knihomolka27 přečtené 409

Asylum 2014, Madeleine Roux

Od autorky už jsem četla Dům fúrií, který mi přišel hodně fajn, ale asi ne zas tolik, abych šáhla po dalších dílech v sérii, která bohužel nebyla přeložená krom prvního dílu do češtiny. Asylumu jsem se záměrně celkem dlouho vyhýbala, i přesto, že mě to žánrově lákalo, ale téma sanatoria a psychických nemocí není něco co bych záměrně vyhledávala. Nakonec jsem si řekla, že do toho přeci jen půjdu, jelikož tahle série je celkem dost známá, populární a vím, že autorka umí psát velmi čtivě.... do a Asylum mě dost zklamalo. A to asi na všech frontách, krom toho, že je to teda opravdu čtivé. Příběh je opravdu hodně teen age, na můj vkus se v něm až příliš řeší klasická teen dramata na úkor té mysteriozní nebo hororové zápletky. Celý první díl je natolik ponořen do problémů pubertáků, že to spíš působí jako knižní High school musical než děsuplný příběh o děsivé klinice. Bohužel i přesto, že druhá půlka knihy už víc jede v tom vytouženém strašidelném směru, tak jsem si čtení ani zdaleka neužívala. Celkově mi zatím ta zápletka s ředitelem, sériovým vrahem a její napojení na současnost přijde velmi primitivní, laciná, a nedostačující....navíc neskutečně předvídatelná a i nepromyšlená. Nějaké retrospektivní vzpomínkové pasáže mi sice připadaly docela ucházející, ale k nějakému vyvolání silnějšího dojmu měly přeci jen pořád dost daleko. Přišlo mi divné, že nikdo z pedagogů, stavitelů nebo ostatních lidí se nevšiml, že v podzemí ustrnula klinika jakoby v čase, nebo že jí alespon nevyklidili nebo pořádně neuzavřeli...prostě to nechápu. Trojice přátel mi není nijak zvlášt sympatická, Jordan má být opět rádoby vtipný gay trousící jeden vtípek za druhým, Dan je mi sice sympatický svou introvertností, ale není to nijak zvlášt charismatická nebo zapamatovatelná postava, a to samé platí i pro Abby, která mi stejně jako Jordan kolikrát svým chováním šla na nervy. Zápletka s její tetou mi přijde taky taková zvláštní, a jakoby přišla úplně odnikud. Nápad se sochařem je sám o sobě zajímavý, ale u konce se z něj stává typický stupidní, šaškovský záporák ze kterého nejde ani respekt ani strach. Proč proboha zase téma posednutí? Začínám to v tomhle provedení nenávidět. Zprvu jsem chtěla napsat, že tahle kniha neurazí a v žádném případě nenadchne, ale aspon funguje jako oddechovější jednohubka v tomto žánru, nakonec jsem ale i vzhledem ke konci pozměnila názor, a říkám - že za mě ta kniha prostě dobrá není, a nelíbí se mi. Není jak to bude v dalších dílech, ale pocitově mi přijde, že se v tomhle díle vlastně nic neděje, a až pár stran od konce se tam rozjíždí nějaká zápletka, která pak působí hrozně urychleně a nepropracovaně. Až na pár scén v podzemí není o co stát, a kdyby se to nečetlo tak rychle a lehce, tak bych se na to vykašlala a do dalších dílů nešla. Ale nerada nedočítám série, takže se do dalšího dílu pustím, asi mě to může už jenom příjemně překvapit.... celý text

Zimní lidé 2017, Jennifer McMahon

Zimní lidé mi potvrdili, že CHCI číst knížky od této autorky. Její Tajemství pramenů se mi líbilo přeci jen o něco víc, ale jinak si autorku nemůžu vynachválit. Vlastně musím bez mučení přiznat, že autorčin styl a příběhy mi tak moc sedí, že se jí nebojím označit za jednu z mých nejoblíbenějších spisovatelek tohoto žánru. Zimní lidé je extrémně návyková, elektrizující a v podstatě neodložitelná záležitost stejně je tomu bylo i u Pramenů . Autorka tu zase naprosto bravurně rozehrává hned několik příběhových linek, které na první pohled nemají zas tak moc společného, ale následně se ukáže, že jsou všechny vzájemně propletené a utváří opět ucelené a komplexní obraz. Když autorka o něčem píše, tak máte skutečně pocit, že tam jste s postavami, že cítíte ty vůně a jiné pachy, jste v té konkrétní vesnici nebo hrůzu nahánějícím lese. Navíc se autorce vždy podaří rozehrát všechny linky tak, že vás opravdu všechny zajímají, a né jako v jiných knihách, kde už nedočkavě vyhlížíte tu linku, která vás jako jediná baví. Příběh jako takový mi tím zaměřením připomínal Hřbitov zvířátek. Byl hodně děsivý, ale spíš tím jak moc byl vlastně smutný. Už více než 100x omílané téma je tu zpracováno zase jinak a dostatečně kreativně a hlavně dostatečně silně, dokonce tak, že litujete i ty špatné. A ted už co se mi zas tolik nelíbilo... Kniha mi přeci jen přišla zpočátku trochu zmatenější, těch vedlejších linek se všemi rodinými příslušníky a generacemi tu bylo opravdu hodně, a nějaké by tam být asi ani nemusely, ale nakonec už jsem se chytala. To, že byla vražedkyní tetička pro mě osobně bylo vlastně celkem zklamání...moc jsem u ní necítila sílu toho motivu se mstít, autorka nám sice naznačuje, že je to celkem děsivá žena s výbušnými sklony, ale asi to tam pro mě nebylo podáno dostatečně přesvědčivě, abych potom uvěřila tomu, kolik špatností ta žena byla ochotná udělat. Takže v tomhle bych byla určitě radši, kdyby tam tahle část nebyla a ona prostě shořela v té chatě. Občas jsem si říkala, že by bylo fajn ty postavy udělat různorodější, přeci jen mi pak jejich chování trochu splývalo a žádná z těch postav neměla nějaké zajímavější odlišitelné vlastnosti, krom možná Kate, která stavěla ty zvláštní skřínky. To s Gertie mi na konci přišlo vlastně hodně fajn a líbilo se mi to, i to, že z ní neudělala autorka automaticky jen vraždící nepřemýšlející monstrum. Podtrženo sečteno - pro mě je tam víc chybek než v Pramenech...ale i tak mě to bavilo číst stránku po stránce od úplného začátku do konce. Je to opravdu PARÁDNÍ duchařina, kterou by mi vůbec nevadilo mít u sebe v knihovně...a s autorkou určitě nekončím.... celý text

