david8843
přečtené 93
Billy Summers
2022,
Stephen King
Premisa je solidní, představení postav dokonalé, ústřední charakter instantně sympatický. Celé to odsýpá, nájemný vrah se připravuje na svůj poslední job, karty jsou rozdané. V té chvíli přijde první krize. Příběh se zastaví. King začne přešlapovat na místě. Očividně neví jak dál, a tak začne dělat z prdu kuličku. Není ale troškař, proto vytvoří celou novou retrospektivní dějovou linii. Zpočátku to funguje, propůjčuje to hlavní postavě hloubku, bezva. Jenže se to po chvíli zají. A tak mistr vymyslí něco dalšího, a zdržuje a zdržuje. Celý dominantní střed knihy je skákání tam a zpět po nových postavách a dějových liniích. King hledá nějaký směr, tápe, ale je mu líto přestat psát. Občas, když už je to neúnosné, si přeci jen odskočí k původní premise. Nikdy to ale netrvá dlouho. Nejednou má člověk pocit, že místo jedné knihy čte 3 různé bichle zároveň. Stephen King samozřejmě umí a o kvalitní řemeslo není nouze. Jako celek je to ale zážitek neuspořádaný a neřízený. K tomu všemu se ústřední postava Billyho Summerse pod tím náporem začíná trochu kroutit a ztrácí pevnost. Když už je King fakt v háji a věc není možné déle natahovat, zachrání se tím nejhorším způsobem. Odloží původní dějovou linii o nájemném zabijákovi stranou a začne stavět úplně nový příběh točící se kolem jedné z mnoha naplavených postav. Působí to pitomě a chaoticky? Samozřejmě. Ale nějakým zázrakem to nakonec celé funguje. Pohromadě to udrží závěr. Ten se Kingovi, očekáváním navzdory, podařil důstojně. Svázal v něm své rozhárané myšlenky do překvapivě konzistentního celku. Bohužel za to zaplatí původní dějová linie o nájemném vrahovi. Ta vyzní mělce a má problém utkvět. Její postavy jsou postupně redukovány až na dřeň, stal se z nich komparz v úplně jiné hře. Aby si to udrželo poutavost, začíná King využívat provařené, leč fungující klišé. Hlavní housle ale nyní hraje ona nová hlavní dějová linie, kterou začal stavět až někdy v půlce díla. Její závěr je poetický a skýtá i nečekanou originalitu. Vážně, na tu hrůzu velký respekt. Billy Summers po sobě ale i tak nechává spoustu bordelu. Nevyužité motivy, odhozené postavy, zaniklé linie, logické přešlapy. A taky pachuť neuvěřitelnosti ulpívající na charakterech, které byly napasovány násilím do poloh, kam původně nepatřily. Asi jsou to věci, které jsme si zvykli Kingovi v hororech odpouštět. Pro žánr thrillerů, postavený mnohem více na důslednosti a promyšlenosti, je tohle free-stylové psaní ale nedostatečné.... celý text
Rybář
2021,
John Langan
Tak trochu Lovecraft z Lidlu. Všechny suroviny tam jsou, akorát ne ve vrcholné formě. Monstra a skutky tak hrůzné, že se vymykají lidskému chápání, nejsou popsané dost působivě, abych si z nich sedl na zadek. Temná magie překračuje hranu horroru a cachtá se ve vodách fantasy a skoro soubojích čarodějů. Navíc je to podivně napsané. Nikoliv komplexně a náročně, jen divně. Často se lítá v ději sem a tam, nejdřív se popíše konec, pak začátek, následuje střed a pak se pokračuje v začátku. K tomu neintuitivní střídání časů, za které asi může 13 let psaní, během nichž se autorův styl zákonitě vyvíjel. Přes to všechno je Rybář v dnešní době, kdy se za horor považují pohádky od Darcy Coates, nadprůměrná a vybočující kniha. Sice mi z ní nespadla čelist, ale nelituji.... celý text
Trhlina
2016,
Jozef Karika
Není to bez chyby, ale stejně tu pětku napálím. Už jen za to, že je to opravdu horror, narozdíl od některých bestsellerů, které si tak jen říkají (běž se vycpat, Darcy Coates). Smekám nad ukázkovou prací s postavami a čtenářovou imaginací. Po vzoru Lovecrafta využívá Karika nejsilnější lidský strach, a to strach z neznáma. I po dočtení ve mě zůstává onen lahodný pocit neklidu a znepokojení.... celý text
Znamenitá mrtvola
2022,
Agustina Bazterrica
Dobře čtivé, plné gore a přitažlivého body horroru. Původně jsem očekávál prvoplánové béčko, ale Mrtvola kupodivu nabízí přesah a zamyšlení. Autorka se vyhnula očekávaným pokusům o konfrontování dystopie, namísto toho se soustředí na konkrétní lidské osudy. Stává se z toho intimní vhled do světa, kterému nedokážeme (nebo se možná štítíme) porozumět. Závěrečná ťafka ho krásně ukotvuje a roztáčí myšlenková kola. Nakonec nevadí, že některé otázky zůstávají nezodpovězené, převládá okouzlení knižní alternativní realitou.... celý text
