Carrissa Carrissa přečtené 195

☰ menu

Polibek pro Annu

Polibek pro Annu 2012, Stephanie Perkins
5 z 5

Vybrat si pro zamilovaný příběh nejromantičtější město je trochu prvoplánové, říkala jsem si. To jsem ale netušila, že pařížské kulisy neposlouží jen k vyjádření romantiky, ale hlavně svobody, mládí, naděje, života. Oceňuju linku o rodičích, která nebyla nijak americky patetická. Paříž trochu znám a děj mě tak vtáhl, že jsem si vždy připadala, jako když právě stojím přesně tam, kde Anna. Kdo v Paříži nikdy nebyl, po této knize to určitě bude chtít napravit:) Jestli je vám holky přes dvacet, ale chcete se v myšlenkách vrátit o pár let zpátky někam do dob, kdy jste ještě hltaly lanczovky nebo podobně dívčí věci, tak tohle je přesně pro vás. Je to milé, vtipné, romantické, vůbec ne trapné ani pubertální.... celý text


Světlem oděná

Světlem oděná 1940, Jaroslav Seifert
3 z 5

Oblak opíral si o rozhlednu bílé lokty; tenkrát s úbočí bylo vidět hory v nedohlednu a mně vhrkly slzy do očí. Samotné verše jsou hezké, ale jako celek mi Světlem oděná moc neladí. Bavily mě pasáže odkazující ke konkrétním pražským místům, ale tam, kde (pochopila-li jsem to správně) Seifert připodobňuje Prahu k ženě, jíž se muž vyznává ze svých citů, jsem měla stále na mysli, že už napsal lepší věci. Takový ten pocit vtáhnutí a porozumění i tomu mezi řádky se u mě nedostavil, stále jsem si připadala jako bruslař klouzající po zamrzlé řece, který neúspěšné hledá, kterak ten led rozbít a vrhnout se do peřejí.... celý text


Prvá dáma

Prvá dáma 2003, Susan Elizabeth Phillips
4 z 5

Celou dobu jsem se nemohla zbavit pocitu, že čtu Sandru Brown bez krimi zápletky. SEP obyčejně do knih nacpe mnohem víc humoru a vtipných situací, to mi bohužel tady chybělo (něco bylo, ale málo). Je možné, že mi ty vtípky unikaly kvůli slovenštině (v češtině kniha nevyšla). Občasné politické řeči mě nesmírně bavily, stejně jako postupný vývoj dětí. Vzít 1 hvězdičku mě definitivně přesvědčil epilog, který ten sladký konec až příliš přesladil. Nicméně Susaniným fanynkám bych se nebála doporučit.... celý text


Řeč květů

Řeč květů 2012, Vanessa Diffenbaugh
4 z 5

Bojuju sama se sebou, jestli čtyři hvězdičky nejsou přehnané. Kniha se mi líbila, moc. Ale příběh je předvídatelný, ke konci už mi přišlo, že se žádá čtenářčina slza za každou cenu, žádný velký zlom. A autorka nějak divně popisuje místa (možná překladem?), že jsem se nedokázala zorientovat ve městě ani v bytech, natož abych si je představila. Samotná květomluva mě bavila nesmírně, bez ní by byla kniha jen dalším slaďákem.... celý text


Už neplač

Už neplač 2004, Linda S. Howington
2 z 5

Totálně promarněné téma. Tohle mohla být vynikající kniha, kdyby autorka ponechala začátek, dalších 300 stránek zredukovala na max. 80 a věnovala se především řešení situace, kterou bohužel odflákla na posledních 5 stránkách. Konflikt ztracené dítě vs. nová rodina vs. biologická matka se svojí rodinou a do toho ještě biologický otec by byl tisíckrát zajímavější, než popis přejezdů do Mexika a financování dobrovolnické organizace. Po dočtení jsem byla hodně, hodně zklamaná, zdejší popis děje - zejména otázky kladené v jeho konci slibují hluboké náhledy do psychiky matky, její vývoj a dilemata vzhledem k nové rodině. To ale v knize vůbec není a kdo to očekává, tak tomu čtení určitě nedoporučuji.... celý text


Nejsem jako vy

Nejsem jako vy 2011, Jodi Picoult
5 z 5

Moje první kniha od této autorky a zcela jistě ne poslední. Málokdy se o vážném tématu dá číst s takovou lehkostí, každá z postav si ve svém vyprávění připouští vlastní chyby, které jim ani nejde vyčítat. Popis světa jak ho vidí aspergik je neskutečně inspirativní, vlastně měl Jacob pravdu, že někdy je jeho chování normálnější než to naše. Jen mě mrzí konec knihy - možná proto, že jsme se vlastně úplně nedozvěděli, jak a proč bylo rozhodnuto, nebo že se věci seběhly tak, jak jsem si myslela už od půlky knihy, nebo prostě proto, že jsem se s postavami nechtěla rozloučit. Já beru tu poslední možnost.... celý text


Osm dní

Osm dní 1968, Jaroslav Seifert
5 z 5

Skvělá sbírka bez jediné slabší básně. Všechny jsou působivé, vyvolaly smutek a snad i naději, přestože ve vedlejší místnosti bouří tak přízemně televize. To kalné ráno zná každý, je krásná. Ale za vrchol považuji Rozhovor se smrtí, neuvěřitelně pravdivá ve všem vyřčeném i čteném mezi řádky a přiléhavá ke skonu každého milovaného, nejen prezidenta.... celý text