Miluju tě. Já vím 2021, Nofreeusernames (p)

U mě je to pořád na dost kvalitativně srovnatelné úrovni jako jednička. Oba ty příběhy jsou jiné a dvě hrdinky ještě odlišnější. Vím, že hodně lidí má s Avou problém nebo jí nemůže vystát, ale u mě se tyhle pocity během čtení nějak nedostavily. Líbilo se mi, že Ava nebyla dokonalá, krásná nebo extra populární hrdinka... samozřejmě to, že začne randit s nejhezčím klukem ze školy je takové věřte nevěřte a asi by se to dalo označit za nikdy se neudálo a ani nemůže udát, ale je to knížka tak proč ne, a tenhle motiv je stejně ve skoro všech teen filmech nebo knihách. Jinak sdílím Avinu lásku k filmům, oblečkům a všeho co se dotýkalo nějakých popkulturních narážek. Jejich romance s Chrisem mi přišla prostě OK, nic z čeho bych si sedla na zadek, ale ani mě to nijak zvlášt neiritovalo, prostě jsem to brala jako fakt. Nevím co víc dodat.... na další knížku se vrhnu asi až za nějakou dobu. Zase je to o tom dávkování, nějaké série prostě nemůžete číst hned za sebou, jelikož jsou si ty díly tak podobné, že vás to začne nudit, nebo si prostě potřebujete na chvíli vypláchnout hlavu nějakým krvákem.... celý text

Hrdý Budžes 1998, Irena Dousková

3,5 HVĚZDIČEK. Líbilo se mi to, ale zase nemůžu říct, že by to pro mě byla nějaká top knížka, ke které bych se často vracela. Bylo tam několik vtipných momentů a celkově ocenuju zase jiný způsob vyprávění, tentokrát z pohledu jedné zamindrákované dívky z druhé třídy, ale ted přijde to ale......Ale asi jsem přeci jen doufala v nějaké zapamatovatelnější čtení s větším důrazem na dějiny a dobu, kdy se příběh odehrává. Vše je to tam jen tak okrajově naznačeno, což sice samozřejmě koresponduje s tím, že je to z pohledu dítěte, ale pokud od této knížky očekáváte, že tam doba koomoušů bude nějak víc rozmazávána nebo vás to informačně obohatí, tak to asi ne. Jsou tam použity motivy, které jsme z podobných filmů nebo knih slyšely už mockrát, a jak říkám jsou tam opravdu jen okrajově, takže sice víte o co jde, ale nijak víc se vás to nedotýká, jelikož se tomu v knize nevěnuje příliš velká pozornost. Je to opravdu hlavně o malé dívce, která sice žije ve velmi neutěšené době, ale jí samotné se nijak zvlášt tahle doba nedotýká, nebo na mě to tak působilo, spíš řešila hlavně ty typické věci co člověk řeší v dospívání nebo b dysfunkční rodině. Tudíž se hodnocení knížky odvíjí hlavně podle toho co od ní čekáte nebo chcete dočka. Hodně lidí by řeklo, že je to převážně o době Normalizace, ve které žije jedna malá asi 7 letá holka. Já bych řekla, že je to spíš takový normální příběh o dívce, která zrovinka žije v době normalizace, ale řeší převážně normální věci. .. a ta normalizace je tam spíš jenom jako kulisa, než že by to bez ní nešlo. Jo a jinak mi asi uniká pointa proč se to jmenuje zrovna po Hrdém Budžesovi. Jako chápu, že má představovat pro hrdinku jakýsi mravní vzor hodný následování, ale i tak mi nepřijde, že by měl v příběhu tak zásadní úlohu, aby po něm byla pojmenovaná kniha. Ale možná mi jen něco ušlo a já nechápu nějakou vyšší skrytou pointu. Každopádně se mi líbilo hrdinčino zaujetí pro historické postavy a Prahu, cením.... celý text

