CdC přečtené 830

Anička a flétnička 2006, Eduard Petiška

Den Trifidů 1972, John Wyndham (p)

Martínkova čítanka a dvě klubíčka pohádek 1977, Eduard Petiška

Zahrádka v květináči 2014, Anita Blahušová

Rostliny pro stinné a slunné balkony 2011, kolektiv autorů

Ztřeštěná sedma 2004, Elena Poniatowska

Velmi náročné čtení, portréty žen nejsou seřazené chronologicky, tudíž pokud se v dané době aspoň okrajově nevyznáte, dostaví se pocit zahlcení, a ani rejstřík vzadu s tím moc nenadělá. Oceňuju ale velmi osobitý styl, Rosario Castellanos za mě nejpoutavější.... celý text

Anička a básnička 1987, Eduard Petiška

Skvělá kniha! Hra na přirovnání, svět, ve kterém se říkají básničky - aneb jak napsat celou knihu o jedné básničce. Moc se nám se synem líbila a teď doma pořád posloucháme rýmy :-)... celý text

Devatero pohádek – kniha třetí 2018, Karel Čapek

To je úplný tezaurus v próze! Se synem jsme si čtení moc užili a nasmáli se, jeho oblíbená pasáž je: "Drak prskal, frkal a funěl, kašlal, kuckal a klel, chroptěl, chrčel, chrchlal a chrochtal, supěl, soptil, syčel a sípal a volal ,maminko' a mlátil kolem sebe ocasem, ale hasiči nepopustili a stříkali a stříkali, až se z těch sedmi dračích hlav místo šlehajícího ohně vyvalila pára jako z lokomotivy, že nebylo na krok vidět." Je to opravdový klenot!... celý text

Dvůr křídel a zmaru 2018, Sarah J. Maas

Tak mám oči jako angorák, jak jsem četla hluboko do nocí, ale stálo to za to. Nejvíc oceňuji to, že to autorka měla celé tak promyšlené a neohýbala si postavy podle toho, jak se jí to v kterém díle hodilo, ale spíše ukázala, jak i kladné postavy můžou mít klapky na očích a být zaslepené. I když celý svět dál bobtnal a rozšiřoval se, zvládla ho Maasová udržet, za to taky další bod (přestože ke konci už Myriam a spol. na mě možná byly trochu moc). Oblíbenou postavou se u mě stal Suriel, a to asi hlavně i kvůli tomu poselství, o které se snaží i ostatní postavy - a to vysnít si lepší svět a snažit se o něj (leč Maasová to tam teda nemá napsané tak klišé, jako teď já :D). Jako výtku bych pak měla asi časté nadužívání minulého času tam, kde by měl být v překladu přítomný (to ve všech třech dílech), ale zase se mi překlad hodně líbil po lexikální stránce. Dám si teď asi na chvíli pauzu, ale čtvrtý i pátý díl určitě jednou dočtu :-)... celý text

Dvůr mlhy a hněvu 2017, Sarah J. Maas

Och, tak asi se ze mě asi stane fanynka druhých dílů, protože tenhle mě bavil ještě mnohem víc než první. Sice se mi moc nezdá, že by Tamlin byl až takový netvor, to mi moc nesedí s tím, jak se choval v jedničce (a to mi zrovna nebyl po chuti), ale velkou radost mi udělal Rhys. Feyre se taky dost vyvinula oproti prvnímu dílu, hned se vrhnu na třetí, je to návykové!... celý text

Anička malířka 2005, Eduard Petiška

Dvůr trnů a růží 2016, Sarah J. Maas

Ech, tak jsem si řekla, že zkusím i tuhle sérii. Zpočátku jsem měla pocit, že autorka chtěla psát úplně jiný příběh (a posléze po přečtení obálky a onoho kráska a zvíře motivu jsem asi i prokoukla, co to bylo), ale pak už se to jen lepšilo. Feyre je dost těžko uchopitelná postava - a vlastně i její sestry a otec. Moc jsem nechápala její myšlenkové pochody a chování, které jako by se spíš hodily k rozvíjení příběhu - ale třeba se v dalších dílech ukáže, že je to jinak. Nebo je prostě neuvěřitelná drsňačka, která se ničeho nebojí. Tamlin za mě nudař, který mi moc nesedl. Jinak ale smekám klobouk nad Maasovou, od poloviny knihy mi to připadalo propracované, srší kupou nápadů a příběh má spád. Závěr sice není otevřený, ale i tak se musím vrhnout do dalšího dílu hned, což bude asi tak největší výtka :-)... celý text

Tráva 2021, Anya Martin

Celou dobu při čtení jsem měla pocit, že mi to něco připomíná, ale doteď jsem neodhalila co. Kniha je napsaná dobře, líbí se mi, jak se v ní proplétá hned věcí najednou - ona otázka kdo je vlastně monstrum, trocha ekologie a třeba i to, jak nás příroda vlastně může nakonec pohltit - ale trochu mě iritovala sama Sheila. Mně se těžko věří, že uviděla svého ex s dírou v hlavě, co jí tak ničil, řekne si, že to asi ten joint, a pak si ho dá zas a znovu. A po blízké kámošce zbude jen mobil (i když předtím po chlapíkovi v loďce zbyly i vyschlé vnitřnosti apod.) a vlastně jen tak pokrčí rameny. Identifikace tedy nula, ale zas na druhou stranu mě do konce knihy neužíral pocit, jak to s ní dopadne, protože mi byla celkem ukradená. Jinak ale nápad dobrý a celkově se mi kniha líbila.... celý text

Měsíce, květy 1996, Macuo Bašó

Nejen haiku jsou v tomto výběru jsou skvělé, ale i doslov. Poprvé jsem četla na střední a oslovuje mě to stále.

