HermanekB
přečtené 90
Inspektor Šin'ja Kógami 1
2022,
Midori Gotó
Dystopické nebo sci-fi knihy mě nikdy příliš nebavily. Jenže v případě Psycho-Passu můžu tvrdit pravý opak. Moc se mi líbí, jakým způsobem je svět vystavěn. Ve světě, kde umělá inteligence určuje psychické zdraví člověka a tím celé jeho zařazení do společnosti. Základní otázkou je, zda by vůbec měla umělá inteligence určovat jakákoliv psychické rozpoložení člověka? Protože se jedná o různé osobnosti a každý lidský mozek funguje jinak. Každý je navíc schopen něčeho jiného, když ho jeho vlastní mysl zažena na okraj. Myslím si, že samotná existence Sybilu a skutečnost, že může každý kontrolovat rozpoložení vaší mysli, je důvodem, proč lidé v tomto světě trpí psychickými problémy. Děj se točí kolem malého řekněme policejního týmu. V jeho čele stojí hlavní detektiv a ten má na starosti své psy, kterým se říká vykonavatelé (nebo vymahači, záleží na překladu, odpusťte mi ty nepřesné názvy prosím). Samotní detektivové ale do případů zasahují jen vzdáleně, sami se totiž nemohou vystavit stresovým situacím. Proto veškerou špinavou práci vykonávají právě vymahači, jejichž psychické zdraví přesáhlo zdravou rovinu, ale zároveň nejsou na tom tak špatně, aby byli izolování od světa. Právě kvůli jejich nachýlenému zdraví se k nim ale nikdo nechová příliš uctivě, bez povolení detektiva si nemůžou ani zajít do obchodu. (Trochu diskriminace, řekla bych). Musím pochválit kresbu, která je velice příjemná pro oči a mě samotné tento styl vyhovuje nejvíce. Dokonce ani postavy nejsou nijak výrazně uřvané, což je věc, kterou na anime nenávidím (nejedná se o každé anime, ale když se to někde objeví, tak mě to odrazuje). Snad budeme mít brzo možnost poznat lépe naše hlavní hrdiny. Doufám, že mě překvapí, zatím si myslím, že je to na dobré cestě. Dávám čtyři hvězdy ****.... celý text
Izuku Midoria: Počátek
2019,
Kóhei Horikoši
Musím říci, že tahle manga má skutečně nápad a hezké zpracování. I hlavní hrdina je podle mě zvolen velice vhodně pro děti. Pro dospělé jako já sice tolik ne (Upřednostnila bych, kdyby měl i nějakou pořádnou špatnou vlastnost. Jenže on a Uraraka jsou v podstatě dokonalý pár), ale vzhledem k tomu, že nejsem cílovka, tak to nebudu řešit. Moc se mi líbí ta myšlenka, že i ten, kdo nedostal příliš talentu, dokáže velké věci a dosáhnout svých snů. Někteří lidé mají více štěstí než ostatní a mají větší předpoklady nebo se narodili do majetněšjí rodiny, a proto mají větší šance než jiní. Tak to prostě chodí. Ale každý, a to bez ohledu na to, jak moc rychle se učíte, co dokážete, jak vypadáte, jak majetní jste a spoustu dalších okolností, si dokážete splnit své sny, když pro ně budete tvrdě dřít. To je něco, co by mělo být dětem neustále připomínáno. Hlavní hrdina dává moc dobrý příklad. Ale upřímně se těším, až nám budou představeny i další postavy a děj se pořádně rozjede. Dávám čtyři hvězdy. Vidím to na dobrý začátek ****.... celý text
Rapsodie
2022,
Laura Thalassa
Tak jo, po třech měsícech jsem to konečně dočetla. A za ten čas mi to úplně nestálo. Jedná se pouze o můj názor, se kterým nemusí každý souhlasit, berte to prosím na vědomí. Nechápejte mě špatně, prostě jsem jen očekávala trochu víc. Je to skutečně na styl Maasové, jen se tam absolutně nezaobíráte vedlejšími postavami. Jde hlavně o vztah mezi hlavními hrdiny, který se dal prostě snadno odhadnout, pokud víte, jak píše Maasová. Nic mě nepřekvapilo. Možná trochu ten konec. Děj je v podstatě o ničem (nepočítám vztah mezi hlavními hrdiny). Zajímalo mě sice, co se děje s vílími válečnincemi a hlavně, proč se to děje. Knížka vám to ale absolutně nevysvětlí ani na konci ne. Prostě se vrhněte do dalšího dílu, pokud chcete vědět, jak to skutečně bylo. Jestli to ale bude zase jen piplačka ve vztahu Desmonda a Callypso a děj bude odstrčen do pozadí, tak to rozhodně za přečtení nestojí (pokud jste teda nikdy nic nečetli od Maasové, nebo vás baví číst to samé dokola). Já se částečně pustila do knihy právě kvůli té podobnosti s Maasovou, k mé smůle jsem zjistila, že mě její příběhy už neberou tolik jako dříve. Takže pro vás fanoušky to bude asi poklad, pro mě už tak moc ne. Dávám tři hvězdy, byla to celkem nuda ***.... celý text
