Formol
přečtené 139
Leadership
2006,
John Eric Adair
Když si objednávám knihy z online antikvariátů, občas si objednám do počtu i něco levného, čím se poněkud podívám za obzory svých obvyklých aktivit a zájmů. Za víc než 20 Kč bych knihu nekupoval. To jen pro upozornění, že můj komentář vychází z mindsetu jiného, než jaký by měl mít obvyklý čtenář knihy. Nápad ilustrovat dobrou praxi leadera na historických osobnostech je jistě skvělý. K výběru osobností nemám také připomínky, dokonce i "kontroverzní" osobnosti jsou skvělá cesta, jak nemyslet v zajetých kolejích. Na škodu není ani "britocentrismus", nakonec proč by měl britský autor pracně studovat jiné než své dějiny. Jenže - a to je velké jenže - celou knihu sráží nekvalitní překlad. Už jen název. Původní kniha se netýká jakéhokoliv vedení a inspirace, ale strategického leadershipu. Nevhodný název už trochu navádí k nenaplnění očekávání. V knize je též několik stupidních poznámek pod čarou, které sice nejspíš vložila překladatelka, ale které obsah přece jen poškozují. No a nakonec, a to mi zvláště vadilo, je nedůslednost v překladu. Například Cyropaedia existuje již dlouho i v českém překladu jako O Kýrově vychování, Sun Tzu se do češtiny obvykle přepisuje jako Sun-c atp. Takové texty mě prostě bolí číst.... celý text
Rudá sfinga
2009,
Alexandre Dumas, st.
Jak vy vypadala Dumasova kniha, ve které by byl jednou z ústředních postav Richelieu? Asi takhle. Historky a vtipy snad vážně odkazující na zaznamenané události - ale dost možná jen výsledek autorovy fantazie - byly až příliš rozsáhlé a jen volně souvisely s dějovými liniemi. I když podobný výrazový prostředek obohacuje třeba i Tři mušketýry, ve větším rozsahu to na mě působilo trochu rušivě.... celý text
Světová válka Z
2010,
Max Brooks
Dlouho jsem nepřečetl knihu jedním dechem. Ano, chtělo to hodně kávy, a ano, víkend v troubě. S některými nápady by se se určitě dalo polemizovat. Tak například právě probíhající pandemie ukázala, že reakce lidstva by byla mnohem hloupější (přímočarý hyenismus s falešnou vakcínou Phalanx vs. různě a ne vždy jen tak přímočaře motivované dění kolem neúčinných léků typu ivermektnin nebo isoprinosine a "pro-disease" proroků typu Zdravé fórum a jejich odnoží a příznivců), na druhou stranu podcenění možnosti vyvinout v případě nasměrování dostatečných prostředků účinnou vakcínu - a ochoty prostředky do něčeho takového směřovat. Jenže je to román a nikoliv disertace ze strategických studií, takže o to nejde. I kdyby jediným poučením z knihy bylo to, že se čtenář vážně a přitom v rámci fiktivního univerza zamyslí nad Redekerovým plánem, kniha bude mít pro jeho chápání světa přesah. Třeba si uvědomí, že každé opatření public health, u z historických důvodů označované jako hygienická služba, je vlastně takový malý Redekerův plán.... celý text
Patologie
2019,
Josef Zámečník
Původní česky psaná učebnice pro mediky bývá často nevydařená v rozsahu nebo v obsahu. Předcházející česká učebnice patologie byla nezvládnutá v obou ohledech. Obsahově byla silně zastaralá už v době vydání - jen málo vyhovovala potřebám budoucího klinického lékaře, zato výrazně kopírovala obor, který byl jen pro ukojení ješitnosti některých pánů přejmenován z patologické anatomie na patologii. Rozsahově taktéž původně přesahovala požadované znalosti, autoři se ani netajili snahou napsat současně učebnici pro mediky i základní učebnici pro zkoušku na konci patologického kmene. S neblahým očekáváním jsem si proto objednal Patologii Zámečník a kol., spíše abych se utvrdil v neblahém očekávání, že pregraduální výuka patologie u nás směřuje do nepěkných končin. V očekávání maléru jsem byl zklamán. Až na některé spíše drobnosti vyplývající spíše z tradičního středoevropského dělení pato-oborů na patologickou anatomii a patologickou fyziologii a výrazné oddělení patologie jako lékařského oboru od oborů spadajících pod anglické "clinical pathology" je to velmi dobrá kniha.... celý text
Revoluce v léčení rakoviny
2003,
Kamil Jurkovič
odpad!
