Elizza
přečtené 104
Na spadnutí
2019,
Jeff Kinney (p)
Poseroutka mě nijak neohromuje už pár let, vlastně to čtu spíš ze zvědavosti, co si autor zase vymyslí. No, nic moc. Dost okaté vaření z vody. Situace, které už dávno nejsou vtipné, protože jsou otáčené už asi popáté Upřímně? Neznámá tetička/strýček o jehož/její existenci nikdo neví do chvíle, kdy někomu odkáže peníze, to už je hrozné klišé. Konec přehnaný, tentokrát už úplně neuvěřitelný. Prostě už jsem moc stará. Víc než dvanáct let a víc, než tři mozkové buňky jsou jasnou překážkou v tom, si tuhle knihu užít.... celý text
Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá
2016,
Jack Thorne
Harryho Pottera mám ráda, ale toto fakt ne. Pokračování po dvaceti letech obvykle příliš nemusím, což tady taky nepomohlo. Forma scénáře mi nevadila, ale nadšením jsem z toho taky neskákala. Jenže je to prostě základ divadelní hry, k čemuž se váže i pořádný kus strohosti. Atmosféru Bradavic z toho tedy nevytřískáte, ani kdybyste se snažili sebevíc. Celé to zavání jen rýžováním peněz na fanoušcích, čemuž napomáhá i fakt, že se cena téhle srandy pohybuje mezi čtyřmi a pěti stovkami. Je tedy srovnatelná s Fénixovým řádem, který má dvakrát tolik stran, navíc plných textu, ne mezer proložených promluvami. Kde forma ztrácí, obsah nejen nepomáhá, ale přímo zabíjí. Cestování časem je složité téma, jako broušené sklo, se kterým se musí nakládat opatrně, jinak praskne a rozsype se. Co bych vám povídala, obracení času je i v původní sérii z hodně tenkého skla. Což ovšem vůbec nebránilo tomu, ho pěkně nakopnout a hezky začerstva hodit do mixéru. Díky formě byla kniha vlastně neskutečně krátká, vůbec tam nebyl prostor pro jakoukoli pořádnou scénu. Hodně se skákalo sem a tam. Některé postavy jako by navazovaly na to, kde se skončilo, protože těch dvacet let není dost na jakýkoli osobnostní vývoj. Postavy byly z velké části recyklát, mnohdy dost nesympaticky využitý, viz čarodějka z vlaku, která tam očividně byla jen proto, aby mohlo padnout jisté jméno. Harry, který nikdy nebyl ničí nejoblíbenější postavou, je kompletně zazděn tím, že je jako otec naprosto otřesný. Jeho mladší syn zdědil inteligenci asi po rychlovarné konvici, nebo co, protože jinak to snad není možné. Zápletka se odvíjí od toho, že Albus dělá věci tátovi navzdory a to, jestli jeho činy dávají trochu smyslu, ho nezajímá. Celé je to vlastně o tom, že se berou celkem náhodné pasáže z původní série a brutálně se ohýbají pro potřebu této knihy. Důsledky činů současně minulých jsou řešeny jen velmi povrchně a všechny jsou do původních událostí nacpané na sílu. Přičteme-li ještě realizaci druhé nejhorší Potterské fanfikce, jaká vůbec existuje, nelze než udělit jednu hvězdičku z milosti... celý text
Břetislav a Jitka - Klášterní intriky
2019,
Veronika Válková
