Jochen77 přečtené 50

Sharpova bitva 2011, Bernard Cornwell

Sharpe je srdcovka, ale tenhle mi přišel vcelku nezáživný. Slabší zápletka a průměrný děj. Za Hagmana s Harperem hvězdu prostě musím dát.

Do temnoty: Od milosrdné smrti k masovému vraždění 2019, Gitta Sereny

Ke knize jsem přistupoval velmi opatrně. Očekával jsem klasickou biografii, více méně nudnou a v podstatě i o už dost známých a popsaných faktech. OVŠEM, tohle je úplně něco odlišného, tohle prostě není jen o Stanglovi. Autorka si dala obrovskou práci s tím, že se snažila vyzpovídat každého s kým se Stangl v inkriminovaném období setkal. Více než samotným Stanglem se autorka zabývá výpovědí jeho ženy, spolupracovníky, dosud žijícími esesmany a pochopitelně malé skupince vězňů, kterým se podařilo přežít Sobibor a Treblinku. Text je fascinující a výborně se čte, mnoho pro mne naprosto nových faktů a postřehů. Detailní popis Akce T4 tzn. programu eutanázie, na kterém se Stangl rovněž podílel. Fungování vyhlazovacích táborů a hlavně výběru personálu do těchto zařízení. Popis krutostí, které páchali Ukrajinci a Litevci ve službách SS. Mám za sebou mraky koncentráčnické literatury, Glazara, Sch. Veneziu, Hesse atd. Musím ovšem poznamenat, že člověku během četby není dobře po těle. Dost často mi bylo i fyzicky špatně od žaludku, ten popis všech těch zvěrstev a vnímání lidí se prostě zažíral pod kůži. Jednou z ústředních postav je i jeden ze svědků unterscharführer Suchomel, rodák z Českého Krumlova, který sloužil v Treblince. Dalším, kdo se ze sudeťáků mihl v textu, byl Münzberger, který v Treblince obuškem hnal ženy a děti do plynových komor. Ostatně z celkového počtu čtyři sta zaměstnanců v rámci projektu T4 jich dvě stě pocházelo z tzv. Sudet! Právě na Glazara a skupinu českých vězňů v Treblince byl během knihy kladen velký důraz, Češi byli ti, kteří řídili Treblinku a vedli i povstalecký výbor. Stangl samotný byl ukázkou klasického zbabělce, zřejmě sám nikdy nikoho osobně nezavraždil, ale neustále se vymlouval na rozkazy a jak měl strach o rodinu a další alibistické argumenty. Kniha je rovněž tvrdou obžalobou katolické církve a západních mocností. Vatikán ani západní státy neudělaly vůbec nic, aby nějakým způsobem zabránili vyhlazování lidí v Polsku. Papež se během války proti tomuto konání nikdy přímo neohradil. Autorka jej v textu dokonce označuje za antisemitu, ovšem s podporou pádných argumentů. V důsledku vyvraždění dvou set tisíc Židů ve Lvově, zaslal arcibiskup Szeptycký papeži dopis následujícího znění: ,,Osvobození německou armádou z bolševického jha jsme původně chápali jako velkou úlevu, která však netrvala déle než jeden nebo dva měsíce. Německá správa postupně nastolila skutečně neuvěřitelný režim teroru a korupce...Dnes celá země cítí, že německý režim je horší, téměř ďábelský horší než ten bolševický" Publikace je v daném tématu jednou z nejlepších a mohu ji jen vřele doporučit.... celý text

S vlčí hlavou v erbu 2014, František Niedl

Po lehčím rozjezdu, to opět nabralo grády a hodně mě to bavilo. Nejsem úplně příznivcem různého přeskakování v čase a vracení se zpět, ale tady jsem si zvykl a byl to opět starý dobrý, neohrožený a prostě hrozně smart Tas z Boru. Člověk se setká s tou nesympatickou Markétou, Rožmberkem a různými raubrittery, kteří chtějí Hynkovu hlavu a jeho zboží. Ovšem opět a znovu se hrubě spletli a Hynďour jim ukáže zač je toho loket. Líbilo, škoda, že už mám před sebou poslední díl...... celý text

