Léto s knihou
koupit eknihy

Eduard Petiška

Eduard Petiška

(česká, 1924 - 1987), koupit eknihy


Nahrávám...

Oblíbené knihy

/ všechny knihy
Staré řecké báje a pověstiAnička a básničkaKrtek a autíčkoJak Krtek ke kalhotkám přišelJak Krtek cestoval

Autor

Český básník, prozaik a překladatel. Narodil se roku 1924 v Praze. Vystudoval gymnázium v Brandýse nad Labem, poté studoval v Praze na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dějiny literatury a germanistiky, kde získal titul PhDr. Překládal z němčiny, především J. W. Goetha. Petiška je autorem mn... celý životopis(zdroj: ld.johanesville.net)


Přidat komentář

Komentáře (5)

Nejprve se musíte přihlásit.
IYv01.03.2016

kromě dětských knížek, které opatruji dnes pro vnoučata, miluji jeho Čtení o hradech a zámcích. Byla to encyklopedie mého dětství, ze které (tak jako z dalších několika knih) čerpám dodnes.

Luccy7815.01.2016

Autor více než devadesáti titulů, oslovující už pátou generaci čtenářů.
Jeho knihy byly přeloženy do několika desítek jazyků a staly se populární i v zahraničí. Celkové prodeje jeho děl přesáhly hranici osmnácti milionů kusů.

Pocházel z rodiny s bohatou kulturní tradicí. Od dětství používal dva mateřské jazyky, češtinu a němčinu. To mu umožnilo, v letech zákazu publikování, vytvořit rozsáhlé překladatelské dílo.
Jeho otec František Petiška prošel první světovou válkou, léta strávil v Rusku, uměl krásně vyprávět a byl velký čtenář i milovník knih. Šlo o spolužáka Jaroslava Haška, se kterým sedal v lavici (Hašek pak použil Petiškovo jméno do svého díla).
František Petiška později pracoval v Dělnické úrazové pojišťovně spolu s Franzem Kafkou a účastnil se předčítání Kafkových prací v kroužku jeho prvních posluchačů.
Jeho matka, rozená Adeline Winandt, se vzdala zamýšlené dráhy operní pěvkyně, z této strany rodu zřejmě vešly k jejímu synovi umělecké sklony. Psala verše i prózu. Její otec a jeho dědeček pocházel ze staré holandsko-německé malířské rodiny. Sám také jako výtvarník působil v různých zemích. V rodině byla řada malířů, zdobili např. freskami i severočeské kostely. Druhá část rodiny pocházela z oblasti Českého ráje, někteří působili jako správci zámků (Sychrov a Hrubá Skála) šlechtického rodu Rohanů, s nimiž udržovali dobré vztahy, což zavdalo domněnkám o možném příbuzenství, které ale nejsou podloženy.
Celá jeho rodina byla hudebně nadaná, jak jeho matka, tak on sám, měli absolutní hudební sluch a nebýt druhé světové války, byl by zřejmě z něj herec nebo operní zpěvák, neboť složil již zkoušky na konzervatoř. Nenastoupil na ni kvůli nacistické okupaci a byl pracovně nasazen jako soustružník v čelákovické Volmanově továrně.
Od dětství jej lákaly příběhy a osudy. Nejprve byl posluchačem (z vyprávění jeho babičky vznikla později jeho známá kniha Sedmikráska, obsáhlá sbírka německých pohádek), později byl velkým čtenářem. A už ve svém dětství začal s literárními pokusy.
Po roce 1945 nastoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde vystudoval srovnávací literaturu u profesora Václava Černého, spolu s germanistikou, navštěvoval však i jiné přednášky – např. u profesora Jana Mukařovského z estetiky, profesora Karla Chotka z národopisu, profesora J. B. Čapka. Navštěvoval i přednášky z medicíny a dalších oborů.
Po osvobození se okamžitě zapojil i do kulturního života, nejprve, ještě za svých studentských let, jako básník. Začal publikovat v oblasti prózy, poezie, psát do novin, byl aktivní v Umělecké besedě, přátelil se s dalšími umělci, spolupracoval s filmem a rozhlasem.
Vedle toho se zapojil do společenského života jako aktivní člen Syndikátu českých spisovatelů. S Konstantinem Bieblem plánoval natáčení "filmových básní", jakýchsi předchůdců dnešních videoklipů, psal také do dětských časopisů i do novin.
Tyto aktivity byly po Únoru 1948, tedy v jeho čtyřiadvaceti letech, náhle přetrženy. V roce 1948 se oženil, manželka Alena byla učitelka, pocházela ze starého učitelského rodu, byla mu do konce života velkou oporou a spolupracovnicí, vytvářela harmonické prostředí, ve kterém mohlo jeho dílo vzniknout.
Jejich syn, spisovatel PhDr. Martin Petiška, byl otci častou inspirací a je dohledatelný i v jeho díle (Martínkova čítanka, Jak se Martínek ztratil).

