kk_proste
přečtené 191
Jezero
2016,
Bianca Bellová
Taktéž patřím ke skupině, která knihu přečetla na základě kladných recenzí. Nebo tedy v mém případě jedné - četla jsem recenzi Dominika Melichara - a ačkoliv si již přesně nepamatuji, jak román hodnotil, pamatuji si, že jsem si řekla, že tuhle knihu si musím co nejdříve přečíst. Přebal knihy - oku lahodící. Názvy kapitol, tedy lépe řečeno členění knihy, jů! stadia vývoje hmyzu. Do příběhu jsem se začetla natolik, že jsem knihu přečetla za dvě odpoledne. Taktéž se přikláním k těm, v nichž postavy a příběh vyvolaly asociaci Jáchyma Topola (u mě konkrétně ke knize Chladnou zemí). A Topola mám ráda... Užitý úsporný (avšak v mnoha částech velmi metaforický, a to se paní Bellové podle mě vskutku dařilo...) jazyk jsem také uvítala. Vlastně mě opravdu napadají snad jen samá pozitiva... avšak něco (a nedokážu asi přesně vyjádřit co) chybělo. Možná lehké odosobnění, něco "mezidějového".... celý text
Kdo chytá sny
2003,
Margaret A. Salinger
Pamatuji si, jak jsem při prvním kontaktu s touto knihou v knihovně znechuceně pozvedla obočí a říkala jsem si, jak někdo může takhle hloupě zneužít jméno a název. To jsem ještě netušila, že o pár měsíců později tuto knihu (kvůli psaní seminárky) z regálu vytáhnu a na přebalu spatřím Salingerovu fotografii. Ani ve snu by mě předtím nenapadlo, že by se mohlo jednat o memoáry jeho dcery. Margaret Ann, Peggy, knihu údajně napsala kvůli svému synovi. Snaží se vnitřně vypořádat s nelehkým životem, který (přestože byla dcerou jednoho z nejúspěšnějších amerických spisovatelů 20. století) jí částečně zajistila "netečnost" jeho otce a ignoranství její matky. Peggy se nám (jak doufám) snaží nalévat čistého vína, občas velmi trpkého. 400 stran je poměrně dost, kromě Peggyiných vzpomínek na traumata (nejen) z dětské internátní školy se seznámíte i s pozadím antisemitismu v USA v první polovině 20. století. Neskutečná zvěrstva. Z okraje stránek teď gumuji své vztekle napsané poznámky u pasáže o "puncovaných" amerických (Ivy League) univerzitách... "Být členem téhle nedokonalé společnosti, rodiny Salingerových, má své silné a slabé stránky, něčím se platí a něco se získává. Ve snaze vytvořit ráj na zemi najdeme krásu i nebezpečí. Udržet ráj dokážou jen dokonalí lidé - nebo mrtví, ne pouze smrtelníci, kteří jsou sami "vytvářeným dílem", jehož nedokonalost je jim odpuštěna. Leč takový pokus skýtá prozření, nahlédnutí do nebe, bez nichž se dá život jen stěží snášet."... celý text
Sudí Hotový. Žalozpěv
2016,
Thomas Brussig
"Neboť nejbezpečnější metoda, jak něco zničit, je náruživě se tomu věnovat. Nějakou věc doženou až do záhuby vždycky největší entuziasté, ti takzvaní nejvášnivější stoupenci, nejodhodlanější obránci. "... celý text
Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte! / Seymour: Úvod
2006,
J. D. Salinger (p)
Piš tak, abych neusnul až do pěti do rána, ale jen z toho důvodu, že všechny tvoje hvězdy jsou na nebi, z žádného jiného. // ''Chybí mi Seymour'' bych si po přečtení této knihy snad mohla (měla) nechat vytetovat. Ačkoliv mě "analýzy a omáčky" občas trochu nebavily (mám radši, když se Buddy rozepíše o Seymourových činech, názorech a taky o jeho básnickém dílu), jsem nesmírně ráda, že to takhle Salinger napsal. PVěci dávají zase trochu větší smysl. A o básni o vdovci budu ještě dlouho přemýšlet...... celý text
Čáp a Lola
2009,
Mirosław Nahacz
Bad trip, kterej však chceš zažít. Apokalyptická jízda, kde se stírá hranice bytí a nebytí. Hešteg nonkonformní čtení. Tehdy jsem už možná všechno věděl, už několik dní po sobě jsem totiž každou noc měl sny, v nichž se dělo cosi znepokojivého. Ale hned potom probuzení: protírám si oči, světlo mi svítí do hlavy a vypadá to, že v ní mám pouze jakýsi tvar, tentokráte žádnou fabuli, zdál se mi jakýsi pocit, tvar, tvar (velmi dlouhé “r”), anebo že by ne? Nejdřív blesk a potom mrak, který se neustále rozrůstá, tvaruje, roste, pohlcuje nebe, stíní mu, nejprve pouze jeho část, ale v tu chvíli už je jasné, že ho nakonec pohltí celé, kupí se, mění a rozrůstá, přímo ve větru, jako nádor, těžko říct, kde se bere ten kouř, a je ho čím dál víc. Po probuzení už mizí slovo, kterým bych to mohl pojmenovat. // Ráno začne dojezd, jak z nich všechno vyprchá. Voni se bojej nejvíc. Běž se podívat, jak tančej. // Nakonec to ale může bejt úplně navopak. Všecko vyletí a vyjde najevo, že vod poloviny století stavební firmy zabudovávaj v každym domě, kterej stavěj, výbušný nálože, jen tak, pro všechny případy. Někdo musí mít to tlačítko. Kousek umělý hmoty. Zmáčkneš ho a nic kolem neni. //... celý text
Tulák po hvězdách
1984,
Jack London
Nejsem ani schopna najít slova a napsat smysluplný komentář. Slovaberoucí, dechberoucí...
