem, ale je jich tam méně než by člověk očekával. Do toho autorka rozehrává svůj vlastní svět, okořeněný o jakousi alchymistickou magii a krví nasáklé řecké pověsti, tak jak jsme se je učili už na základní škole. Výsledkem je tedy zvláštní pokrm, který zpočátku ve své jednoduchosti nechutná vůbec špatně, ale s každým dalším soustem je jeho chut přeplácanější a přeplácanější až vás úplně zahltí a vy jen s nostalgií vzpomínáte na to první dobré sousto. Jinými slovy, začátek se mi líbil. Hlavní hrdinka byla výrazná a bavila mě...velmi jsem ocenila autorčinu otevřenost ohledně jejích špatných vlastností a jistého druhu zkaženosti, se kterým se ale člověk dokázal docela dobře ztotožnit. Údělem hrdinky bylo vzít si netvora, vykonat tak pomstu a zachránit celou říši...motiv obětování jednotlivce na úkor většiny tu je zřetelně znát a pracuje se s ním celkem dobře. V hlavní hrdince se perou její vlastní pocity a povinnost což pak samozřejmě vyeskaluje v domě jejího manžela. Romantická linka mi přišla fajn ze začátku, pak mi zase přišla strašně zrychlená a necítila jsem z ní to, co asi autorka zamýšlela. Jakékoli scény se stínem jsem měla tendenci přezkakovat, jelikož mě vysloveně iritovaly. Čím víc jsem knihu četla, tím méně mě bavila a přišlo mi, že se začínám ztrácet v ději, respektive celá kniha mě jako čtenáře začala ztrácet a já jsem pocítila strašnou touhu ji mít už za sebou. Nakonec nevidím důvod proč číst knížku znovu...pár fajn nápadů se tam sice najde, ale jako celek to ne úplně drží pohromadě a necítím z toho ty správné emoce. DÁVÁM TEDY 2,5 HVĚZDIČKY... celý text

Smršť 2020, Jozef Karika

Srovnatelné s Tmou, ale na Strach to za mě nemá. Opět velmi zajímavý a poutavý příběh, velmi nepředvídatelný. Přízrak ženy na mě zapůsobil víc než možný vrah ve tmě...takže asi tak. Opět taková velmi sympatická kniha v tomto žánru, která se u konce trochu přibrzdí snahou o vysvětlování. Cením tu snahu a odlišný přístup, ale na mě už to bylo trochu moc...ale to je Karika a patří to k němu.... celý text

Tma 2015, Jozef Karika

TMA byla ,, příjemná" oddechovka z mrazivého prostředí jinak okouzlujících hor. Jedná se o velmi komorní příběh pro všechny nadšence do hororu, nadpřirozena a v případě této knihy i fanoušky drsnějšího stylu vyprávění kde nechybí utržené končetiny ani hotové závěje sprostých slov. Od autora jsem četla knihu Strach a ta mi sedla více, respektive si mě víc podmanila. Tma je taky dobrá kniha, která umí pracovat s napětím a emocemi, ale za mě je v tom slabší než právě strach. I tak mě čtení bavilo, i přes některé táhlejší pasáže... a do příběhu hlavního hrdiny jsem se dokázala vžít. Paradoxně víc než ty vyloženě brutální fyzické části mě děsily ty klidnější pasáže, ale chápu, že pro slabší povahy tam té krve bude asi zbytečně moc...koneckonců u konce bylo tělo hlavního hrdiny už tak děravé jak cedník a to se do něj ještě ani nepustili ti vlci. Líbí se mi, že zvratem na konci se zase celý příběh překopává a přidává další úvahy k zamyšlení...jednoznačně není řečeno opět nic...jen jsou tam občas náznaky, a to hlavně u konce, kdy už je možná trochu pozdě. Nápad jako takový s rozdvojením nebyl špatný a měl originální myšlenku. Možná, že si budu muset knihu přečíst znovu, aby to všechno do sebe pořádně seplo.... celý text