Dočasný manžel 1998, Day Leclaire

Já vlastně ani nevím jestli se to dá za mě zaškatulkovat do kolonky relax, ale pravděpodobně asi jo, protože jinak bych i přes mou kritiku neměla takovou chut se k tomuhle žánru vracet. Pořád si ale stojím za tím, že pokud chcete mnohem inteligentnější, zajímavější a po všech směrech lepší romantiku tohoto žánru tak sáhněte po rodince Bridgertonů. Pokud ovšem chcete svůj mozek úplně vypnout, jakože úplně mu dát tak na hodinu dvě dovolenou, tak sáhněte po Harleguinu. U některých příběhů z této edice však zůstává podstatně velké riziko, že se váš mozek z té dovolené už nevrátí protože nadobro uvízne v cukrové vatě sametových řečiček, naoko vroucích pohledech narcisovských postav a té nejpovrchnější romantiky, která kdy bude existovat, protože v těchto příbězích slovo láska paradoxně velmi často není nic jiného než slovo na papíře. Tento příběh patří asi do toho lepšího průměru, ale jen tak tak se tam drží. Ten začátek byl za mě čistočistá bolest ze které by feministkám krvácely oči...a to z hlavní hrdinky, která čeká cituji skutečně na svého práce, a očekává, že za ní muž vyřeší všechny její problémy. Motiv svatby z nouze mě obvykle velmi baví, třeba v takovém filmovém Návrhu se jedná o naprostou klasiku, která velmi dobře reprezentuje tuto tématiku. Tady v tomhle příběhu mají naštěstí taky docela silnou motivaci, ale to zpracování je zase studená sprcha, ze které se vzpamatováváte ještě dlouho. A Popelčin ples tomu uhodil hřebíček na hlavičku, sice se mi líbí, že tam všichni narovinu řekli jakého partnera hledají, ale ta láska na první pohled mezi hlavními hrdiny opět přilila další tekutinu do mého kotle UŽ PROSÍM NE TY LÁSKY NA PRVNÍ POHLED. Mě jako ta tématika obyčejně tolik po nervech nešlape, ale všechno má svoje meze a tady je úplně zbourali....já to prostě nemůžu brát ani trochu vážně. Hlavně z pohledu Wynne, která hledá svého prince a je si hned na 100 procent jistá, že je jím člověk, kterého viděla 1 minutu a prohodila sním dvě slova...Kam se na ní hrabě Anna z Ledového království se svým jedním dnem . A ano, samozřejmě, ty lidé tam byly pro to, aby tam našli někoho...ale i tak povrchnější ples jsem v knihách snad ještě nezažila...někdy si říkám, jak bych byla ráda, kdyby se pak z oněch tajuplných, temných mužů, ze kterých jsou hrdinky paf už po třech vteřinách, vyklubali nějací psychopati. To by potom možná ženy přehodnocovali volbu, začít vztah s někým o kom absolutně nic nevím. No prostě celé mi to přišlo k smíchu s tím plesem a už mě vážně štve, jak jsou v těch knihách všichni naprosto krásní a bezchybní, akné na ně.... Jako tu knížku jsem přeskakovala, jejich snatek opět v tom baráku na plese, mi přišel vlastně celkem smutný, ani nevím proč. Což asi nebyla ta emoce, kterou to ve mně mělo vyvolat. Svatební noc byla jedna z nejnudnějších, co jsem v tomhle žánru četla. To s dětmi se mi vlastně celkem dost líbilo, že má Wynne celkem dost velkou motivaci, a celkově z toho mohlo vzejít hodně fajn scén, což se nestalo, jelikož děti byly zase generické bytosti co po celou knihu velebily Jakea, jako kdyby bez toho zamindrákovanýho chlápka nemohly žít. Hlavní hrdinka mi tu přišla hrozně otravná, prostě taková nejvíc plochá Disney princezna co jenom čeká na svého prince. A ten konec zase ten největší náběh na cukrovku...... Verdikt: Budu hledat dál jestli náhodnou bude existovat Harlequin knížka, které dám aspon tři hvězdičky.... celý text

Krysař 1972, Viktor Dyk

,, rádi vidí krysaře přicházet, a ještě radši odcházet" Hm, takže Krysař je ve své podstatě hodně cool knížka a je i tak jako cool stylem napsaná. Velmi osobitá, šarmantní, temná a tajemná...bavilo mě to číst opravdu. Neříkám, že souhlasím se vším co se tam děje, ale panečku nějaké ty scény to je prostě literární žranice, olala...Krysař je určitě jedna z nejzajímavějších postav české literatury, má takový ten punc tajemných, charismatických cizinců, na které jsme zvyklí spíš ze zahraniční literatury...Jak jí tyhle typy miluju...jako v knížkách, nevím jestli bych je chtěla potkat ve skutečném životě, sice jsou to osobnosti, ale nejednou maj i okolečko navíc a možná až příliš temnou auru. Každopádně já říkám jo... a ta scéna s Faustem, ta nemá chybu. Je to síla, k tomuhle žánru mám blízko, a mám ráda i nejednoznačné postavy a taky tématiku prohnilých měst, takže za mě trefa do černého (:... celý text

Bílá nemoc 1948, Karel Čapek

Po Matce a Bílé nemoci vím naprosto jistě, že miluju Čapka. Je potřeba ještě něco dodávat?

