Hels-is-unicorn přečtené 81

Krutý princ 2018, Holly Black

Příběh o tom, jak dcera šlechtice dokáže dělat špionku na královském dvoře. Slyšíte to? Tu ironii? Tu nesmyslnost? Postavy byly ploché, nechovaly se logicky, překlad byl velice špatný (pokud nebyla tak špatná už předloha), myslím, že k zemi víl se moderní jazyk prostě nehodí. Hlavní hrdinka prokázala, že je nevyzrálá puberťačka, které emoce haprují z minuty na minutu. Tvrdí o sobě, jak zemi víl miluje, přesto si pořád připadá nedoceněná a skoro až týraná. Příběhově dobrý, zaujalo víc než první díl Dvorů, a nemůžu říct, že bych nechystala na další díly. Jen to není nic, co bych musela mít hned. Jsou i horší knihy, ale taky lepší, takže za mě slabší průměr.... celý text

Zlodějský tanec 2019, Mary E. Pearson

Už nějaký ten pátek nespadám do věkové kategorie YA, přesto mě tenhle typ literatury baví, i když se často vztekám, jak bývá naivní. O to víc mě mrzí, když v tomto odvětví najdu příjemný, dobře promyšlený příběh, ve kterém vystupují zajímavé postavy s dobře propracovanou psychologií, ale dos**e to překlad. Nezlobte se na mě, ale CooBoo chce za jednu knížku v průměru aspoň 300 Kč, věřím, že spousta lidí si je taky koupí. A pak na každé druhé stránce najdete chybu. Je to potřeba? Knížka za mě byla skvělá, ráda si ji jednou přečtu znovu. Ale do prčic, CooBoo, nebuďte takoví harpagoni a najděte si korektora, to už není normální. Hvězdičku strhávám čistě kvůli české produkci, jinak bych oběma knihám neměla co vyčíst.... celý text

Spát v moři hvězd. Kniha I. 2020, Christopher Paolini

Noční cirkus 2012, Erin Morgenstern

Temný květ 2020, P. M. Freestone

Počínaje naprosto parádní obálkou a provoněným příběhem konče, jsem nadšená. Už dlouho jsem nečetla knihu, která by mě tolik zaujala. Příběh mi trochu připomínal Poušť v plamenech, ostatně stejně jako hlavní hrdinové. Každopádně fikční svět pro mě byl úplně parádní, mám hrozně ráda, když se autoři nebojí sáhnout po něčem, co tu ještě nebylo v milionu různých verzí. Líbí se mi, že fantastično se drží při zemi (když pominu konec) a že hlavní hrdinové po sobě neskočí hned na prvních stránkách. A co je zdaleka nejlepší, vůně. Každá chvilička děje je jimi prodchnutá, Rakel vlastně ani jinak svět nezná, stejně jako Scarlet z Caravalu všechno viděla v pestrých barvách. A to prostě můžu. Vřele doporučuju, parádní čtení, a netrpělivě vyhlížím další díl :-)... celý text

Rituál 2019, Sergej Djačenko

Těšila jsem se na fajn ruskou pohádku, tu jsem svým způsobem i dostala. Aspoň to nebyla fantasmagorie jako Vita Nostra :-). Ale žádná nezapomenutelná sláva to tedy taky nebyla. Mezi Jutou a Armanem mi chyběla jakákoliv chemie, vlastně jsem ani nezaznamenala, kdy se mezi nimi vytvořil nějaký vztah. Juta sama o sobě nejen že byla ošklivá, což se opakovalo snad na každé stránce, ale dle mého názoru taky hloupá. Její chování mi nedávalo nejmenší smysl, neustále se zbytečně dostávala do potíží, jen aby ji chrabrý drak mohl zachránit. A co víme o Armanovi? Je to drak s vykouřeným hlasem, těžkou klinickou depresí a alkoholismem. Víme vůbec, jak má vypadat? Víme o něm alespoň něco? Přijde mi, že tahle autorská dvojice má jednu pro mě nepřekousnutelnou chybu - neumí popisovat a charakterizovat postavy. O všem ostatním víme úplně všechno, ale o postavách prakticky vůbec nic. Jsou ploché, bez charakteru, bez možnosti k nim přilnout. Další věc, co mi neskutečně vadila, ale tady už bych skoro věřila, že se jedná spíš o ztrátu v překladu, je nesmyslnost prolínání pohledů postav. Občas skutečnosti vidíme očima Juty a v rámci stejné věci plynule přecházíme do pohledu Armana, což si ale čtenář uvědomí až o pět vět později, protože mu to najednou nedává smysl. Navíc mi lezlo krkem i to, že na začátku se díváme například očima Armana na Jutu, mluvíme o ní jako o Jutě, ale NEZNÁME JEJÍ JMÉNO. JAK??? Jak se tohle vůbec může stát, jak to někdo může dopustit? To je snad ještě větší hrdelní zločin než hrubky (a že těch tam taky bylo požehnaně). Na druhou stranu příběh jako takový mi přišel fajn. Prostě pohádka, proč ne. Sem tam něco nedávalo smysl, ale nad tím nemám problém přivřít oko. 3* dávám díky obálce, dějové lince a kvůli tomu, že téhle autorské dvojici nesmírně fandím. Východní literatura má neuvěřitelné kouzlo a je hrozná škoda, že se jí k nám nedostává víc.... celý text

