Daecius
přečtené 375
Simulakra
2017,
Philip K. Dick
Přestože se jedná o jednu z obecně hůře hodnocených knih PKD, vůbec mě nezklamala. Upřímně, příběhově je to asi slátanina - ovšem v případě, že by to psal někdo jiný. Ale naprosto chápu člověka, milujícího epické ságy, příběhy plné dramatických zvratů a propracované světy (jako třeba Hra o trůny), když takový čtenář jde číst něco od PKD navnaděn vysokým hodnocením, může být zděšen, protože nic z výše jmenovaného se zde nekoná. U děl PKD totiž (většinou) není ani tak podstatné, o čem to je, ale JAK je to napsáno, prostě ten jedinečný nenapodobitelný styl. Nikdo, nikdo takhle nepíše. O čem to vlastně celé bylo, ani pořádně nevím, děj je místy trochu zmatený, jsou zde obvyklé Dickovy prvky, které se jeho tvorbou táhnou jako červená nit - psychické obtíže, psychiatři, ženy-mrchy, zlovůle mocných, totalitarismus, podprahová touha opustit tuto planetu a začít znovu někde jinde a jinak. Opět je to sci-fi, ale... když někomu řeknete, že je to sci-fi, asi bude čekat něco jiného. U děl PKD je sci-fi jen kulisa, protže to co píše, by nešlo napsat jinak, ale to už se opakuji z jiných komentářů. Asi se někteří lidé pozastaví nad tím, že kniha nemá nějaký... vlastně... konec? No nemá, u děl PKD totiž knihy zásadně nekončí v momentě nějakého konce příběhu, u děl PKD končí knihy v momentě, když to Mistr uzná za vhodné, což vzhledem k osobě Mistra nemusí dávat běžným smrtelníkům jakoukoli logiku. :-) Vyzdvihnout musím i povedený (opět) překlad nakladatelství Argo, se skvělými výrazy jako "rachotírna", "všeceno" apod. A když už jsme u Arga, pozoruji neblahé polevující tendence ve vydávání Mistrových děl.. Argo, překládej! Mistr toho napsal hodně a ještě mnoho toho v češtině dosud nevyšlo. Má peněženka je v případě PKD vždy připravena.... celý text
Milostná aféra
2018,
S. J. Hooks
Můj komentář bude trní mezi růžemi, coby zatím jediný mužský příspěvek. Vůbec tento žánr nečtu a sám nevím, jakým řízením osudu to ke mně doputovalo a co mě vlastně přimělo tohle číst, ale prostě se stalo, a já si řekl proč to ze srandy nezkusit, přičemž jsem čekal, že to bude pěkná kravina a knihu v půli odhodím. Na obálce připodobnění k 50ti odstínům…. no tak to vůbec. Předně bych řekl, že tohle není erotický román, ale romantika, která se nebojí erotických scén, ale velmi dobře podaných, autorka nesklouzává k pornu, ale přitom není opatrná, je to tak akorát a dobře vybalancované. Podle mě těch slavných 50 odstínů je naprostá slátanina, zato tohle, od S. J. Hooksové je… bomba! Je to výborně napsaný, poutavý, maximálně zábavný a o to zde jde. Je to beletrie, která má bavit a to se zde v mém případě dařilo na 100%. Zde je v komentářích často vytýkáno, že je to nereálný - no ano, je to tak, protože to tak má být. Záleží pak jen na vás jestli se tím necháte otrávit nebo to přijmete a budete se prostě bavit. Asi mě to zaujalo i proto, že ve většině romantických románů vystupuje jako hlavní postava žena a nikoli muž. Zatímco romantika obvykle psaná z pohledu ženy by mě přiznám se asi nenalákala, tady je to psáno z pohledu Stephena, což mi přišlo zajímavé. A protože knihu psala žena, neubránil jsem se náhledu, jak se ženská spisovatelka v citových záležitostech vtěluje do role a uvažování mužů, a musím říct, že se jí to velmi dobře daří, nesklouzává k žádným laciným ani falešným nebo naivním představám nebo zajetým nudným opakovaným stereotypům a jako mužský čtenář si myslím, že to autorka zvládla perfektně, tohle není vůbec snadné a je možná škoda, že ženské čtenářky to většinou nedocení. Vlastně jeden ze zažitých mužských stereotypů je zde znázorněn v postavě Matta, kde je to možná až příliš, ale nepůsobí to rušivě, chápu, že bylo úmyslem vytvořit křiklavý protipól ke Stephenovi. Jako on je i Stephen stereotypní postavou, ale taková, která je zde potřeba, na té je to postavené a díky tomu to celé funguje. Tedy narovinu - když odhodím hranou mužskou ješitnost typu „pche, my chlapi přece romantický knížky nečteme“, tak musím přiznat, že mě knížka opravdu bavila, prostě nejde si neoblíbit slušného Stephena a zajímavou Julii, dávkoval jsem si každou kapitolu, abych to nepřečetl moc rychle, a obou hlavním postavám jsem fandil zuby nehty. Hodně komentářů tady je nespokojená s koncem, já samozřejmě taky, ale ani mě moc nepřekvapil, jde totiž přesně v duchu moderních seriálů.. na konci podnítit zvědavost a šlus, aby vás měla autorka v hrsti a chtěli jste číst další díl. A já teda pevně doufám že už na tom Hooksová dělá a záhy vyjde i v češtině (a pokud ne, jsem připraven to výjimečně přelouskat v angličtině.. kdo by to byl řekl). Anebo jsem se už nadobro zbláznil, nevím… každopádně skvělý čtivý, pohodový čtení a překvapení roku.... celý text