Drahý Diego, objímá Tě Quiela 2007, Elena Poniatowska

Chystám se přečíst od Poniatowské vše, co dosud vyšlo v češtině, a jako první jsem sáhla po této knize dopisů. Musím říct, že jsem velmi mile překvapená, nečekala jsem, že na mě příběh tak hluboce zapůsobí. Nejen, že jsem se dozvěděla trochu o životě Diega Rivery v Paříži, ale naprosto ve mně zažehl touhu dozvědět se něco víc o Angelině Beloffové. Jako dva silné motivy vidím Angelininu slepou a bezbřehou lásku k Diegovi, která se v dopisech odkrývá až na bolestnou dřeň - "Angelino, což nevíš, že láska se nedá vynutit soucitem?" - a pak srovnání Mexika a Evropy: "... od té doby, co jsi odešel, vyschl pramen pověstí z nadpřirozeného světa a že my Evropané potřebujeme tuto novou mytologii, protože poezie, fantazie, senzitivní inteligence a dynamičnost ducha již v Evropě vymřely. (...) My už se neumíme dívat na svět tak hltavě, s takovým ohnivým vzdorem, s takovou tropickou náruživostí; nejsme přímí, jsme utlumeni, více předstíráme." Už se těším na Ztřeštěnou sedmu.... celý text

Srdce temnoty 2010, Joseph Conrad

Conrada jsem se snažila číst už kdysi v originále, ale byla to pro mě houšť, přes kterou jsem se dostávala jen těžce. Překlad Jana Zábrany mi byl tedy přístupnější. Tahle kniha se může interpretovat tolika způsoby - mně je asi nejbližší onen motiv cesty do hlubin, kdy Marlow dozvídá nejen něco o krajině kolem, ale i o sobě. A moc se mi líbí ony dvojakosti - mrtvý kormidelník svržený přes palubu bez řádného pohřbu může být pro někoho známkou Marlowovy krutosti, přestože je aktem milosrdenství, když už má na palubě kanibaly. Tenhle příběh má v sobě cosi zneklidňujícího - a jistá horečnatost se přenáší i na čtenáře.... celý text

Vír 1976, José Eustasio Rivera

"Bloudíme." Toto jediné slovo je tak prosté a běžné, ale je-li vysloveno v pralese, vzbuzuje strach, který se nedá srovnat ani s výkřikem "zachraň se, kdo můžeš" v prohraném boji. Před očima toho, kdo je poslouchá, vystupuje vidina kanibalské propasti, prales sám, otevřený před lidskou duší jako tlama hltající lidi, které jí hlad a malomyslnost vkládají do čelistí." Četla jsem český překlad z roku 1955. Někdy prezentován jako kniha o šílenství, o tom, jak si nás příroda může podmanit. To je jistě pravda, ale v knize asi nejvíc bil do očí motiv přetvářky, neustálého překrucování a lhaní, touha po bohatství. Mě kniha strhla - stejně jako osud hlavního "hrdinu".... celý text

Země snivců 1997, Alfred Kubin

Krtek a orel 1996, Hana Doskočilová

Oblíbený díl s krtkem. Pěkně reflektuje i první zamilování, aneb orel už pak na krtka nemá čas :-) Ale jinak moc hezký příběh o neobvyklém přátelství.

Dotek jako led 2023, Jennifer L. Armentrout

Můj oblíbený díl celé série. Layla se plácá ve všem, co se dá - tím, kým je - démon nebo Strážce? - které schopnosti u ní nakonec vyhrajou? - mezi Rothem a Zaynem, který najednou projevuje zájem, i když předtím byl tak nedosažitelný - a nakonec se plácá v celé té záležitosti s Lilinem. Nic není jasné, všechno je otevřené, a člověka žene dopředu, že potřebuje vědět, jak to celé dopadne. Asi proto se mi tenhle díl tak líbí. Plus mě hodně bavila dvojice Cucka a Kaňka, o těch bych si klidně přečetla i nějaký spin-off. Četlo se mi to dobře, jako hnidopich bych si i v české verzi samozřejmě něco našla, ale čeho si spíš u Armentroutové všímám, je to, že ty knihy častokrát stojí tak nějak o samotě, i když se díly prolínají, protože některé věci autorka využívá jen jednou, protože se jí prostě hodí (to je nejvíc vidět v trojce, kde je jeden brutální kiks). U téhle knihy jsem nechápala, a teď spoiluju: proč všem přijde normální, že Lilin ovládá přízraky po tom, co vezme duši, ale nikdo se nepozastaví nad tím, že Layla, i když duši vzala, to neumí? Třeba u toho "dortíčku". No, ale já si i přesto knížku užila, finále je parádně našlapané a Roth a jeho hlášky jsou prostě super :-)... celý text