Eidalon
přečtené 251
Další báječný rok
2011,
Michal Viewegh
Přehlídka dnů vyplněná dovolenými, přátelskými obědy, množstvím vypitého vína, něco málo kocovin a manželských hrátek, čí hrátek sám se sebou (přiznává to jako chlap, ale je to nutné?, nejspíše má vyzkoušeno, že to působí), autorských čtení a tvůrčího psaní. A taky přehlídka přečtených či nedočtených knížek. Pár slov o přátelích, nepřátelích, politicích, svých dětech, manželce, která k biomanželce tvoří reálnou předlohu, nakladatelích a honorářích. Prostě přehlídka všedních dnů prodávaného spisovatele. A pravda, taky pár myšlenek, které stojí za zapsání si do deníčku mouder dne, ikdyž je otázkou, čí moudro to je. Ale moudro je nakonec moudrem, ať je jeho autor kdokoliv a má především omoudřit druhé. Poučné, porovnám-li se svým denním režimem boje o práci, mzdu a přežití v dnešní době krize, do které nás zavlekla doba bez vlastního přičinění. Asi bych uměl napsat podobnou přehlídku svých denních prožitků. Koho by ale zajímalo, že jsem na dovolené nikde letos nebyl, do sauny a fitka nechodím, neb nemám čas a nakonec ani peníze nazbyt, zaměstnavatel mne ždímá až na dřeň, neb snižování nákladů je nutné a tak práci pro tři dělá jeden - já, zatím co na trhu práce ostatní marně hledají uplatnění. Denní stress, vytloukání klínu klínem a denní řešení problémů, které měly být dávno vyřešeny, kdyby se neřešily problémy, které měly být vyřešeny ještě dříve. Přesčasy, práce o víkendu - samozřejmě v pracovní smlouvě ošetřeno - bez příplatků a desetihodinová pracovní doba je nepřímo nutností. Pracovní kolektiv záměrně rozeštváván proti sobě, kamerový monitoring zcela běžný. Nelíbí se ti, můžeš jít. Vše řídí nezdolné mládí, povrchnost a práce na 20 ti projektech zároveň s myšlenkou - hlavně tam něco odevzdej, ať se dodrží termín, že je to blbost, vím, oni to vrátí a my to pak doděláme = předěláme = odevzdáme další paskvil. Využít příležitosti - to je to hlavní - něco dotáhnout do konce - to je to poslední. To je dnešní generace mladých managerů devadesátých let. Ale ke knize. Jako sonda do života člověka "za vodou", který umě využil společenské poptávky - po otevřeném slovu, sexu a politice v době, kdy to v naší literatuře nebylo běžné, je to dost vypovídající. Těžko říci jestli závidět, litovat a nebo se jen usmát, jak rozdílné jsou naše životy = život na vyšší noze versus život na vesnici, kde Praha je daleko a nebe vysoko. Každopádně znám hodně lidí, které podobná kniha dost "nasere" ! A přijde mne, že pan Viewegh si řekl, proč nevydat svůj monitoring dne - vždyť jak sám praví, sám by si hrozně rád přečetl denní režim svého oblíbeného autora. A na druhou stranu, zase se něco vydá, prodá a na konto přibývají honoráře - vždyť pár let staré Volvo je třeba vyměnit za lepší model. Kolik dát hvězdiček? Za sebe tři. Zase jsem se dozvěděl, jak hloupý jsem byl, když jsem neprivatizoval, netuneloval, nebral úvěry s cílem je nikdy nesplatit, nedělal politiku a nekupoval nemovitosti či pozemky za peníze jiných, ale jen chodil do práce a věřil, že bude líp. Že to není o knize? Přátelé, je to ze života a ta kniha je taky ze života. Akorát ze života horních desetitisíc. Nicméně do nich se pan Viewegh dostal vlastním přičiněním a poctivým psaním, budiž mu to přičteno k dobru, na rozdíl od jiných, kteří jen brali. Takže pokud se chcete dozvědět, jak se žije s kontem milionáře, čtete!... celý text
