G.I.Jane
přečtené 82
Dalajlamova kočka
2013,
David Michie
Žádnou kočku jsem nikdy neměla, ani nejsem jejich milovníkem, ani necítím nutkání si kočku pořídit, když jsem tuto knížku přečetla........, ale to asi není podstatou této knihy, stejně tak by se mohla jmenovat třeba Dalajlámova kozička, ty jsou taky moudré.....:-))))). Nicméně knížka je to pěkná, taková optimistická, prozářená, pohlazující, uklidňující, stojí za přečtení, probírá ta stejná moudra, tedy lásku k životu, k živému, úmění se rozdávat, pomáhat, myslet na druhé, nebát se změn, nebát se nových rozhodnutí, věřit si, nesoustředit se na sebe.........to co si najdeme a přečteme v mnoha dalších knihách s podobným zaměřením a je vlastně jedno zda-li je čistě křesťanská, filozofická, budhistická, či populárně-naučná, pořád je to vlastně o tomtéž. Můžeme však přečíst třeba vagóny takovýchto knih, přesto pokud je nezačneme důsledně aplikovat do života, což je tvrdá dřina, pak je to jen další cár papíru, který nemá smysl kupovat či řadit do své knihovny.... celý text
Skleněný pokoj
2009,
Simon Mawer
Tak jsem si nyní přečetla x komentářů ke knize a opět musím konstatovat, že vlastně i naše životy, hodnoceno i jen s malinkatým odstupem, jsou takovou zkreslenou realitou, tedy i to jak se díváme na knihu, kterou právě bereme do ruky a od které něco očekáváme, tak z ní vyvodíme každý něco jiného a to je prostě úžasné. Nejlepší je nic neočekávat! :-)))). Pak třeba přijde nadšení, jako přišlo u mě, měla jsem pocit, že žiju právě ve vile, že koukám z obřích skleněných oken na "Špilas", že se nechávám ozářit rudou barvou při relaxaci u onyxové stěny, cítila jsem ten kolorit naší mladé republiky a bylo to fajn, přečteno jedním dechem. Přestože celý děj je vlastně smutný, tak to nezanechávalo žádné sžíravé pocity, smutek, žádná negativa. (Poznámka: vzápětí nato jsem rozečetla knihu od K. Tučkové - Vyhnání G.Schnirch, což je ze stejné doby, taky z Brna a musela jsem to odložit, přestože si K. Tučkové vážím, je skvělá, tak v daný moment mi z té knihy bylo na nic). Dále oceňuji, že přestože autorem je cizinec, tak se mu se ctí podařilo zachytit atmosféru doby, i tu socialistickou.... celý text
Pro koho je medicína
2009,
Pavel Jerie
Už jsem zase nějakou dobu nebyla takto zasažena knihou, jako po přečtení této, naprosto úžasné čtení, zvláště pro lékaře, těm ji doporučuji jako "povinnou četbu" :-)), pro mě je p.dr.Jerie ztělesněním všeho co si představuji pod pojmem vzdělaný člověk, lékař a v tuto chvíli se stal mým nedostižným vzorem. Cca polovina knihy je životopisná, pak ale rozebírá svou práci, jaká byla v padesátých, šedesátých létech, jaké měli možnosti, čím léčili,jak zvládali různé akutní stavy......... a na závěr (co považuji za top, za vrchol knihy) je jeho pohled na dnešní medicínu, co je dobře, co špatně, má takový ucelený pohled, přímo nadhled, který zahrnuje mnoho pravd, o kterých se však nediskutuje, nemluví, drží se pod pokličkou, neboť dnešní zdravotnictví je takový bublající hrnec, či spíše kotel, jehož obsah není veřejnosti znám, jeho ingredience jsou nejasné, jeho chuť je neznámá, a další a další zásahy nemají namířeno k "delikatese", ale spíše k nějaké "šmakuládě". Kéž by v každém, i tom nejmenším, zařízení u nás seděl alespoň 1 dr. Jerie.... celý text
A hory odpověděly
2013,
