Butterfly340 přečtené 289

Sociologie práva 2011, Miloš Večeřa

Čteno v rámci přípravy ke zkoušce ze sociologie práva. Dlouho jsem přemýšlela, jestli i knihy, které čtu v rámci studia, si mám přidávat do přečtených a hodnotit je, ale nakonec proč ne. Přečetla jsem to, tak co. Tato učebnice je základ pro úspěšné složení zkoušky. Nicméně, i vzhledem k tomu, je celkem nešťastně napsaná. Obsahuje velké množství jmen a různých rozdělení... Šíleně se to plete. Přitom to vůbec není podstatné a týden po složení zkoušky už si člověk pamatuje jen hrstku z toho. Přesto musím říct, že mě Sociologie práva i zaujala. Člověk díky tomu může získat nový pohled na společnost. V tomhle bych ji považovala i za vcelku inspirativní. Doporučuji všem, které zkouška ze sociologie práva čeká. Určitě si vyhraďte nějaký ten den na přečtení. Vyplatí se to. A samozřejmě doporučuji také všem, kteří by si chtěli rozšířit obzory.... celý text

Nástin právních dějin 2011, Ladislav Vojáček

Čteno v průběhu semestru. Pro základní přehled super. Je to napsáno poměrně čitelně. Žádná souvětí přes dvě strany, ani žádná neznámá slova. V tomhle ideální. Bohužel se v textu vyskytují chyby. Narazila jsem i například na to, že chyběla půlka věty. Potvrzuji tedy to, co bylo řečeno v komentáři dole. Ty chyby tam opravdu jsou a to v docela velkém množství. Taky Nástin není úplně vhodný na učení se ke zkoušce. Obsahuje dost nepodstatných dat apod. Při čtení to nevadí, ale učit se z toho nedá. Víceméně je vhodný na to, aby měl člověk nějakou představu o problematice a orientoval se. Taky pro lidi, kteří sice právo nestudují, ale zajímá je to, je kniha fajn.... celý text

Propast smrti 2021, Robert Bryndza

Tak tohle bylo hodně dobrý! Knihu už jsem měla v knihovně vcelku dlouho a pořád jsem její přečtení odkládala. Důvodem bylo především to, že minulý díl (Mlha nad Shadow Sands) se mi zas tolik nelíbil. Měla jsem obavu, že u Propasti smrti zažiju zklamání. To se však rozhodně nekonalo. Kniha se četla jedním dechem. Bavilo mě, jak Kate s Tristanem pomalu sbírali pomyslné dílky skládačky, přičemž nakonec vše zapadlo tam, kam mělo. Závěr byl uvěřitelný a ne příliš překombinovaný. Zároveň je úžasné, že přestože se v knize objevují i kapitoly s pohledem vraha, tak nám jeho totožnost není prozrazena a napětí tedy při četbě zůstává. Jmen se v knize vyskytuje požehnaně, ale nějak jsem neměla problém s jejich zapamatováním a odlišením postav. Co se týče množství lgbt postav... Kniha je z tohoto prostředí, tudíž je zcela logické, že se v ní homosexualita bude vyskytovat ve větším než obvyklém množství. Moc nechápu komentáře, které tohle vytýkají... Abych to však shrnula - Propast smrti doporučuji všemi deseti.... celý text

