Dionýsos
přečtené 82
Prokletý maturiťák
2011,
Stephenie Meyer
Povídky jednoduché, poměrně snadno vyčtete, že jde o literaturu pro mládež (já ji ostatně také četla jako puberťák). Názvy povídek měly povětšinou nějaký potenciál, který byl, bohužel, po zpracování zhacen, až na výjimky. Ale já musím říct, že pokud nebažíte po intelektuální literatuře, je tohle skvělá "strašidelná" oddechovka na podzim a mně se kniha vcelku líbila. Já díky ní přišla na jednu ze svých oblíbených knih, (Opičí tlapka od W. W. Jacobse - dnes už k nedostaní :( ) která byla inspirací k napsání povídky Lauren Miracle - "Kytička na ruku"... celý text
Malý život
2017,
Hanya Yanagihara
Po dočtení jakékoli knihy jsem o trochu jiným člověkem, nelze být nezměněna, to ke čtení holt patří. Některé knihy mne ovlivní na dny, týdny, nebo třeba až na měsíce, ale po dočtení této knihy byla změna nejradikálnější a myslím si, že se po ní už nikdy úplně nevzpamatuju - zlomila mi srdce, naprosto a nenávratně, byť to zní sebesentimentálněji. JMalý živo se mi vtiskl tak hluboko pod kůži, že vždy když čtu nové dílo, tak se sama sebe ptám, jestli se mu aspoň způli vyrovná - jestli mě přiměje tak hlubokého prožitku. Autorka je tak revoluční, kontemplativní, chápající bolest a osoby jí ovlivněnou. Strhující drama, složitý příběh, který nádherně ukazuje komplexnost života ve všech možných barvách - popisuje sílu přátelství, všechny podoby lásky a nenávisti a jak tenká hranice mezi nimi je. Skvělý rozbor mládí, neustálého procesu stárnutí a bolest ze ztráty. Jude se na mě tak podepsal, na všech aspektech mojí osobnosti, vyvolal ve mě až mateřskou lítost. Zkrátka Vám ,při nejmenším, ukápne slza a jestli ne - gratuluji, jste hodni obdivu.... celý text
Obraz Doriana Graye
1999,
Oscar Wilde
U mě byla chyba, že jsem jako první viděla filmové zpracování z r. 2009( hl. role B.Barnes). Za mě herec nasadil laťku tak vysoko, že charakter literárního Doriana mi přišel nějak slabší - tak nějak nedostatečně prostopášný, ačkoliv musím podotknout, že v knize skvěle symbolizuje naivitu, pýchu a částečně i hloupost. Nemohu říci, že by postavy nebyly komplexní, naopak velmi propracované. Příběh je unikátní, skvěle pohoršující. Ale nebudu lhát, že šovinistický směr děje se mi ze začátku příčil, ačkoliv byl nutný. Kniha není můj oblíbenec, vzbuzuje ve mně spíše negativní asociace, ale myslím, že je to tak správně. Skutečné umění má vzbuzovat pocity, včetně těch negativních, což kniha splnila.... celý text
