Josefie přečtené 111

Nesmělí 2021, Marta Dancingerová

Knížka, která by si zasloužila více pozornosti. 14 povídek které dosvědčují, že právě nesmělost je to, co světu dodává kouzlo. Některé vás pobaví, některé vás donutí přemýšlet. A hlavně pokud taky patříte mezi "nesmělé" tak po dočtení tuhle vaší vlastnost budete nenávidět o něco míň.... celý text

Démon ze sídliště 2021, Iva Hadj Moussa

Myslím že upoutávka v anotaci ,,Maloměsto, dospívání a temnota v nás" knihu zcela vystihuje. Ich forma s hovorovou češtinou a vulgarismy nás vtáhne do života mladého blackmetalisty Šimona. Šimonovi je šestnáct a ikdyž nosí jen trička s obrácenými kříži, hnijícími lebkami a rohatym kozlem v plamenech, tak je to citlivá duše. Patří do party kamarádů, kteří mají vlastní kapelu a volný čas tráví v hospodě U Ducha. Právě tam potkají Sorata, vyznávače Satana, který kluky překecá aby mu pomohli vyvolat démona. Jenže po onom rituálu se začnou dít zvláštní věci. Může je Šimon připsat k dílu vyvolaného démona nebo za to může jen absurdita života? To co je podstatný není ani tak děj, jako spíše to, co se u toho Šimonovi honí hlavou. Právě to mě u čtení bavilo nejvíc. Takže, vtipných nápadů a teorií je v knize dost. Viz citace: ,,...člověk musí bejt pořád ve střehu. Pokud nejseš zkurvená panda, pandy na nikoho nečíhaj a ani nemaj žádný nepřítele. K pandám si nikdo nedovolí ani to, aby je drezúroval a nutil jezdit na kole. Možná je panda Bůh, jen to ještě nikoho nenapadlo."... celý text

Osvícení 1993, Stephen King

Krysař 2005, Viktor Dyk

Skvělá volba pro maturitní četbu, je to krátký a lehce se to čte. Co víc si může středoškolák přát.

An(n)a. 2019, Sára Báchorová

V téhle "recenzi" zase plavu proti proudu. V knize sledujeme Anniny vnitřní dialogy s jejími třemi "kamarádkami" s Miou (bulimie) Anou (anorexie) a Debbie (deprese). Kromě těchto tří problémů se Anna vyrovnává s násilnickým přítelem a falešnými spolužačkami. Současně se střídá přítomnost s minulostí, a s nimi i zápisky z Aniččina deníku. Autorka čerpala z vlastních zkušeností, kdy ve 13 letech měla svou vlastní "kamarádku Anu". Už podle popisu tedy doufáme, že nám kniha přiblíží dění v hlavě člověka s anorexií. Ale vážně se to knize povedlo? Po přečtení jsem se musela zamyslet, kolik věcí jsem si v knihách/filemech doteď nevážila :D Jako třeba plynulé dění, díky němuž se dostáváme z bodu A do bodu B. Tady nic z toho nenajdeme - body A a body B jsou jednoduše vhozené do děje, aniž bychom pořádně věděli, jak jsme se k tomu dopracovali ‍️ To je to co mi v knize chybělo nejvíce - sledování postupného (slovo ,,postupného" si představte podtržené) vývoje myšlenek hlavní postavy. Jenže se to měnilo lusknutím prstu. Jako první mě ale zarazilo, že v knize není žádná rozmanitost jazyka. Jednoduché věty, při kterých jsem se cítila jako bych jedla suchej chleba... Narazila jsem taky na části, u kterých jsem musela pořádně zamrkat abych se ujistila, že držím v ruce tištěnou knihu a ne notebook s otevřenym wattpadem (ikdyž tahle poznámka už je asi přes čáru) Nezajímavé, skoro až detailní, popisování toho co zrovna hlavní postava dělá nebo vidí. Tím narážím i na odstavec kdy Anna popisovala mrtvou mouchu z jejíchž polámaných křídel se odrážel sluneční svit (vážně poetické...) Samozřejmě že, se s popisováním toho co postava vidí nebo dělá setkáváme v každé knize, ale většinou je to za účelem nabuzení atmosféry nebo pro naši lepší představu okolí. Tady to žádnej význam nemělo. Kdybych teda měla brát v potaz to, že všechny mé výtky tohoto díla pramení z špatné komtability mého čtenářského gusta se stylem autorčina psaní, tak stále je tu problém toho, že se mi ta knížka líbila víc před tím než jsem ji vůbec četla - znáte to ne? Když si podle obálky/anotace uděláte v hlavě nějakej obrázek a po přečtení zjistíte, že ten váš obrázek byl lepší než samotná kniha. Asi to je to, čemu všichni říkají ,,očekávání" jen já jsem teprve teď objevila pravou podstatu toho slova :D... celý text