Druhá tvář Kaie 2020, Estelle Maskame

Knihu jsem si vybrala jako oddechovku pro zkouškové. Od autorky jsem do té doby nic nečetla. Přiznám se, že mě kniha v určitých ohledech zklamala. Nečetla se tak dobře, jak jsem čekala. Vůbec jsem se nedokázala začíst. Prostě mě to nebavilo. Jednak totiž člověk od začátku do konce ví, co se bude dít. Žádná překvapení. I důvod, proč se chce Kai pomstít Harrisonovi je tak nějak jasný. Druhá věc je, že se příběh zaměřuje pouze na ústřední dvojici. Další postavy nemají moc prostoru. Přestože mi Kai i Vanessa byli sympatičtí, tak mi to prostě nestačilo. Ráda bych i nějaké vedlejší linky v ději a víc rozvinuté vedlejší postavy. Taky jsem tak trochu čekala, že mě kniha rozesměje, aspoň jednou, ale nic. Autorka píše dobře, ale nudně, nevím, její styl mi nesedl. Čtyřmi hvězdami ale hodnotím poselství knihy, které je silné. Girl power. Všimla jsem si, jak někteří přísně hodnotí chování Vanessy. Já bych to tak černě neviděla, naopak. Je to silná hrdinka. Když jí je ublíženo, tak zbytečně nekňučí a místo toho se chce pomstít. Nenechá se sebou vydrbávat. Dokáže se za sebe postavit. Zároveň je sama k sobě kritická, možná až příliš, přemýšlí nad tím vším... A na konci projde proměnou, zjistí, co je důležité, a dospěje. Co se týče její "pomsty" není to nic brutálního, jak by se z komentářů tady mohlo zdát. Za mě je kniha i vcelku výchovná a přečíst by si ji měly především mladší dívky.... celý text

Biatlonové legendy – Johannes a Tarjei Bø 2022, Lasse Lønnebotn

Pro všechny biatlonové fanoušky je tahle kniha must read. Líbí se mi, jak je tahle autobiografie napsaná. Vykresluje sportovní úspěchy, ale zároveň se máme možnost dozvědět něco ze soukromého života. Taky to není nikterak "agresivní", jak některé autobiografie mají potřebu být. Spíše je to takové milé. Prostě příjemné čtení ke zkouškovému... Na druhou stranu, těm, kteří biatlon nesledují, tahle kniha asi moc neřekne. To je asi vhodný říct.... celý text

Vražedná lhůta 2019, Andreas Gruber

Komentář se mi smazal ihned po odeslání, takže to zkouším znovu :D Vražedná lhůta má dost patetický název i obálku, ale jinak jde o vcelku solidní knihu. Neohromí, ale ani neurazí. Největší mínus vidím v tom, že vrah, jeho motiv i oběti jsou známé už takřka od prvních stránek. V knize chybí napětí i jakýkoliv plot twist, což je u něčeho, co se označuje za thriller, prostě problém. Taky vyšetřovatelé na mě dojem neudělali. Takoví nemastní neslaní. V tomhle ohledu mě i vcelku zajímá jak se jejich charaktery budou dále vyvíjet, jestli v dalších dílech budou už trochu sympatičtější.... celý text

Kde zpívají raci 2020, Delia Owens

Spřízněni volbou 2022, Veronica Roth

Kniha by se dala shrnout do věty "Nečekejte Divergenci". Vážně, Spřízněni volbou je něco úplně jiného a pakliže začnete číst s vidinou toho, že jde o nějaký sequel Divergence, tak budete zklamaní. K tomu přitom není důvod. Je to velmi dobrá kniha. Propracovaná, s neotřelým tématem a originální hlavní hrdinkou. Jen to prostě není Divergence. Spřízněni volbou je scifi, ve kterém se seznamujeme s partou Vyvolených, kteří už svůj boj s padouchem mají úspěšně za sebou a momentálně se vyrovnávají se svými traumaty, která utržili. Už jen z tohohle můžeme cítit tu originalitu. Je to snad má první přečtená kniha, v níž hlavní hrdinové už "dobojovali". Autorka otevírá témata jako ptsd, úzkosti, panické ataky... Hlavní hrdinka nemá komplex toho, že by pořád musela všechny zachraňovat. Občas i ona sama potřebuje zachránit... Abych to shrnula, bavilo mě to. A vřele doporučuji všem, kteří mají rádi scifi a originální náměty. Jen bych dodala, že kniha není (na rozdíl od Divergence) young adult. Sice neobsahuje nějaké explicitní scény, ale domnívám se, že mladší čtenář si ji nemusí tolik užít.... celý text