Matka 2004, Karel Čapek

Neskutečně silné. Měl by si přečíst úplně každý a obzvlášt studenti. Je to zase jiný pohled na válku. Žádné srdceryvné romantické drama odehrávající se za války, další příběh z koncentračních táborů, ani příběh válečného hrdinství. Ale niterní zpoved matky, díky níž si uvědomíme, že existují věci, za které nestojí za to položit svůj život - představa národní hrdosti, cti, falešného uznání. Ale že také existují lidé za, které umírat stojí....když už umírat ve válce, tak jedině v obraně za lidi, které máme rádi nebo lidi obecně..to je to pravé hrdinství. Zabíjet lidi jen kvůli pocitu vlastenectví nebo cti, za to ale nestojí. Jak málo lidí si vojáky představuje jako reálné, individuální osoby a né jen čísla ve statistikách. Každý voják na jakékoli straně měl svou rodinu, své sny, plány a svůj život. Za co vlastně všichni ti lidé umírali? A stálo to vždy za to?... celý text

Dobrodruh 2020, Katherine Rundell

Nepřečetla jsem úplně celou knihu, tudíž nehodnotím hvězdičkami. I přesto jsem přečetla dost na to, abych řekla, že kniha je povedená - a pro děti obzvlášt. Postavy jsou zajímavé, sice mi přijde, že na děti jsou možné až nepravděpodobně vyspělé - kolik toho věděli o prostředí, živočichách atd. Sice tam bylo řečeno, že jedna ta holka odtamtud trochu pochází, ale i tak...nepřišlo mi to moc pravděpodobné, ale chápu, že aby se tam něco dělo, tak museli být schopnější. Líbilo se mi, že to byl opravdu hodně dobrodružný příběh, a hlavně se při čtení člověk i něco naučil, co by se mu mohlo hodit pokud by náhodou uvízl sám na nějakém opuštěném ostrově. Celkem mě to tedy bavilo, postava Dobrodruha mi přišla cool a zajímavá, ale ten příběh mi možná přišel přeci jen trochu delší než by mohl být a u konce mě to už ztratilo - Ale to vůbec neznamená, že ta kniha je špatná, naopak si myslím, že je vlastně vzhledem k žánru nadprůměrná a pro děti víc než vhodná, a i ty vztahy tam fungují a jsou zajímavé .... až budu mít náladu, tak se k ní zase vrátím a zavrtám se víc do džungle, ale zatím mi stačí jen takový malý výlet, který jsem čtením absolvovala.... celý text

Falešná nevěsta 1994, Christine Rimmer

Za prokletými zdmi 2022, Lauren Blackwood

Tak tahle kniha zněla opravdu strašně moc slibně, ale nakonec mě vcelku dost zklamala. Na jedno přečtení to asi ujde, ale pořád z toho mám takové hodně smíšené pocity. Jde o to, že člověk má během čtení ustavičně pocit, že se motá v jakési slepé uličce, že tomu chybí ta potřebná jiskra, nebo nějaký větší směr. Já nevím, možná tím chci říct, že z toho bylo cítit, že se jedná o debut....ale spíš mi to prostě jenom nesedlo tak moc jak jsem doufala. Chci to teda uvést na pravou míru - ta kniha má co nabídnout. Minimálně ten začátek, popisy prostředí - je i celkem kreativní co se týče nějakých nápadů - dům uprostřed pouště, který je v podstatě něco jako lednice, i ty amulety byly celkem cool, nebo ty proměnlivý pokoje - nebudu lhát, že jsem si neužívala vztah mezi Andromedou a Magnusem...u většiny jejich hlášek jsem se bud stupidně culila nebo potutelně usmívala. Ten jejich vztah byl na tom všem asi nejlepší, ikdyž jsem z něj neměla ty vibrace Jane Eyer, ve které jsem asi doufala. Mně se celkově ta kniha tak jako špatně hodnotí, na jednu stranu se mi líbí autorčin přístup k postavám, které jsou potrhlé takovým zvláštně kouzelným způsobem, to romantické tokání se mi taky líbí, i když asi není tak komplexní jako v původní verzi Jane Eyer a ty zádrhle tam intuitivně cítíte, ale zase to není špatně odvedená práce a ten jejich vztah mě bavil. Zakletý dům byl taky ok, zajímavé prostředí kolem....ale i přesto, že jsem musela ocenit autorčin styl psaní, její kreativitu a i další věci - tak mě ta kniha prostě začala ztrácet, až mě to úplně přestalo bavit číst a přeskočila jsem na konec, který mi podle těch zápletek nepřišel zas až tolik uspokojující....ale možná mi jen začíná menší čtecí krize, každopádně se v tom úplně asi nevyznám, ale určitě nemůžu říct, že by se mi kniha jednoznačně líbila.... celý text