Tenhle díl byl slabší. Že je to všechno psané podle téhož mustru je jasné asi každému, kdo umí číst. Ono co čekat, úkol je jasný, trochu ty malé negramoty vzdělat v oblasti historie, k čemuž forma dostačuje. Scénář je stejný. Návštěva školy/hádka s rodiči- vytažení atlasu- kulturní šok- trocha klidného života - objevení problému - řešení problému - návrat - zápis do deníčku. Potíž je v tom, že někdy "trocha klidného života" zaplácne polovinu knihy a samotná zápletka se musí vtěsnat do dvou kapitol. Navíc čím dál častěji (to je ve všech knihách) mám chuť Báře jednu vlepit. Jasně, je to dvanáctiletá holka, ale i na ten věk se mi zdá až moc připitomělá. Vím, že v minulosti nestárne, ale na to, že už prožila v minulosti nejmíň tři roky je prostě moc dětská. Nějaký duševní vývoj by nebyl? Nejsem si jistá odkdy, ale Bářiny zápisky do deníku už ani nečtu. I když se v celé knize daří maskovat, že má holka v hlavě vymeteno, konec ji vždy prozradí.... celý text
Pražské povstání: Růže a barikády
2020,
Veronika Válková
Opět paráda. Báru by měl atlas do těchto časů posílat častěji, třeba by se jednou konečně chytla. Je ale pravda, že taková tragédie, jako v případě Terezína, to nebyla.... celý text
Svatý Václav - Vraždou to nekončí
2015,
Veronika Válková
Otázka týdne: proč chce ta holka pořád někoho varovat? To sakra nechápe, že se do minulosti zasahovat nemá? Na což volně navazuje otázka: proč je ta holka blbá jako podštok? Holka, která na svoji neznalost dějin naráží v podstatě ob den by možná mohla počítat s tím, že je něco krapet jinak.... celý text
Petr a Lucie
1984,
Romain Rolland
Nedávejte si to do povinné četby. Ne, fakt to není dobrej nápad. Děj shrnete jednou větou, postavy tam skoro nejsou, výňatek poznáte jen v případě, že je na začátku nebo na konci a nakonec ještě musíte tipovat konec. Protože ta část třídy, která si tuhle věc k matuře vybrala, se nikdy neshodne, jestli se ti dva chtěli vzít, zasnoubit, vyspat se spolu, nebo něco úplně jinýho.... celý text
Poslední
2017,
Alexandra Oliva
Jako původně bych to viděla tak na čtyři hvězdy, ale dávám víc, protože znám mnohem tragičtější věci, které mají vyšší hodnocení. Uznávám, že bylo trochu složitější přiřadit jména k přezdívkám, ale to se brzo vstřebalo. Počet aktivních postav nebyl nijak velký. Trochu tomu ubírá, že víte, co se stane, ale kdo říká, že čtenář i postava musí vždy vědět totéž? Líbilo se mi prostředí televizní show, kde člověk musí počítat s tím, že je na něj všechno hrané a že osobnost, která bude světu představena, bude mít jeho tvář, ale dost možná cizí charakter. Tenhle předpoklad má ovšem i druhou tvář, kdy se hrdinka až křečovitě drží toho, že je vše jen hrané. Tahle její poloha je ovšem spíš obrannou zdí, aby jí z toho nepřeskočilo. Pokud někomu vadí knihy směřující spíš k psychologické stránce věci, nechť to ani nečte. Ovšem když už nic, tak snad musíte uznat, že to, co lítá po světě v týhle šílený době, je oproti tomu, co lítá v knize jen slabá rýmička. A podezřívám autorku, že si postavu Servírky vypůjčila v mojí třídě, jedno místo za mnou.... celý text
Fakt smůla
2014,
Jeff Kinney (p)