Dědictví otců 1989, Robert Merle

Hrozně zvláštní knížka. Zajímalo by mne, zda Merle skutečně přistoupil k té staré francouzštině nebo je to pouze rozmar českého překladatele. PAN spisovatel tuto epopej započal v roce 1977 a já jsem četl vydání z roku 1989. Jazyk je skutečně nadmíru kostrbatý a košatý, čtenář se tím musí prokousat a je jen na něm, jestli u Sioraků vydrží. Ze začátku knihy jsem si říkal, jestli knížku odložím nebo to vydržím a dočtu do konce. Akce tam moc nenajdete, ovšem popis toho jak se ve Francii v období 16. století žilo je tam habaděj. Mor, nákupy pozemků, vztahy, náboženství a vykreslení politické situace si mne nakonec natolik získaly, že v sérii budu určitě pokračovat. Knížka vás postupem doby začne bavit a vy prostě musíte vědět jak to dopadne se Samsonem, Héličkou nebo Jonášem s vlčicí. Způsob psaní vás prostě chytne za srdce. Lidé se dřív skutečně uměli mít rádi a zároveň se nebáli si to vzájemně říct, láska otcovská, bratrská nebo jen čisté přátelství, mělo v těchto dobách velkou hodnotu a cenilo se. Autor tyto city umí nádherně popsat a v podstatě vystihuje ducha doby. Tipuju, že kvalita série bude stoupat s každým dalším dílem.... celý text

Boží bojovníci 2005, Andrzej Sapkowski

Super počteníčko, možná o palec a ječné zrno kvalitativně pod prvním dílem, ale i tak hodně dobré. Druhý díl je zaměřen převážně na Reynevana, který se konečně umí ohánět dýkou a mečem, a na popis husitských vojsk a jejich bitev. Magie, Šarleje, Samsona a Pomurníka bych si dal o krapítek víc, ale i tak to byla parádní jízda. Neustále mne autor nutí gůglit a kontrolovat slovníky. Velké množství latiny a odkazů na apostaty a různé heretické proudy napříč celou katolickou církví. Prostě, není to jen historicko-fantasy literatura, ale skutečně, pokud tedy chcete, Vám to něco dá a rozhodně si rozšíříte obzory. Takže pokud se chcete něco zábavnou formou dozvědět a ještě se u toho nadmíru pobavit, tak prostě šáhněte po tomto literárním smaragdu. Jako hodně rekoméndůju.... celý text

Sharpův hněv 2011, Bernard Cornwell

Richard je opět mimo svůj pluk (ten další jeho) a tentokrát se pohybuje v osidlech diplomacie. Nemůžu si pomoci, ale Pumpse pořád vnímám jako Červeného Bedrníka, tedy toho, který je tím bohatým anglickým floutkem a v podání Borise Rösnera má vždy plná ústa vybraných slovíček. Ano, i lord Pumphrey nebo jak se to píše, tam bude rovněž rozehrávat svou inscenaci. Naprosto fenomenálně a zatím nejlépe ze všech předchozích dílů, je popsána bitva u Barrosy. Člověku až naskakuje husí kůže, když si představí, co musel zažívat francouzský nebo britský voják během postupu k nepříteli. Hluboce smekám před výkony červenokabátníků, tohle bylo fakt hodně rýýýl. Tady se utváří kamarádské vazby a bratrství ve zbrani, tady se ukáže, kdo je skutečně mužem. Opět smekám!... celý text

Karl Hermann Frank (1898-1946) 2012, René Küpper

Není to klasická biografie, díky značnému počtu citací z Frankových projevů je kniha dost nezáživná a poměrně hůře se čte. Velmi vědecké a přesycené stovkami poznámek, které se nacházejí až v závěru knihy. Ano, svým způsobem je inovativní v tom, že zatímco orgány ve Staré Říši požadovaly tvrdší zásahy proti Čechům, Frank byl proti těmto drastickým opatřením. Ovšem jen kvůli pracovním výkonům a ochranou dělníka, který byl pro hospodářství zcela zásadní. Rozhodně nebyl nějakým kamarádem nebo dokonce ochráncem Čechů.... celý text

Narrenturm 2021, Andrzej Sapkowski

Skvost, vybroušený diamant. Škoda, že je tu jen pět hvězdiček. Sapkowski je prostě Pan spisovatel. Tak pěkně a funkčně naroubovat historické události, souvislosti, osoby s prvky tajemna a magie, to umí opravdu jen on. Líbí se mi ty malinké reminiscence, kdy má rytíř psa jménem Luther a nebo jen tak náhodou v lese u ohně, při dojemné disputaci, navštíví hlavní postavy Hans Mein Igel. Sapkowski si s textem pečlivě hraje a dokazuje naprosto excelentní znalost historie a prostoru, kde se děj odehrává. Obrovská poklona patří překladateli, tohle je vskutku mistrovský počin. Takové množství starého výraziva a slovíček, kterými je příběh zaplaven, vypovídá o špičkové erudici pana překladatele. Kdo z nás umí dnes přeložit pojmy jako škapulíř, šorce, spěnky, kůrky, varkoče nebo lentnéře? Tohle je jedna z deviz, která doprovází toto monumentální dílo. Dočítám a jdu do dalších dílů...jen doufám, že nebude Reynevan pořád takový idiot...... celý text