Za vším hledej Bridgertonovy 2017, Julia Quinn

Mělo to typický Bridgertonovský náboj, díky kterému je celá tato série tím čím je. Co se týká tohoto lechtivého žánru, tak se s ní nedají jiné knihy moc srovnávat, jelikož je Bridgertonovi převyšují jak svým vtipem, pojetím, autorčiným stylem a hlavně se netopí v balastu a až příliš přecukřených frázích jak tomu bývá zvykem. Vždycky je na rozdíl od jiných romantáren zvládnu dočíst do konce a ještě mě to i baví. Příběh George a Billie mě hodně bavil...v mé top tři sice není, ale i tak to byla velká zábava to číst a autorka se tu pořádně vyřádila, jak je jejím zvykem. Jako fanynku mě potěšilo propojení s původní sérií a výskyt známých postav ze seriálu, které v původní série o rodině B nejsou, ale tady v prequelu mají své místo, nebo aspon jejich předci. Billie mi zezačátku příliš nesedla, byla na mě až příliš temperamentní, ale nakonec mi přirostla k srdci víc než bych čekala. George byl můj typ už od začátku...jejich vztah mi přišel celkem uvěřitelný a hezky zpracovaný a chemie mezi nimi určitě fungovala. Celé jsem si to při čtení představovala jako seriál...ale spíš by to příběhově vydalo za film. Oproti ostatním Bridgertonům je příběh celkem dost komorní, což mi nevadilo, ale všimla jsem si toho. Kniha nepostrádala všudypřítomnou chemii mezi postavami, skvělé lokace a autorčin úžasný přizpůsobivý styl, kdy v každé knize jsou trochu jiné postavy a jiný typ humoru...a největším plusem je určitě to, že je ten příběh hlubší než první pohled vypadá, balí na sebe témata jako role prvorozené dcery, která má vlohy být vůdcem panství, ale nemůže kvůli tradicím, úlohu prvorozeného syna a jeho předepsaný osud, vztah mladších a straších sourozenců....líbilo se mi i téma toho, jaké je to být outsider ve společnosti lidí. Všechny tyhle témata dělají z knihy daleko dospělejší záležitost na tento žánr a propůjčuje čtenáři mnoho námětů k přemýšlení. Hvězdičku dávám dolů čistě proto, že tahle kniha není v mé top trojce a znovu bych si jí asi nepřečetla.... celý text

Dům tisíce šepotů 2023, Graham Masterton

Na tuto knihu jsem se vysloveně nemohla dočkat. No a nakonec jsem dostala něco úplně jiného než jsem očekávala. Měla jsem chut na nějakou hodně klasickou duchařinu a dostala jsem po hodně stránkách velmi neotřelý a zajímavý příběh. Tudíž pokud už máte pokrk klasik v tomto žánru, tak je tahle kniha pro vás. A v té její neotřelosti tkví její největší přednost - je prostě nepředvídatelná, tudíž vás pořád něco nutí číst dál. Styl autora nebyl špatný, ale nebyl tak čtivý jako je to u jiných autorů, které čtu...takže se mi kniha docela často vlekla a za mě mohla mít určitě nejmín o 100 stránek méně. Co se týká příběhu... ten byl zajímavý a obsahoval i detektivní linku. Dokázala jsem ocenit jiné pojetí duchařiny, které je tu velmi atmosferické a jde si svou vlastní originální cestou. Ta pracuje s motivem kněžské skryté místnosti zaseklé v čase, do které se můžete dostat a pak nezestárnete a nemůžete ani zemřít. Líbilo se mi, že se dozvídám něco nového a speciálně tenhle námět mi sedl a dávalo to smysl. Zpracování už bylo o něco horší. Celkově knihu hodnotím kladně...určitě není jednou z nejlepších duchařin co jsem četla, ale patří k těm nejoriginálnějším a nejpřekvapivějším...Největší mínus je za mě občas trochu chaotické pojetí příběhu, ale hlavně to, že mě to nebavilo už u konce moc číst a musela jsem se do toho nutit.... celý text