Nechtěné 2018, Emily Gunnis

Než vystydne káva 2019, Tošikazu Kawaguči

Funiculi funicula, jméno kavárny v níž existuje místo, na které když si sednete, můžete cestovat do minulosti. Člověk by si řekl, že taková kavárna musí mít tím pádem mnoho zákazníků. Opak je pravdou, kavárna krom pár stálých štangastů zeje prázdnotou. Cestování do minulosti má totiž svá pravidla, jedním z nich je, že ať uděláte v minulosti cokoliv, přítomnost tím nezměníte - k čemu tedy takové cestování časem je? Kniha vypráví 4 povídky o lidech, kteří se rozhodli i přes nepříjemná pravidla vrátit v čase. Od knihy jsem čekala úplně něco jiného. Představovala jsem si útulnou kavárnu, kde si lidé cestují pro zábavu časem :D Jak moc jsem se mýlila. Pravdou nakonec bylo, že Funiculi Funicula na mě svým popisem působila místy až depresivně. Maličká kavárna v suterénu a bez oken. A důvod cestování do minulosti se určitě nedá nazvat ,,jentak pro zábavu" :D Jedna povídka byla smutnější než druhá a u některých vám ukápne slza.... celý text

Petr a Lucie 1984, Romain Rolland

Zmůžu se jen na: ,,Nelíbilo se mi to". Asi to jen nedokážu patřičně ocenit...

Magonie 2017, Maria Dahvana Headley

Magonie je zvláštní v tom, že ačkoliv mě číst bavila, nemůžu ji ohodnotit více než 2/5. To, co autorka vymyslela za fantasy svět je opravdu pozoruhodný, v nedobrym slova smyslu. Zkrátka slátanina :D Cílová skupina: Lidi, co mají rádi lodě plující v oblacích, jejíž posádkou je skupina ptáků, kteří ve svých plicích mají ještě menší ptáky - takže taková ptačí matrjoška - FAKT! Nekecám... celý text

Štvanice 2021, Lucy Foley

Má to v sobě lehký psycho nádech a k tomu dopomáhala i pohlcující atmosféra hotelu - chatky, divočina, sníh. A široko daleko už vůbec nic. Chápu proč je knížka tak nízko hodnocena. Pomalejší začátek a počáteční zmatky v postavách. Ale stojí Štvanice i tak za přečtení? Určitě ano. Kniha obsahuje skvělé vykreslení postav, zmiňovanou atmosféru, napětí vyvolané v nás (čtenářech) i mezi postavami a taky typický případ takzvaného "zamčeného pokoje", který já miluju. Takže, není to nic extra, ale své fanoušky si to určitě najde :)... celý text