Myšlenky vraha 2022, Romy Hausmann

Tak jo, čekala jsem od knihy něco jiného a byla zklamaná. Bohužel. Zase jeden z thrillerů, kde je všechno to napětí a strach na sílu a takové až prvoplánové. Plot twisty za každou cenu... Ne, nebavilo mě to. Celý je to takový random psycho, člověk pořád nedočkavě čeká na nějaký to skutečný pátrání, ale to se nedostavuje. Místo toho se pořád motáme v pocitech, vzpomínkách, halucinacích... Má to být asi děsivý, ale ono to bylo jen otravný. Ke všemu je hlavní hrdinka psychicky labilní hysterka, která se celou knihu chová na přesdržku. Permanentně hysterčí a ke všemu je vlezlá, což mě taky iritovalo. SPOILER Zajímalo mě, jak se rozvine vztah mezi Ann a Jakobem, kterýho jsem si dost oblíbila. Z nějakýho důvodu autorka považovala za lepší spárovat Ann se Zoe, o které se v průběhu knihy sice mluví, ale sama do děje nijak nezasáhne. Tohle mě taky zklamalo. Jako vážně, proč? Nedává to ani smysl. KONEC SPOILERU Jsem ráda, že mám knihu za sebou. Styl autorky je vcelku přijatelný, proto dávám tři hvězdy. Bohužel děj dobrý není a hlavní postava také ne.... celý text

Kudy ke hvězdám 2020, Jenn Bennett

Dobrá kniha s vcelku originální zápletkou, to vše uprostřed kalifornské divočiny. Co víc si přát? Začnu s pozitivy. Tím největším je zajisté prostředí, v němž se příběh odehrává. Autorce se povedlo všechny ty přírodní krásy moc hezky vylíčit. Po přečtení bych i já jela s radostí někam kempovat. Druhá věc, četlo se to velmi dobře. Kudy ke hvězdám je taková feel good oddechovka, u které člověk může vypnout. No, a teď ty méně pozitivní věci... Ano, je to sice 'feel good', ale konec tomu moc neodpovídá. Čekala jsem prostě jiný konec a ten napsaný se mi tak úplně nehodí :D Navíc hlavní hrdinové se poslední částí příběhu vyloženě prosouloží. Moc mě to nebavilo číst. Ty popisy byly víc než erotické spíše vtipné. Přestože to tak asi nebylo myšleno, předpokládám. Každopádně, byly to jediné pasáže, u kterých jsem se byla schopná zasmát. Myslím, že kdybych to četla jako mladší, tak bych dala plný počet hvězdiček. Ale bohužel. Kniha mě většinu času bavila, ale nic extra to teda nebylo.... celý text