Na Bělehrad! – Rakousko turecká válka 1716–1718 2022, Luboš Taraba

Prostě Taraba. Fakty proložené zajímavými informacemi, popis vojsk a jejich výzbroje a hlavně vítězství křesťanského světa nad islámem. Taraba moc dobře ví, že toto téma je aktuální i dnes. Kniha se zabývá z větší části hlavně Evženem Savojským, který byl pro záchranu Evropy vojákem číslo jedna. Nebýt jeho, čert ví jak by Evropa dnes vypadala. Četl jsem Zatracenou skálu, V zájmu všeho křesťanstva a mezi řádky jsou jasně patrné vzkazy do současnosti. Bohužel se stejně nepoučíme i když sloupy s koňskými ohony jsou v muslimském světě opět oprášeny a vytaženy na světlo Boží...... celý text

Příběhy katů z koncentračního tábora Gross-Rosen: Polský malý Norimberk 2022, Agnieszka Dobkiewicz

Z textu je patrné, že autorka je novinářka. Velmi čtivé a ze začátku hltáte stránku za stránkou. Problémem téhle knihy není forma a zpracování, ale aktuální obsah. Není tak úplně pravda, že jde o malý polský Norimberk. Kniha se zabývá odsouzením velmi malých ryb. Šest strážných SS s nejvyšší hodností desátník a jeden brutální kápo z řad vězňů. Takřka třetina knihy je věnována, vcelku novým informacím o útěku Josefa Mengeleho přes Polsko a Žatec. Kniha je dobrá, ovšem čtenář se musí popasovat s tím, že nikdo z těch dobráků z řad personálu SS nebyl řádně potrestán. Spravedlnost v této otázce zafungovala tak na jedno procento, jen velmi málo velitelů lágrů a těch, co denně zabíjeli a terorizovali nevinné vězně bylo náležitě potrestáno. Je vidět, že kniha byla napsána ještě před invazí Ruska na Ukrajinu, autorka se zmiňuje o Ukrajincích, kteří sloužili jako ostraha koncentračních a vyhlazovacích táborů. V jednom případě popisuje i historku s ukrajinským důstojníkem SS divize Halič. Vcelku přelomově na mě zapůsobily informace o tom, že Gross Rosen byl táborem s velkým množstvím homosexuálů, kteří tam vládli tvrdou rukou.... celý text

Sharpův únik 2010, Bernard Cornwell

Ano, jako přes kopírák. Neschopný, nadutý a bez vojenských zkušeností důstojník v britské armádě, který pochopitelně s Richardem nevychází, krásná sličná diva, Harper se sedmihlavňovkou, poražení žabožrouti a celé nekonečno zachráněné naším Sharpíkem. Pořád to samé a pořád tak zábavné a čtivé. Za poslední rok jsem si obstaral celou sérii, některé díly za absolutně nesmyslné ceny, ale je to doma a to se počítá. Sharp je nejlepší voják od Uralu po Aš a vždy a všude vyhraje. A stejně ho lavískuju!... celý text

Čas vlků 2013, František Niedl

Rozhodně lepší než první díl. Bavilo mě sledovat popis přestavby tvrze včetně tehdejších postupů a používaných technik. Ve společnosti to vře a Tas chce zůstat nestranný. To ovšem neklapne. Opět opráší to, co se naučil v italském klášteře...... celý text

Pod rozstříleným praporem 1991, Vilém Sacher

Tohle je prostě klasické Sacherovo psaní. Stručné, úderné a bez těch zmíněných příkras. To, že psal o Dukle v celé její "kráse" je už dost známé a zprofanované, ovšem to, co je v naší memoárové literatuře o WWII naprosto zásadní, je to, že rovněž a bez předsudků popsal i odboj západní. Po roce 89 je naopak východní odboj upozaďován a západní hraje prim. Sacher se velmi vymezuje vůči velení v bitvě o Francii, popisuje rebelii v Cholmondeley a popisuje nevraživost mezi legionáři z první světové a vojenskými akademiky První republiky. Naprosto přelomově zní z jeho úst to, že do SSSR byli posíláni horší a méně schopní důstojníci, dále kritika gen. Kratochvíla a schválení jeho odvolání a dosazení na post velitele 1. čs. arm. sboru gen. L. Svobody. Mimochodem Svobodu hodnotí Sacher velmi vysoko a pozitivně a sám se nebojí kritizovat Ingra, Viesta nebo Neumanna. Popisuje i nudu a zhýčkanost panující u naší armády ve Velké Británii a v podstatě popisuje to, že velmi mnoho vojáků ve VB se celou válkou jen prosedělo a propíjelo britskými puby. Dukla je charakterizována jako snůška špatných rozhodnutí a chybného velení, odsudek zní i do vlastních řad, kdy například Střelka nebo Kratochvíl vydávali rozkazy k postupu bez průzkumné činnosti, kdy toto vedlo k obrovským ztrátám! Čte se to poměrně těžce, ale ty informace jsou v mnohém velmi nové.... celý text