Jsem zlomená
2013,
Tahereh Mafi
Tento komentář obsahuje můj barvitý a osobní názor na knihu. Nečtěte, pokud nesnesete kritiku. S mými názory se nemusíte shodovat, jedná se pouze o můj vlastní pohled na knihu. Naprosto chápu, proč se tolika lidem tahle knížka líbí. Dynamika a emoce mezi Juliett a Aaronem jsou úžasně vykreslené. Kdyby ale Juliett nebyla tak strašně pitomá, příběh by stál za to číst z více než jednoho důvodu. Takže kromě jiskření mezi tímto párem mi na knize nepřišlo dobré skoro nic. Děj je předvídatelný a nezajímavý, o ostatních postavách kromě J a A se toho člověk příliš nedozví. Podstata schopností postav je nám také téměř neznámá, což by nebyl takový problém, kdyby se o nich někdo snažil pořádně něco zjistit. Celý boj mezi povstalci a režimem stojí za nic, protože se nikdo z povstalecké strany o nic nesnaží. Ale největší problém celé knihy je právě Juliett. Já chápu, že její život nebyl a není peříčko. Ano, vlastní schopnost, která je spíše prokletím než darem. Rodiče se k ní nikdy nechovali fér a hezky. Má důvody na to si stěžovat. To ale neznamená, že potřebuju celou knihu číst o tom, jak fňuká nad svým osudem, životem a dokonce milostnými vztahy! Má právo si stěžovat, ale natolik, že musíme v každé kapitole znovu a znovu řešit, proč to má tak těžké a proč se cítí takto, když to bylo řečeno 10x dříve. A k tomu se ve svých pohnutcích nikam neposunula, k ničemu pořádně nedošla a na nic nepřišela, protože je nám akorát připomínáno, že má problémy, ale místo toho, aby je řešila, tak se o tom opakovaně zmiňují. Její postoje k ostatním se také nedají popsat lépe než jako arogance a ublíženost, přitom jí nikdo z její skupiny nic neudělal. Chudák Castle, pracovat s takovou bandou teenagerů musí dát opravdu práci. Ale mimo jiné musím ocenit Kenjiho. Jeho důvtip a pozitivita dodala příběhu štávu. O Adamovi se raději zmiňovat nebudu, je to trošku jiná obdoba Juliett. Jinak Aaron je pecka, myslím, že kdo ví, ví.... celý text
Půlnoční knihovna
2022,
Matt Haig
Silný příběh se silnou myšlenkou. *Tento komentář bude obsahovat hodně mého osobního názoru, se kterým nemusí každý souhlasit. Berte to prosím na vědomí* ... kdysi mi někdo řekl, že člověk může bý šťastný a to pořád a v jakékoliv situaci. Řekla jsem mu, že s ním nesouhlasím. Člověk je přece jednou nahoře a jednou dole, nelze být neustále šťastný. Od té doby se spousta věcí v mém životě změnila. Své tvrzení musím proto pozměnit. Ano, člověk může být šťastný v jakékoliv situaci a době. Jen ne každý člověk to dokáže. Já to nedokáži, ale vím, že na světě jsou lidi, kteří to dokáží. Nedá se říci, že bych jim záviděla, každý jsme jiný, proto to beru jako fakt. Každopádně každý z nás je, podle mě, schopný, se tomu pocitu neustálého štěstí, alespoň vzdáleně přiblížit. A myslím si, že je dobré to alespoň zkusit. I Nora zjistila, že je třeba tomu dát další šanci. Nora dostala možnost vidět své jiné životy. Životy, ve kterých byla řekněme úspěšná, jenže úspěch málokdy znamená také štěstí a radost. Ty životy jí nepatřili, ale pomohli jí zjistit, že jí patří jen jediný život na světě a to je ten, který se rozhodla opustit. Její zážitky jí ukázali, že stojí za to žít. Bez ohledu na to, jaký život žijeme, jak mizerný se zdá... Tak se pokaždé najde nějaká drobnost, která ho dělá snesitelným. A je jedno, jestli se jedná o obrovský dárek v hodnotě několik tisíc nebo jen to, že vám pán podržel dveře těsně předtím, než se vám zavřeli před nosem. Takové drobnosti nám dokazují, že v každém životě se dějí jak pěkné, tak i ošklivé věci. Takto život prostě funguje a je jedno, jestli jste rocková hvězda, svobodná matka v domácnosti nebo bezdomovec. Nora možná nebyla šťastná ve svém životě, ale zjistila, že může štěstí dosáhnout a nemusí proto vyhrát medaily nebo být slavná. Stačí hledat ty drobnosti a laskavosti, které dělají ze života místo, na kterém stojí za to žít. Tahle knížka zkrátka každému nabízí něco, nad čím je třeba se zamyslet. Dávám pět hvězd *****.... celý text
Zápisník smrti 5
2012,
Tsugumi Ohba
Zábavné, propracované a geniální. Jeden z mých nejoblíbenějších dílů ze série.