kk_proste
přečtené 191
Citlivá místa
2018,
Anna Gavalda
Hodně surově depresivní čtení v bravurně napsaných povídkách. Setkáváme se s různými postavami a problémy, jeden neveselejší než druhý. Autorka ve všech povídkách postavám hází pomyslný záchranný kruh, který však působí tak nějak proděravěle. Na chvíli přichází jistá úleva, avšak náznak jakéhosi trvalejšího štěstí je stále v nedohlednu. Přehlídka osamělosti a křehkosti lidských duší v celé své děsivé kráse. "Samo, že už sem proti svý vůli trpěla, jak jinak. Když vás lidi rozesmějou, srdce máte rozmrdaný, ať chcete, nebo ne." "Všichni víme, že štěstí neexistuje a že se musíme sakra snažit, abychom byli šťastní i bez něj, ale tohle..." "Říkám mu muj pes, protože nemá méno, jináč bych ho použil. Nechtěl jsem k němu moc přilnout, jenomže nakonec sem se stejně nechal voblafnout a tak je to se všim." "Nejdřív jsem si řikal, že je to normální, prostě zabíjí čas. Já přestal klábosit a vona uklízí. Každej se s tim popere, jak umí, a pak to přejde. Jenže to sem byl na vomylu. Nic nepřešlo."... celý text
Rum a Coca-Cola
2018,
Marek Mahler
"Tvrdit o někom, že když je bohatý, tak už nepotřebuje krást, je stejné jako tvrdit o někom, kdo váží sto padesát kilo, že už nemá chuť k jídlu." Na tuto knihu jsem narazila náhodou v knihovně a pobavil/zaujal mě název (který je ve skutečnosti odkazem na píseň od The Andrews Sisters, což jsem nevěděla), a také fakt, že ji napsal absolvent ČVUT. Jedná se o deník autorova dědečka z let 1929-1946 protkaný spoustou postřehů a dobových faktů z doby před a během druhé světové války. Musím říct, že je to jedna z knih, které mám nutkání si přečíst víckrát za život. Velmi mě to vtáhlo do děje a jsem ráda, že jsem si připomněla spoustu věcí z historie, jejichž detaily časem v mé hlavě nahradily jiné věci. Autor deníku často filozofuje a připomíná myšlenky velkých filozofů. Také je v knize spousta hudebních a filmových referencí, přeložených či originálních textů dobových písní a šlágrů. Myslím si, že by se ke knize dal vytvořit slušný playlist na Spotify, což se teď u nově vycházejících knih poměrně rozmáhá. Námět i doba jsou samozřejmě extrémně depresivní, líbilo se mi ale, že se autor deníku nevzdává a líčí, jak se s hrůzami a děsy té doby vyrovnával on i jiní.... celý text
Kdo chytá v žitě
1979,
J. D. Salinger (p)
„Proboha, nekazte legraci,“ povídám. Je mi teprv dvanáct, propánakrále! Jsem velikej na svůj věk.“ Až je to neuvěřitelné, v kolika Holdenových hláškách a výlevech jsem se sama našla. Pro mě jednoznačně jedna z nejoblíbenějších knížek. Stručně: To mě umrtvilo!... celý text
Možnosti milostného románu
2019,
Jan Němec
Rozhoduji se mezi 4 a 5 hvězdami. Knihu jsem četla na dvě etapy, vzhledem ke karanténě a podivné osamělosti jsem v polovině knihy nějak neměla náladu na román a zamilované lidi. Některé pasáže mě nudily, občas mě dost rozčiloval sám autor. Velmi se mi ale líbilo, jak celou knihou postupovaly neobvyklé útržky a komentáře, taky dost oceňuji playlist ke knize. S hodně myšlenkami a pocitami jsem se ztotožňovala a někdy to bylo až zvláštní, že někdo čemusi nepojmenovanému uvnitř mě zformuloval podobu. Nesuď knihu podle obalu, ale..... tuto knihu jsem si koupila hlavně díky tomu, že je nominovaná na Nejkrásnější knihu roku, grafický design se mi fakt hodně líbí, tohle je pro mě opravdu KNIHA, ačkoliv musím doporučit twitter M. T. Peciny, kde si dělá srandu z toho, že stvořil pravděpodobně jednu z nejvíc fotogenických knížek u fotek čtenářů s dosti klišé/bizár zátišími.... celý text
Příliš hlučná samota
1989,
Bohumil Hrabal
„To všechno mne uvádělo v úžas, najednou mne to posvětilo a já jsem sám u sebe zkrásněl, že jsem měl tu odvahu nezešílet z toho všeho, co jsem v té mé příliš hlučné samotě viděl a tělem a duší na sobě zažil a prožil, procházelo mnou udivené poznání, které mne touhle prací házelo do nekonečného pole všemoci.“ // „Opřený o pult otevřené skleněné stěny automatu v Černém pivovaře piju popovickou desítečku, povídám si, od téhle chvíle, kamaráde, musíš na všechno být už sám, sám sebe musíš donutit, abys šel mezi lidi, sám sebe musíš bavit, sám se sebou hrát divadlo tak dlouho, než sám sebe opustíš, protože od teďka kroužejí jen samé melancholické kružnice, a tak jak jdeš dopředu, současně se navracíš zpátky, ano, progressus ad originem je regressus ad futurum, tvůj mozek není víc než hydraulickým lisem zpresované myšlénky. “... celý text
Pěna dní
2005,
Boris Vian
Ze začátku mě kniha mátla a přečetla jsem hodně volným tempem první čtvrtinu. Dnes jsem se ke knize vrátila a jedním dechem ji dočetla. Je to nádherná kniha, smutná, ale zároveň tak barevná. Na těch 238 stránkách toho pro mě bylo opravdu hodně.... celý text