Dům soli a smutku 2020, Erin A. Craig

Překrásná obálka, slibný příběh... ale nemůžu hodnotit jinak než průměrně. Vraha jsem odhadla hned na začátku a ani jsem neměla potřebu o svém přesvědčení nějak pochybovat. Nedostavil se absolutně žádný wow efekt, nic... V porovnání s jinými novými YA prima čtení, můžu doporučit. Ale žádný zázrak bych neočekávala.... celý text

Andělský mág 2020, Garth Nix

Vždycky jsem všude četla, že Nix je novým králem fantasy. Po tomhle ani nemám chuť číst jeho další díla. Příběh byl úplně o ničem. Šííííííííleně dlouhý a zmatený rozjezd a akce pár stránek před koncem (a to ještě ani ne úplně vydařená). Začala bych asi u postav. Naprosto ploché nezáživné charaktery, se kterými se vůbec nedalo sžít. Obvykle se mi podaří sympatizovat alespoň se záporákem, když už ne s hlavními hrdiny, ale tady nešlo dokonce ani to. Navíc na prvních 200 stran bylo asi tak 1000 jmen a ještě ke všemu všechna na jedno brdo. Chápu, že autor chtěl vyjádřit co největší sounáležitost s Dumasem a inspiroval se jmény ze Tří mušketýrů, ale kruci, nemůžou všechna jména začínat na D, fakt ne. Pak je v tom prostě jen bordel. Spousta rozsáhlejších fantasy má v závěru přehled jmen se stručnými vysvětlivkami. Proč to tahle kniha neměla? Když už ne jména postav, tak minimálně jména a působnosti andělů bych opravdu ocenila. A když už jsme u andělů, pojďme se rovnou vrhnout na zákonitosti fikčního světa. Vcelku se mi líbilo, že mapka vycházela plus mínus z Evropy, i země vlastně působily podobným dojmem, jako to známe dnes či z historie. Navíc tu ta mapka byla, takže aspoň tam se člověk mohl v těch jménech lehce orientovat :-) Ale to je asi tak všechno pozitivní, co můžu říct. Ruku na srdce, dovede si někdo představit, že kdyby lidstvo navázalo kontakt s anděly, využívali by je například k propíchnutí puchýřů, utírání nádobí a leštění bot? Sorry, ale to je fakt moc. Navíc jsem nepřišla na to, kdo vlastně andělský mág není (vyjma popíračů). Myslela jsem, že se bude jednat o nějakou elitní, klidně i utajenou, skupinu, možná dokonce klidně zápornou, když jsme jako prvního mága v podstatě poznali Liliath. Ale do prčic, on to uměl úplně každý, i kdyby to byl jen nějaký menší andílek, který opravdu umí jen zamést verandu a nic dalšího. A pak si před královnu nakráčí albská lady a tvrdí, že neumí vyvolat jediného anděla, a všichni jí to sežerou i s navijákem? Vcelku se mi líbil efekt stárnutí v souvislosti s využitím andělů. Jasně, dává to smysl, proč ne. Co ale potom vážně nedává smysl, je to, že když se mi zrovna nebude chtít hrabat listí na zahradě nebo umývat záchod, tak si prostě sáhnu na obrázek, oberu se o kus života a nechám andílka, aby to udělal za mě. Hvězdičky dávám za naprosto parádní obálku. Bez ní bych rovnou dala odpad.... celý text

