Delicius
přečtené 352
Kenozoikum
2020,
Sergej Lukjaněnko
Lukjaněnko má opravu rád dialogie. Mám pocit, že je skvělý ve vykreslení a vytvoření nového, originálního světa, což se mu daří vždy v prvním dílu. Ve druhém dílu se pokouší téma rozvinout a už nemá moc co nabídnout. Tento pocit jsem měl jak u dialogie Pohraničí (Stráž- Reverz), tak u série Kirill Maximov (Nanečisto- Načisto). Stejně tak je to v tomto druhém dílu. U Kvazi jsem víc chrochtal blahem, rochnil se v té novosti a originalitě světa... u Kenozoika jsem spíše tak nějak přetrpěl po skvělém startu takovou nicneříkající polovinu knihy bez zápletky až po už klasický konec ve stylu Lukjaněnka (kdy vše naruby obrátí)... přesto že jsem teda knihu přečetl během dvou dnů, spíše cítím zklamání...... celý text
Beale street blues
1979,
James Baldwin
Asi bych neměl zcela hodnotit, zde; ale četl jsem Beale Street Blues v angličtině, a je to krásné. Miluji Baldwinův jazyk, způsob jakým píše, jak vypráví, a co vypráví. Beale street blues, je krásný milostný příběh, tak silný, že se člověk vzteká na svinského Bella, ohromeně kouká na zoufale-krásnou-lidskou scénu masturbace v cele... Závěr mě zklamal, uvědomil jsem si, jak je pro mě těžké žít s tím, že nevím, jak to bude pokračovat. ÁÁÁ.... celý text
