hanak_v_exilu
přečtené 659
Mein Kampf
2000,
Adolf Hitler
Je těžké k téhle knize přistupovat nezaujatě a s odstupem. Pokud ji hodnotím jako filosofický traktát, je to brak. Z hlediska memoárů jde o výrazně podprůměrné dílo. Pokud ji posuzuji jako příručku nacismu, stěží obstojí. Nacismus nedisponoval ucelenou myšlenkovou školou. Neměl žádný ideál za nímž by směřoval, ani filosofii kterou by vyznával. Nacismus byla slepá víra, že má Hitler ve všem pravdu. Jakákoliv dříve prosazovaná myšlenka mohla být později bez mrknutí oka opuštěna jako nepřijatelná. Záleželo jen rozmaru autora. Zapomeňte na Kapitál, ten se dá číst alespoň jako vhled do problematiky komunismu. Tohle je jen kuriozita doplňující studium Druhé světové války.... celý text
Krvavá země
2005,
Václav Kroc
Vůbec mi to nesedlo. Vyrostl jsem na gameboocích Fighting Fantasy, takže se zaměřím na rozdíly. Postava je předem daná. Odpadají případy, kdy vyrazíte s nabušeným zabijákem a cestou kosíte co potkáte. Naopak, každý boj může být poslední, a často také je. Umíral jsem opakovaně a zhusta na těch samých místech. Vyhnout se jim nedá, pomoci si posbíranými předměty také ne. I když se kniha tváří jako variabilní, tak není. Nabízí sice určité volby, jenže ty nemají na další postup téměř žádný vliv. Nasbírané vědomosti jsou tedy k ničemu, protože každá nová cesta je stejně obtížná, jako ta předchozí. Po literární stránce nejde o žádný zázrak. Atmosféra chybí a děj úplně postrádá logiku. Systém boje obsahuje pár chytrých nápadů a autor měl našlápnuto k impozantní koncepci nelineárního dobrodružství, ale kniha dopadla přinejlepším rozpačitě.... celý text
Lovci mamutů
1980,
Eduard Štorch
Pokud člověk absolvoval základní školní docházku v Přerově, za těch děvět let několikrát navštívil stanici Moravského ornitologického spolku, skrz naskrz poznal Muzeum Komenského a nevyhnutelně četl Lovce mamutů. Příběh pravěké tlupy má ale zvláštní kouzlo, takže věřím, že bych si knihu oblíbil i kdyby se částečně neodehrávala v okolí mého budoucího rodného města. Jen mě mrzí, že se Eduard Štorch až moc zaměřil na konflikty a neudělal si čas na popis klidného dne.... celý text
Vzestup a pád velmocí
1996,
Paul Michael Kennedy
Excelentní kniha, která má jen dvě drobné vady. Chybí ji víc mapek, grafů a statistik. Ta druhá, že rozbor politicko-ekonomické situace světa končí v době jejího vydání. To se jí dá jen těžko vyčítat, ovšem zamrzí to. Kdyby ji Paul Kennedy aktualizoval o posledních 30 let, přečetl bych si ji znovu, tentokrát už pošesté. Povinná četba pro každého, kdo to myslí vážně se studiem historie, ekonomie, politologie nebo geopolitiky.... celý text
Konec dějin a poslední člověk
2002,
Francis Fukuyama
Na konci devadesátých let stála tato kniha a Střet civilizací Samuela Huntingtona v názorové opozici. V době publikování se zdálo, že pravdu má Fukuyama. 9.11.2001 se svět změnil a liberální demokracie získala mocného nepřítele. Huntington náhle působil jako vizionář, naopak bájný konec dějin se odložil na neurčito. Přiznám se, že tehdy na mě víc zapůsobila idea zápasu různých civilizačních okruhů. Ovšem jakkoliv se zdá, že ji praxe posledních patnácti let potvrzuje, moje dřívější nadšení z Huntingtonových myšlenek se postupně vytratilo. Pravdu mají nejspíše částečně oba, svým vlastním způsobem. Fukuyama ve filosofické rovině, Huntington v zahraničně-politické. Za přečtení každopádně stojí obě knihy. Pokud ovšem budete mít čas jen na jednu, přečtěte si Střet civilizací.... celý text
