Karlicka728
přečtené 178
Já jsem Malála: Příběh dívky, jež bojovala za vzdělání a kterou postřelil Tálibán
2014,
Christina Lamb
Sůl moře
2016,
Ruta Sepetys
Velmi dobře napsaná knížka. Nesnaží se o pompézní americký příběh (a žili šťastně až do smrti...), ne, s jemností a citem vypráví příběh nám dnešním lidem jen velmi málo známý. Autorce patří obrovský dík za to, co a hlavně jakým stylem napsala. Jak na konci své knihy sama píše: "Nesmíme dopustit, aby pravda zmizela s těmi, kteří to vše prožili. Prosím dejte jim hlas." A myslím, že přesně to svou knihou dokázala. Na knize je patrné, jak moc se autorka snaží držet skutečností, tak aby celou událost v očích čtenářů nezkreslila a to se jí podle mého podařilo. Takové mé malé zamyšlení: Dlouho jsem přemýšlela nad tím, proč autorka do příběhu zařadila příběh Alfreda, typického zfanatizovaného Němce (dá se říci, že spíše sociopata), a doteď si tím nejsem jistá, avšak z mého pohledu knize dodal velmi důležitý prvek. Ve většině knih z podobnou válečnou tématikou se setkáváme pouze s pohledem těch dobrých, trpících, šlechetných a bojujících lidí (nebo s lidmi zlými, či sobeckými - ti však nebývají hlavními postavami, pouze si na nich můžeme demonstrovat rozdílnost s kladnými hrdiny). V této knížce je to poprvé, co jsem se podívala do hlavy toho, který se vším, co se děje, souhlasí. Alfred byl totiž takový mladý Adolf Hitler bez správné rétoriky a intelektu. Dá se říct, že je až děsivé si připustit, že takových "Adolfů Hitlerů" běhá po světě více, jen se nedostali k moci. Většina z nás si prostě řekne, že on byl jediný, největší zlo, a že takových lidí se moc nerodí, to ale možná není tak úplně pravda.... celý text
Kdo chytá v žitě
2000,
J. D. Salinger (p)
Knihu nebudu hodnotit, vzhledem k tomu, že si nemyslím, že bych byla natolik objektivní abych ji vůbec byla schopna zhodnotit. Pouze ji okomentuji, převážně proto, že doufám v jakési ucelení myšlenek, kterých mám po dočtení hodně a nevím jak s nimi naložit. Úplně upřímně kniha se mi nelíbila, vůbec. To na co se ale snažím přijít je proč. To, že mě absolutně vytáčí hlavní hrdina, jeho slovník a překlad je jedna věc, ale asi to co mi vadí nejvíc je, že nevím, co tím chtěl autor říci. Jak si tak pročítám starší komentáře docházím k závěru, že to většina z vás pochopila. Já ale nevím jestli v tom hledám zbytečnou vědu, nebo jestli to čtu v nesprávném věku (18 let), nicméně už dlouho se mi nestalo, že by mě kniha takto (abych použila Holdenovo oblíbené slovo) deprimovala.... celý text