Vetřelec 2023, Kristýna Trpková

Pokud mám celou trilogii hodnotit od nejlepšího po nejhorší díl, tak by to vypadalo takhle: 1.VESNICE 2VETŘELEC 3.STVŮRA Vetřelec celkem solidně a v mnoha ohledech i překvapivě uzavřel sérii o Lauře a jejím partákovi. Příběh třetího díl byl klasický, ale jeho zpracování se přeci jen trochu lišilo. Autorka píše hodně popisnou metodou a v jejím podání je vyšetřování opravdu velká mravenční práce, která se postupně skládá kousek po kousku až ke svému finále. Tenhle styl mi celkem vyhovuje a nemám s tím problém, ale s čím trochu problém mám je autorčino psaní ve třetí osobě, které občas připomíná vypravěče z nějaké telenovely, nebo tak to na mě aspon trochu působilo. Byla jsem ráda, že tu byl upozaděný osobní život kriminalistů a to jako hodně. Věřím, že zatvrzelé fanynky této dvojice byly při čtení asi krapet naštvané. Jak říkám mně to nevadilo, jelikož jsem ten jejich vztah stejně nikdy nebaštila, a obzvlášt co se týká Adama a jeho chování s tím jsem kolikrát měla problém a hrozně mě iritovalo. Laura mě sice tolik neštvala, ale otravná mi kolikrát taky přišla...spíš to jak si hraje na velkou policistku a přitom mi nepřišlo, že by byla lepší než ostatní. A tím se dostávám k tomu, že tahle kniha podle mě měla daleko víc dějových chyb a zkratů než ty knihy předešlé. Vyšetřování se místy skutečně zbytečně ploužilo. Kolikrát mi přišlo, že kriminalisté úplně neví jak dělat svou práci, nebo že jí dělají špatně. Štvaly mě vedlejší postavy, které pořád jen mlžily a pak nakonec knihy to ze sebe najednou všichni vyklopily...a výsledný vrah byl opět vrahem co se doslova objevil asi tak v předposlední kapitole. A hádejte co...Zase to bylo zlé dvojče. Ach jo... nepřišlo mi, že by se jakkoli na existenci vraha nějak avizovalo dostatečně dopředu...takhle to působí pak hrozně zrychleně a uhozeně. Co se týče Adama - zbytečnější smrt jsem v knížkách snad ještě nečetla. Nad Lauřinými pochody mi zůstával rozum stát. Nejenom, že se ti tupci rozdělili, ale neměli s sebou ani zbran, nic...a pak tam borec pokřikuje přes celej barák, i když ví, že tam může bejt vrah. Fakt tupci. A to, že pak Lauru všichni šetří a nikdo jí neseřve, že se chovala jako totální nána, to mi taky nejde dohlavy. A takhle se chová vedoucí kriminalistka - to určitě. Následné Lauřino zhroucení bylo jako z nějaké španělské telenovely, a absolutně se mi to do toho žánru nehodilo. On celkově ten jejich vztah byl vystřižený jak z nějaké harlekýnky, patos z toho doslova ukapával a mě to nechávalo úplně chladnou. Ten konec byl překvapující a chvíli jsem si říkala, že bych si další díl s Laurou asi klidně přečetla, když to začalo být vlastně zajímavé...ale asi se toho nedočkáme. Jinak ocenuju autorku, že se nebojí v knize skutečně vyjádřit, třeba i vlastní názor na téma spravedlnosti, která je teda hodně radikální...ale smysl dává. To at si pak každej po dočtení přebere jak chce.... celý text

Terapie 2022, B. A. Paris (p)

