Dave_Jame
přečtené 363
Fantom ulice
1996,
Ian Livingstone
Tato kniha je v mých očích jedním z nejlepších příkladů gamebooku zaměřeného na přežití. Hlavní hvězdou v něm není hráčova postava, ale jeho auto, a vše co je v něm naložené. Olej, rakety, ježci, náhradní pneu, každý poslední bod pancíře. To vše jsou zdroje, které má hráč hned od začátku k dispozici, a se kterými se musí naučit co nejlépe hospodařit. V mládí byl Fantom ulice jednou z mých nejoblíbenějších knih série právě kvůli svému zasazení. Po letech dokážu ocenit i jeho jiné kvality, ale jako u většiny starších knih této série, si člověk musí uvědomit že je to v první řadě bludiště, v druhé řadě hra, a až v poslední řadě příběh. Přesto bych knihu doporučil těm, kdo ji ještě nečetl. Jen se do ní musíte pustit v patřičném rozpoložení.... celý text
Havarrské kobky
2021,
Jiří Zahradníček
Havarské Kobky jsou vzpomínkou na klasické knihy, které pomohli utvořit tento žánr. Autorovi se však podařilo odstranit některé více frustrující prvky, které byly v minulosti jejich nedílnou součástí, a dodat trochu lesku v podobě volitelných schopností a vylepšení. Kniha nepatří mezi ty nejobtížnější, ale zároveň vám úspěch nedá úplně zadarmo. Co jí chybí je nějaký ten jedinečný prvek, díky kterému by lépe utkvěla v paměti.... celý text
Hrdinové Domoviny: Dáma z Agor-Nhat
2022,
Eva Lassler
Chtěl jsem původně vložit stručný věcný komentář, ale byl až příliš podobný tomu od robin9739. Jako hráče Dračí Hlídky mě hlavně mrzelo, jakým způsobem je v knize ztvárněno povolání hlavní postavy. Je opravdu škoda, že ani s tak rozsáhlým základem nedokázali tvůrci udělat něco zajímavějšího.... celý text
Chmurná budoucnost dlouhověkých
2022,
Ivo Hury
Tato kniha ve mě při čtení vzbudila celou řadu myšlenek a pocitů. Ano, většinou to byly myšlenky ve stylu "Ten chlap vážně neumí psát", nebo " Proč se tou hloupostí vlastně tak týrám". Úvodní část probouzela téměř osvícenský pocit naděje, že by autor náhodou, po těch letech, mohl doznat něčeho, jako lehké sebereflexe. Skoro, jako by četl kritiku na své předchozí díla, a snažil se je až přehnaně zkorigovat. Změní povahu hlavní postavy, začne se ohánět rysy jejího archetypu, jen aby si příležitostně neodpustil trapné poznámky na adresu toho, na kom parazituje. Parodie je to, že tím docílil pravého opaku. Okradl svého protagonistu o těch pár drobností, které ho činily zajímavým. Bylo to ale až na konci knihy, kdy mé myšlenky našly to správné přirovnání: Pan Hury je takový český ekvivalent moderního Hollywoodského scénáristy. Myslí si, že má zajímavé nápady, a názory, které potřebuje sdělit světu, ale nedokáže je poskládat do uceleného celku. A tam kde pokulhává, nastrčí berličku v podobě mnohem známějších a úspěšnějších tvůrců. Zatím to jediné, co by mu opravdu stačilo, a pomohlo, je přestat vydávat 2+ knih ročně a občas dát svůj rukopis přečíst někomu, kdo mu dokáže upřímně do očí dát zpětnou vazbu, a zeptat se ho na takové hloupé otázky jako: "Vážně se ti zdá vhodné použít ve středověce laděné fantasy pojem Blbeček z léčebny?" nebo "Hej, přečti si tady tu kapitolu ještě jednou. Mám pocit že tu zaměňuješ tyhle dva pojmy." a "Nemyslíš že by bylo lepší to vyvrcholení rozepsat na víc jak dvě stránky?"¨ Kniha ve své podstatě nemá žádné rozuzlení. Torwolf z pravidla působí jako ta nej-neschopnější postava z celé družiny. Úvodní část je až trapně podobná první knize. Několikrát si v knize protiřečí, nebo nedokáže srozumitelně předat informace, a tím ničí iluzi svého světa. Atd... Existuje taková trapná internetová fráze: Dělám to, abyste vy nemuseli. Četl jsem to, vy opravdu nemusíte.... celý text
Ochránce
2001,
Václav Kroc
