Fellini
přečtené 122
Úvahy o první filosofii, v nichž se dokazuje Boží existence a rozdíl mezi lidským duchem a tělem
1970,
René Descartes
Baudolino
2001,
Umberto Eco
Umberto Eco mě začíná pohlcovat. Krásně se to četlo, a to i druhá část knihy, která pro někoho byla trochu obtížnější. Mě právě více zaujala část druhá, protože se v ní objevilo mnohem více filozofie a faktů, na které jsem neustále čekal. První polovina: neskutečně zábavná a chytrá. Je to román o novém pohledu na historii, která podle Eca podléhá ''falzifikaci''. Není to myšlenka nijak optimistická. Postmoderna je pro mě boření všech jistot, čili obecností, které jsou vyvracovány a vytlačovány alternativou a pluralitou, takže se nám nedostává objektivnosti. Stejně tak tomu je i v historii, kdy nám Eco dokázal, že není vše tak, jak si myslíme, že "fakta" mohou být různě překroucena. Autor nás tedy varuje před dalšími (nechtěnými) falzifikacemi budoucích dějin?... celý text
Odysseus
1976,
James Joyce
James Joyce se pro mě po přečtení Portrétu mladého umělce a Odyssea stává absolutním géniem a šílencem. Odyssea jsem četl celý rok s jednou přestávkou, která byla nutná, protože kdybych toto dílo četl v kuse, nebyl bych asi z něj tak nadšený a asi by mě unavil. Tento román je nazýván jako klasický zástupce experimentální a modernistické literatury. S prvním zařazením naprosto souhlasím, s druhým ale nemám tak úplně jasno, protože existuje jeden takový pojem: postmoderna. James Joyce vlastně odkryl část struktury nebo stavby používající se v postmoderním románu, kterou často aplikuje např. Umberto Eco. Už jenom ten název je postmodernistický, protože jde o román s paralelou na Homérův epos (z těchto parelel uvedu např. slepý klavírista, sirény, rozhovor s námořníkem, když se Bloom a Štěpán Dedalus vrací domů...) a postmoderna se vyznačuje mj. tím, že odkazuje na díla dalších autorů. A citací najdeme v Odysseovi spousta a to ne jenom na Homéra, ale také na Bibli, na irské popjevky a říkačky. Dále pak hra s jmény- Dedalus-Daidalos. Další postmoderní prvek: je mnoho cest, jak přistupovat k tomuto románu. Jelikož autor využívá své obrovské znalosti z historie, literatury, cizích jazyků, matematiky může se dílo brát jako takový výlev spisovatelových znalostí. Poté knihu brát jako experiment a obdivovat precizní jazyk a styly jednotlivých kapitol. James Joyce také Odyssea zašifroval do obrovského labyrintu, na který si troufnou jen velcí literární historikové a musím se přiznat, že tuto vrstvu jsem ani nehledal, protože jsem ji považoval za předem prohranou. Líbilo se mi, že Joyce použil několik postav z jeho předchozích děl a dává tak svému celoživotnímu dílu pevnou ucelenost. Co se týče experimentů. To byl nejhlavnější důvod, proč jsem Odyssea začal číst. Byl jsem z nich ohromen a nadšen. Spisovatelův talent popsat do nejmenších podrobností každý detail, každou vteřinu jednoho dne jsem si plně vychutnal. Kapitoly psané tak krátkými větami, že často šlo jen o jedno slovo, jsem si vychutnával a na kapitoly s větami dlouhými na stránky jsem pohlížel s obdivem. Poslední kapitola se mnou zatřásla a poznal jsem Joycovu doposud skrytou a do jisté míry také šokující stránku. Ovšem občas mi vadila přílišná délka jednotlivých kapitol, ale i to jsem s někdy i velkou námahou přečetl. Odysseus se mi stává knihou, ve které je stále co objevovat, stává se pro mě pokladem světové literatury.... celý text