2,5 HVĚZDIČEK. Terapie je skvělým, letním, oddechovým thrillerem, který je svižným, přímočarým příběhem na dvě odpoledne...ovšem větší dojem to ve vás asi nezanechá. Terapie je nejvhodnější pro začínající čtenáře tohoto žánru, kteří se nechtějí koupat v hektolitrech krve, nebo luštit zapeklité vzorce či se pomalu šnečím tempem prokousávat stránkou po stránce. V tomto směru je B. A. Paris určitě jednou z autorek co všechny atributy pro nenáročné thrillerové počtení úplně vpohodě splnuje. A mě to tak i vlastně vyhovuje....ALE Terapie byla fajn, ale mám k ní pár výhrad. Kniha je o několik stránek nutně delší než by musela být . Mnoho věcí se tam opravdu hodně často opakuje skoro až do zblbnutí, což člověku po čase začne lézt na nervy. Což není jediná věc, co vám zabrnká na vaše nervy....za to se zaslouží celkem jednoduše i hlavní hrdinka - ta má sice světlé chvilky a jako amatérský detektiv neurazí, bohužel je ale v mnohých situací přinejlepším otravný a při nejhorším úplně naodstřel. Asi celkem chápu co jejím počínáním chtěla autorka říct, ale né vždy to tam zapadlo a to zpracování bylo přinejmenším zvláštní. Hrozně mě iritovalo jak první půlku knihy neustále řešila, že její přítel jí neřekl o vraždě v jejich domě, a taky mě štvalo, že se s tím nedokázala vyrovnat. A to nejsem nijak necitlivá...ale kdyby každý dům, kde někdo zemřel nebo byl zabit měl zůstat opuštěný, tak zachvíli, lidé nemají kde bydlet. Přišlo mi to zbytečně dětinské, a i přesto, že mě by to asi taky přišlo zezačátku nepříjemné...tak pořád je to jen dům a nic jiného. A Leo je jedním z nejmín realistických mužských knižních hrdinů - jelikož mít takovou svatou trpělivost s někým jako je hlavní hrdinka, to by prostě ruku na srdce neměl nikdo. Jelikož mu za tu knihu volala už asi 50, nechtěla ho pouštět do jeho vlastního domu, neustále ho obvinovala a chovala se k němu hůř jak k psovi, takže tak. Číst mě to určitě bavilo, i když to zkrácení by tomu jen prospělo. Příběh mi místy přišel děravý a nedotažený, nebyl tak atmosferický jako jiné thrillery. Hlavní hrdinka mě celkem vytáčela a byla hodně často vyloženě otravná, a její myšlenkové pochody docela vyhrocené - třeba to se jménem Nina. Jako okecat by se to dalo, ale přišlo mi to tam trochu divné a moc mi to nesedlo. Vlastně nevím co víc dodat - občas to bylo hodně napínavé, a i celkem atmosferické...ale jako celek - nevím no, něco tomu trochu chybí, a četla jsem i za mě lepší thrillery, ale pořád se jedná o fajn čtení, které vás zaručeně zabaví a užijete si ho.... celý text

Strach 2014, Jozef Karika

Tyjo, tak to byla pořádná pecka. Atmosférou to bylo srovnatelné s těmi nejlepšími mystery knížkami co jsem četla. Doslova jsem k té knížce primrzla a nemohla se odtrhnou. Příběh byl složený z časem prověřených zapletek...jako je návrat na místo svého dětství, opakujici se zlo z minulosti, tragédie v životech a postav a vyrovnávání se. Zápletka s dětmi byla velmi silná a odstrašující, ale ne jen prvoplanove na efekt, mělo to tam hlubší smysl a bylo to umně zakomponovano do příběhu. No zkrátka to bylo dokonale mrazivé po tolika různých stránkách...bylo to skutečně návykové čtení...navykovejsi čtení než bych u domácích autorů čekala. Jednu hvezdicku ztrhavam za občas trochu nedopecene detaily a urychleny konec, jehož jedna ze zapletek se objevila trochu odnikud...ne vše je tu dovysvetleno nebo řečeno, někde mi to vadilo, někde třeba vůbec...ale občas jsem si přála víc vědět na čem jsem. Celkový dojem je ale naprosto strhující a kniha i autor si mě ziskali.... celý text

Ta, která prohraje 2020, Liv Constantine

Kvalit Poslední paní P to bohužel nedosahuje. Působí to méně komplexně, propracovaně...je to doopravdy taková fajn letní kniha, kterou přečtete jako nic, ale za nějakou dobu si na ní asi už moc nevzpomenete. Po stylu paní P není vše tak jak se zdá...ovšem tato verze je méně uvěřitelná, ale co už...i přesto, že děj byl od prostředka už téměř předvídatelný, nebo aspon tedy nějaké jeh části....a postavy mi kolikrát vážně lezly krkem a hodně věcí bylo takových zvláštních...tak nakonec jsem si čtení užila a knihu hodnotím pozitivně.... celý text