Omlouvám se za spoilery, ale bez nich to jde dost těžko. Poseroutku jsem za vrchol literatury nepovažovala ani jako malá, ale teď moje názory na něj dost kolísají. Děj je jako vždy dost prostý, spíš sled scének, než příběh. Ale jo, beru, je to pro děti, ty hlubokýma myšlenkama neohromíte. Kniha je z velké části ochuzená o Rowleyho, který tráví čas se svou holkou, což Greg nese dost nelibě. Očividně pouze z praktických důvodů, protože se s ním najednou nikdo nebaví. Navíc taky přišel o jedinou osobu, kterou mohl beztrestně využívat, což je myslím jediný způsob, jak jejich vztah popsat. Hlavní hrdina je vrcholem nesympatičnosti. Typická ufňukaná princeznička v kalhotách. Greg má o své budoucnosti jasnou představu. Bude slavný milionář. Ale jak toho chce dosáhnout, když nedokáže vypočítat ani základní rovnici, toť otázka. Myslím,že při zpětném pohledu do minulosti to můžu říct najisto. Je to sobeckej blb, který chce všechno a nechce dát nic. Ani úkol si nenapíše, protože ho chudinku bolí ruka. Na střední jsem měla ve třídě jednoho takového Grega, takže už se dávno nedivím, že nemá kamarády. Mimochodem, jsme si jistí, že to byl Greg, kdo Rowleyho zachránil od života bez kamarádů? Nebylo to čirou náhodou naopak? Protože co si budem, Grag nemá jediný dobrý charakterový rys. Myslím, že to poměrně dobře vystihuje tento úryvek: ...To znamená, že každý den musím domů tahat skoro všechny učebnice. Já nejsem stavěný na vláčení takových nákladů, ale Rowley je v podstatě tažné zvíře, takže pro něj to problém není... To je kamarádství, co? Jestli existuje nějaká dobrá stránka téhle knihy, tak to, že na ni nepadly moje peníze.... celý text
Pravěká legenda
2009,
Iva Hlaváčková
Za mě nejlepší část. V dětství mě to bavilo, ale už tehdy jsem věděla, že má tahle série mouchy. Ale fakt mohli dát na obrázek něco, z čeho by nebylo poznat, že to levný knihy ze zoufalství vedou za pade.... celý text
Výprava do Najády
2008,
Iva Hlaváčková
Tohle bych doma ještě asi někde našla. Žádná extra literatura, ale ve chvílích absolutní nudy to bylo fajn, to uznávám. I když číst to třikrát během dvou dnů je kapku moc.... celý text
Král obrů
2009,
Iva Hlaváčková
To pardon, ale tohle bylo pěkně slabý. Čtvrtá kniha byla asi nejzmatečnější. Pořád se tam mluvilo o něčem, co nedávalo smysl a opakovalo se to. Už od druhý knihy jsem hrála tipovací hru, která barva bude příště přiklepnuta před slovo čarodějka. Já teda nejsem žádný intelektuál, ale nebyla jsem úplně blbý dítě. Pamatuju si, jak jsem se styděla, když jsem si to půjčovala z knihovny, protože nesnáším nedočtené série, ale už jsem byla o rok starší, než uvedená věková kategorie. Stejně jsem nepochytila, co měla polovina toho znamenat.... celý text
Na západní frontě klid
1967,
Erich Maria Remarque (p)
Nebudu se tvářit, že mě Paulovy přemýšlivé pasáže bavily. Nebavily. Polovina toho by se dala shrnout slovy "válka je svinstvo". Přesto dávám plný počet, protože tohle není povinná četba jen tak pro nic za nic. Není to moc hezké čtení, když člověk starý jako vy popisuje ustřelené končetiny, hlavy a další věci, o kterých by člověk nikdy neřekl, že se ustřelit dají; rozstřílené mrtvoly, amputované nohy, všudypřítomnou smrt. Nic pro citlivější povahy, ale dost poučné. Obzvlášť pasáž, kde stále přeživší členové skupiny rozebírají, jak vlastně vzniká válka. Celkem děsivý. Pro ty co stále nečetli přidávám radu. Neopakujte moje chyby, nečíst u oběda.... celý text
Král Karel IV. - Osudový turnaj
2016,
Veronika Válková