Sharpův tygr 2006, Bernard Cornwell

Bohužel jsem tento díl sehnal až poté, kdy jsem přečetl dílů deset. Ale jo, Indii s Ríšou mám tůze rád. Spousta věcí o kterých jste neměli ani zdání a Cornwell to má sakra najeté. Popis budov, kultury, jídla a podnebí je takřka hmatatelný. Boje vidíte úplně před sebou a v jejich čele kdo jiný, než neohrožený 007 Sharpe. Ještě, že tento rok vychází další díl našeho skvělého bojovníka a lamače ženských srdcí. Těším se...moc.... celý text

Tito a jeho soudruzi 2022, Jože Pirjevec

Ufff, hutná četba. Autor si dal skutečně záležet. Číst velké množství vyjádření jugoslávských komunistů byl opravdu zážitek, neustálé omílání reakce, revoluce, imperialismu, dekadence, atetismu, národněosvobozeneckého boje bylo dost unavující. Bez tohoto všeho byl text vcelku čtivý. Velmi mnoho zajímavých a pro mne nových věcí a faktů. Tito byl obrovská osobnost, hegemon celé Jugoslávie a velký státník. Ovšem jako klasický komunista se nevyhnul čistkám a destrukcím životů svých spolustraníků. Neustále lavírování mezi východem a západem, přičemž z každé strany šlo něco vytřískat. Velké ekonomické problémy a s tím spjaté třenice ve všech republikách tohoto státního útvaru bylo důkazem, že Jugoslávie tu nebude na věčné časy. Zatímco Polsko, Československo a NDR byly naprostými vazaly SSSR, Jugoši si uměli vybrat svou naprosto odlišnou cestu. Tito odsoudil rok 1956 v Maďarsku, nevycházel s Hodžou ani čínskými komunisty, v průběhu okupace Československa v roce 1968 proběhla v Jugoslávii částečná mobilizace a desítky tisíc lidí demonstrovalo proti politice Sovětského Svazu. I díky němu se poté celá Jugoslávie rozpadla, protože Tito alias Walter byl Jugoslávií!... celý text

Čtvrtý králův pes 2006, František Niedl

Ze začátku jsem knihu hrozně hltal, bavilo mě to, ale postupem času už to takovej kvapík nebyl. Tas je vynikající bojovník, vrah, ale taky v podstatě řecký rétor, expert na věrouku i filozofii. No nevím, smrdí na sto honů, nemyje se, ale vyjadřuje se jak Smil Flaška z Pardubic. Nějak jsem nepobral tu rebelii od králova důvěrníka Králíka z Buřenic? Proč to jako udělal, co z toho měl? Mám ještě druhý díl, do toho se pustím za nějaký čas a uvidím jak se Tas popasuje s přijímači pod obojí způsobou a jestli konečně založí rodinu...ostatně v jedné hospodě po dvorku už běhá jeho...... celý text

Tyll 2019, Daniel Kehlmann

Tohle je něco tak zvláštního, ale né jako divnýho, prostě odlišného a absolutně vybočujícího. Každá kapitola je o něčem jiném v jiným časovým úseku a s jinou zápletkou a postavami. A mně to skutečně vyhovovalo, to skákání, vzpomínání na předchozí pasáže a pro čtenáře pomalu dávkující věci, které s námi Enšpígl prožil. Tyll není prvoplánový hajzlík, umí být jedovatý, sarkastický a drzý, ale dle svého jména nastavuje hlavním postavám zrcadlo. Musím říct, že při závěrečných řádcích u kapitol o Fr. Falckém nebo po odchodu Nele mi naskakovala husí kůže. Jazyk je skvostný a překladatel si dal skutečně záležet. Prostě je to zcela něco jinýho a mě se to fack líbilo.... celý text