Ti druzí 2020, C. J. Tudor

Pro C. J. Tudor mám slabost...přečetla jsem od ní všechno, něco dokonce dvakrát a pokaždé mi to sedlo a něco to ve mně zanechalo. Bohužel s touhle knihou jsem nenašla společnou řeč a to i přes zajímavý námět. Za mě ne....bylo to svižné a zajímavé, a věřím, že si to své čtenáře najde. Ale na mě to bylo hodně zmatečné, nijaké a zkrátka jsem se do knihy nedokázala úplně začíst. Což neznamená, že je kniha špatná, nebo autorka neumí psát. Jen prostě nedokážu dát knize lepší hodnocení, když jsem si čtení neužívala a nemám moc co bych na ní ze svého ohledu pochválila.... celý text

Hlasy v bouři 2021, Darcy Coates

Penzion 2023, Robin Morgan-Bentley

Mě to prostě nebavilo. Styl psaní sám o sobě mi nevadil, ale z hlediska příběhu za mě nemá kniha moc co nabidnout. Vše se tam omílá neustále dokola a stává se to čím dál tím víc nezáživných. Postavy mě akorát vytacely a hlavni linka o dítěti mi nesedla. Nevím proč bych měla knihu komukoli doporučit. V tomto žánru je mnohem více lepších knih... celý text

Odbočka v lesích 2022, Kateřina Karolová

Odbočka je určitě kompaktnější a propracovanější příběh než Jiné místo, pořád to ale za mě není dostatečně. Chápu, že knihy tohoto žánru si nechávají nezřídka otevřená nějaká zadní vrátka a né všechny otázky jsou tu zodpovězeny, ale tady je to přeci jen na můj vkus pořád trochu moc otazníků, a celý příběh pak nepůsobí příliš uvěřitelně a živě. Tuto knihu jsem si užila určitě víc než jejího nástupce, dokázala mě více vtáhnout a celkově mi přišlo, že tu všechno lépe sedí na svém místě..i ta atmosféra byla hutnější a strašidelnější než Jiné místo. Pořád se nejedná o příběh při kterém bych se vyloženě bála, je to poutavé a dramaticky napsané, ale ty věci co se tam dějí jsou spíše zvláštní, znepokojující než strašidelné, což mi vlastně nevadilo. U konce mě trochu zamrzelo, že to šlo všechno tak rychle, ale vyhovovalo mi, že konec byl uzavřenější... celý text

Jiné místo 2023, Kateřina Karolová

Českých mystery knih jsem moc nepřečetla, ale díky autorce jim dám určitě šanci. Každopádně kniha mě bavila, je čtenářsky velmi vděčná, neskutečně rychle utíká má velmi krátké kapitoly a jednoduchý nenáročný příběh. Ten není určitě strašidelný, spíše tajemný místy atmosferický, bohužel je ale jednoduchý až moc a ikdyž má sem tam zajímavé a slibné nápady, jedná se o velmi děravý a neurčitý příběh, u kterého jsem přemýšlela jak ho vlastně celý uchopit...což byl ale pravděpodobně jeden z autorčiných záměrů. Hlavní hrdinka byla trochu schizofrenní ve svém chování místy působila jako sympatická hrdinka s nadhledem jindy jako ufnukaná hysterka. Oliver mi nebyl sympatický vůbec a dva manželé a jejich dům byli zajímaví, ale vznáší se nad nimi možná až příliš velký otazník. Chápu, že né každá kniha tohoto žánru musí mít nutně komplexní a kompaktní příběh, ale tady by se větší propracovanost určitě hodila. Celé mi to přišlo tak na půl cesty,a dál už jste přes mlhu neviděli...což je za mě škoda. Konec čtenáře určitě rozdělil na dvě neslučitelné skupiny. Já chápu autorčin záměr s otevřeným koncem, ale já osobně vím ráda na čem jsem a není to o tom, že bych neměla fantazii si to domyslet sama, ale zkrátka chci autorčin konec její knihy né můj konec její knihy. Ale to je už osobní názor. Celkově je to prostě čtivá jednohubka, která se pro mě nestane ničím víc, ale čtení napoprvé jsem si určitě užila.... celý text

Oceán na konci uličky 2013, Neil Gaiman

Bylo to krásně ponuré, zvláštní, magické...a velmi autorské, díky bohu za to, jelikož většina knih těchto žánrů je dost rutinní a dominují jí průměrní autoři jako Darcy C. A Neal nezklamal, né vše v knize mi sedí a chápu, ale celá kniha má nezaměnitelný ksicht a zajímavý a silný příběh, který by neměl fanouškům žánru uniknout.... celý text