Za mě slabší. Sice v tom bylo pár zajímavých faktů, ale vzhledem k tomu, že o životě krále Karla víme všichni poměrně dost, by to chtělo víc děje. Líbilo se mi, že byla Bára zase jednou vystavena tvrdé realitě. Nutnosti udělat něco, co není úplně správné, vybírat nejmenší zlo. Jenže to prostě nestačí. Čtvrtina knihy je vlastně o tom, jak se Bára nudí, jelikož se na dvoře nic neděje a čtenář se tak nějak nudí s ní. Ačkoli to není nijak hrozné a přečíst se to dá, místy jsem se musela nutit. Oproti jedničce, která byla zajímavá a plná děje on začátku do konce to prostě bylo takové neslané. Při čtení jsem pochopila, proč naše češtinářna stále dokola opakuje, že bez přímé řeči to prostě není vypravování. Má pravdu, protože při pohledu na dvojstranu bez jediné uvozovky se mi ježily chlupy na krku. Chyběla mi nějaká pořádná zápletka. Já vím, že se nemůže celou dobu jen řešit tajná spiknutí, ale alespoň něco, ne? Taky chyběl ten klasický, ale jak se ukázalo, velmi potřebný element. Osoba rodu mužského, věku přibližně stejného, se kterou Bára vymetá průšvihy. Nahrazení dvěma dospělými chlapy, kteří melou o politice nebyla šťastná volba. Suma sumárum. Celé to jde shrnout slovy: jak si král Karel pokryplil páteř.... celý text
Hvězdný poutník
2009,
Patrick Carman
Hodnocena celá série. První díl dobrý, skoro není co vytknout. Druhý a třetí už byly mírně slabší. Zvířatomluvné šutry se zase nějak objevily, mrtvoly oživly a to, jak všichni plánují supertajné věci, o kterých se vytrvale tváří, že nic neví, už mě začalo unavovat. První věděl o existenci trpajzlíka za zdí a tajné chodbě. Dobře, to jde. Další ví o obrech, další o tom, že je postava XY živá, jinej, že je holka adoptovaná... až jednoho napadá, jestli ta veřejná tajemství fakt musela být tajná a nemohlo se to celé vyřvat na náměstí. Plus samozřejmě to, že se mi chování postav zpětným pohledem nepozdávalo. Čtvrtý díl byl retrospektiva, u které člověk prostě věděl, jak to dopadne, takže celkem příjemná oddechová záležitost, ačkoli člověk místy nevěřícně kroutil hlavou. A pětka? Ale jo, bylo to fajn. Změna prostředí příjemná, postavy taky. Líbilo se mi klouzání na liánách, i když ten závod s chytáním vlajek se mi zdál trochu... no, možná jsem to špatně pochopila, ale pokud tam fungovala fyzika, neměli by sletět dolů, když se pustili jednou rukou? Jinak to bylo v pohodě... až na ten konec. Já nemám nic proti happyendům, to zase ne. Ale nemám ráda patnáctileté děti, které objeví svůj smysl života. Oceňuju, že do toho autor nenatáhl dnes tak oblíbené milostné trojúhelníky, čtyřúhelníky, lichoběžníky a podobně, které bytostně nenávidím. Svatba jedné sabotérky s pygmayem bohatě stačil. Ale s těmi životními úděly to přepískli. Takže Warwold číslo 1 se potuloval po souži, číslo2 po moři a číslo3 po nebi. Fajn. Co tam ale dělali? U prvního to je jasný, trojka budiž, to by asi taky šlo nějak pochopit... ale dvojka? Já chápu, že měl Roland rád moře a tak a že mu jednou za čas někdo hodil zásoby... ale co celou dobu dělal? Pokud si pamatuju správně, byl tam sám, ne? Takže několik desítek let se plavil úplně sám po moři bez lidskýho kontaktu. Pěkný. To mi zní jako recept na psychickou poruchu.... celý text
Zrada temného elfa
2010,
Michaela Burdová
Užijte si jediný díl, kde se téměř nikdo nechová perverzně. Bude hůř.