Khaled Hosseini
Knihu jsem si koupila, neboť autorem ja afgánec a očekávala jsem především vhled do námi vzdálené společnosti. Ústředním motivem je rozdělení životů 2 sourozenců a jejich znovunalezení až na sklonku života, což už samo o sobě působí trýznivě. V knize se tedy odehrává děj v délce 1 lidského života, s dalším větvením, odbočkami, což je dosti problematické vměstnat do 400-ta stránkové knihy, z čehož pak vyplývá, že některé kapitoly jsou jakoby uspěchané, trochu telegrafické, ztrácí autetičnost a to mě mrzelo. Téma knihy je krásné, je z ní cítit, že byla psaná s láskou, k lidem i k rodné zemi, pro nás středoevropany i poměrně exotická, ale dle mého soudu je uspěchaná, potřebovala by ještě minimálně rok práce. Škoda. Přesto stojí za přečtení, je jistě pohlazením na duši.... celý text
Sára. Kniha druhá
2013,
Esther Hicks
Druhá kniha se věnuje především "Zákonu přitažlivosti", nejem z hlediska toho, že vyhledáváme přátele, kteří jsou nám v mnohém podobní /tedy vibrujeme stejně, tak jako Sára si našla Setha/, ale že vše v našem okolí i v celém Vesmíru má nějaké vibrace a to co si přejeme aby se nám stalo, abychom získali apod. docílíme jen tím, že budeme "vibračně souznít". Nebudeme se soustředit jak a kdy se to stane, co musíme pro to uskutečnit, ale budeme myslet jen na výsledek. Musíme být stále napojeni na "Proud" a vrcholem mistrovství je napojení na "Proud" za všech okolností. I toto pro život vidím jako velmi složité, protože v tom shledávám jakousi pasivitu, tedy "přijmu vše co mi život dává" /vždy s pozitivními emocemi/, na druhou stranu se často v životě stane / i mně se stalo/, že mám nějaké přání, cíl, touhu, ale to se mi nesplní, nicméně mi tyto události nabídnou něco jiného, začnu se dívat kolem z "jiného úhlu" a zjistím, že je to možná lepší nabídka, než po které jsem toužila. Tedy otevřenost, ať už to nazveme jakkoliv, je nezbytná. To si odnáším z této knihy.... celý text
Sára. Kniha třetí
2013,
Esther Hicks
Třetí kniha pouští do příběhu další postavu, Anetu, další kamarádku, tak zažijeme konfrontaci nejprve s cizí osobou, která se nám pomalu odkrývá, zjistíme, že ztratila matku, a jak se dá s tímto vyrovnat, pak holky řeší zranění svého kamaráda Setha....... tedy máme k nahlédnutí jiné životní situace a k tomu rady Šalamouna /moudré sovy/. My, poučeni z předchozích knih však již víme, že musíme zůstat otevřeni /mít otevřený ventil/, musíme vibrovat /být napojený na Proud/ a nezaměřovat se na to co nechceme, nýbrž se soustředit na svá přání /to co nechceme, tedy negativní emoce nahradit pozitivními, pak se otevíráme/ a nespěchat!!!! Sebe si představit jako drahokam, který pod tíhou starostí světa zešedl, zanesl se, není již lesklý, krásný, třpytivý, ale když jej začneme leštit /aktivně sbírat pozitivní myšlenky/, pak zjistíme, že je stále stejně krásný. Stačí kousek po kousku, a nepřestávat pracovat. Ten kdo to vzdá, rezignoval na život. Tohle si z knihy odnáším já.... celý text
Deník staré paní
2003,
Jiřina Šiklová