Děti noci
2011,
Dan Simmons
Chytrý a šťavnatý úvod dává tušit něčemu výjimečnému. Potom ale spadne řetěz a přijde to, co očividně Dan Simmons umí. Vleklé natahování plné přebujelé popisnosti. To stejné se totiž děje i u jiné autorovi knihy, Terroru. Naneštěstí v případě Dětí noci ta omáčka ústí v neskutečně absurdní a naivně bombastický závěr. Festival otáčení očí v sloup. Je k vzteku, jak kniha nevyužívá ten úžasný vědecký background, který tak dlouho buduje. Stejně tak nedávají smysl nadprůměrně inteligentní hlavní postavy, které se opakovaně vrhají do nebezpečí bez plánu a rozmyslu jak lumíci ze skály. Za první polovinu bych dal skoro absolutní hodnocení, ale jako celek...... celý text
Druhá šance
2021,
Adam Pýcha
Strašně dobře napsané, ale neuvěřitelně bezcílné a zmatené. Až v poslední třetině se formule trochu stabilizuje a kniha začne pracovat s čtenářovým očekáváním. Knižní svět je poutavý se spoustou zajímavých myšlenek, důmyslností připomínající dílo Blakea Crouche. A to až do samotného závěru, než si člověk začne všímat určité nedomyšlenosti a prvoplánovosti. Bohužel to vede k učebnicové deus ex machina v závěru, při které kniha bez vysvětlení začne porušovat pečlivě budovaná pravidla světa. Adam má talent a těším se na jeho další knihu. Tohle je ale bohužel promarněný potenciál. Not great, not terrible - 2.5/5... celý text
Slyšel jsem, že je mainstream sci-fi, potom hard sci-fi a nakonec Greg Egan. A asi na tom něco bude. Autor buduje komplexní uvěřitelný svět založený na současném vědeckém poznání. Přitom odpovídá na otázky, které by vás zprvu ani nenapadly položit. O lidské povaze, vlivu nesmrtelnosti, našem místě ve vesmíru… A mnohá další témata pouze otevírá a nabízí čtenáři k vlastnímu přežvykování. Kniha je věcná, nebojí se složitých konceptů a jejich popisů. Provokuje vaši logiku a nutí k zamyšlení. A přestože mě trochu zklamal závěr (sice silný, ale zasloužil by větší péči), tak za myšlenky, které se mi zakously do hlavy, si zasluhuje absolutní hodnocení.... celý text
Po stopách Jacka Rozparovače
2021,
Kerri Maniscalco
tl;dr: Naivní předvídatelný brak. Tahle kniha má tolik problémů, až nevím kterým začít. Její předvídatelnou a nenápaditou zápletku odhalíte hravě po třech kapitolách (to není nadsázka). Zbylých 27 kapitol je pak ubohá snaha autorky utopit vás v záplavě nesmyslů. Celé vyšetřování sériového vraha je amatérská snůška hovadin a nekonzistentních postav. Ústřední hrdinka Audrey je egocentrická privilegovaná nána. Tváří se strašně inteligentně, přitom ustavičně ignoruje skoro všechny stopy a trpí tunelovou vizí. Je děsně emancipovaná, ale její největší starosti jsou co má zrovna na sobě (ještě jednou si přečtu o jejím korzetu a začnu řvát) a její vzbouřené hormony vůči černovlasému chlapci, který je na ni bohužel strašně zlý. Vlastně celá romantická linka je ještě lineárnější a plitčí než ta detektivní. Alespoň Thomasovi se ze začátku celkem daří tu krávu Audrey stírat, díky za něco. Jeho postava je takový Sherlock Holmes z LIDLu. Dokáže vydedukovat nemožné z kaňky bláta na botě a je to hroznej koumák. Přitom tomu dacanovi uniká jedna spojitost za druhou. Vyšetřování by stejně dobře vedl kreslený Rampa McKvák. Jak se tedy příběh posouvá? Samozřejmě nadužíváním deus ex machine. Proč by měly být hlavní postavy hybatelem děje, když to může vždycky vyřešit nějaký kouzelný dědeček nebo ložená haluz, že? Celkově příběh působí neuvěřitelně prvoplánově. Chybí build-up a konání postav je často neopodstatněné. Promarněný potenciál viktoriánského Londýna s řádícím sériovým vrahem je poslední kapka. Autorka se ani nesnaží prodat ten strach, kterým by město mělo být paralyzováno. Hlavní postavy podnikají jednu noční procházku za druhou úplně bez následků, jakoby se nechumelilo. Po vzoru béčkových hororů se to kniha pokouší zachránit otevřeným násilím. Výsledkem jsou povrchní opakující se popisy pitev (ano, mrtvoly smrdí, ale šlo by to napsat i jinak). Rozhodně nejsem cílovka. V hodnoceních často čtu, že je to prostě oddechová četba. Ale zároveň to není moje první YA kniha a tak vím, že i jednodušší četba může mít mnohem vyšší kvalitu než tady tohleto.... celý text
