jozik_v_tumane přečtené 183

Věchi 2003, Nikolaj Alexandrovič Berďajev

Extrémně zajímavý sborník. Asi z žádné jednotlivé knihy jsem se toho nedozvěděl tolik o ruské mentalitě. Sborník na pozadí hodnocení tehdy nedávné revoluce z roku 1905 pojednává o různých aspektech situace ruské společnosti, v jaké vstupovala do 20. století. Všechny fatální omyly bolševismu (a z nich plynoucí tragédie Sovětského svazu) nespadly z nebe, nýbrž vyvěraly ze specifického společenského, myšlenkového a politického kvasu (či strnulosti) v Rusku na přelomu 19. a 20. století. Zdá se to vzdálené, ale není. To, co se děje v Rusku dnes, nelze pochopit bez pochopení celého 20. století, a to s nadsázkou řečeno začalo tímto sborníkem. (Samozřejmě nejsem nadšený ze všech statí stejně -- Kisťakovskij a zejména Izgojev jsou slabší --, ale většina má opravdu velmi vysokou intelektuální kvalitu.) "Nihilistický moralismus je základním a nejvlastnějším rysem duchovnosti ruské inteligence: z popírání objektivních hodnot vyplývá zbožštění subjektivních zájmů bližního („lidu“), odtud pak přesvědčení, že nejvyšším a jediným úkolem člověka je služba lidu, a odtud asketická nenávist ke všemu, co brání nebo jen nenapomáhá realizaci tohoto úkolu. Život nemá žádný objektivní vnitřní smysl; jediným štěstím v životě je materiální zabezpečenost, uspokojení subjektivních potřeb; proto je povinností člověka zasvětit všechny své síly práci na ulehčení údělu většiny, zatímco vše, co ho od tohoto úkolu odvádí, je zlem a musí být nemilosrdně vymýceno. Takový je onen podivný, logicky špatně vystavěný, psychologicky však pevně stmelený řetězec úvah, který určuje veškeré chování a systém hodnot příslušníka ruské inteligence. Nihilismus a moralismus, ateismus a fanatická surovost mravních požadavků, bezzásadovost v metafyzickém smyslu (neboť nihilismus v podstatě znamená popírání principiálních hodnot, objektivního rozdílu mezi dobrem a zlem) a neobyčejně důsledné a svědomité Ipění na empirických principech, tj. na v podstatě konvenčních a neprincipiálních nárocích -- to vše spoluvytváří svérázný, racionálně nepostižitelný a zároveň pevný svazek antagonických motivů, představující mohutnou psychickou sílu, a zároveň je to i způsob myšlení, kterému říkáme nihilistický moralismus." (S. L. Frank: Etika nihilismu)... celý text

Dopis představitelům Sovětského svazu 1975, Alexandr Isajevič Solženicyn

Kdybych měl soudit podle tohoto dopisu, musel bych považovat Solženicyna za náměsíčného blouznivce. Jeho analýza situace je velmi nepřesná a navrhovaná řešení absolutně nerealistická -- a přitom se svým realismem opakovaně zaklíná. Navrhuje mnohé zásadní reformní kroky a přitom představitele ujišťuje o tom, že mohou zůstat u moci -- jako by vážně nechápal, že (pseudo) sovětský režim v 70. letech, postavený na lži, perzekuci a strachu, je nereformovatelný. Nemluvě o předpokladu války s Čínou, která se prý pokusí zabrat Sibiř. Nejslabší text Solženicyna, co jsem četl.... celý text

Most na Drině 1987, Ivo Andrić

Krásný román. Styl a téma silně připomíná Olbrachta -- oba jsou vášnivými apologety poezie a harmonie starého světa. Je s podivem, kolik se toho vejde na 300 stran, přestože styl je lehký a čtivý. Ze začátku párkrát text působil uměle, vymyšleně, zřejmě proto, že se jedná o dávnou historii. Ale většina románu se odehrává od 2. poloviny 19. století do vypuknutí 1. světové války, kdy je už obraz reality důvěryhodný. Hlavním tématem, na pozadí specifické historie východní Bosny, kde spolu po staletí žijí Srbové a Bosňáci (o Chorvatech nepadne ani slovo, přestože Andrić je etnický Chorvat - zajímavé), je rozpad tradičních hodnot a tradiční společnosti, která se, byť nedokonale, uměla vypořádat se všemi problémy, vnitřními konflikty a rozpory. Modernita přináší definitivní rozkol, který vyústí do 1. světové války.... celý text

Čtyřnohá vrána 1994, Daniil Charms (p)

Nebýt Charmse, nebyl bych tím, kým jsem. To je autor, který mě ovlivnil zcela zásadně (když jsme ho četli s kamarády v patnácti)... Byl to génius.

