hanak_v_exilu přečtené 656

Princezna z Marsu 1927, Edgar Rice Burroughs

K sérii Johna Cartera jsem se dostal relativně pozdě, až někdy kolem mých dvaceti let. Věděl jsem o ní už dřív, ale nesympatické obálky mě spolehlivě odradily. Netuším jestli je to byla výhoda, nebo škoda, ale když jsem si konečně otevřel první díl, úplně mě pohltil. Tenhle příběh má kouzlo pravověrného dobrodružství. Zápletka v dnešní době pochopitelně neobstojí, něco jako psychologie postav, nebo dokonce komplexnost je mu úplně cizí a některé pasáže by lecjaký horlivec označil za "rasistické" a "kolonialistické". Ne že by mi něco z toho vadilo. Příběh je krásně starosvětsky černobílý a nekomplikovaný. A pekelně čtivý. Bohužel občas až příliš naivní a hlavní hrdina je trochu hloupý.... celý text

Citadela chaosu 1994, Steve Jackson

I když je Citadela docela krátká, dá se v ní zemřít desítkou způsobů. Často bez předchozího varování. Můj rekord byl tuším osmý odkaz. Jako tradičně platí, že pokud hrdina špatně odbočí, do cíle nedojde. Šance na nápravu chyby není. Kniha teoreticky nabízí možnost jeden z klíčových předmětů nahradit jiným a bez druhého se obejít. O to víc frustrující je konec na další překážce. Citadela chaosu nedisponuje ani atmosférou, ani zajímavými lokacemi. Vyniká jen trýznivě obtížným závěrečným soubojem a mechanikou kouzel.... celý text

Drion opouští Zemi 1983, Václav Klička

No, sice si myslím že kdyby měl velvyslanec cizí inteligence posuzovat míru agresivity a zhoubnosti lidstva podle ranně stalinovského Sovětského svazu, tak by zděšen neprodleně provedl úplnou sterilizaci planety, čímž by děj románu neslavně skončil, ale budiž. Povídání o Drionu jsem četl kdysi dávno a vnímal ho jako napínavé dobrodružství. V paměti mi ovšem utkvěla jen jediná a zcela bezvýznamná věta, takže mě příběh překvapil. Respektive překvapil mě rok vydání, protože styl vyprávění, chování postav a naivní zápletka připomíná pulpové příběhy třicátých a čtyřicátých let. Jen z toho důvodu má smysl román číst. Ve srovnání nejen s dnešní, ale i dobovou sci-fi osmdesátých let je totiž ve všem překonaný.... celý text

Čaroděj z Ohňové hory 1994, Steve Jackson

Z Čaroděje z Ohňové hory jde cítit, že se Livingstone zatím hledal. Protivníci jsou slabí, a bludiště nabízí několik míst k vyléčení a posílení postavy. První část je monotónní putování od dveří ke dveřím a mnoho vzrušení nenabízí. Pravé dobrodružství přijde až za bránou s dvěma pákami, a opravdové peklo čeká za padací mříží. Zagorský labyrint je legendární tortura, srovnatelná jen s neméně proslavenou zapasťovanou chodbou ze Ve službách krále Reginalda. Bez mapy se téměř nedá projít, a i s ní je výzva. Na jeho konci čekají tři těžké zkoušky, z nichž každá Vás bez mrknutí oka zabije. Jsou i obtížnější gamebooky, ale moc jich není.... celý text

Bojechtivý válečník 2000, Steve Jackson

Bohužel jen průměrný gamebook, který není ani obtížný, ani napínavý. Dobrodružství je postavené ve starém známém stylu. V jeho průběhu musí hrdina posbírat dva předměty, vyhnout se několika ošemetným situacím a poté zabít hlavního padoucha. Nepříjemné překvapení bylo, že správná cesta nejde projít se slabou postavou. Jakmile jsem měl umění boje menší než 9, tak jsem přesně věděl, na jakém místě zemřu. Vyhnout se mu nedalo. Plus dávám za závěrečnou pasáž. Kdyby taková byla celá knížka, vůbec bych se nezlobil.... celý text

Příštích sto let 2010, George Friedman

Snaha odhadnout vývoj událostí vzdálených víc než deset let je v podstatě věštění. George Friedman má tedy pravdu když tvrdí, že svět za sto let se může jen málo podobat tomu dnešnímu. Ale zároveň je téměř jisté, že nebude vypadat jako v jeho knize. Ta vychází z premis roku 2008. Autor správně odhadl rostoucí sílu Ruska, ovšem už nemohl a nepředvídal postupný odklon Turecka od Atatürkova odkazu, konzervativní revoluci Polské PiS, Majdan ani Donalda Trumpa. Ve druhé kapitole se žánr překlopil do beletrie a popisované události vyznívaly občas absurdně, občas úsměvně. Nebudu mu vyčítat že selhal ve snaze dosáhnout nesplnitelného cíle, ale vážně, co čekal?... celý text