Duch domu Ashburnů 2019, Darcy Coates

Ehm, po téhle autorčině knize, mám trochu výčitky svědomí za to, jak jsem na její adresu uštědřila hned několik nelichotivých poznámek o jejím stylu psaní, přístupu k tomuto žánru, unylosti a nenápaditosti jejích příběhů, které většiny lidí uctívá jako nějaké modly. No a Duch domu Ashburnů mi v tomhle mém mínění tak trochu nakopal zadek - což se mi nepřiznává zrovna snadno. Jako samozřejmě si stojím za vším tím co jsem řekla o jejích jiných knihách a nic z toho bych nezměnila, ale musím být do budoucna opatrnější a neházet všechny její knihy do jednoho pytle, jelikož ta kvalita se u nich výrazně liší. Zároven to neberte tak, že by mě tahle kniha vyloženě nějak odpálila, taky k ní mám mnoho připomínek a určitě se nechystám psát autorce kajícný, omluvný dopis s tím jak jsem se o celé její tvorbě kolosálně mýlila - ale tato kniha je zcela utčitě v top trojce knih od Darcy a já jsem si její čtení strašně moc užila. Ta kniha na mě působí daleko víc vyrovnaně a hlavně propracovaně než ostatní knihy ze série. A já si říkám, čím to je....to po úspěchu prvního dílu začali na autorku tlačit s termíny vydání a proto jsou ty ostatní knihy vždy takové jak na půl cesty...já fakt nevím, ale snad poprvé od Darcy jsem měla pocit, že čtu opravdu plnohodný duchařský příběh, kde alespon většina věcí dává smysl a vše sedí na svém místě. Jako fakt jsem tomu nemohla uvěřit, tahle kniha je v tolika věcech povedenější než její nástupci - postavy jsou zajímavější a prokreslenější, nebo aspon teda hlavní hrdinka, duchařský příběh dává smysl, je nápaditý a opravdu hodně intenzivní a charismatický. Dům je velkolepý, mnoho scén vás dokáže i postrašit nebo aspon vyvolat nedůvěru nebo úzkost. Celé je to napínavé, postupné odkrývání není překombinované a je dobře budované - líbily se mi proměnující obrazy, nápisy na zdech - celkem klišoidné a ohrané věci v tomto žánru, ale tady to bylo pojato po svém a dávalo to příběhu smysl. Dům, který září v pátky jako maják, umírající les kolem...vše to u mě fungovalo. I ten způsob vraždy nebyl jen na krvavý efekt, ale měl své opodstatnění - reinkarnace čarodejnice? proč ne - i ty popisy přízraků a domu byly daleko pečlivější a prokreslenější než jsem u autorky zvyklá. Za mě teda příjemné překvapení, nakonec jsem jednu hvězdičku přeci jen odtrhla za ten rádoby twist ze zlým utajovaným dvojčetem. Myslím, že se to dalo udělat líp, Edith mohla být prostě ta zlá a nemuseli jsme tam mít nějaký dvojče, který se zase vynořilo jakoby odnikud, jen aby kniha na poslední tři strany měla záporáka - takovýhle přístup mě nebaví jak ve filmech tak knihách, ale tady jsem ochotná to tolerovat víc než u jiných knih o domech, jelikož mi přišlo, že to přeci jen dávalo větší smysl, než u jiných děsivě nereálných Darcy konců, a v těch novinách se přeci jen zminovali, že tam bylo pět obětí, což tak úplně už od začátku nevycházelo, a i to s upáleným tělem bylo trochu divné,...takže tak. Pokud Darcy tak tuhle knihu můžu opravdu doporučit, těch 80 procent je opravdu naprosto zasloužených...líbil se mi i ten nápad s tím, že A najde přátele a stane se takovým novým strážcem majáku, za mě velmi příjemné zakončení. Takže za mě Darcy určitě nemá stoupající tendenci, prostě nějaké její knihy za to stojí, nějaké moc ne, a ty další vůbec.... celý text

Sestřička 2020, Katie Alender

Jako já věděla, že po té sérii hodně podařených duchařin, se to musí zase zlomit, ale až takhle bolestivé probuzení jsem teda nečekala... Sestřička je bohužel vcelku dost nevýrazný, laciný a nezáživný horor, nebo spíš rádoby horor, který působí spíš parodicky, a jediné co vám způsobí lehce zneklidnující pocit, je jen ten fakt, že někdo z vašich blízkých může mít skutečně nějakou závažnou psychickou nemoc a vy se s tím musíte nějak vypořádat, přičemž to není vůbec jednoduché a né každý to zvládne. Ale to stejně není nic co by se v knize nijak zvlášt řešilo, je to tam spíš jenom naznačený, asi jako něco co stejně nikdy nepřijde. Co jinak dodat - můj subjektivní názor je, že ta kniha nemá moc čím zaujmout nebo co nabídnout. Hlavní hrdinka je sice fajn, ale knih s hlavní hrdinkou co je fajn je prostě, většina, zápletka ta zápletka by mohla být slibná, ale musela by být jinak zpracovaná, romantická linka je zase jeden velkej trn v oku, prostě jedno velké AU. Postavy se chovají na ránu častěji než v jiných knihách, hodně věcí tam nedává smysl, ty vztahy mezi postavami jsou taky celkem děs běs. Jako sice ocenuju tu zápletku s Megan, která nebyla tolik předvídatelná, ale knihu to stejně nezachrání. Tečka... celý text

Neohlížej se 2022, Ben Cheetham

Jedná se o fajn mysteriozní jednohubku, horor ani tak ne, spíš bych to nazvala jako takovou lehce znepokojující knížku, sem tam s malým záchvěvem mrazení...ale určitě jsem četla i hororovější knížky. No s touhle knížkou i přesto, že se mi jako celek líbila, mám přeci jen trochu problém. Nebo spíš jsou tam věci vyvolávající asi zbytečně moc otázek za mě - To s Heloise na konci mi nedávalo vůbec smysl, nevím no.....žádné vysvětlení ani náběh, proč ta stará divná babča chtěla pořád Adama líbat, to taky nechápu...nebyla ona nějak posednutá Heloise, nebo já nevím, mě to prostě nedává smysl. A jako chápu ona ta knížka má takové jako lehce smyslně kořeněné pasáže, kdy si manželé užívají techtle metle tam a tam, nebo vzhledem k té historii nahých karnevalů - ono i v téhle době se tam na můj vkus zbytečně moc svléká. No prostě chci tím říct, že ta kniha byla občas tak jako zajímavě okořená, pokud se budu vyjadřovat trochu víc abstraktně. Adam a jeho pomalé probouzení z celibátu má chut dráždivé skořice, se zajímavě trpkou chutí a přitom tak smyslnou, že je možná někdo v domě špehuje při ,, nepravostech", ta linka s paranoidním Adamem jenž začne podezírat vlastního syna, možná z vraždy je jako silný, hořký pelyněk a bolehlav, jenž vám nedá spát...a co pak třeba chut soli připomínající všeobjímající moře, děsivě ledové i konejšivě osvěžující obětí. No a celkový motiv kniha - jak už název napovídá - Neohlížej se....jít dál, naučit se žít znovu, vážit si toho čeho máme, a radši nevyhrabávat kostlivce ze skříně at jsou sebehorší...protože jít dál, znamená neohlížet se zpět, neznamená to, ale bohužel, že zapomenete...konec opět takový nejednoznačný, ale to bylo fajn.... celý text