Temný kvítek 2020, Crystal Smith

No nevím. Oproti prvnímu dílu dost slabota. Příběh v podstatě dost o ničem (byl tam vůbec nějaký?), spousta zbytečných rodinných a dějinných souvislostí, zmatek, chaos... Cestování astrálním světem Šedi mi vůbec nedávalo smysl, nepochopila jsem, jak vlastně funguje. Proč jednou bylo možné ovlivnit minulost a jindy zase ne? Navíc se mi prostě pořád hrozně pletly ty kytky. :D Doteď ani nevím, jaký je mezi krvavým a temným kvítkem rozdíl. :D Líbil se mi odkaz na Sněhurku v samotném závěru. A cením i to, že konec byl relativně uzavřený, ale pořád ponechává prostor k domněnkám (pokud se tedy neplánuje další díl?). Edit: aha. Trilogie. Hm. Tak to teda úplně nevím. Asi bych se vůbec nezlobila, kdyby se zůstalo u duologie. O čem chce vlastně autorka ještě dál psát, když relativně všechno uzavřela? Hodnotím jako průměr. K prvnímu dílu se někdy možná ještě vrátím, ale druhý se dalšího čtení už nejspíš nedočká.... celý text

Zaslíbená 2020, Kiera Cass

Ojojoj. Tak tohle ne. Sice to rozhodně bylo lepší než Siréna, ta by si asi zasloužila nálepku odpad, ale i tak... uf. Může mi někdo říct, co se s autorkou stalo? Selekce v hlavní roli s Americou je jedna z mých vůbec nejoblíbenějších sérií. Nástup její dcery už je trochu horší, ale pořád mnohem lepší než tohle. Přišlo mi, že se autorka snaží zkopírovat úspěšné schéma Selekce, ale ne tak úplně, protože to už by nikdo nečetl. První polovina knihy se mi líbila, nepočítala jsem s žádnou velkou akcí, tak trochu jsem čekala, že to prostě bude příběh, jak by se asi odehrávala Selekce, kdyby si America nezvolila Maxona. A byla bych s tím úplně v pohodě, kdyby to tak bylo a kdyby to prostě byla jen jednohubka bez pokračování. Ale ten konec??????? WTF?????? Vůbec nemám zájem číst další díl a tenhle pravděpodobně pustím do prodeje. Ještě taky musím vytknou naprosto oploštělé charaktery postav. Ani moc nechápu jejich vývoj. Nechápu, proč by Hollis měla zájem o Silase. Nechápu odhalení Delii Grace. Nechápu, proč Hollis měla takový problém s Jamesonovými rozhodnutími ohledně budoucí rodiny, když to je naprosto běžná vladařská praxe známá z historie. Tahle kniha ve mně nezanechala absolutně nic. Jediné její obrovské plus je úplně směšně krátký rozsah, takže za dva večery byla přečtená. Na druhou stranu, kdyby byl rozsah delší, možná by činy a charaktery postav dávaly aspoň trochu větší smysl.... celý text

Devátý spolek 2020, Leigh Bardugo

Já vám úplně nevím. Bardugo zbožňuju, ale asi ne v její vulgární zvrácené podobě. Začala bych asi u toho, že si nemyslím, že pokud chce autor přejít od YA k tvorbě pro dospělé, stačí na to feťačka, znásilňování, krev a sprostá slova. Navíc jakmile se jednou zařadí do škatulky, už se z ní nikdy nedostane (což víme asi všichni, kdo jsme si tuhle knihu byli koupit v knihkupectví. Myslím, že nikde bychom ji nenašli v detektivkách, nebo zahraniční beletrii pro dospělé.). Pokračovat v příbězích z Grishaverse je mnohem schůdnější cesta. A pokud se tam promítne trochu ostřejší pohled na svět, myslím, že to nikomu nebude vadit. Ostatně smrt Kazova bratra jsme taky přežili bez úhony :-) Měla jsem moc velká očekávání, takže jsem se dost zklamala. Alex mi nebyla nijak zvlášť sympatická, naopak mi celou dobu přišlo, že znovu čtu Grišu, jen trochu víc gangsterskou. A Alinu na drogách jsem ve svém životě asi úplně nepotřebovala. Navíc vraha jsem taky odhalila hned na začátku a to detektivky ani nečtu, ani obvykle nesleduju. Konec byl fajn. Těším se na další díl, nemůžu říct že ne. Ale... nevím... Něco tomu prostě chybělo. Čekala jsem, že se do detektivní zápletky promítne geniální stratég ze Šesti vran. Nope. Bylo to jakési úplně obyčejné a průměrné, a to i navzdory veškerému nadpřirozenu. Obrovské plus, abych nebyla tak negativní, dávám za Pammie, která musí být blízká naprosto každému vysokoškolákovi. Díky její postavě jsem v příběhu našla to, co mi hlavní hrdinka neposkytla, nějaký prostředek pro sžití s příběhem. A pak taky za to, že se nekonala žádná velká lovestory. Prosím, ať se to dalším dílem nezkazí. I fikční svět vůbec nebyl špatný, jen bych uvítala větší náhled do jeho pravidel. Tak, jak to podala kniha, mi to občas přišlo dost zmatené i s vysvětlivkami na konci. Pro budoucí čtenáře - doporučuji zakoupit v případě, že by vám chyběla ve sbírce. Jinak návštěva knihovny bohatě stačí :-)... celý text

