flyingandie přečtené 49

Třikrát život a skutky soudce Ti 1982, Robert van Gulik

Příběhy asijského Hercula Poirota, který ze střípků zmatených stop skládá v hlavě komplikovaný příběh. Vlastně ne jeden, aby se neřeklo, řeší vždy alespoň tři najednou. Při vymáhání pravdy nešetří bičováním ani čtvrcením zaživa. K ruce má vždy spolehlivé a protřelé rádce, kteří svou špionážní činností zjišťují klíčové informace a důležité části kriminální skládanky. První příběh byl pro velké množství postav s asijskými jmény pro mě malinko matoucí, u zbylých dvou jsem se však už nedokázala odtrhnout a plně se ponořila do tajů starověkého čínského vyprávění.... celý text

Tchaj-pan 2000, James Clavell

Prvních sto stran jsem měla z knihy rozporuplné pocity. Příliš mnoho postav, nějaké lodě, politické konflikty. Byla jsem z knihy zmatená. Dalších třista stran jsem se začítala a posledních 300 stran jsem přečetla během jediného dne. Rázem se z Clavella stal jeden z mých oblíbených autorů. Tchaj-pan, alias Dirk Struan, je obchodník s opiem. Ale ne jen tak ledajaký. Naučil se totiž chápat zemi, ve které obchoduje a poměrně jednoduchou strategií našeptávání svých myšlenek ostatním dokázal dávat věci do pohybu. Kniha nenápadně pluje v čínských vodách napětí, aby postupně vyústila přes kolizi a krizi do neodvratné katastrofy. A nebo ne :)?... celý text

Prométheus v plamenech 1990, Thomas N. Scortia

Od peněz, přes tlak na rychlé spuštění, hledání viníka, manipulace s vyšetřováním až po nedostatečnou bezpečnost a terorismus. Jak samotný název knížky napovídá, tohle neskončí dobře. Rok po tragédii v Three Mile Island, 7 let před havárií v Černobylu. Člověk až žasne jak moc je vyprávění přesné. Ač fiktivní, má v sobě knížka až příliš mnoho pravdy o naší současné existenci.... celý text

Malevil 1974, Robert Merle

Laskavý čtenář promine, ale dle mého má kniha až příliš mnoho "šťastných náhod". Po výbuchu uvízne skupina dá se říct náhodných kolemjdoucích ve sklepě a jako na potvoru se zachrání téměř vše, co nabízí nedávno zrekonstruovaný hrad. Mají dostatek jídla, pití, osiva, zvířat a dokonce jako na potvoru i geigerův dozimetr a experta přes radiaci. Skupina dle hluchého rádia usoudí, že celá planeta je v troskách, a to přesto, že k jejímu zničení by bylo zapotřebí mnohem víc bomb které by explodovaly v notné výšce. Namísto, aby se jali prozkoumávat okolí a zjistili, kdo přežil a případně "vyplenili" co zbylo (viz. paralela s Dnem trifidů), tak se skupina rozhodne vesele na hradě hospodařit. Do party s vidinou povyražení přiberou i dvě ženy, které naštěstí nemají žádný problém s polygamií a poctivě muže střídají v obšťastnění. Kniha místy dost nudila a stránky jsem raději četla křížem, aby byly rychle za mnou.... celý text

Tančím tak rychle, jak dokážu 1993, Barbara Gordon

"Pilulky. Pro všechno tu byla nějaká pilulka - pro uklidnění, pro spaní, pro smrt. Třeba by existovala i nějaká zázračná pilulka, která by mi vrátila i můj život?" Člověk se občas diví kolik síly v sobě ještě dokáže najít, když si myslí že je na dně a už se z něj nikdy neodrazí. Obdivuji autorku, že se dokázala z takřka nekonečného kruhu bezmoci dostat. Místy až příliš lítostivé, pokud však vezmeme v potaz, že kniha byla sepsána jako součást psychoterapie, pak čtenář promine a ještě smekne klobouček.... celý text

Až na konec světa. Výpravy v Himálaji a v Karakoramu. 2003, Reinhold Messner

Mám z Messnera rozpačité pocity. Pasujíc se do role hrdiny a průkopníka lezení alpským stylem, není o nic větší hrdina než šerpové, které pro své cesty používal. Jako samozvaný průkopník, je to ale především on, kdo může za popularizaci vysokohorského lezení komerčním způsobem, které tak barvitě kritizuje. Proč to celé? Jak sám připouští, aby posouval své vlastní hranice. Aby poznal, jak daleko může zajít. Riskuje svůj život a životy ostatních, které velmi často končí tragicky, pro to, aby si honil ego. Pokud se vám podaří mentálně překonat rozpory kontroverzní osoby Messnera, je kniha plná neskutečných příběhů, u kterých se tají dech a u kterých je těžké knihu zavřít. Škoda jen, že většina z nich končí tragicky..... celý text

