Jarek82
přečtené 51
Zdroj
2000,
Ayn Rand (p)
Příliš jsem neporozuměl motivaci postav. U některých v podstatě v celé knize (Dominika, Gail) u jiných občas (Howardův vztah k Dominice). Postavy na sebe občas mrkaly a věděly co zamýšlí udělat ostatní. Já jsem to teda nevěděl. To je slabší strana knihy. V knize je luxusně popsán rozdíl mezi čistou architekturou a náhodným shlukem nesourodých prvků které se za ni vydávají. Líbí se mi myšlenka, že dílo má jednoho tvůrce který do něj vdechne myšlenku a nese za něj zodpovědnost. Jako programátor jsem zažil věc které říkali "architects board" což bylo pět chlapíků, kteří rozhodovali kterým směrem se má firemní software vyvíjet. Jeden každý z nich byl zkušený programátor a architekt. Dohromady ale opravdu fungovali na úrovni, cituji knihu: "jejich nejnižšího společného jmenovatele". Případně "Vzduchu který vychází z výdechu metra ve kterém je směs pachů lidí kteří jím cestují. Je možné, že mezi nima byla navoněná dívka v krásných šatech a muž v perfektním obleku s naškrobenou košilí. Ale to z průměru nepoznáte." Taky oceňuji popis individualismu a EGA v trochu jiném duchu než je běžné. Howard je individualista a EGOista v oblasti architektury. Tím to ovšem hasne a názor na jiné oblasti z něj musí doslova páčit. Rozlišuji tedy individualismus a EGO lidí jako Zeman nebo Trump (experti přes všechno a přitom přes nic) a ten Howardův (úzce specializovaná oblast ale je v ní nepřekonatelný). Kniha se strefuje do kolektivismu což je pořád docela aktuální. Vizte snahy laické veřejnosti mluvit do věcí typu vakcinace, novinařina nebo přesun nádraží v Brně. No a pak samozřejmě Zdroj. Vnitřní u Howarda a pár dalších vs vnější u včech ostatních. Energie a motivace pocházející ze sama sebe vs motivace z "druhé ruky" penězi, mocí, pochvalou. Kdo se někdy dostal do blízkosti korporátu tak chápe. Citát z knihy: „Chcete mi snad tvrdit, že opravdu vážně pomýšlíte na to, že budete stavět tímto způsobem, až se stanete architektem, jestli se jím kdy stanete?“ „Ano.“ „A kdo vám to asi tak umožní, milý kolego?“ „O to přece nejde. Jde o to – kdo mi v tom zabrání?“ PS: Anglický název Fountainhead znamená něco jako "originální zdroj něčeho"... celý text
Král Krysa
2003,
James Clavell
Tuhle knihu jsem poprvé četl v jinošských letech a imponovala mi Králem, prototypem tržní dravosti. Kdo se stará, ten má. Později jsem ale ocenil aspekt boje proti předpisům (občas je potřeba je ignorovat) a nesvobodě.... celý text
Kapitán Adorabl a bambitka černokněžníka Vorána
2019,
Dominik Landsman
Nadstavený příběh. Ještě víc referencí (než v prvním dílu) na popkulturu které mi přijdou vtipné ale děti je nepoberou. Po vysvětlení už to ale zas takový vtip není.... celý text
Lapuťák a kapitán Adorabl
2017,
Dominik Landsman
Poměrně zábavná kniha, rozhodně neotřelý nápad. V některých místech vsuvky pro rodiče, kterým se při čtení dětem zasmějí jen rodiče. Některé kapitoly jsou rozvleklé a mladší děti nerozumějí narážkám na popkulturní témata.... celý text
Otočte svou loď!
2016,
L. David Marquet
Jedna z prvních knih na téma svobodné a otevřené firmy kterou jsem přečetl. Skvělý návod na předělání bandy lidí absolutně závislých na kapitánovi na skvěle funkční stroj, který se dokáže samořídit. A pak ta skvělá myšlenka, že kvalita nadřízeného se nejlépe změří až po tom, co z pozice odejde. Pokud se vše pokazí, tak nestál za moc.... celý text
Restart: Průvodce podnikatelským minimalismem
2010,
Jason Fried
Ví o čem mluví. S pár lidmi dokážou provozovat systém pro miliony spokojených uživatelů. Neuvěřitelně stručná kniha osekaná o všechnu zbytečnou omáčku.
Robinson Crusoe (převyprávění)
1961,
Josef Věromír Pleva
Kniha, která pořád ještě funguje i na dnešní děti. Mám zkušenost, že se dá předčítat už od pěti let věku.