Daecius
přečtené 375
Dračí náhrdelník
2018,
Vlastimil Vondruška
Šedesát Raimundů, deset kilo náhrdelníků... překombinované, přehnané, jedna náhoda vedle druhé... Vlastimile prosím! Příštího Oldřicha tak za dva roky a trochu si s tím pohrát. Chápu, že nakladatel tlačí, páč se to dobře prodává, ale sestupná tendence bolí.... celý text
Vzpoura goliardů
2017,
Vlastimil Vondruška
Od začátku série jsem s tím neměl problém a stále mě to bavilo - až doteď. Repetetivnost. Jako přes kopírák: jedou do nějakého města, konspirace, vražda, všem jde o život, ale nakonec se vše vyřeší zejména za pomocí svedených sklepnic, lehkých žen apod., bez kterých bych si defacto Oldřich and his boys dávno neškrtli a byli v pejru. Nyní pan Vondruška nasazuje těžký kalibr - pozor spoiler, takže před knihou nečíst - když Ota náhodou potká zapadlé uličce malomocnou paní, která je náhodou příbuzná rychtáře, který celou grupu Oldřicha honí, a který jí poslechne; protože bez toho by byli úplně v loji. Konec spojleru. I ta skutečnost, jak pan Ota je naprosto nedostižný svůdce a všechny ženy - prosté, chudé, bohaté, urozené, uražené, prostě všechny - mu okamžitě skáčou do náruče a neustále chtějí souložit. Jsem přesvědčen, že takového démona by ve středověku upálili. Jako co je moc, to je prostě příliš. Když už se k repetetivnosti přidávají úsměvné absurdity, přestává mě to bavit. Ok, koupím si další díl no... ale tak nějak z povinnosti a spíš si ho nechám k něčemu nadělit. Méně je někdy více, Vlastimile !... celý text
Roboti úsvitu
2003,
Isaac Asimov
Asi nejslabší kniha, kterou jsem od Asimova četl. Knihu zachraňuje výborně napsaný závěr, jinak je to příliš zdlouhavé a nudné, spousta sáhodlouhých a zbytečných dialogů o ničem. Poloviční počet stran by Robotům úsvitu slušel a dostali by od mě hvězdičku navíc. Nebýt perfektního konce, ani bych neměl chuť číst další díl.... celý text
Dokážeme vás stvořit
2016,
Philip K. Dick
Čtenář neznalý díla P. Dicka, který očekává sci-fi román o výrobě umělých lidí, bude nepochybně zklamán. Tato kniha je (stejně jako mnoho jeho ostatních) hlavně o problematickém vztahu se ženami a o ukotvení seba sama v realitě a jejím chápání. Pro mě jsou knihy mistra ojedinělé tím, že jsou vždy něco mnohem víc než jen prostě vymyšlený příběh, jako u mnoha jiných autorů, v žánru sci-fi obzvlášť. U P. K. Dicka je sci-fi motiv často jen zajímavou kulisou světa, ve kterém se životní peripetie románových postav odehrávají, ale jinak jako by autor psal o něčem jiném. V jeho knihách, a tohle chci podtrhnout, je mnoho přemýšlení, pocitů a zvláštních autobiografických nebo pseudobiografických, o skutečnostech, které autor buď (zčásti) prožil, chtěl by prožít, nebo ho napadlo že by mohl zažít, nebo rovnou cosi na úrovni halucinogenního snu/ne-snu, spolu se specifickým "přátelským" (těžko nevím jak jinak to nazvat) líčením a úvahami, tak jak to uměl jenom on. V tom je právě to Dickovo jedinečné, vůbec to není jen příběh.... a mám pocit, že kolikrát o nějaký příběh autorovi vůbec nejde a jakoby ho přestal zajímat. V románu Dokážeme vás stvořit někdy po polovině knihy autor úplně opustí téma simulaker (umělých lidí) a dosud poklidné plynutí knihy, kdy mám pocit že se P. Dick pořád tak nějak hledal, najednou nahradí horlivým psaním o problematickém psychotickém vztahu k ženě a zmateným vnímáním reality. A v ten moment mě kniha začala opravdu bavit a zajímat. Velmi oceňuji i velmi zajímavou textovou poznámku překladatele na konci knihy, která se věnuje právě mistrovi a jeho ženám a častým vztahovým peripetiím, které na něj měly fatální dopady.... celý text
Zvony smrti
1972,
Ernst Hall
Vcelku ucházející detektivka s dobrou atmosférou (Anglie, nečas, kostel, bažiny atd.) a také s hromadou klišé.
Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti
2012,
Ransom Riggs
Stává se mi málokdy, že se mi filmové zpracování líbilo o dost víc než kniha (film jsem viděl samozřejmě až po jejím přečtení) .
Nitranská brána smrti
2016,
Vlastimil Vondruška
Z mého pohledu zatím nejslabší díl série. Čtení mě sice bavilo, ale tak nějak mi to přijde už posté opakované, takový stereotyp. V jiných dílech bylo vždy něco zajímavého, překvapivého, poutavého.. až jsem se divil, a říkal si, kdy se vyčerpá - tak je to tady; tentokrát jsem nic takového nedostal, pouze úspěšné a prověřené opakování před tabulí. Coby čtenář bych místo třech podobných dílů raději jeden opravdu vymazlený, ale chápu že nakladateli tohle chrlení dobře prodávaných knih náramně vyhovuje.... celý text