Tajemství pramenů 2022, Jennifer McMahon

Kniha mi opět neskutečně sedla, někdy si říkám, jestli nejsem pro tenhle žánr až příliš zaujatá, ale pak mi dojde, že je tu pořád Darcy Coates a její prokleté domy... takže pořád tenhle žánr zvládnu hodnotit i celkem objektivně, nebo se o to aspon snažím. ¨ Nebudu to dlouho okecávat - kniha je opět plíživě atmosferická a opět mě totálně dostala a uhranula mě, dodávat, že by bylo skvělý to vidět jako film je asi úplně zbytečný. Vždycky mě dostane to jak mě každá z těchto knih dostane jiným způsobem a i je jinak pojatá nebo návyková. Tajemství pramenů má vše co by taková kniha měla mít a i něco navíc, jen se tu nedočkáme žádného jasného rozuzlení, proč se to všechno vlastně děje, myslím to s tím jezerem, kdy to vlastně všechno začalo atd. Být to jiný žánr tak jsem z toho asi trochu nevrlá, ale v tomto žánru jde především o tu atmosféru, pojetí příběhu, nejednoznačnost a znepokojující pocity - takže to beru. Kniha mě opravdu neskutečně bavila, a užívala jsem si každou její stránku. Líbilo se mi celkové pojetí příběhu, promítající se minulá linka byla naprosto zdevastující, a nevěděla jsem jestli chci číst víc tu z přítomnosti nebo minulosti. Veškeré popisy od prostředí, pocity nebo postavy byly naprosto hmatatelné a živé - tak, že se vám dostanou hluboko pod kůži. No prostě duchařina jak vyšitá, parádní horor a já vlastně nemám slov... ta kniha byla v mnoha směrech prostě odzbrojující, jedinečná a i tomu konci nemám co vytknout.... celý text

Kill Creek 2021, Scott Thomas

Čím víc jsem kritizovala knihy Darcy Coates za jejich unylost, nenápaditost a celkovou plochost žánru, tím víc jsem se sebe sama ptala, zdali existuje knížka, která by má očekávání od tohoto žánru splnila, a dala mi to co jsem chtěla od Darcy a jiných spisovatelů tohoto žánru. A ano, tahle kniha to všechno splnuje... a ještě překvapivější je, že jsem to vzhledem k rozpačitým komentářům ani nečekala. Takže ...Kill creek je esencí tohoto žánru. A pokud po mě chcete, abych vám popsala co je pro mě mysteriozní, moderní horor...tak je to přesně tato kniha. Ale chci se vrátit k Darcy a jejím knihám. Jde o to, že Darcy píše přeci jen jinou literaturu, která určitě většině lidem sedne víc - po vzoru prázdné efektivity, ve svých knihách prolívá krev, má tu krvežíznivé duchy s profláknutou minulostí, jednoduché postavy a i celkem primitivní zápletky - její knihy jsou tedy takové jednohubky tohohle žánru, a i když zdaleka nedokáží navodit potřebnou atmosféru nebo prodat jejich příběh, pořád chápu proč i přes jejich né tak velkou kvalitu, je lidé pořád čtou. Kill creek není pro každého, vůbec bych se nedivila, kdyby fanoušci uctívali Darcy Coates a tuhle knihu popsali jako nudnou, rozvleklou a o ničem - Kill creek je specifická a přitom klasická kniha, ale tyto dvě rozdílné poly umí neskutečně dobře vybalancovat, a t tak že ortodoxní fanoušci strašidelných domů dostanou to co chtějí, a ti co volají po originalitě to dostanou taky. No nebudu tu rozpitvávat děj, nebo tak, ale kniha je prostě nehorázně dobře napsaná. Je čtivá, líbí se mi přirovnání až skoro k básnické mluvě, umí dobře vystihnout atmosféru a popsat místo - já vlastně nevím co knize vytknout upřímně. Ta kniha je tak úplná a komplexní, že mám pocit, že tam všechno do milimetru naprosto zapadá. To mě na knize fascinuje nejvíc jsou postavy - ty jsou totiž téměř hmatatelné, a právě tím jak jsou nedokonalé si k nim cestu najdete celkem rychle a na každém z nich si něco oblíbíte. Ono celkově to pojetí hororu je tu o level výš, než by se na první pohled mohlo zdát, autor si tu pohrává s novou neotřelou myšlenkou, která dává smysl a přitom navozuje zcela novou tíživou atmosféru - Dům strašidelný nebyl, ale stal se jím díky lidem co věřili, že strašidelný je, Domu něco obětuješ a on ti dá naoplátku to co nejvíc chceš...nebo to, že dům pořád potřebuje pozornost jinak chřadne... To bylo opravdu neskutečně osvěžující pohrávat si v tomto žánru zase s novou myšlenkou...navíc ten styl psaní tomu opravdu dost napomáhal, tím že autor je scénárista jako by ty scény ze stránek přímo vyplouvaly na povrch...asi nemusím dodávat, že jako film byl by to naprostý fanouškovský orgasmus, obzvlášt pokud by tvůrci využili všech těch příležitostí co tenhle příběh nabízí. Jako co víc dodat,tohle je kniha, která tenhle žánr dokáže prodat a to hned několika způsoby...ta kniha mě neskutečně bavila, fascinovala, byl to prostě od začátku do konce opojný pocit to číst.... celý text