Střet civilizací
2001,
Samuel Phillips Huntington
Na konci devadesátých let stála tato kniha a Konec dějin Francise Fukuyamy v názorové opozici. V době publikování se zdálo, že pravdu má Fukuyama. 9.11.2001 se svět změnil a liberální demokracie získala mocného nepřítele. Huntington náhle působil jako vizionář, naopak bájný konec dějin se odložil na neurčito. Přiznám se, že tehdy na mě víc zapůsobila idea zápasu různých civilizačních okruhů. Ovšem jakkoliv se zdá, že ji praxe posledních patnácti let potvrzuje, moje dřívější nadšení z Huntingtonových myšlenek se postupně vytratilo. Pravdu mají nejspíše částečně oba, svým vlastním způsobem. Fukuyama ve filosofické rovině, Huntington v zahraničně-politické. Za přečtení každopádně stojí obě knihy. Pokud ovšem budete mít čas jen na jednu, přečtěte si tuhle.... celý text
Pád Hyperionu
1997,
Dan Simmons
Jestli není Hyperion dokonalá kniha, tak k tomu má strašlivě blízko. Dan Simmons napsal skvost, který se vzpírá jednoduché charakteristice. Někteří říkají, že je to povídková sbírka s kolísavou kvalitou. Tihle lidé namají pravdu. Jiní říkají, že je to rozvleklá kniha, v níž je první část jen zbytečná předehra. Ti se mýlí ještě víc. Hyperion je meditativní úvaha o podstatě lidství a zároveň obraz blížící se bouře, která může lidstvo navždy spasit, nebo navždy zničit. Jako bonus představuje vizi Boha, se kterou by se dokázal ztotožnit i umírněný ateista. Á propos, víte jak poznáte epický příběh? Když se vás někdo zeptá na děj, tak zjistíte, že by odpověď zabrala půl hodiny vyprávění, neustálé odbočky a skákání v čase. A i tak by většina podstatného zůstala nesdělena.... celý text
Hyperion
1996,
Dan Simmons
Jestli není Hyperion dokonalá kniha, tak k tomu má strašlivě blízko. Dan Simmons napsal skvost, který se vzpírá jednoduché charakteristice. Někteří říkají, že je to povídková sbírka s kolísavou kvalitou. Tihle lidé namají pravdu. Jiní říkají, že je to rozvleklá kniha, v níž je první část jen zbytečná předehra. Ti se mýlí ještě víc. Hyperion je meditativní úvaha o podstatě lidství a zároveň obraz blížící se bouře, která může lidstvo navždy spasit, nebo navždy zničit. Jako bonus představuje vizi Boha, se kterou by se dokázal ztotožnit i umírněný ateista. Á propos, víte jak poznáte epický příběh? Když se vás někdo zeptá na děj, tak zjistíte, že by odpověď zabrala půl hodiny vyprávění, neustálé odbočky a skákání v čase. A i tak by většina podstatného zůstala nesdělena.... celý text
Terror
2007,
Dan Simmons
Kniha s tak hutnou a pohlcující atmosférou, že jsem se při čtení třásl zimou, i když do oken pařilo srpnové slunce a venku na ulici se pomalu tavil asfalt.
Skleník
2007,
Brian Wilson Aldiss
Poprvé jsem Skleník četl ve výběru Nejlepšího SF z roku 1961 a tam mě úplně uchvátil. Učaroval mi ten naprosto cizí svět plný obrovských možností. O několik let později jsem se dostal k samotné knížce, začetl se a moje nadšení trochu opadlo. Brian Aldiss jakoby nevěděl kam má svůj příběh vést. Nechává postavy putovat bezcílně sem a tam, jen aby mohl popsat co nejvíce z fantaskního ekosystému daleké budoucnosti. V druhé části příběhu už se vyprávění vleče a ztrácí na zajímavosti. Povídková verze se mi líbila víc, i když tuším že zrovna mí oblíbení transorbitální pavouci v ní úplně chyběli.... celý text
