hEmy_
přečtené 138
Myslet jako hora
1993,
Arne Næss
Myslet jako hora je nepochybně obohacující. První polovina knihy je super, obsahuje mé oblíbené "timelines" v podobě umístění hodinových ručiček v průběhu 24 hodin, jež znázorňuje vznik vesmíru, života a člověka na Zemi apod. a staví tak váš životní egotrip do mnohem zdravější perspektivy. S druhou částí už jsem měl docela velký problém, jedná se o jakýsi návod na pořádání "rituálu očištění" pro environmentální plačky. Tento obřad slouží k tomu, aby se člověk propojil se svým hlubším "ekologickým Já", aby lidem dodal sílu a odvahu – zkrátka aby je namotivoval k boji proti zločinům páchaným proti přírodě (např. formou zakopávání se do země před deštným pralesem)! Být přítomen na podobném happeningu, kde má skrze lidi promlouvat nějaký nerost/rostlina/živočich/krajina, tak se nejspíš neudržím smíchy. Pořád mi přijde přínosnější žít uvědoměle, skromně, jednoduše jít příkladem. Není lepší zasadit strom, pečovat o něj, naučit se zvelebovat své okolí skrze nějakou staronovou dovednost, než nabádat lidi k zakládání fanatických spolků, organizací a k ekoterorismu? Well, doufejme, že ti hluboce hlubinní ekologové na své sněmy alespoň nelétají letadlem. ^^... celý text
Paní Dallowayová
2008,
Virginia Woolf
odpad!
Nevím, co jiného bych mohl ohodnotit odpadem než tohle (tj. v rámci literatury, kterou mám vůbec odvahu číst). Epika: 0. Lyrika: -68. Humor: error 404. Myšlenky a úvahy: minimálně zvláštní. Profit: ???... celý text
Strach moudrého muže
2013,
Patrick Rothfuss
Na této sérii si asi nejvíc cením prologů a epilogů. Vše mezi tím je docela špatenka. Jelikož se během dvou knih de facto nic nestane, tak nevím, kolik stran by musela obsahovat kniha třetí (jestli se někdy dočkáme), aby to zachránila. Ono se to tváří jako nějaká revoluční fantasy, ale vlastně je to klišé vedle klišé. Především je to strašná nuda (i když ignoruji onu retrospektivu)... Kout, prodigy ve všem na co sáhne, poháněn pomstou... meh. Nejvíce iritující jsou asi ženské postavy. Jestliže popis prvních dvou významnějších žen zní "She is the most gorgeous, the most beautiful woman I've ever seen and she doesn't look older than 20.", tak při pátém opakování tohoto popisu se vám už otevíra higonokami v kapse. Je úplně jedno, jestli se jedná o profesionální "společnici", lichvářku, studentku/knihovnici, asociální bezdomovkyni, pohádkovou příšeru, nebo feministickou žoldnéřku. Neměl bych potřebu tyto odbočky komentovat, kdyby jich kniha nebyla plná... Podobně ubíjející jsou i pasáže, kde se Kout učí všelijaké dovednosti, nebo kalkuluje nad možnostmi, jak si co nejefektivněji vydělat. Čekal jsem něco epičtějšího.... celý text
Paní jezera
2022,
Andrzej Sapkowski
Jednoznačně nejhorší fantasy sága, se kterou jsem se dostal do styku. Přivřu-li všechny své tělní otvory, pak bych ji ohodnotil nanejvýš 2/5. Vydržel jsem do konce jen díky svým sebepoškozujícím tendencím a fascinaci z kultovní aury tohoto díla (budu nadále věřit, že především zásluhou her). Zaklínač má relativně originální a cool svět. Nezvyklým prvkem jsou barvité popisy erotických pasáží, které potěší zejména čtenářky (¿čtenáře?) literatury typu 50 Shades of Grey. V mých očích se ale jedná o podprůměrnou fantasy, z níž se nějakým zázrakem podařilo vykřesat jedny z nejlepších RPG her. Nejspíš to bude tím, že Zaklínač funguje pouze v samostatných, krátkých příbězích, kterých se člověk ovšem také brzo přejí, nemá-li možnost do nich zasahovat. Pominu-li fakt, že celá zápletka se odehraje (resp. je nám retrospektivně sdělena) v polovině poslední knihy, tak jsem si během těch předchozích knih nedokázal vytvořit vztah ani k jedné postavě. A že jich je neopodstatněně mnoho. Od autistických upírů po čarodějky, jejichž hlavní předností je umět se hezky obléknout. Pouze dvě postavy mi vzdáleně připomínaly oduševnělé bytosti – Marigold a Milva. Jejich motivaci k putování s bandou degešů v čele s mlčochem Geraltem, jehož styl vedení výpravy nelze nazvat jinými slovy než "odnikud nikam", jsem nerozuměl. V tomto světě, kde je vše řízeno "osudem", nehrají inteligenční nedostatky našich protagonistů (ano, mám na mysli i Ciri a Yennefer) naštěstí roli. Vůbec jsem nepochopil dějovou linku Yennefer, která se rozhodne hledat Ciri (resp. Vilgefortzovu skrýš) sama, místo aby využila pomoci Lóže čarodějek, nebo svého bělovlasého gigola. Naštěstí má dostatečně silnou plot armor (#osud). Komentovat myšlenkové pochody té amorální zrůdy, kterou všichni hledají, raději nebudu. V závěru bych uvítal napojení příběhu ještě na pověst o blanických rytířích a na svět Star Wars.... celý text