Návrat z nicoty 2016, Martin Pistorius

Čtenářská výzva 2022: Kniha, jejíž postava má fyzické postižení Pro doktory je Martin Pistorius záhadou. Až do svých dvanácti let byl zdravý normální kluk. Než si v roce 1988 začal stěžovat na neškodné bolení v krku, časem se přidala i bolest nohou, únava, zapomínání, až nakonec byl Martin odkázán ve čtrnácti letech na vozík. Ztratil kontrolu nad svým tělem, i nad svou myslí, stala se z něj prázdná schránka bez vědomí. Dokud po pár letech se nezačal probouzet z nicoty a znovu dokázal vnímat okolí. Jenže to už byl zařazen do stracionáře pro postižené, kde podmínkou pro přijetí bylo maximální IQ 30. Jak má teď dát lidem najevo, že je zpět? Že sem nepatří? Mysl se mu sice vrátila, ale svoje tělo stále ovládat nemůže. ,,Považují mě za prázdnou skořápku, a proto tady sedím den za dnem už devět let a poslouchám Barnyho nebo Lvího krále, a když si myslím že nemůže být hůř, začnou hrát Teletubbies." Martinovi je teď už dávno po třicítce, a má zpátky svůj hlas, sice počítačový ale konečně se může vyzpovídat ze všeho čím byl za ta léta neviditelnosti svědkem - hlavně co se týče pečovatelek, vybíjející si svůj vztek na nic nemohoucích pacientech. Samozřejmě že jsem knížku začala číst, kvůli tomu abych věděla jak se pečovatelky k Martinovi chovaly, protože nevěděly že se za jeho nefungujícím tělem někdo opravdu skrývá a není jen prázdnou skořápkou (ale kdyby to věděly, vážně by to něco změnilo?) Když na vyprávění přišla řada, zjistila jsem že to nezvládám číst :( Krom krutého popisování, píše Martin také o všem co ho posouvalo vpřed a jak těžké to celé pro jeho rodinu bylo. ,,Pro druhé lidi jsem byl něco jako kytka v květináči, kterou zalévají a nechávají stát v koutě. Všichni už byli tak zvyklí, že tam nejsem až si vůbec nepovšimli mého návratu." Je pro mě těžký knize dát jiné hodnocení než pět hvězd, ale po literární stránce je kniha slabá a hodně věcí se v ní opakuje.... celý text

Vrány 2020, Petra Dvořáková

V příběhu sledujeme vztah mezi matkou a dcerou, který ve čtenáři dokáže vyvolat až skličující pocit. Hlavně kvůli tomu, že něco takového se může dít klidně ve vašem okolí a ani o tom nemusíte vědět. Jejich toxický vztah eskaluje každou stránkou čím dál tím víc, a vy nemůžete dělat nic jiného, než tomu přihlížet. Vlastně budete prožívat to samé co Baruška - bezmoc. Enjoy :) Asi mě teď hodně lidí ukamenuje, ale i tak to řeknu! :D Vrány mi velice připomínali Poupátka (Hana Lehečková). Pro obě knížky je typický, jak hned poznáte, že jsou psány českou rukou - výrazy který byste se v zahraničních knížkách nedočetli. Taky ta sprostost v obou knížkách a téma dospívajících dívek s ignorantskejma rodičema. Tady ta podobnost končí. A podtrženo sečteno, Vrány byli víc nechutnější číst.... celý text

Holubice a had 2020, Shelby Mahurin

K YA fantasy knihám jsem dost skeptická, ale u Holubice a hada jsem být nemusela. Konečně něco aspoň trochu originálního a romantická linka v knize vám nebude lhostejná. Strhávám jednu hvězdičku za pomalejší začátek a trapnost některých částí (zapříčeněné hlavně Lou a její "drsnou" povahou)... celý text

Tichá holka 2015, Torey L. Hayden (p)