Sharpovo zlato 2010, Bernard Cornwell

Jo, jo a znovu jo. Tohle je prostě Sharp. Vždy dostane nějaký úkol jak pro Supermana, vždycky je u toho nějaká pohledná buchta, kterou prostě musí mít a následně se opět a svéhlavě zamiluje. A vždy potká nějakého vyššího důstojníka, který je nafoukaný a většinou neschopný blb. Tohle jsou prostě Sharpova dobrodružství s tím se holt musíte smířit. Ale je to skvěle napsáno a člověk hltá stránku za stránkou, opět parádička a těším se na další díl!!! Harper ever!... celý text

Hranice 2015, Dalibor Vácha

Tak, jak na to? Už vím, tak takhle rozhodně ne. Jsem velkým fanouškem všeho, co se týká druhé světové. I z toho důvodu jsem se těšil na tuhle knihu. Červenobílá nebyla nějaká hitparáda, ale číst se to dalo. Tohle je jiný kafe...Vácha nemá rád Rusy a je to dost v textu znát. V knize jsou to ty největší trubky, alkoholici, hrubiáni a sexuální násilnici. Vzhledem k tomu, že pouze dva z pěti vojáků Rudé armády byli původem z Ruska se obávám, že Vácha asi národnosti SSSR dost nerozlišuje. Všichni vojáci čsl. brigády nesnáší komunisty a jsou to všechno výhradně antikomunisté. Jsem v půlce knihy a už mám za sebou víc sexuálních scén než byly ve všech dílech Emanuely. Mám neblahý pocit, že Vácha (i vzhledem k tomu jak vypadá) trpí nějakou sexuální úchylkou nebo drží, několik desetiletí, nedobrovolný celibát. Všechny příslušnice čsl. zahraničního vojska v SSSR byly sprosté jak dlaždičky, neustále roztahovaly nohy a nenáviděly své nadřízené. Pekař se ve své Knize o Kosti zmiňuje o poznámce, kterou učinil Černín poté, když si přečetl, že jeho příbuzná se zřejmě zamilovala do vojáka z posádky. Ten napsal, že jí svrbí kep, tak to si přesně Vácha myslí o všech našich zdravotnicích a o našich vojandách, které sloužily jako obsluhy flaků. Sochor byl sadistický maniak a Svoboda chtěl, jen kvůli svému renomé, nechat pozabíjet všechny své vojáky. Se Svobodou má autor vůbec velký problém, mám za sebou spoustu vzpomínek veteránů z východní fronty a nikde jsem nenarazil na takovou kritiku Svobody. Ba naopak například Sacher se velmi negativně vyjadřoval o Kratochvílovi, který byl Sověty zbaven velení. Stejně tak nebyl vojáky příliš pozitivně vnímán ani Klapálek, který je v knize tak velmi vyjevený ze Svobodova chování. Celkem mne zaráží, že autor čerpal jen z pěti knih o našich jednotkách na východě. Používání takových archaismů jako ručnice nebo strojní puška, bych spíše očekával od Rudolfa Medka než od spisovatele z 21.století. Nikde ani náznak entuziasmu, který pro mnoho vojáků byl tak vlastní, patriotismu, jen neustálý pesimismus a odsudky vlastního velení. Doporučuji paměti od Buršíka, knihu o Sochorovi nebo Apokalypsu v Karpatech a další díly od K. Richtera...ale tohle, tohle je neskutečná bída.... celý text

Zajat ve Stalingradu 2003, Franz Sapp

Přes dvacet let jsem měl tuto publikaci v knihovně ovšem až nyní jsem po ní šáhl. Jako úplná hitparáda to není. Nejhorší je snad překlad, občas jsou v textu obraty a věty, které absolutně nedávají smysl. Korektura zřejmě vůbec neproběhla. Nicméně zajímavý pohled na život v ruských táborech ze strany rakouského odvedence, který si zakládá na svém původu. Dá se říct, že to dost mění představy o ruských zajateckých táborech, neboť neustále můžeme číst jak byli němečtí zajatci decimování a v táborech vražděni. Přelomově působí fakt, kdy sám autor přiznává, že úmrtí zajatců od Stalingradu bylo zapříčiněno nedostatkem jídla, neboť ani sami Sověti neměli co jíst a i tak se o jídlo dělili se zajatci. Celkem lázeňský pobyt oproti tomu jak se chovali Němci k zajatcům z Rudé armády. Nehledejte žádné bojové scény pouze místy dost nudný popis táborového života a touhy po svobodě včetně dost razantního odsouzení pruského militarismu.... celý text