f.enjoy69 přečtené 249

Vita sexualis 1996, Ógai Mori

Pro mě docela zklamání. Začátek, kdy dochází k rozhodnutí sepsat toto dílko nebo první popisovaná léta, to se mi četlo jedna radost i bylo poměrně zajímavé sledovat, jak se vyvíjí sexualita a sporadická setkání s ní hlavního hrdiny... Pozdější léta se ale tak nějak začala podivně vléct a vyznění téměř nulové. Přesto věřím, že v době, ve které byla kniha napsána mohla vzbudit slušný poprask a jako výsměch tehdejšímu naturalismu (který se v explicitních scénách vyžíval mnohem víc než samotný Ógai Mori) posloužila více než dobře...... celý text

A proto skáču 2016, Naoki Higašida

Úplněk a jiné povídky 1997, Banana Jošimoto

Při četbě jsem se cítil skoro jak u Murakamiho Afterdarku. Příjemné dialogy, naprosto úchvatné vylíčení atmosféry a některé odstavce a myšlenky, které by se daly tesat do kamene. I přes poměrně prostou dějovou linku mě ke knize něco poutá. Je to kniha o pocitech - dokud člověk čte, může skrze citlivě vybraná slova zažít na vlastní kůži vše, co je schováno za slovy. Jen škoda, že po přečtení to všechno mizí do nenávratna a celkový dojem z četby je tentam...... celý text

Kočičí host 2016, Takaši Hiraide

Japonci prostě umí nevšedně popsat všednost každodenního života. Věci přicházejí i odcházejí, děje se jak to dobré, tak i to špatné a všechno si to tak hezky plyne, pomíjí a člověk se může těšit opět na něco nového. Toto minimalistické vykreslení radosti z drobností a poklidnost celé knížečky je něco, na co budu ještě dlouho vzpomínat...... celý text

Příběh z dolního města na řece 1984, Jasunari Kawabata

Nedokážu to moc zdůvodnit, ale Kawabatovi jsem se docela dlouho vyhýbal. Nelákal mě... Tahle kniha mne ale přesvědčila, že mé domněnky a předsudky byly mylné. Příběh Jošimicua byl, i přes pomalejší začátek, tak čtivý a přesvědčivý, že bych si něco podobného dal v blízké době zas! A vyznění posledních stránek? Klobouk dolů...!... celý text

Spisovatel jako povolání 2017, Haruki Murakami

Sám Murakami zmiňuje, že psaní beletrie je pro něho prioritou, pro kterou si nechává všechna esa v rukávu. Přesto z těch pomyslných "zbyťourků" poskládal příjemnou knížku. Bylo mi poměrně příjemně na autorově "přednáškách" o literatuře, vzdělávání, literárních cenách a zákoutích jeho mysli a každodenního života. Rád jsem slyšel, jaké má rituály, jak přepracovává své knihy, jak uvažuje a především, jak ho naplňuje být nezávislý a obdařený schopností a umem dělat něco naplňujícího, co ještě navíc dělá ostatním lidem radost... A jestli dostal, nebo nedostal nějaké ceny? Čert to vem, taková pozlátka přeci o ničem podstatném nevypovídají... Moc mi nesedl doslov od jakéhosi pána XY (v Murakamiho knihách mám raději doslov od překladatele), ale to nic nemění na tom, že se jedná o zdařilou knihu.... celý text

Tokijský proces 1995, Antonio Cassese

Překvapivě poměrně čtivá kniha rozhovorů dvou právníků, bavící se o Tokijském procesu, ale i mezinárodním právu a dalších problémech dnešního světa. Velmi přínosný je vhled B.V.A. Rölinga co se procesu a obecně spravedlnosti týče. Občas je dobré slyšet, že dějiny jsou psány vítězi, ať je snaha o objektivitu jakákoliv...... celý text

Nedostatečný pocit vlastní hodnoty 2013, Heinz-Peter Röhr

Dvorní šašci 1990, Viktor Fischl

Japonsko-český slovník 2005, Ivan Krouský

Foneticky uspořádaný slovník, tedy ne po jednotlivých znacích řazený slovník (jako japonsko-český studijní slovník). Výborný, pokud člověk zná výslovnost, ale třeba už neví, jak dané slovo napsat, či jaký má význam. A ačkoliv už existují fajn online slovníky jako jisho.org, tak přesto se mi tahle bichle osvědčila...... celý text