To jsem já, Františka 2016, Františka Čížková

"Mít ráda své tělo je umění," otevírá Františka svou duši čtenářům a svěřuje se jim se svým trápením. A ne jediným. Není to biografie ani návod jak se stát módní kritičkou, jako spíš souhrn postřehů ze života o životě napsaných vytříbeným jazykem autorky. Nádherná čeština pohladí na duši a nutí k zamyšlení.... celý text

Vražedná epidemie: (devátý den) 1995, Hervé Bazin

Je až k nevíře, že to, co se děje dnes, popsal téměř doslova autor před 26 lety. Neuvěřitelný pohled do budoucnosti, kterou aktuálně zažíváme se vším všudy. Počátek pandemie v Asii, rozšíření nákazy kvůli letecké dopravě, dokonce operuje i s pojmem superchřipka. Smrtící virus, který kosí lidi bez rozdílu, s nečekaným závěrem. "Každodenní život, v němž se rozpouští láska, pracovní rutina.. Nepřestajné drama na obrazovce, které ta skutečná dramata, žitá okolo nás, dělá méně vzrušujícími. Jak si zvykáme na cizí neštěstí, na cizí smrt, která není smrtí naší a týká se nás jen tou měrou, jako se týká například lékaře, faráře, hrobníka nebo notáře, to všechcko je všední a běžné, je to elektrické napětší 220, která nám ochotně svítí. Zapomínáme, že dává i rány a že může zabíjet." Snad proto, že to dnes a denně zažíváme, není román ani šokující ani utopistický. Prostě jen popisuje realitu roku 2020. Obecně tak spíše nudí, hvězdičky si zaloužil především za konec.... celý text

Životní úklid 2018, Margareta Magnusson
odpad!

Naprosto zbytečná kniha sepsaná z autorčiných názorů, kterakto se jako matka pěti dětí pasovala do experta na pořádek. Hlavní nosnou myšlenkou je, že každý by si před smrtí měl po sobě uklidit (tedy s tím trávit tu trochu života, co mu ještě zbývá), než to nechat po smrti na ostatních. Odnesla jsem si z toho dvě moudra. První, že každá věc má v bytě své místo a to druhé si nepamatuju. Za mě ztráta času.... celý text

Den Trifidů 1999, John Wyndham (p)

Nemám ráda scifi. Ale nadčasovost, aktuálnost a faktická možnost, že se něco takového může reálně opravdu stát, podtržené obdobím vzniku - před 70 lety - dělá z knihy veledílo neuvěřitelných rozměrů. Z postapokalyptického románu Johna Wyndhama jednoduše mrazí. Co způsobilo náhlou slepotu všech lidí na světě? Byla to snad pomsta přírody za staletí plenění naší planety nebo lidstvo skutečně dokáže zničit samo sebe? "Nejotřesnější na tom je, když si uvědomíš, jak hladce jsme přišli o svět, který nám připadal tak bezpečný a zaručený. Člověk snadno zapomíná na všechny síly, které ho udržovaly v rovnováze a jeho jistotu, kterou považoval za samozřejmou." Emocí jako je v knize Den Trifidů, aby člověk jinde v životě pohledal. A tak i přes nepříjemnou pachuť a úzkost, kterou ve mě kniha zanechala, je zde i něco, co nutí k zamyšlení. "Dokud trvá život, trvá i naděje..."... celý text

Skafandr a motýl 2008, Jean-Dominique Bauby

"O půl deváté přichází fyzioterapeutka, aby vrátila funkčnost mým nehybným pažím a nohám. Říkají tomu rehabilitace nebo mobilizace a tato vojenská terminologie je směšná když vidíme pohublost vojska: třicet kilo dole za dvacet týdnů. Takový výsledek jsem opravdu nečekal, když jsem osm dní před nehodou začínal s dietou." Smutný příběh muže upoutaného do svého těla, braný s nadhledem a jemným humorem. Tyto knihy jsou důležité, aby si člověk uvědomil pomíjivost svého života a vzácnost každého okamžiku, který dokážeme plnohodnotně prožít.... celý text

Co skrývá tvé jméno 2014, Clara Sánchez
odpad!