Srdcerváči. Kniha 1 2019, Alice Oseman

O Charliem všichni ví že je gay, a o Nickovi se zas ví že je to typ po kterém letí každá holka. Tihle dva nemají spolu nic společného, až jednou si na hodině sednou do stejné lavice a stanou se z nich nejlepší kamarádi. Jenže Charliemu se Nick vážně líbí ikdyž ví že skončí se zlomeným srdcem, protože Nick je hetero - nebo snad?! Od Srdcerváčů jsem neměla velké očekávání. Čekala jsem klišé příběh, ale byla jsem mile překvapena! Ano, příběh není zrovna originální ale to vynahrazuje nádherné grafické zpracování. Můj problém s komiksy je, že jsou většinou nepřehledné je v nich hodně dynamiky, a ve stránkách se ztrácím. Jenže Srdcerváči jsou graficky poklidně a zábavně podaným příběhem. Skvěle se hodí jako oddechovka po náročném dni.... celý text

Citrusový sad 2018, Larry Tremblay

Záhed na den, kdy přijel džíp k jejich domu nezapomene. Do té doby žil spokojeně v citrusovém sadu se svou manželkou a dvěma syny. Všechno tohle mu ale ukradl den, kdy k nim džípem přijel Sulájed a podal mu pás s výbušninou. Čekala ho krutá volba, právě on měl rozhodnout který z jeho chlapců pás ponese. Příběh je převážně vyprávěn z pohledu devítiletých chlapců, dvojčat, kteří jsou vychováváni válkou. Už jen samotná zápletka příběhu je dost smutná - jeden pás, dva chlapci - to co se ale děje potom, je snad ještě smutnější.... celý text

Pokoj 2011, Emma Donoghue

Jackovi už je pět let a svět zná pouze z televize. Žije se svoji maminkou v Pokoji. Maminku má moc rád a Pokoj taky, je to přeci jen jediné místo které zná. To, co ale nemá rád, je Čert. Čert je pán, který přichází vždycky večer, když už Jack spí ve své skříní. Donese jemu i mamince jídlo a pak rozvrže maminky postel. Krom těchto chvil je Jackův život fajn, dokud maminka nepřijde s plánem na útěk. Proč by ale měli utíkat? Promyšlený děj popisující vnímání dítěte, který aniž by si to uvědomoval, byl společně se svou matkou vězněn v zvukotěsné nedobytné místnosti. Z anotace se dovídáme, že tedy z tohoto vězení uteče, ač nerad. Svět je pro něj strašidelný a fascinující zároveň. Samozřejmě hodně věcí zná z televize, ale v ní neměl možnost dotknout se trávy, pohladit psa, mluvit s někým jiným než se svou matkou. Jeho vychovávání je těžké, protože je teď z něj takový ... podivín. A všechno nám to Jack vypráví ze svého pohledu. Jakožto milovník psychologických thrillerů můžu říct že tohle pro mě byla originální pecka... celý text

Měla jsi vůbec někdy rodinu? 2017, Bill Clegg

Pokud někdo ví, jaké to je ztratit úplně vše, tak je to June Reidová. Den před dceřinou svatbou přišla kvůli požáru o celou svou rodinu. Ve vyprávění se dočítáme o všech maličkostech, které vedli k tomuto tragickému konci. Dočítáme se také o příbězích lidí s jizvami na duši a každý z nich je propletený do příběhu toho druhého. A o tom jak moc předsudky mají vliv na náš život. V knize je mnoho vypravěčů, vypráví své úhly pohledu, které se od těch ostatních liší ale společně vytváří zucelený obraz. Občas bude složité se ve všech postavách zorientovat (důvod proč ubírám hvězdičku v hodnocení) ale konec stojí za to. Každý čtenář si z příběhu odnesu to své. Hlavně to, jak dál žít po smrti někoho blízkého, a jak odpustit a jít dál. Budete se držet abyste u toho nebrečeli, až se dozvíte kolik věcí si mezi sebou oběti požáru neřekli a jak by to celé mohlo mít dopad na jiný konec příběhu... Opravdu silné čtení. Jsem ráda že jsem se nenechala odradit začátkem... celý text