Deníček psychiatričky 2021, Anna Moricová

Přečteno na jeden zásah, kniha mi neskutečně sedla do nálady a vlastně mi i o dost zlepšila náladu. V mém životě se ted muselo samozřejmě všechno podělat najednou a na povrch začaly vyplouvat i věci co už jsem myslela, že mám úspěšně za sebou. Ale díky téhle knize už to nebudu tolik kriticky a nepřipadám si jako totální smolařka. Ona autorka má totiž v mnoha věcech zatraceně pravdu a všechny ty věci do sebe prostě zapadnou a vy si řeknete - no, jo ono to tak fakt je. I tím, že je autorka introvertka je mi velmi blízká, občas, nebo ted bohužel dost často si připadám jako osamělý, neohrabaný introvert víc než kdy dřív, což se mi vůbec nelíbí - ale opět, díky této knize jsem si uvědomila, že tyhle pocity necítím jenom já a tudíž nejsem nějaký divný mimozemštan, který je předurčen k smolnému osudu. Takže autorce paní doktorce, chci opravdu upřímně poděkovat. Vaše kniha mě zase nakopla a díky ní se cítím konečně klidnější a uvolněnější. Vezmu si z těch rad ponaučení a myslím, že to bude určitě k lepšímu. Jinak pro mě bylo zajímavé už jenom to, podívat se do prostředí psychiatrie. Skvěle, upřímně napsané, nechybí tomu vtip, ironie ani duše. Doporučila bych přečíst všem kdo se cítí pod psa, nebo je zajímá co dělají psychiatři.... celý text

Brumbálova tajemství: Filmová magie 2022, Jody Revenson

Nelíbil se mi ani film a ani tato kniha. Pár fajn nápadů, to že jsou tam fotky z filmu nepovažuju za bonus to je prostě normálka. K těm nápadům - líbilo se mi, že se tam mluvilo o navrhování kostýmů, u některých šlo o velmi zajímavé propojení s postavou nebo jejím příběhem a vývojem. Zajímavá byla také scénografie... když herci mluvili o svých postavách tak jsem si jen u většiny z nich říkala, že musí mít opravdu velkou fantazii. aby to tam viděli, protože pro mě jako pro diváka skoro žádná z těch postav nemá charakter delší než na dvě věty... tak jsem si říkala, jo je to hezký, že tu postavu ta vnímáte, ale spíš si myslím, že si jí tak samy v mnoha případech okořenili, aby vůbec měli o čem mluvit, jelikož scénář tu byl prostě moc líný, aby nám ty postavy jakkoli prodal. To, že má kniha tak málo textu považuju za jasný úkaz toho, jak prázdný celkový příběh vlastně je. Nejvíc jsem doufala, v to, že po přečtení pochopím nějaký tvůrčí záměr, proč se rozhodli pro tento pro mě naprosto nepochopitelný a divný příběh, ale nikde jsem ho nenašla, spíš mi přišlo, že ani sami tvůrci knihy vlastně tak jako tápou o čem vlastně psát, a jen opakují stokrát omílané. Jako fanoušky tohoto světa to asi potěší, koupí si knihu za skoro 500 až 600 kč, budou tam mít pár samolepek, které si budou moct přilepit na penál nebo já nevím kam, a budou tím moc stvrdit jak zatvrzelý a věrní fanoušci jsou, ale ta kniha - pokud se vám nelíbil film, se vám prostě asi úplně taky líbit nemůže. Jako nějaké věci vám třeba lehce osvětlí, nebo vás překvapí jak moc tvůrci přemýšleli nad volbou kostýmů...ale ve výsledku to ten dojem z filmu prostě nevylepší a nezaplní tu jeho neskutečnou prázdnotu. PS: Ono ve výsledku ani jako divák nemůžete nijak zvlášt ocenit ty drobnosti, které se do filmu nebo knihy snažily autoři protlačit, jelikož ve filmu nefungují ani základní věci, kdyby fungovaly, tak se budu ráda hrabat v tom, proč má Mlok takový a makový kabát v jednom a druhém dílu, ale ve výsledku prostě vím, že to k ničemu není. Snaha se sice počítá, ale není to tak viditelné, aby to z filmu udělalo lepší film. Akorát to opět dokazuje jen to, že bez dobrého scénáře a nápadu se to prostě neobejde.... celý text