Kniha je skvělá, tak jako ostatně vše co jsem od p. Šiklové četla, píše bez obalu, bez příkras, jde "na dřeň" a to se mi líbí, to na ni oceňuji. Hlavně to co napíše, je použitelné v životě, prakticky pro každého, čitelné, téměř jako "příručka pro každodenní život", to samozřejmě zjednodušuji a velmi, velmi aktuální! Knihu jsem doporučila či půjčila již mnoha lidem, i "Matky po e-mailu" a vždy měly skvělý ohlas, řada lidí litovala, že je nečetli dříve. Kniha je zaměřená především na období stáří, ale myslím, že je potřeba ji číst již mnohem dříve, jednak pro pochopení v kontaktu se seniory, tak i pro nás samotné, především pak to, že pokud bude náš život barvitý /byť nahoru, dolů/, pak i naše stáří má předpoklad být barevné a ještě k tomu vyrovnané /neboť život jsme prožili, ne jen přečkali/.... celý text
Sára. Kniha první
2010,
Esther Hicks
Kniha je určena dětem a mládeži,mně spíš připadá knihou pro dospělé, s tím, že to beru jako návrat k dětství, kdy se spoustu věcí učím poznávat, tedy i sebe samu. Nevím, zda dítě umí takto se sebou pracovat, tedy pokud k tomu nemá genetické předpoklady a takovéto chování mu je již od přírody přirozené. Večer jsem se snažila mému pubertálnímu synovi semtam nějakou kapitolu přečíst /sám se k tomu neodhodlal/ a spíše jsme se u toho nasmáli, když jsme poznatky z knihy imaginárně převáděli do naší reality. Každopádně jsem knihu četla ráda a odnáším si toto: "tou nejdůležitější věcí je zůstat stále napojená na zdroj pohody, a proto je třeba myslet tak, aby ses cítila dobře, jinými slovy, musíš se mnohem více soustředit na své napojení ke zdroji než na vnější podmínky. Jakmile se začneš cítit špatně, je to znamení, že sleduješ něco, co tě od zdroje pohody odpojuje". Nicméně v praxi je to velmi, velmi složité. Možná by se to dalo zjednodušit takto: "když nejde o život, jde o h...." :-)))))... celý text
Útěky z lásky
2001,
Bernhard Schlink
Kniha je souborem několika odlišných příběhů, kde hlavní postavou je muž a pozadí celého příběhu má atmosféru německé minulosti, třeba období studené války, poválečného období, holocaustu apod.. Asi nejvíce mne zaujal příběh s názvem "Obřízka". Tady se rozvíjí vztah 2 mladých lidí, on Němec /Andi/, který odjel do New Yorku na roční stipendium, k sepsání doktorské práce z oboru práva, ona Američanka, Židovka/Sára/, která vyvíjí počítačové hry. Tak jak se postupně tito 2 lidé seznamují, se sebou, se svými rodinami, s přáteli, tak se postupně probouzí i emoce z období holocaustu, přežité názory na německé obyvatelstvo, odlišnost prostředí, ve kterém se narodili, vztahy mezi národy a aniž si to ze začátku chtějí připustit, tak jim tato rozdílnost pomalu vztah rozkládá a už to nezachrání ani závěrečné gesto v podobě obřízky. Příběh je plný emocí a nutí k zamyšlení, jak se v nás dokáží zakořenit, i po několik generací, negativní postoje vůči jiným národům, skupinám lidí /jako Husákovo dítě to tak mám s jiným národem:-))/. I ostatní příběhy mají "šťávu", ale tento mi připadal nejpropracovanější.... celý text
Tomáš Halík: Smířená různost
2011,
Tomáš Halík
Tak jako p. Tomáš Halík každoročně odchází na pár týdnů do opuštěné chalupy, někde na okraj civilizace, aby provedl duševní očistu, utříbil si své myšlenky, názory, tak pro mě představuje čtení jeho knih mou duševní očistu. Pro mne je tato kniha morálním balzámem, jako když léčím své vnitřní rozpory mezi svými dvěma já, tím ideálem a tím skutečným já. Ze všeho nejvíc obdivuji jeho nadhled, moderní postoj a schopnost ukázat okno do víry všem vnímavým lidem, přestože je v dnešním světě často považována za přežitek. Co považuji ještě za neocenitelné je jeho trvalá snaha o smířlivý postoj k mnoha náboženstvím a touha najít jakýsi "střed" s maximální tolerancí. V dnešním multikulturním světě považuji jeho kroky jako "vizi", něco co předbíhá dobu. Je mimořádnou osobností.... celý text