Kirké 2019, Madeline Miller

Svět démonů 2020, Sally Green

Trošku nechápu, proč má druhý díl téhle série horší hodnocení než díl první. Za mě byly oba přibližně na stejné úrovni, proto dávám i stejný počet hvězd (i když tenhle má ještě mnohem hezčí obálku). U obou jsem se musela do čtení občas vyloženě dokopat, nijak zvlášť mě zatím neuchvátily. Nicméně podzemí démonů se mi ohromně líbilo, i principy, které v něm fungují. Takže jednoznačně vítězí linka Tash, ale to už od prvního dílu. Catherine a Ambrose... no... kdyby ho trefila oštěpem, asi by mě to moc nemrzelo. Pořád pevně doufám, že nakonec vyhraje Zayn. Ambrose není chlap, je to zhýčkaná hysterická slečinka. A Edyon s Marchem... Jako pár se mi líbí, to nemůžu popřít. Nicméně jejich dialogy jsou dosti vágní, chtělo by to přidat i něco víc, než že je March naprosto nádherný, úžasný a dokonalý a že ho Edyon miluje, miluje, miluje. Na další díl se těším mnohem víc, než jsem se těšila na druhý. Třeba to přece jen nebude až taková katastrofa. I když čestné místečko v knihovně tahle série bohužel nikdy nezíská.... celý text

Krásky 2020, Dhonielle Clayton
odpad!

No. Tak tohle byla asi největší ztráta času v mém životě. A ještě jsem za to dala i peníze. Kde je prosím ta temná dystopie, kterou slibovala obálka? Já jsem ji jaksi nenašla. Co jsem ale našla, je naprosto stupidní hlavní hrdinka, která mi celou dobu extrémně lezla krkem. Přeplácaný a nedomyšlený fikční svět, kde očividně nikdo nezná jinou barvu než růžovou a zlatou. Úplně ubohé popisy a ještě ubožejší děj. A tohle má jako vážně mít pokračování? A někdo to hodlá vydat a někdo další do toho investovat peníze? Vždycky jsem Fragment považovala za hodně kvalitní nakladatelství, většina mých srdcovek je právě od nich. Ale překladatele téhle knihy by měli okamžitě vyrazit. Jestli ještě někdy někde potkám slovo "krásčí", vyletím z kůže. Patvar, který samozřejmě neexistuje, ale my ho budeme pravidelně opakovat v každé druhé větě, aby náhodou čtenář nezapomněl, že zrovna tenhle drdol je KRÁSČÍ, tenhle kufřík je KRÁSČÍ, pudr je KRÁSČÍ, komnaty jsou KRÁSČÍ. Nestačí to zmínit jednou dvakrát, čtenář je totiž blbec, a kdyby mu to ob stránku někdo nepřipomněl, zapomněl by to a byl by velice zmatený. Až jednou budu chtít spáchat sebevraždu, vezmu si tuhle knihu a spočítám všechny "krásčí". Myslím, že by se jeden nestačil divit, kolikrát se takový patvar může v knížce objevit. Původně jsem chtěla dát alespoň tu jednu hvězdu za pěknou obálku a posledních asi 15 stránek, které opravdu připomínaly temnou dystopii. Ale ne, za ten ztracený čas a vyhozené peníze to dát nemůžu. Navíc ta krásčí obálka slouží jen k tomu, aby další chudáci skočili na lep jako já. Nedejte se!... celý text