Honzíkova cesta 1998, Bohumil Říha

Přízraky strachu 1999, Steve Jackson

Proklatě těžký gamebook s neklamnými známky Jacksonova rukopisu. Knížka mě bez mrknutí oka zabila při špatném odbočení, chybném rozhodnutí, hodem kostky, nebo klasicky v boji. Paseka temných elfů je vyloženě lahůdka a bez silné postavy se jí prosekat snad ani nedá. Příběh není ani omylem lineární. Jednou lokací se dá projít několika různými způsoby, což je oproti Livingstonovým gamebookům určitě plus. Dalším kladem je propracovaný systém snění, který by mohl sloužit jako základ tajemné atmosféry. Bohužel je literární stránka trochu odbytá, takže zůstalo jen u jejích náznaků.... celý text

Poplach v Kovářské uličce 1968, Václav Řezáč (p)

Obdivuju všechny ideologicky kované, kteří v knize na první pohled poznali komunistickou agitaci. Když jsem si ji přečetl já, tak jsem přemýšlel, jestli by se Frantík mohl potkat s Rychlými šípy, a proč se jejich dobrodružství tak moc liší, když žijí ve stejném městě. Každý je nějaký. Někdo v knížce vidí odpočinkový příběh o křivdě a spravedlivém trestu, a někdo stojí bděle na stráži a vidí všude nepřítele.... celý text

Děti z Bullerbynu 2009, Astrid Lindgren

Adam a Otka 1981, Bohumil Říha

Ve službách krále Reginalda 1993, Michael Bronec

Když jsem tenhle gamebook po dlouhých letech znovu otevřel a začal hrát, mísila se ve mě nostalgie s pocitem mírného zklamání. Je pravda že je nesrovnatelný s jakýmkoliv jiným. Několik výjimečných kusů se mu přibližuje v atmosféře a pár vyvolených v náročnosti. Prozkoumávání Orlího hrádku je tak skutečné, jak je to jen možné. Stinnou stránkou toho všeho je rozvláčnost a plýtvání odkazy. Co jiné gamebooky vyřeší během jednoho, maximálně dvou otočení stránek, to Michael Bronec popisuje v deseti pasážích. A nemyslím tím jen onu legendární zapasťovanou chodbu. Prozkoumávání křoví u západní stěny je podobně frustrující. Stejně tak dlouhá a zbytečná je cesta po ochozu v prvním patře. Kdyby si ono rozpitvávání každého kroku autor odpustil a ušetřené odkazy použil na variabilnější prostředí, nebo na bohatší slovní výměny, vůbec bych se nezlobil.... celý text

Prokletý hvozd 1994, Ian Livingstone

Můj první gamebook. Měl jsem štěstí, protože patří k těm lepším a vyváženějším. Obtížnost nezvyšují hádanky a logické hříčky, ale správná cesta skrz Prokletý hvozd je spletitější, než se zdá. Musíte nakoupit a posbírat potřebné propriety a nikdy nesmíte sejít ze správné cesty. Na první pokus se dá poslání splnit jen čirou náhodou. Kniha teoreticky nabízí druhou šanci, ale omlácený předchozím průchodem lesem jsem při ní vždy bídně zhynul. Vůbec mi to nevadilo, protože při ideální cestě projdete jen zhruba čtvrtinu lokací, a byla by škoda neprozkoumat i ten zbtytek.... celý text

Mlhovina v Andromedě 1960, Ivan Antonovič Jefremov

Teorie krajní meze zakazovala sovětským spisovatelům rozvíjet příliš futuristická témata, ale Ivan Antonovič Jefremov měl proti ní zřejmě imunitu. Psal o dobrodružstvích mnohokrát propíraných v americké sci-fi zlatého věku, jen v reáliích mu vlastních. Proto je Mlhovina v Andromedě tak unikátní. Snoubí dobrodružnou space operu a naivní idealistickou vizi komunistické utopie, rozšířenou po celé Mléčné dráze. Kniha je bohužel trochu nevyvážená, protože pasáže odehrávající se ve vesmíru jsou mnohem zajímavější a napínavější, než cokoliv co se stalo na Zemi. Atmosféra a jedinečnost ovšem všechny nedostatky přebíjí.... celý text

Jsi příšera 1991, Edward Packard

Vesmírný upír 1992, Edward Packard