Ruka Fátimy
2010,
Ildefonso Falcones
100 lidí, 100 názorů, vždycky mě to uchvátí. Za sebe ale říkám: "úžasný román", krásně do detailu vypracovaný, plný historických faktů, které ale nezatěžují, jsou tak akorát, aby čtenář cítil ten závan historie a zároveň si užil příběh člověka, s otevřeným srdcem, s touhou po vědění, lásce, přátelství, lepší zemi. Román není žádnou "červenou knihovnou" či "pohádkou", někde jsem dokonce četla, že autor má takový "hollywoodský" styl, všechno je to blbost, mně se naopak líbí, že na pozadí krutostí /což toto období plné inkvizice, náboženských bouří, moru atd bylo/ je vysunut do popředí příběh člověka s nadějí a vnitřní krásou. To použil autor u všech svých románů, určitě do toho vkládá kus sebe a to mě na tom šíleně baví. Navíc používá silná témata, vztah k židům, muslimům, romům /v posledním románu/ a to zrovna v období, kdy se "naše Evropa" potýká s řadou problémů v souvislosti s bujícím "multikulturarismem". 400 let je pro náš lidský život dlouhá doba, takže to v nás budí pocit, že se nás tato historie netýká, ale docela nedávno tu bylo "hitlerovské šílenství", následný exodus Němců, v naší společnosti jsou často názory na Romy stejné, jako před 400 lety na Maury, a "černé labutě" jsou nevyzpytatelné /viz. p.Thaleb/, tak ať do příštího exodu z Evropy nejsme zahrnuti MY!!!:-))... celý text
Bosá královna
2013,
Ildefonso Falcones
Od tohoto autora jsem ještě knihu nečetla, ale určitě si předchozí romány ráda přečtu,neboť děj tohoto románu mne zaujal, kniha je psána čtivě, napínavě, s láskou, rozhodně jsem neměla nutkání ji odkládat, ba naopak. Autor dokázal velmi pěkně navodit atmosféru, popsat zákoutí velkých španělských měst, já jako čtenář jsem měla pocit, že jsem právě tam, že jsem součástí toho dobového koloritu, že můžu nahlédnout do nuzných obydlí i do paláců, že se mi nabízí kus historie, ale neobtěžkané ničím nadbytečným, přesně vyvážené, prostě skvělé odpočinkové čtení. Ústřední dějovou linií je život cikánů, jejich zákony, jejich způsoby života, jejich pohled na svět, a protože místo kde žiju jich není málo, docela mi to změnilo pohled, jsem více smířlivější, více jsem pochopila a méně očekávám, že budou někdy jiní, to je nemožné / a nemyslím to nijak ve zlém/. Další zásadní postavou knihy je černoška, bývalá otrokyně, která dostala svobodu od svého pána, která pracovala na plantážích na Kubě a dostala se do Španělska, svobodná, přesto na úplném okraji společnosti, neznamenající nic. Její barva pleti zavírá dveře, dokonce i v obydlích cikánů /až na vyjímky/, která však umí velmi dobře zacházet s tabákovými listy, umí rozpoznat kvalitu tabáku, umí jej sušit, balit atd, no perfektní - to mě přímo nadchlo. Na Kubu si prostě zajedu :-)). No a právě i to, jak autor postavil do konfrontace cikánku a černošku, dvě rozdílné ženy, a k tomu dědečka cikánky, který černošku zbožňuje /navzdory všem/, ze kterého září ta touha po naprosté svobodě, to úmění si vychutnat krátké okamžiky štěstí, s minimem čehokoliv hmotného. Já jsem byla unešená.... celý text