Veden povinnostmi jsem knihu četl a je to peklo. Něco jako Mengeleho výzkumný deníček - snad jen s tím rozdílem, že Mengele měl přece jen nějaké znalosti a jeho experimenty byly morálně zvrácené, ale přece jen vědecké, zatímco to, co předvádí Jurkovič, to je jako když si pejsek a kočička hrají na doktora. Vytváří si vlastní hypotézu o nádorovém onemocnění, která nejspíš byla chybná už v udávané době vzniku (60. léta) a vymýšlí léčbu dílem zcela zvrácenou (blokátory štítné žlázy), dílem neškodnou kargokultickou nápodobu léčby (trávicí enzymy, hyperimunní sérum proti hepatitidě,..). Ten člověk není psychotik, který žije v bludu, ten člověk je hlupák, kterého posedl objevitelský komplex a který měl možnost se realizovat. OÚNZ to nejspíš v jeho obvodu tajil a sám neměl zájem to skutečně sledovat, takže těžko říct, kolik lidí ten exemplář mengeloidního lékaře zabil. A kolik jich zabil nepřímo, protože propagace té jeho taškařice je spojena s odmítáním skutečné onkologické terapie.... celý text
Zvonokosy
2003,
Gabriel Chevallier
Na knihu jsem jako správný kulturní barbar narazil náhodou, zalistoval jsem - a už to šlo. Nejprve to, co mi na knize přišlo vážné. Kniha byla nesmírně aktuální už v době svého vydání. Politikaření a rozdělení na nesmiřitelné tábory byly realitou Francie 30. let. Zašlo to tak daleko, že někteří i vítali německé okupanty, protože ti přece křísnou především "záchodomilce". Generace se otočí a máme tady totéž. A na rozdíl od knihy zřejmě k usmíření nebude stačit ani mrtvý blázen, postřelená šenkýřka a zničená úroda. To je smutek pod povrchem. Vlastní děj je ale plný humoru. Jistě, humoru, který každému nesedne. Někomu přijde příliš "vulgární" (uvozovkami vyjadřuji nesouhlas s obvyklým významem), někomu nepříliš vtipný a někomu bude chybět mravní ponaučení. Na rozdíl od televizního muzikálu ČST kniha nemoralizuje. Neodsuzuje. Jen ukazuje lidi s jejich slabostmi, které vlastně slabostmi nejsou. Humor knihy je humorem životního optimismu toho, kdo spíše než o záchranu světa slovem nebo mečem plamenným dbá o to, aby žil tak, jak žít umí.... celý text
Hitler. I. díl, 1889–1936: Hybris
2015,
Ian Kershaw
Dočteno a je to hodně depresivní čtení. Ne snad z důvodu vlastního obsahu, hrubou kostru \"příběhu o cestě Adolfa Hitlera k moci\" zná snad každý vzdělaný člověk. Depresivní je to, na co klade Kershaw důraz. Tedy že cesta k moci nebyla ani výlučně, ale dokonce ani převážně dílem nějaké zvláštní schopnosti nacistů, ale spíše dílem jiných sil. Sil politických a i lidových, sil, které samy chtěly v Německu diktaturu a pro které byl Hitler postupně směšnou figurkou, užitečným spojencem, mouřenínem na špinavou práci, nástrojem, který ovládnou - a nakonec vůdcem. Navzdory mýtu \"pop-historie\" Německo nebylo svedeno, Německo svého diktátora chtělo a je spíše dílem náhody, že se tím diktátorem nestal někdo jiný. Dost zásadní poučení pro současnost, řekl bych. A poučili jsme se z toho? Já se obávám, že nikoliv - a právě to mi přijde na celé knize nejvíc depresivní.... celý text