Cvičení důvěry 2022, Susan Choi

Tak tohle se těžce nepovedlo. Čekala jsem něco ve stylu dark academy, něco fakt uměleckýho, co mě donutí přemýšlet, ale dostalo se mi paskvilu, u kterýho jsem tak akorát přemýšlela nad tím, jak to někdo mohl vydat... Ještě ke všemu Host, kde člověk čeká určitou kvalitu... Problém knihy spočívá v tom, že se autorka snažila napsat něco děsně "deep", ale prostě na to neměla. Kdyby napsala obyčejnou romanci ze střední, tak udělá líp... Prvních 155 stran je takový podivný příběh ze střední. Hlavní hrdinka se těmi 155 stranami vyloženě prosouloží. Celý děj se točí kolem jejích sexuálních eskapád. Nejhorší na tom je, že v té době jí je patnáct! Nevidím nic špatného na sexu v patnácti, ale to, co nám kniha předkládá... Ještě jak se zmiňuje, že v tu dobu už za sebou má hafo zkušeností a tak... Co tím chtěla autorka říct? Pak se teda posuneme dál do budoucnosti. Máme tu další hlavní hrdinku, která nám pár věcí dovysvětlí, ale fakt jen pár. Víceméně to velké odhalení, které má přijít, tak spočívá v tom, že se nějaké postavy jmenují jinak, než je psané v první části. Před tohle ani nemá cenu psát spoiler, protože to žádný spoiler není. Co na tom záleží, jestli se nějaká postava místo X jmenuje třeba Y? Já nevím, ale tohle je vážně bezvýznamný. Na konci se teda něco stane, nějaká akce. Fakt mě zajímalo, jak to teda nakonec dopadne, ale nedopadlo to nijak. Autorka posledních pár stran věnuje něčemu, co jsem absolutně nepochopila. Takže tak. Jestli ta kniha měla nějaký význam, tak ke mně se to teda nedostalo. Docela mi vadila povrchnost celého příběhu. Dozvídáme se nějaké útržky, ale to je vše. Taky to popisování emocí... Autorka nám řekne, že daná postava se nějak cítí, ale my, jako čtenáři, už nemáme šanci zjistit, proč se tak teda cítí. Kniha má buď pobavit, anebo předat nějakou myšlenku. Tady se bohužel nepovedlo ani jedno. Nedoporučuji.... celý text

Hedvábník 2015, Robert Galbraith (p)

Sérii čtu napřeskáčku, Hedvábník je tak mou čtvrtou knihou s Cormoranem a přiznám se, že z těch čtyř knih se mi líbil nejmíň. Hlavní dvojka je sympatická, děj rychle ubíhá. Líbí se mi, že neřeší pouze tento případ, ale věnují se i běžným případům, dodává to tomu na realističnosti. Nicméně posledních sto stran, kritických sto stran, se prostě nepovedlo. Tušila jsem, kdo by mohl být vrah, ale nevěděla jsem motiv. Doufala jsem, že mi ho autorka ozřejmí, že to vysvětlí tak, že si budu říkat, jak jsem mohla být tak hloupá a nevyčíst to z toho. No, tak bohužel... Za mě to rozuzlení prostě nedává smysl a je odfláknuté. Autorka něco rozjela, ale pak z toho nedokázala vybruslit. Jinak mě ale kniha velmi bavila, proto strhávám pouze jednu hvězdu.... celý text

Bridget Jonesová – S rozumem v koncích 2004, Helen Fielding

První díl byl skvělý, ale to se bohužel nepřeneslo do toho druhého. Respektive do jeho první půlky, která je děsná. Autorce se nepovedlo navázat, vlastně to vypadá, že se první díl ani nestal, protože postavy se absolutně nikam neposunuly. Postavy, včetně Bridget, se chovají naprosto pitomě, zvlášť mě rozčilovala Sharon, která by zasloužila občas vypleskat. Ty její moudra jsem fakt nedávala... Pak se to ale přehoupne a je to docela jízda. Škoda jen, že ta "zábavnější" část roku je napsaná tak jako úsporně, takže třeba chybí listopad a kus prosince, což mě naštvalo. SPOILER První díl se mi líbil. Bláznivá Bridget a její cesta k lásce. Na konci zjistí, kdo je teda ten její "pravý" a člověk by čekal, že se uklidní. Prožila si svou třicátnickou krizi plnou chlastu, ale to je teď pryč, už se vzpamatovala a... Omyl! Druhý díl začíná tak, že se Bridget nějakým záhadným způsobem rozejde se svým vyvoleným a začne zase pít jak duha. Společně se svými kamarádkami ze sebe sype jednou debilní moudro za druhým a přitom svý neúspěchy v lásce svádí na chlapy. Nevím, ale tohle jsem nedávala. Prostě proč? Za prvé to vůbec nedává smysl a zpochybňuje to ten první díl, který jako by nebyl. A za druhé, je to hrozné. Číst myšlenky lidí, kteří mají asi mozek úplně vypitej, nebo nevím. Pak se to teda s létem zlomí a postavy se začnou chovat normálně, ale to už nepřebije ty počáteční pocity z knihy, který prostě nejsou dobrý... Jinak po přečtení jsem alergická na následující výrazy: citový vydírání, namyšlení ženáči, singlové. Nikdy víc. KONEC SPOILERU U prvního dílu jsem si stěžovala, proč překladatel píše o Krvavý Mary místo bloody mary. (Můžeme být rádi, že Bridget nepije třeba Sex on the Beach nebo cool pool.) Tak tentokrát přidám stížnost na Skořici Productions. Jako vážně? To někomu přišlo jako dobrý nápad, aby hlavní hrdinka pracovala ve Skořici Productions? Ne, radši nekomentovat...... celý text