Lidé v pralese 1965, Albert Schweitzer

Postel, hospoda, kostel 2016, Zbigniew Czendlik

Zpočátku má kniha pomalejší rozjezd, přišlo mi to takové suché, nic moc neříkající... Po nějaké straně sto se to ale vše přehouplo a byla to jedna radost. "Zbyšek" je prostě úžasná osobnost s neuvěřitelným charismatem a schopností jakési otevřenosti, čehož si hrozně vážím. U většiny knih si vystačím s představivostí, ale zde mi chybělo Czendlikovo vystupování, mimika a lišácký úsměv, s takovou osobností jsou prostě lepší živé rozhovory (např. na DVTV), prostě mi tam něco chybělo... Každopádně určitě moc doporučuji, v knize je ranec úžasných myšlenek, narážek a vtípků. Oceňuji především to, že autor má svoji hlavu a své názory nehledě na nějakou oficiální církevní doktrínu a jde takto s kůží na trh. ;-)... celý text

Hořký měsíc 2003, Pascal Bruckner

Zpočátku líbivý, možná až trochu přeslazený příběh, který postupně obrací o plných 180°. Franz, který si opravdu nebere servítky a skrze své líčení svého vztahu s Rebekou "potápí" i lidi kolem sebe. Film mi přišel zdařilý, ale chybí mu jeden důležitý aspekt - autorova psychologická hra se čtenářem (především skrze manipulátora Franze). To jak si hraje se slovy, jakou navodí atmosféru a jak nakonec opravdu "není žádných vítězů", kterým by bylo co závidět... Příběh páru, který si sice prošel rychlým vrcholem, ale o to ještě rychlejším a nesnesitelnějším pádem. Dva lidé, kteří se nechali naprosto rozcupovat svým vztahem, ale na svou potápějící se kocábku zvou ještě další. Pro mě odstrašující případ toho, jak bizarní příběhy život může přinášet...... celý text

Chci se stát kočkou – Antologie současné korejské prózy 2016, * antologie

Jako každé dílo, ve kterém se objevuje více autorů nebo oddělených kousků, se každému pozdává něco jiného, něco člověku z celku zůstane, ale na každý autor je schopen se všem zavděčit a zapůsobit. A taková je i tato kniha, některé příběhy jsou silnější, některé zas člověka tolik nevezmou... Jak padlo v předchozím komentáři, člověk zobe a vybírá si. Celkové hodnocení není nejlepší, trochu mě mrzí, že ve výběru jsou často díla mnohem obsáhlejší a zde je přeložených jen pár kapitol, třeba takové Setkání s bratrem nebo příhoda ve výtahu by určitě stály za vydání jako celek (vlastně i další...). Přesto za mě veliký dík, že u nás vychází i taková literatura, protože Korejci mají co nabídnout (třeba právě moc povedená Ta druhá strana života).... celý text

Jak komunikovat s Japonci aneb nebuďme xenofobní 2013, Alice Kraemerová

Úžasná publikace, ve které se člověk dozví spoustu věcí z kultury, ale především života a chování Japonců. Kromě osobních zkušeností autorky (tedy věcí přímo z první ruky) či ne příliš známých faktů o japonské společnosti nechybí ani spousta ilustrativních fotografií a malůvek všelijakých gest, které se mnohdy liší od našeho vnímání (třeba obyčejné počítání na prstech) či posunky, které vůbec nepoužíváme a mohou proto být matoucí. Možná jedinou vadou na knize pro mě jsou takové tři drobnůstky. Nejprve stylistika, autorka píše, co se slovosledu a slovní zásoby týče, skoro doslova tak, jak jí "zobák narostl" (mnohdy to zní i vtipně, třeba když uvádí herny pačinko jako českou pačinkárnu a internet zná maximálně tak palačinkárnu). V hovoru by všechny ty průpovídky vyzněly přirozeně, ale písemně to je občas rušivé, někdy mi to až trhalo uši. Dále mi tu a tam vadilo, že autorka moc nedodržuje nějakou logickou a tématickou návaznost, takže jednou "mluví o voze, pak zase o koze", což se ale ve výsledku jakž takž dá ale... Závěrem, asi nejpodstatnější výtka, jak jsem se prokousával textem, tak jsem měl čím dál častěji pocit, že autorka chvíli psala, dva týdny text neviděla a psala dál, protože někdy se tam některá pasáž třeba i opakuje a text jako celek na mě působí, jako kdyby to autorka chtěla mít fofrem dopsané... Obsahově jsem poměrně spokojený, co do formální stránky méně, ale to ani není tak podstatné. Škoda, že kniha vyšla v nákladu asi jenom 500 výtisků, takže už na ni pravděpodobně v životě nenarazí, ale komu se dostane do rukou, tak vřele doporučuji. ;-) Docela se ztotožňuji s recenzí v sekci Recenze... :)... celý text