Negart Group je série pro kterou mám upřímnou slabost. Jsou to originální české gamebooky, které se v každém díle snaží, i když ne vždy úspěšně, pojmout v Čechách zdomácnělou formuli žánru a přidat k ní něco nového. V Ochránci se hráč/čtenář stává Tuakem, výše zmíněným ochráncem, který má za úkol bezpečně doprovodit významného diplomata do jeho rodné země. Příběh je tedy jako u řady těchto knih celkem jednoduchý, a samotný děj se skládá z řady jednotlivých střetnutí. Kvalitou se značně liší, od prostých přepadení po zajímavější setkání s postavami a místy, které vytrvalému hráči knihu propojí s předchozími i pozdějšími díly. Je to právě tento živoucí přístup ke svému světu, který ve mně slabost pro tuto sérii probudil. Po mechanické stránce zde máme soubojový systém založený na 1k6, okořeněný hlubšími pravidly, a nějakou tou schopností, potřebu chránit svého společníka, a příležitostně v příběhu roztroušenou hádanku, zamčenou bránu, nebo tajnou chodbu. Nápovědy na řešení problémů často působí až příliš benevolentně a i většina soubojů by se dala označit za ty jednoduší. Výjimkou je pak samozřejmě závěrečný, nepovinný souboj, který bude pro ty zarputilejší z čtenářů tou skutečnou motivací proč knihu opakovaně hrát. Ve výsledku má tento díl dost co nabídnou. Ano, jsou zde i nemalé nedostatky, ale i tak bych ji zájemcům bez váhání doporučil.... celý text
Smrtící hra
2023,
Václav Kroc
Začnu tím, že mě kniha mile překvapila. Základní námět příběhu je nedobrovolný boj účastníků o přežití v nehostinném prostředí, zatímco někdo nebo něco účastníky tajně sleduje. Námět sice není nijak zvlášť originální, ale celkem se mi líbilo jeho zpracování. Oceňuji zejména modernizaci herního systému, který bude dost povědomý těm, kteří nějakou tu knihu ze série četli. Kniha také přináší i několik nových prvků a obecně působí mnohem vyzráleji. Na základě dojmů ze svého slepého dohrání se odvážím knihu hodnotit velice kladně. Je to spíš mechanický než výpravný příběh, ale dokáže navodit správnou atmosféru a je v něm několik zajímavých setkání. Není přehnaně obtížná, ale přesto má člověk pocit, že každá získaná výhoda se počítá a posouvá ho dál. Mé závěrečné hodnocení je možná trochu přehnaně pozitivní. Přesto si myslím že se jedná o jednu z nejlepších knih autora.... celý text
Krvavá země
2005,
Václav Kroc
Osobní názor, Krvavá země dle mě dobře ztvárňuje dobrodružství z pohledu Druida, a možnost se občas vtělit do jiné role je též velice zajímavý koncept, který se moc v tomto žánru nevidí. Přesto nemohu dát víc než 2 hvězdy. Dokázal bych přehlédnout nějakou tu Editorskou chybku a nedostatečně vysvětlená pravidla. Dokázal bych překousnout to, jak autor knihu natahuje zbytečným opakováním odkazů a sledováním nepravděpodobných výsledků. Co ale celí požitek z knihy kazí je až komicky nastavená obtížnost soubojů. Občas mám pocit, jako by autor své dílo ani netestoval. Příběh poslouží, námět dobrý. Mám rád tuhle sérii ale pokud si knihu chcete zahrát, doporučuji ve všech soubojích snížit sílu nepřátel o 1.... celý text
Theomachia: Válka bohů
2023,
Petr Jaroněk
Je mi strašně líto, že musím být první kdo knize srazí čisté skóre, ale i přesto že se jednoznačně jedná o doposud nejucelenější dílo pana Jaroňka, za mě je tato kniha zároveň jeho nejméně nápaditou. Co musím pochválit je píle, kterou vložil do přípravy. Jde vidět, že strávil nemalý čas studiem prostředí, a doby, do které dílo zasadil. Samotný děj však působí planě. Nezdá se mi, že by ani jedné z hlavních postav dal dostatek prostoru, a několikrát se mi do hlavy vloudila myšlenka, že kniha měla vyjít jako několik samostatných děl. Co se bohů týče, popravdě mi přišli spíše zbyteční. Drobné odbočky, které je sledovali, jen brali stránky osobnímu rozvoji lidských postav. Zatím co první autorova kniha, se kreativně snažila spojit americký příběh s místní legendou, a druhá kniha se odvážila vydat směrem připomínající kreativitu Lesu Mytág, třetí knihy působí jako dílo psané před víc jak 50 lety. Theomachia mi ze všeho nejvíce připomíná Zlomený meč od Paula Andersona. Obě knihy budí spíš dojem autora, který chce víc předvést své znalosti, než své schopnosti. Přesto budu s nadějí čekat na čtvrtou knihu autora, proto že věřím, že dokáže napsat opravdu jedinečné dílo.... celý text
