etranger
přečtené 204
Petr Pan a Wendy
1991,
James Matthew Barrie
Kniha s nádhernými ilustracemi, která mě jako dítě uchvátila. Avšak co na hodnocení přidávají ilustrace, to ubírá barbarsky pokrácený text původní předlohy, kdy se nezřídka dozvídáme o věcech, které byly z textu vypuštěny, např. k Petrovi a Wendy na skálu přilítne drak, který byl evidentně v původním textu již zmíněn.... celý text
Leninia
1967,
Jiří Plachetka
I přes výběr zvučných jmen českých básníků 20. století je větší část výboru víceméně nezajímavá (z hlediska něčeho, co by se dalo nazvat prožitkem z básně) a jen ukazuje, jak rychle vybledává angažovaná poezie.... celý text
Existoval existencialismus? Výzva a ztroskotání J.-P. Sartra
1998,
Jana Novozámská
Text Jany Novozámské patří v našem prostředí k nemnoha monografiím zabývajícím se tématem existencialismu a žel bohu je zatížena "zkušeností komunismu" stejně jako kdysi První a druhý sešit o existencialismu. Myšlenky v knize lze redukovat na dualismus zlý Sartre versus hodný Camus, důvody k tomuto rozdělení jsou nasnadě - jde hlavně o Sartrovu koketerii s marxismem. Místy proto Novozámská opouští oblast odborné literatury a sklouzává k pamfletu, kdy sebemenší Sartrův hřích je vyzvenut k jeho diabolisaci, kdežto Camusovy nedostatky jsou vždy omluvitelné.... celý text
Eskadra obětovaných a jiné příběhy ze starých románů do kapsy
2019,
* antologie
Předkládaná antologie je svého druhu velice pozoruhodný počin. Je zajímavé zjistit, jak vypadala braková literatura v době první republiky a protektorátu a že se stereotypičností a schematičností zas tolik nelišila od současného braku. Nejpozoruhodnější část knihy tvoří charkteristiky vybraných knih a jejich autorů, čímž se dostáváme ke slabině Eskadry obětovaných - tj. předkládané rodokapsy už jsou tak vyčpělé, že nezajímají už nikoho, krom odborníků a pár milovníků obskurního čtení, zkrátka stačilo by publikovat již zmíněné interpretace - ty jsou vynikající. (přiložení reprintu Rodokapsu je zajímavé ozvláštnění, ale silně trpí zmenšením z formátu A3 na A5 - ani člověku bez brýlí se nečte zrovna pohodlně)... celý text
Konec karnevalu
2016,
Jiří Kostelecký
odpad!
Po několika letech marných pokusů tuto knihu přečíst do konce je na čase skončit s marnou snahou. Konec karnevalu je otravnou autorskou onanií určenou pro malý okruh stejně založených lidí (typově by odpovídal označení hochštaplera). Možná se autor snažil o "barokně rozevlátý monolog" ale vyšla mu jen "tajnou šifrou zakódovaná zaklínadla z dávné říše Mayů či Inků, nezapamatovatelně a v transu vyslovená celá souvětí". Otravně dlouhá souvětí nemají žádnou gradaci, ale tvoří nekonečné slepeniny citových a intelektuálních blábolů. Téma lásky je podáno tak jak ho vnímá a prožívá adolescent, tedy vypjatě, křečovitě a hlavně - celé je to zajímavé jen pro něj samotného. Sexuální, nebo spíše pronografické pasáže obsahují takové perly v popisech, jako je "Její vnitřní pulsátor.." a zacházení s klitorisem připomíná spíše ladění rádia než sexuální akt. Ač se všechny ty vyprázdněné postavy snaží o maximální hloubku všechny dosahují tak maximálně "esoterického šílenství a mondénního šarlatánství..." Nejhorší na celé knize je obdiv autora k svobodě vyšších kruhů, kterou umožňuje velké množství peněz a pseudonietzscheovské nadčlověčenství (samozřejmě možné jen pro bohaté). Se skutečnou "absolutní svobodou" se zde nesetkáme, tu může čtenář najít v knize jako je Walden, ale ne zde, zde se nachází jen to, co lze koupit - cestování první třídou a žvást z vernisáží. Kvůli tomuhle zvrhlému vnímání svobody (podle popisu je zřejmě obsaženo i v druhé autorově knize) dávám odpad.... celý text
Černý revolver týdne
2004,
Odillo Stradický ze Strdic (p)
Stančík Odillo vypálil touto sbírkou sedm rán, třesklo to, zablesklo a zbyl jen smrad. Touto sbírkou ze sebe rychnovský dekadent zřejmě vydal to nejlepší (Virgonaut je už pak jen paběrek) a odhalil nám tím své limity. Dokud se souloží a zaříkává, tak je autor schopen vyvolat prožitek z básně, ale celé to je proloženo jazykolamnými hříčkami, neustále se dává prostor pro storm, který však vůbec nepřichází, acosijace plyneme dál až nakonec souhlasíme s posledním veršem: "v rukách jsem pracoval v nohách jem stál v srdci jsem miloval nemohu dál" Dobré, leckdy zajímavé, ale už prosím dost!... celý text
Virgonaut
2010,
Odillo Stradický ze Strdic (p)
Stančíkovo deo-ego-kanibalismus ve Virgonautovi měl pro mě kdysi kouzlo a přemýšlím proč. Básně (chtělo by se říci básničky, ale s ohledem na slušné mravy to neudělám) jsou leckdy jednoduché až primitivní veršovačky s otravnými echy (nepouštím-odpouštím atd. atp.) a leckdy z nich řve autorská samolibost (nemluvě o samoúčelu - čichal se kokain; všichni z něj koktají). Když se na pseudonymní tvorbu Stančíka - Odilla díváme odděleně od jeho románové a povídkové tvorby, můžeme ve Virgonautovi (a Černém revolveru) vidět zajímavou pseudodekadentní stylizaci v níž lze najít pár vynikajících básní (Ptáci oken na břehu večera a hlavně Missa Vegetabile). Z nostalgie a s ohledem na svébytnost Odillova světa hodnotím takto vysoko, i přes podstatné výtky.... celý text
Únava materiálu
2016,
Marek Šindelka
Únava materiálu je kniha s úchvatným, poetickým jazykem, který místy geniálně souzní s vyprávěním. Utíká li hlavní postava, pak je to vyjádřeno kraťoučkými větami s ohromnou kadencí. "Je to marné. Někde v dálce štěkne pes. Zatmí se mu před očima. Nechá deku být. Běží pryč." Jediný velký nesoulad je právě mezi poetikou jazyka, vytržením příběhu z reálného světa (de fakto si lze jako dějiště představit jakoukoliv zemi) a tématem uprchlické krize - málo co je přeci dnes tak přesně situované jako příběhy uprchlíků.... celý text