Kolik váží lidská hlava? 101 otázek a opovědí pro zvídavé mozky 2004, Jiří Černý

Soukromá záležitost 2010, Kenzaburó Óe

Jestli jsem se dlouhou dobu těšil na nějakou knihu, tak to byla zcela určitě právě Soukromá záležitost, příběh mladíka Vrabčáka, kterému přišlo na svět (jak je v knize xy zmíněno) "dítě s hlavičkou ovázanou jak Apollinaire". Období snů, nakupování map Afriky či nevázanost, to vše má skončit, přichází tvrdý pád do reality - převzít zodpovědnost. Ačkoliv je Vrabčák pěknej vykuk a floutek, který to má všechno docela na háku a proplouvá životem docela bez obtíží či závazků, tak teď nastává okamžik, co dál s narozeným dítětem... Odjet pryč? Čekat, dokud se situace "nevyřeší sama, ale nést si vinu po zbytek života"? Vyprávění těch několika málo dnů přemítání a lítosti jak se někomu bortí dosavadní život, to nebylo úplně lehké čtení, přestože se v knize objevují i poměrně směšné scény, výhodou je obrovská čtivost a důvěryhodnost vyprávění. Ne každý je tak oprsklý a nezodpovědný jako Vrabčák, ale důležité je celkové poselství a vyznění knihy. "Lup", stačí jeden jediný okamžik a život, který člověk doposud žil je nenávratně pryč a je potřeba se s tím popasovat. Každý je jiný, má svůj příběh, ale občas přicházejí věci, které by nikdo předem nevzal v úvahu, ale ony nějakou náhodou přijdou. Co teď? ... Díky Vrabčáku za tvůj příběh! ;-)... celý text

Písečná žena 2005, Kóbó Abe

Pro mě je Písečná žena velké zklamání. Námět je zajímavý, kladně hodnotím i to, kam se těch skoro 200 stránek ubíralo. Nějak mi to ale nesedlo, dialogy na mě neměly takový efekt, jaký by měly mít (třeba postava Nikiho na mě vůbec nepůsobila opravdově), celkově mi to bylo hodně cizí. Pravdou je, že ke konci už to bylo jen lepší a lepší, ale o nějaké čtivosti nemůže být ani řeč, některé formulace mi vyloženě neseděly, nelíbily se... Kdyby člověk četl jen kvůli myšlenkám a některým výjevům (pár z nich budu mít v hlavě ještě značnou dobu), tak bych možná byl i nadšený, ale jako celek není tohle můj šálek kávy...... celý text

Anglické listy 2009, Karel Čapek

Malíř pomíjivého světa 1999, Kazuo Ishiguro

Ishiguro má dar psát a jaksi se od všeho emočně distancovat. Emoce nechává na čtenáři, všechno si tak poklidně plyne, ale tak se to jeví jen zvenčí. Zevnitř to vře a přímo křičí, to má Kazuo zmáknuté natolik, že by leckdo mohl namítnout, že je to celé takové ospalé a nic se v zásadě neděje, to je jen dojem a zdání. Vyrovnání se s vlastní minulostí a především zodpovědností za své předešlé jednání, byť bylo zamýšleno s dobrými úmysly, nám autor předkládá skrze příběh umělce Ona. Je důležité, že se o Japonsku, jeho účasti ve světové válce a poválečném životě a uspořádání píše... Pro mě spolu s Honem na ovci od H. Murakamiho vrcholné zpracování tohoto tématu v beletrii. Jediné, co trochu zamrzí, je název překladu. Vhledem ke kontextu by mi více seděl "Malíř prchavého světa", aby to navazovalo na kulturu ukiyo a zažité české označení...... celý text