V padesátých letech vznikl v jeho bytě v Brandýse neoficiální "klub", kde se jeho přátelé stýkali, četli si své práce a mohli se navzájem seznamovat s novými cestami moderního umění. Jako nekomunista měl uzavřenou cestu k významným funkcím, o to více měl otevřenou cestu k práci.
Patřil tak mezi autory, kteří obsáhli svým dílem různé literární žánry a psali pro všechny věkové kategorie a ve svých dílech dosáhli pozoruhodného ohlasu.
Na konci své umělecké dráhy byl při autogramiádách obklopen dlouhým zástupem čtenářů, kteří si nechávali někdy zapisovat do knih už třetí věnování – první napsal před lety babičce, druhé její dceři a nyní stála u jeho stolku vnučka, žádala o třetí věnování do své oblíbené knížky.

Zemřel náhle, tak jak o tom psal v jedné ze svých básní (Jak by chtěl básník zemřít), během každoročního léčebného pobytu v Mariánských Lázních, 6. června roku 1987.
Na domě č. p. 5 v Karlovarské ulici, ve kterém v Mariánských Lázních pobýval, je nyní umístěna pamětní deska s jeho portrétem sochaře Reona Argondiana.
Na devadesát svazků literárního díla, které zanechal, zůstává z podstatné části stále živé, vychází stále znovu v tištěné i elektronické podobě a je vydáváno v mnoha překladech, jeho texty vyšly ve třiceti jazycích, mj. čínsky, japonsky, arabsky, vietnamsky…
Bližší přehled původních i přeložených děl je uveden v knize "Eduard Petiška Bibliografie", kterou zpracovala Věra Vladyková, vydané ve dvou vydáních nakladatelstvím Odeon v roce 1999 a dostupné on-line.
Od roku 2013 vycházejí jeho díla také v elektronické podobě v edici sebraných spisů Eduarda Petišky, z nichž jsou některá k dispozici zdarma ke stažení a řadí se k nejstahovanějším českým e-knihám.
Po sametové revoluci bylo jeho dílo vyznamenáno řadou cen, mimo jiné Platinovou knihou, cenou Rudolfa II. a medailí Franze Kafky.
Na jeho počest byla nazvána planetka, městská knihovna v Brandýse nad Labem nese jeho jméno, byly po něm pojmenovány ulice, každoročně je udělována Cena Eduarda Petišky.
V roce 2014 se u příležitosti výročí autorova 90. narození uskutečnilo několik akcí na jeho připomínku, např. Rok Eduarda Petišky.

Mladší bratr František Petiška (1934) byl literárně činný při svém lékařském povolání, psal povídky i verše pod pseudonymem František Vinant a po deset sezón vystupoval v Divadle Járy Cimrmana. Jeho předčasná smrt v roce 1980 je reflektována ve filmu Nejistá sezóna.

hortenzie11.08.2013

Výborný český autor. S jeho knihami se setkávají čtenáři od nejútlejšího věku - leporela, pohádky - nádherně ilustrované H.Zmatlíkovou - myslím, že na těchto pohádkách vyrostlo několik generací. Pro starší čtenáře různé báje a pověsti velmi dobře napsané.

WEIL13.11.2011

Jeden z nejžádanějších autorů moderní pohádky.


Úspěšný překladatel.