Chlapec, krtek, liška a kůň 2021, Charlie Mackesy

Při své cestě domů potká chlapec krtka, nedlouho po té se k nim přidá liška a kůň. Z těchto naprosto rozdílných bytostí se stanou přátelé. Každý z nich je něčím osobitý a čtenář se určitě uvidí aspoň v jedné z postav. Příběh je doprovázen nádhernými ilustracemi a myšlenkami. Knihu budete mít přečtenou za půl hodinky, nedoporučuji ji však číst na veřejných místech, protože já u toho občas brečela.... celý text

Všechny stránky Amelie 2021, Ashley Schumacher

Všechny stránky Amelie je průměrná young adult kniha, která zaujme svojí poetičností a krásným stylem autorčina psaní. Bohužel má několik děr v zápletce. Anotace vyvolá očekávání na romantickou linku mezi spisovatelem a jeho fanynkou. Kniha je ale hlavně o smiřování se se smrtí blízkých. Romantické linky se sice dočkáme, ta je však vážně slabá. Mínusy Kvůli čemu jsem knížku nazvala ,,průměrnou"? - Po rozvodu rodičů hlavní postavy, si Amelii berou pod křídla Jenniny rodiče, které ji financují a živí. Říkala jsem si že prostě potkala extrémně hodnou a bohatou rodinu, vždyť to se může stát i v reálném životě. Problém je když takovou hodnou rodinu potkala po druhé, a to když vejde do knihkupectví kde se setká s majitelkou Valerií. Valerie aniž by byť znala jen Ameliino jméno, ji nabídne přespání u ní doma aby nemusela do hotelu. Celkově jsem nechápala vztahy mezi postavami, které se vybudovali až moc rychle. Valerie se k Amelii chovala přehnaně mile jakoby to snad nebyla cizí holka, ale jenom její neteř či jiná příbuzná co přijela na návštěvu. Alex (Valeriin syn) se okamžitě ujmul role Ameliinyho staršího bráchy, kterej ji vždy ochrání. A Nolan (autor Ormanu) se po prvnim dni do Amelie zamiloval. (Aspoň podle toho co Alex Amelii říkal) Plusy Sem bych zařadila již zmiňovaný styl autorčina psaní. Dále by to pak byli samotné knihy Kronik Ormanu, které jsou tam vylíčeny tak skvěle, že si budete přát aby kniha opravdu existovala. Postavy Nolan - V první polovině knihy působil zvláštně. Vím kam tím bylo mířeno, měl působit tajemně a nedostupně, mezitím co Amelia ho měla pomalu změkčovat a odlupovat jeho slupky. Ale nepovedlo se. Nolan byl jenom tichý kluk, zřejmě trpějící sociální fóbií, který každého odpálkoval a bylo mu jedno že se chová drze. V druhé polovině knihy je vysvětleno proč tomu tak je, a tam najednou Nolan obrátí o 180 stupňů. Měl tímto získat čtenářovo srdce? Asi. A získal si ho? V mém případě určitě ne. Amelie - Společně s dalšími postavami se chovala na 13 i přesto že jsou o mnohem starší. V hlavě jsem ji kvůli tomu viděla jako malou holčičku o kterou se musí všichni starat. (A taky že starali) Takže když přišla na řadu scéna kde řídí auto, tak moje fantazie zkratovala. Nešlo přece dohromady aby takové dítě řídilo auto. Hodnocení Kniha mě číst bohužel nebavila, neměla jsem totiž žádnej důvod číst dál. Někdy ty důvody jsou takový, že chci vědět jak to dopadne, nebo si mě příběh chytí natolik, že se nedokážu od něj odpoutat. Ale tady nic z toho nebylo, příběh je vám tak nějak putna, do knihy se nezažerete. Prostě čtete jen ze zvyku abyste to dočetli. 3/5... celý text