Zrno mezi žernovy - Autobiografie 2 2003, Alexandr Isajevič Solženicyn

Tohle je neuvěřitelná kniha -- jako ostatně vše, co Solženicyn napsal. Do čtení knihy se mi vlastně úplně nechtělo -- proč mě má zajímat tak detailně život jednoho autora? Za prvé, tak jako jeho dílo, i Solženicynův život je velkolepý -- zahrnuje v sobě celou hloubku morálních a politických dilemat celého 20. století (alespoň v naší části světa). Za druhé, cokoli napíše, byť je to velmi detailní autobiografie (oba díly dohromady mají 850 stran velkého formátu) s nepřeberným množstvím faktů, citací, událostí, postav, úvah a souvislostí, je to psáno s takovým vypravěčským nadhledem, sebejistotou a citem pro rytmus, že je prostě radost to číst. A přestože je to objektivně nesnadné a neveselé čtení, formou to na mě působí skoro jako útěšná pohádka na dobrou noc, kterou mi vypráví moudrý stařec. Lze si přečíst kratičký, několikastránkový Solženicynův esej "Nežít se lží" a vzít si ho jako návod pro statečný, čestný, smysluplný život. A lze si přečíst jeho majestátní autobiografii jako téměř vyčerpávající komentář k tomuto základnímu krédu -- a dozvědět se dopodrobna, jak se on sám tváří v tvář lži zachoval, jak postupoval a jak to utvářelo jeho život. Kromě toho je tento 2. díl autobiografie také dokladem o jedné velké lásce (jeho absolutně podporující druhé ženy) a zčásti také zajímavým západoevropským cestopisem -- před emigrací do USA Solženicynovi zvažovali život v různých evropských zemích, hledali své místo. Nejsem Solženicynovým slepým zbožšťovatelem. Ne se všemi jeho názory zcela souzním. Ale byl to opravdu výjimečný, veliký člověk a za mě -- geniální spisovatel. Těžko ho lze vůbec s někým srovnávat.... celý text

Nežít se lží 1974, Alexandr Isajevič Solženicyn

Extrémně stručné a naprosto jasné. Samozřejmě to platí i pro dnešní dobu. Záchrana vlastní duše je vždy aktuální. "A komu se nedostává odvahy dokonce ani na záchranu vlastní duše, ten nechť si nezakládá na svých pokrokových názorech, nechť se nevychloubá, že je akademik či národní umělec, zasloužilý funkcionář či generál, ale nechť si řekne: jsem dobytek a zbabělec za kus žvance a trochu tepla."... celý text

Evžen Oněgin 2015, Alexandr Sergejevič Puškin

Líbilo se mi to, ale při vší úctě Horův převod hodnotím jako špatný. Některé rýmy jsou velmi povedené, těch je ale menšina. Převažují ty kostrbaté, příliš komplikované, nepřirozené. Překlad Milana Dvořáka je mnohem elegantnější.... celý text

Hlad 2016, Knut Hamsun (p)

Několik let jsem četbu tohoto románu odkládal, protože jsem tušil, že to bude skvělé -- a taky že jo. Na svou dobu (1890) je to neuvěřitelně moderní, obsahem i stylem. Nějak mi to připomínalo My od Zamjatina -- asi tou maniakální posedlostí vytyčeným tématem a formou. Jasně v tom vidím předzvěst Grina a Kafky. Nepopisuji své dojmy, protože nemám slov... Jedním slovem: strhující. Extrémně citlivý hrdina popisuje svou strastiplnou existenci, kdy dává přednost hájení svých morálních zásad před zajištěním své materiální existence, což ho ovšem přivádí do takové bídy, kdy se i morální zásady začínají hroutit... Extrémně vnímavý pozorovatel, zaznamenávající všechnu ubohost, nízkost a pokrytectví lidské společnosti, se sám propadá do hlubin, kde sám sobě nerozumí... Samozřejmě potká i svou dobrodinku, k níž zaujme naprosto ambivalentní vztah mísící lásku, touhu, lhostejnost a pohrdání... Každou chvíli pláče ze stestku a lítosti nejen nad sebou, ale i nad celým světem... Vše je mi to velmi blízké. Výjimečně citliví lidé to pochopí, těm ostatním to asi bude připadat jako "podivínské psycho".... celý text