Aurora povstává 2020, Amie Kaufman

Ano, ano, ano! Tohle můžu. Trochu jsem se bála, ale zároveň i trochu doufala, aby autoři nesklouzli k napodobenině Illuminae. Ale bála jsem se (a doufala) úplně zbytečně. Nacházíme se v hodně podobném světě, i postavy jsou dost podobné jako v Illuminae a Nikdynoci, ale to už je holt styl, bez kterého si díla téhle dvojice nedovedeme představit. Že by Kristoff neměl sarkastické a cynické postavy? Nehrozí. Zvlášť když jejich až meziřádkové vtípky jsou právě to, co jejich knihy činí tak zajímavými. Schválně, kdo se zvládl nepousmát při zmínce o itreyském viru? Líbí se mi i "záporák", jestli se to tak dá nazvat. Sice trošku evokuje Strážce galaxie 2, ale s tím dokážu žít, naopak jsem zvědavá, co všechno se pokazí. Jen prosím už žádné vstávání z mrtvých, děkuji. Nemůžu se dočkat dalšího dílu, dala bych 5 hvězd, ale přece jen si něco musím šetřit na příště... a zatím jsme jen u rozjedu :-)... celý text

Renegáti 2018, Marissa Meyer

Protivníci 2019, Marissa Meyer

Supernova 2020, Marissa Meyer

Rozetmění 2020, Jay Kristoff

Ach jo, pane Kristoffe, zklamal jste jako všichni ostatní. Čím to je, že v poslední době se série vždycky tak slibně rozběhnou, slibují parádní vyústění a nakonec... nic? Nikdynoc a Boží hrob jsou jednoznačně jedny z nejlepších knih, co jsem kdy přečetla, nebo při nejmenším nejodvážnější, nejdrzejší a nejsarkastičtější. Kdo má koule na to, aby hned na začátku knihy napsal, že hlavní hrdinka umře? No, pravděpodobně ten, kdo ví, že malá lež nikomu neublíží. Mně jo. Hodně. Čekala jsem epický konec a obětování hlavní hrdinky, které fanoušci budou oplakávat při každém rereadingu. A ono prd. Úplně stejně přeslazený happy end jako v každé jiné tuctové YA. Ale co jsem čekala? Totéž se přece stalo i v Illuminae. Prvně si pojďme shrnout to špatné, ať si závěr zpříjemníme něčím pozitivním. Velký špatný byl vztah s Ashlinn. A ještě větší špatný, jestli paní Jolanda dovolí, byl návrat Trica. Stereotypní milostný trojúhelník, za mě naprostá ostuda v kontextu toho, co autor vytvořil. Nehynoucí láska, která hroby přenáší? Omluvte mě, musím jít zvracet. Další výtku si musí schytat i příběh jako takový. Zbytečně překombinovaný, zmatený, nesrozumitelný. A navíc, milí přátelé, se pořád bavíme o holce, které ještě ani nebylo 20. Uf. Ano, silné nezávislé dámy, co najednou nakopou zadky 5 chlapům a ještě si při tom stihnout nanášet rtěnku, jsou teď nepochybně trendem YA, ale nestihla toho ta Mia přece jen až trochu moc? Ale teď z té optimističtější stránky, poměrně dost cením meta přesah, který tenhle díl přinesl. Bohužel ten se dost pokazil nekonečným omíláním poznámek pod čarou - ano, čtenáři je taky donekonečna omílají, my víme, nepotřebujeme o tom číst i přímo v knize. Cením i odvahu v přístupu k panu Laskavému a Zatmění - uronila jsem slzičku (což se kruci mělo stát i na konci!). A pak nesmíme zapomenout na košilaté historky bývalých gladiatii. Milí přátelé, nikdy knihy od pana Kristoffa nečtěte v zaměstnání, obzvlášť pokud pracujete se zákazníky. Dost divně se dívají, když zničehonic začnete hlasitě hýkat smíchy :-) Takže sečteno a podtrženo, vypůjčím si oblíbený citát z Prostřena, "nenadchne, neurazí". PS: Opětovně na kolenou prosím redakci CooBoo, aby vyhradila alespoň částečný úvazek pro korektora. Je hezké, že v dnešní době spoustu chyb vychytá počítat, ale bez lidského faktoru to prostě nejde. Vrátili jsme se k trendu z první knihy, kde se dá prakticky najít jedna chyba na každé stránce. Obrovská škoda, strašně to kazí požitek ze čtení. PPS: Milí knihkupci, bylo by asi lepší tuto sérii nezařazovat do regálů "Pro děti a mládež" :-) Věřím, že by mohla mnoho dětských dušiček nevratně poškodit.... celý text

Cinder 2012, Marissa Meyer

Proč mi trvalo tak strašně dlouho, než jsem objevila tuhle sérii?! Absolutně nemám co vytknout, za mě jednoznačně jeden z nejlepších retellingů, co jsem zatím četla. Jsem zvědavá, jak se příběh bude dál vyvíjet a které klasické pohádky si vlastně autorka bere do parády.... celý text