Pozvaní 2020, Jennifer McMahon

Na Jennifer je to za mě docela slabota. Pořád je to dostatečně čtivé, napínavé, zajímavé a podmanivé, ale né v takové míře jako jsem u autorky zvyklá. Navíc těch stran je tu přeci jen moc, a ikdyž vyloženě nenudí, trochu se to podobá slézání hory...a já nejsem moc dobrý a ani trpělivý sportovec. Což neznamená, že nemám ráda táhlejší se příběhy, ale ty většinou vědí, kdy ta hora už má končit, což mi u tohohle nepřišlo. A když už jsem dosáhla na ten trochu strastiplný vrchol, tak jsem měla pocit, že to vyčerpání bylo trochu zbytečné...jinými slovy...detektivní linka byla fajn, ale autorce jdou lépe jiné věci ohledně psaní. Nejvíc chválím na knize nápad... - dům není strašidelný, ale teprve se jím stává. každopádně provedení mi přišlo sem tam trochu pokulhávající, konec jsem už docela dlouho očekávala, tudíž mě ten konec úplně neodpálil. Jak to zakončit? Kniha byla fajn, za mě zbytečně zdlouhavělá, postavy ok, příběh zajímavý, ale trochu nedotažený, sem tam docela emoční. Ale od autorky jsem čekala daleko více muziky...... celý text

Dobří sousedé 2023, Adam Nevill

Nerada používám větu, že nejlepší na knize je obálka...ale tady to platí dvojnásob. Zezačátku mě to dost bavilo, byl to takový ten klasický mystery příběh, jenž si dával načas a svou pomalou chůzí člověka kolébal, ale né k spánku ...spíš to bylo takové příjemné obětí a vtáhnutí do té pomalé, plíživé atmosféry jenž se netáhla jako smůla, ale sladký med. A já si říkala....to je ono, to mě baví...jen tak dál. Ale pak přišel zvrat - nepříjemný zvrat-mně by nevadilo, že kniha není o strašidelném domě, o tom to není....prostě se mi nelíbilo kam se ten příběh dostal. Celkově mi to vůbec nesedlo, nebylo to ani vtipné, jak chudák autor zamýšlel, nebylo to ani děsivé....spíš nechutně znepokojující. Tady mi ty hororové pasáže připadaly takové hrozně ploché a jen na efekt... skoro až laciné, nevím proč by mě měly strašit ve snech rozsekané údy postavy, na které mi vůbec nezáleželo. Jediná pasáž, která mě překvapila byla ta s dcerou a jejím okem, z toho mrazilo. Ale jinak to bylo nudné až běda, vyloženě jsem u toho skoro usínala...a ano chápu, že je to folk horor, jenomže na mě to vůbec nepůsobilo ...absolutně nijak. Mělo to potenciál, docela velký - ten se v průběhu ale úplně vytratil a ten konec byl doslova šílený...taky myšleno ve špatném.... celý text

Temné kouty 2014, Gillian Flynn

Svým způsobem krapet nedotažené, ale četlo se to dobře...na tučnější počet stran dokonce velmi dobře. Fanouškům tohoto žánru bych knihu určitě doporučila. Přišel mi zase zajímavý nový pohled na zločin zhlediska oběti. Libiina situace byla opravdu smutná, protože at by udělala cokoli stejně by tím trpěla. Její rozhodnutí celý zločin vypustit jsem zprvu odsuzovala, ale pak jsem pochopila, že je to její obranný mechanismus, díky kterému se to snaží překonat...bohužel tedy ne moc úspěšně. Žádná z postav tu není vysloveně sympatická nebo jednoznačná, což se mi líbilo. Nápad s vražedným klubem, který ví víc než samotná obět zločinu byl zajímavý, chemie mezi postavami byla. Diondra byla neuvěřitelná...nemůžu najít aspon přibližně přijatelné slovo. Opravdu velmi solidní krimi příběh se zajímavými a neotřelými postřehy. Od autorky si určitě přečtu i další.... celý text