Zklamání a lítost nad ztracenými hodinami, ve kterých jsem doufala, že to přeci jen nabere nějaký směr. Základní jazyk odpovídající prvnímu stupni základní školy, opakující se motivy, nesympatičtí hrdinové, nulová zápletka, závěr odpovídající úrovni kvality knihy.... celý text

Šoša 2002, Isaac Bashevis Singer

Knížka, která vás nechytne ani na začátku, ani uprostřed, ba ani na konci. Souhrn rozevláčnělých myšlenek o židovských tradicích a životě vůbec, hlavní hrdina je vykreslen tak povrchně, že nevíte proč některé věci dělá a stejně nepochopitelná je i jeho láska k Šoše, hlavní hrdince knihy. Stejně tak málo, jako se dozvíme o jejím životě, se v závěru dovídáme o i způsobu jejího konce. Jen málo knih ve mě nezanechá vůbec nic. Šoša je jedna z nich.... celý text

Spolčení hlupců 1995, John Kennedy Toole

"Černoši jsou převážně příjemní lidé. Měl jsem s nimi prozatím málo co dočinění, neboť se stýkám pouze se sobě rovnými či s nikým, a ježto sobě rovných nemám, nestýkám se s nikým." Ignácius obtloustlý ale sečtělý mladík, který žije se svou matkou, se zhruba první polovinu knihy zabývá svými mongoloidními teoriemi nad zvráceností soudobé společnosti. Shodou absurdních náhod se však dostává do dalších absurdních situací, potkává absurdní postavy, která ústí v další absurdní vývoj, který v druhé polovině knihy naprosto graduje. Knihu jsem zhruba v její polovině odložila, neboť mě neskutečně vytáčel přístup Ignácia k životu a fakt, jak mu to všichni tolerují. Naštěstí jsem se k ní vrátila a naprosto nelituji. Dokonalý překlad Jaroslava Kořána.... celý text

Smrt je mým řemeslem 2005, Robert Merle

Životopis jednoho z vykonavatelů konečného řešení židovské otázky Rudolf Hoesse, který vedl tábor v Osvětimi. Obzvláště v druhé polovině knihy mi přišlo zpodobnění k jiným knihám o efektivitě a zvyšování výkonnosti na místě. Židé nebyli židé ale pouhé jednotky. Cílem nebylo zabít člověka, ale splnit rozkaz. K čemu by byla armáda, kdyby se každý voják rozhodoval podle svého svědomí? Má vůbec voják právo myslet a neposlechnout? Změní to něco? Hoess nakonec prozřel, ale otázky bohužel zůstávají. A jak byste se zachovali vy?... celý text

Gejša 2006, Arthur Golden

Je až s podivem, že jednu z nejkrásnějších japonských knížek napsal Američan. Už od prvních stránek vás vyprávění malé Čijo vtáhne. Nikdy jsem v Japonsku nebyla, ale po dočtení mě japonská kultura naprosto pohltila. Přitom děj je celkem jednoduchý. Malou Čiju prodají, aby se stala Gejšou. Trocha intrikaření, trocha skryté lásky a trocha japonské kultury z ní dělají nezapomenutelný příběh, který ve mě přetrvá ještě dlouho. Je to jako pohlazení po duši a v mé knihovně mistrů zaujme společně s knihami Kmotr a Zvířetovi lidé to nejprominentnější místo.... celý text

Příběh služebnice 2008, Margaret Atwood

Nemám ráda knížky, u kterých člověk stráví desítky hodin a autor nemá ani dostatek slušnosti napsat k nim konec. Utrápené smířené nářky vypravěčky na mě nezapůsobily. A styl Atwoodové mi ani příliš nevyhovoval. Povrchní vyprávění, patetické snění ženy, u které neznáme ani pravé jméno. Nevíme, co se stalo s její rodinou, nevíme, proč se tak snadno podvolila podivnému osudu Gileádu, nevíme vlastně vůbec nic. A takový je i pocit, který z knížky mám.... celý text

Vítejte do Zlých časů 1987, E. L. Doctorow

Utlá knížka, která mě zpočátku příliš nenadchla. V okamžiku kdy se však na scéně objevil Zlosyn z Bodie, začal příběh gradovat až vygradoval v doslova antickou tragédii. Nejvíce na mě asi zapůsobil osud Jesseho, na který asi jen tak nezapomenu...... celý text

Hana 2017, Alena Mornštajnová

Kniha, kterou přečtěte za víkend. Kniha, kterou už pak nikdy nebudete chtít číst znovu. Velmi předvídatelný až překvapivě jednoduchý děj, i přesto však velmi zručně vložený do sebe. Hanu jsem zhltla za necelé dva dny, smutno mi z ní však bylo mnohem déle..... celý text

Zvířetovi lidé 2008, Indra Sinha

Jedna z těch knih, které se vám naprosto dostanou pod kůži. Jedna z těch knih, u které vás zamrzí, že co nevidět skončí a vy musíte zvířetovi lidi opustit a nechat je odejít. Bude mi chybět tragikomický kluk jménem zvíře, jeho aktivistická parta, chození po rozpálených uhlících, čekání na apokalypsu a lekce francouzštiny od Má. Nikdy bych nevěřila, že smrduté uličky indické v kombinaci s Bhopálskou tragédií ve mě zanechají něco diametrálně odlišného než smutek a lítost, jako naději a úsměv.... celý text