Můj muž Daniil Charms 2005, Vladimir Glocer

Překrásná kniha vzpomínek na neuvěřitelný život Mariny Malič-Durnovo, která byla mezi lety 1934 a 1942 manželkou Daniila Charmse, jehož život a tvorbu hezky dokresluje. Jaká je to náhoda, že jsem tuhle knihu přečetl 2. 2. ('24) a dočetl se v ní, že Daňa, jeden ze spisovatelů mému srdci nejdražších, zemřel 2. 2. ('42)? "Celkem vzato jsem nikdy nedokázala pochopit, jestli mě miloval, nebo ne, protože mnoho věcí -- konkrétně tyhle verše -- dokazovalo, že mě opravdu miloval, a zároveň -- nikdy se toho nevzdal -- mi byl tolikrát nevěrný, že za jeho city neručím."... celý text

Hora Athos 2013, Andreas Müller

Velmi zajímavá, stručná kniha o dějinách Svaté hory a jednotlivých klášterů. Pěkné černobílé fotografie Prokopa Hoffmanna.

Smrtipoty 1998, Alexandr Vveděnskij

Velice zajímavá avantgardní poezie, těžko uchopitelná, často nesrozumitelná, místy velmi pěkná.

Duše Ruska 1992, Nikolaj Alexandrovič Berďajev

Naprosto brilantní esej, vystihující stručně a přesto do hloubky "antinomii" (dichotomii, rozporuplnost) ruské kultury a mentality. Autor na prahu první světové války vyjadřuje naději na hlubokou obrodu Ruska. To nedopadlo, jak dnes víme, což ovšem nesnižuje hodnotu tohoto eseje.... celý text

Ten, který vyšel z domu 2003, Daniil Charms (p)

Úžasná knížka, i když jsem tomu zčásti nerozuměl (hlavně Lipavskému). Dokresluje pozadí Charmsova díla. Kromě Charmse, kterého znám dávno, mě nejvíc zaujal Jakov Druskin.... celý text

Naše pravoslaví 2009, Metropolita Kryštof (p)

Velmi zajímavá brožura. Pravoslaví u nás je věnována jen jedna kapitola. Poskytuje základní přehled o pravoslaví, jeho věrouce a historii.

Stručně o pravoslavném křesťanství 2017, Jan Baudiš

Skvělá brožura, která má potenciál obrátit vás na pravoslaví :) Hezky popisuje základy pravoslaví a jeho kořeny v Čechách a na Moravě v podobě cyrilometodějského křesťanství, později převtěleného do husitství. Velmi zajímavé souvislosti!... celý text

Knížka o pravoslaví 1951, Josef Bohuslav Jeschke

Zajímavá brožurka stručně a jasně vysvětlující odlišnost pravoslaví od římského křesťanství, jeho vývoj a různé větve s důrazem na vývoj v Rusku.

Velký slam 1987, Leonid Andrejev

Není snadné proniknout do Andrejevova díla; není to lehké čtení -- ani obsahově, ani formálně. Ale když se do něj člověk ponoří, je to omamné jako nějaká droga. Za zdánlivě banálními příběhy z ruského všedního života se vždy skrývá hluboký mystický význam... Některé povídky jsou slabší, viz komentáře k nim.... celý text

Básně 1998, Osip Mandelštam (p)

Pár básní mě trochu zaujalo (překlad J. Kovtuna mi přijde lepší než překlad J. Zábrany), ale celkově mám pocit, že tomu nerozumím.

Ohnivý anděl 1997, Valerij Jakovlevič Brjusov

Krásný magický román. Kouzelná atmosféra. Německo 16. století. Rusky exaltované city hlavních hrdinů. Démoni, obsese, sebeobětování, hledání dokonalé lásky. Setkání s doktorem Faustem a Mefistofelem. Náboženský fanatismus, inkviziční proces a tragická smrt Renáty. Román je nedokonalý, nevyvážený, ale přesto nádherný, protože je z něj cítit Ruprechtova zamilovanost. Romantická rovina je dominantní. Román byl jednou z inspirací slavného Mistra a Markétky a líbil se mi víc.... celý text

Dva proti Říši 2007, Jiří Šulc

Přečteno za tři dny. Dobře napsáno!