James Baldwin

americká, 1924 - 1987

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

Jiná země
Jiná země
Beale street blues
Beale street blues
Choď a zvestuj to na hore
Choď a zvestuj to na hore
Keby tak Beale street prehovorila
Keby tak Beale street prehovorila

Nové komentáře u autorových knih

Jiná země Jiná země

„Bom dia. Tak tohle mě jaksi minulo. Asi stejně, jako když mi stará řekne udělej nádobí a já pak jdu místo do kuchyně spát nebo ven do hospody a náhodou všechny ty talíře minu. Tahle knížka je jako fronta na záchody v Karlovejch lázních - příšerně nesympatické postavy, strašně moc blábolení a neúnosná délka. Takže hodnotím 4/10“... celý text
— Palivo

Beale street blues Beale street blues

„Asi bych neměl zcela hodnotit, zde; ale četl jsem Beale Street Blues v angličtině, a je to krásné. Miluji Baldwinův jazyk, způsob jakým píše, jak vypráví, a co vypráví. Beale street blues, je krásný milostný příběh, tak silný, že se člověk vzteká na svinského Bella, ohromeně kouká na zoufale-krásnou-lidskou scénu masturbace v cele... Závěr mě zklamal, uvědomil jsem si, jak je pro mě těžké žít s tím, že nevím, jak to bude pokračovat. ÁÁÁ.“... celý text
— Delicius

Beale street blues Beale street blues

„Bom džorno! Beale street blues: Taková love story, to sem nezažil od dob Pomeje a Džambulka. V tomto příběhu z Ameriky je maník ve vězení a venku běhá jeho těhotná bambule, která se ho snaží dostat ven než na svět vyprdne dítě. Jelikož jsou ale všichni v knize černoši a strážníci jsou běloši, je od začátku jasný, že tohle žádnej jednoduchej basketbal nebude. Baldwin je dobrej vypravěč, takže to tříská zleva zprava a stačí pár stránek a postavy jsou dobře prokreslený. Že je někdo černej nebo bílej je v podstatě jedno, protože tohle funguje i na tý univerzální rovině - rodina, láska, děcka, manžel v krimu. No a když už to začne trochu stagnovat a padat ze 7,5 na 7, Baldwin navalí závěr brutální jak moje stolice po sobotní noci a všechno pošle do pekla. 8,5/10“... celý text
— Palivo

Jiná země Jiná země

„Do stanice prišiel vlak, prikryl hlbokú jazvu koľajiska. Všetci nastúpili, sedeli v osvetlenom vozni, ktorý zďaleka nebol prázdny a ktorý bude prepchatý ľuďmi skôr, než sa dostanú príliš ďaleko na predmestie, stáli alebo sedeli v izolačnej cele, na ktorú premenili každú piaď priestoru, ktorú obsadili. Kniha s hlavným hrdinom, mladým černošským hudobníkom, ktorý zomiera v podstate hneď na začiatku románu. Jeho smrť tvorí kulisu k úvahám o pocitoch príslušníkov utláčanej “farebnej” rasy, ako aj väčšiny, ktorá ju utláča. Jeho smrť v podstate nedáva zmysel, akoby pre ňu neexistoval žiadny priamy dôvod. V skutočnosti je ním súhrn subjektívnych pocitov, ktoré bieli nemôžu pochopiť. Milostná scéna medzi dvoma mužmi v závere knihy pôsobí pomerne nehodnoverne, pretože jeden z mužov doteraz stále inklinoval k ženám a akoby sa v ňom niečo zmenilo iba na tento okamih, či niekoľko okamihov. Obaja príležitostní milenci si vyznajú lásku na celý život a potom sa rozlúčia, aby si túto scénu už nikdy nezopakovali, pretože to z rôznych dôvodov nie je možné. V tejto knihe nikto nevie, čo chce. Aj ten, kto si myslel, že to vie, neskôr zisťuje, že chcel vlastne niečo iné. Táto kniha sa v niečom podobá na Pasoliniho Zbesilý život. Ľudia tu riešia podobné problémy, Pasoliniho kniha je však ešte tvrdšia, pretože tu sa k sebe dvaja ľudia nikdy nedostanú dostatočne blízko, navyše Pasolini je nevyliečiteľný pesimista, čo je pochopiteľné. Baldwin, naopak, verí v dobrý koniec, resp. každému zo svojich hrdinov dáva druhú šancu. Momentálne neviem o tejto knihe viac napísať, zostal však vo mne pocit zážitku čohosi živého, čoho som bol na chvíľu súčasťou. Ako keby každá z postáv mala čosi, s čím som sa mohol identifikovať, a spolu s ňou precítiť časť jej príbehu, čo sa Baldwinovi podarilo vďaka veľmi živému opisu. Na druhej strane to nebolo vôbec ľahké čítanie, snáď kvôli lyrickým pasážam ktoré často vyznievali až príliš abstraktne.“... celý text
— ravenrain

Beale street blues Beale street blues

„Více se mi líbil román Jdi a hlásej to z vrchů. V knize se vyskytují retrospektivní pasáže, výpovědi, vzpomínky a úvahy 4 hlavních postav. Méně se mi líbil román Beale street blues. Z doslovu jsem si vypsal následující: Autor řekl: "Kostel mě neobyčejně vzrušoval. Dlouho mi trvalo, než jsem se z toho vzrušení vymanil, a na nejhlubší, na přímo pudové rovině se mi to nikdy nepodařilo a nepodaří. Člověk přece nemůže upírat lidskost jiným, aniž ochuzuje vlastní.“... celý text
— Marekh

Přejít na knížky autora