Dům tajemných stínů 2022, Darcy Coates

Za mě asi zatím nejpovedenější Darcy Coates. Celkově mi to přijde takové lépe zpracované, příběh je sám o sobě také velmi zajímavý a celkově je za mě kniha určitě povedená a doporučuju ji. Dům tajemných stínů je svým zaměřením taková nejvíc klasická duchařina a možná i proto mi ten námět tak sedl, dýchala z toho takováta staromilská atmosféra, okořeněná o prvky z Purpurového vrchu, včetně melancholických a gotických tonu, a v neposlední řadě také romantiky, která tu má velmi výraznou roli - né že bych jí já nějak extra prožívala, jako třeba v jiných podobných knihách, ale minimálně musím uznat, že Sofie se mi jako postava zamlouvala, a pan Argenton sice sám o sobě nebyl tak charismatický jak jsem doufala, a mnohdy se nerozhodoval zrovna rozumně, ale v kombinaci se Sofií jsem jejich vztahu fandila. Ostatní postavy teda taky nejsou nijak prokreslené, i přesto, že těch postav tam je v celé knize dohromady tak 20, což vnímám celkem jako chybu, ale u konce už se to lepší - Elzie už má taky nějakou osobnost atd. No, určitě chci tady pochválit ty nápady ohledně zpracování toho domu, děsivý les s kostrami, sám pán Stínů mi také přišel docela děsivý, červené dveře a zrcadlení a další. Tentokrát k tomu Darcy konečně přistoupila více kreativně a zapracovala tam i velice zajímavé nápady, které se tam ale hlavně i hodily a dávalo to smysl.Díky tomu celé to místo působilo hned o něco živěji. Zápletka za mě byla také povedená a dávala i smysl, i když mi přijde trochu hloupé, že za celou tu dobu někoho z předků nenapadlo hledat pomoc nějak efektivněji, jako nevím... nebýt Sofie, tak jsou v tom baráku ještě ted. Možná, že bych si představovala i méně veselý konec, vzhledem k té bezútěšné zápletce a tak. No nebudu lhát ta první půlka mě bavila určitě víc, vlastně moc nechápu proč je kniha tak objemná, jako mě bavily i ty části, kdy se jen prochází po domě, pijí čaj atd. Ale ono se to tam potom začalo neustále opakovat a člověka to už začalo trochu vytáčet, i když ten nápad se Sofií, že poté co přemohli netvora tak s ní už nebude chtít manžel být mi přišel celkem pochopitelný a zajímavý, ale jak říkám - když už po 120 čtete jak si postavy dávají čaj, ošetřují se dohadují se, a neustále se o něco nebo někoho strachují, tak vám to začne lézt na nervy. Ta druhá půlka knihy má taky své nápady, a vlastně se mi líbí, že Darcy se pokusila o komplexnější příběh...ale nemám ten pocit, že zrovna tady by to bylo zapotřebí protahovat na tolik stran, všechno v té druhé půlce bylo nápadně podobné té první, takže to prostě splývalo, a butilo to k tomu pasáže přeskakovat. Jinak za mě ale velmi solidní duchařina, má sice své chyby, ale je pravda, že ze všech knih od Darcy je pro mě tahle asi nejpovedenější.... celý text

Záhada domu Marwicků 2021, Darcy Coates

Záhada domů Marwicků byla prostě jednohubka, co jí sníte u někoho na oslavě. Když se vás někdo zeptá jak vám chutnala, tak řeknete, že byla dobrá, ale ne zas tak dobrá, aby vám to stalo za to zeptat se na recept a zkusit si jí uvařit neboli přečíst znovu. A takové z toho mám prost pocity no. Jako nebudu říkat, že ta kniha byla hrozná, nebo že sem u ní trpěla jako u Fantoma z Blackwoodu. Opět se nejedná o žádné veledílo a Darcy má i lepší, ovšem i horší počiny. Záhada domu je takový přízemnější, komornější příběh, u kterého mi ta komornost ale sedla. No ale co vám budu povídat, krom toho, že tu máme celkem sympatickou a i originální hlavní hrdinku, alias ,, kočičí mámu", sem tam probleskne nějaký ten fajn humor, nebo záchvěv atmosféry viz, třeba panenky atd.- bohužel ten záchvěv není o nic větší než malé rozechvění záclon - no a ten zbytek je prostě opět, celkem solidní bída. Jako zase - čte se to dobře, utíká to neskutečně dobře. Ale ten obsah je zase takový prázdnější, kreativita taky nic moc, je to v mnoha směrech taková hodně unylá duchařina, která kopíruje už tisíckrát řečené a bohužel ještě ne moc dobře, aby to stálo za řeč. Darcy sie umí psát velmi čtivě a dokáže stvořit i zajímavé příběhy a postavy, ale to samotné zpracování už dost pokulhává. Jak říkám, tady mi nevadilo, že je příběh takový prostší a velmi jednoduchý. Jako proč ne, proč to nemůže být jednoduchý příběh o tom, jak u vaší sousedky straší a vy se do toho zapletete taky.... ale opět, nevím no. Anna mi jako postava přišla hrozně nudná, naivní a plochá. Jo byla hodně fajn postava, líbila se mi chemie mezi ní a jejím bratrancem, mimochodem mezi nima byla větší chemie než mezi Lukasem a Annou - nevím proč měla autorka potřebu jakoli je párovat. Duch Helen tu byl sice o něco zajímavější než v jiných autorčiných knihách, a líbil se mi ten nápad, že chránila novou majitelku domu, která měla podobný osud - vlastně jsem si říkala, - jako jo, proč by ten duch taky projednou nemohl být prostě jen zlomený, ale hodný. Jenomže ne, máme tu zas a znovu ducha, který u konce naprosto ztrácí svou identitu, vy ani nevíte jak to teda vlastně s Helen bylo ....prostě on celkově ten konec je prostě mega divnej. To posednutí přide úplně odnikud, je to napsaný hrozně zvláštně, postavy se chovaj napřesdržku, ty konce Darcy prostě zatraceně neumí -jakože vůbec. Ty konce jsou jako poslední rána, a i přesto, že třeba ten začátek a prostředek jsem si ještě docela užívala, tak ten konec mě uzemnil. Prostě ne, takhle se nedělají dobré konce, pod to se prostě podepíšu - ale hlavně, že tu máme srdceryvný konec a nové začátky, NE ....proč to nemůže končit nějak normálně.... celý text