Deník Bridget Jonesové 1998, Helen Fielding

Taková milá odpočinková četba, která ale pobaví. Bridget je docela číslo. Občas mi přišla jako blbka, na druhou stranu, dokázala jsem se s ní i přes věkový rozdíl ztotožnit a v některých situacích jsem se vyloženě našla. Řekla bych, že cílem knihy je, aby si čtenářky uvědomily, že někdy se holt nedaří a že je to v pořádku. Že nevadí řešit váhu, nebo přemýšlet celé dny nad blbostmi. A tohle se knize povedlo. Takže cíl splněn. Debaty, zda je příběh klišé nebo není, jsou bezpředmětné. Deník Bridget Jonesové je v první řadě o realistickém vykreslení života. No a k životu nějaká ta klišé patří. Bylo by teda divné, kdyby se v knize nic takového neobjevilo. Párkrát se mi stalo, že jsem se v příběhu nemohla zorientovat. Nedávalo mi smysl, proč se řeší zrovna tohle, nebo kdo je ta postava, která se tu zčistajasna zjevila. Za to strhávám hvězdu. Jinak by mě zajímalo, co vedlo překladatele k tomu, aby místo bloody mary psal o krvavých Mary. Jako vážně, proč?... celý text

Oheň a plamen 2017, Jenny Han

Tak tohle mě hodně bavilo, vážně. Je to ještě čtivější než první díl, avšak některý věci mi v knize nesedly a... Well, přestože mě to doopravdy bavilo číst, tak se nejde tvářit, že všechno je perfektní. Proto dávám o hvězdu míň. SPOILER V první řadě bych chtěla říct, že jediná, která si mou podporu udržela, je Lillia. Vyklubala se z ní fajn holka, která si dokáže poradit a která má prostě styl. Kat mě místy štvala. Chtěla, aby Lillia sbalila Reeva, přičemž jí vůbec nedošlo, jak to může skončit. Neustále do toho Lil tlačila a na konci jí ještě vyčetla, že si dovolila do Reeva skutečně zamilovat. Dost hnusný. Co kdyby se radši snažila pomoct svý kámošce z metalshopu, nebo co to je za obchod? Na tu se vykašlala. Mary a celý to "podivno" kolem ní mě vážně iritovalo. Už v prvním díle mi připadala jako naivka, kterou teda zůstala i teď. Já chápu, že to asi v životě neměla snadný, ale chová se hrozně. To, jak šmíruje... A na konci knihy jí dojde to, co průměrný čtenář věděl už o 200 stránek dřív, tedy to, že je duch. Prostě, tuhle dějovou linku si autorky mohly odpustit. Musím říct, že nejzajímavější na celý knize byl vztah Lil a Reeva. KONEC SPOILERU První díl byl vcelku vtipnej, tady už jsem se nezasmála snad ani jednou. To mě trochu mrzelo. Přeci jen, Oko za oko je bylo takový odlehčenější. U Ohně a plamene už se nebylo čemu smát. Každopádně, prostřední díly série bývají obvykle nejslabší. To se tady myslím nestalo. Takže jsem zvědavá, jak to bude pokračovat.... celý text

Sen noci svatojánské 2015, Arne Dahl (p)

Přiznám se, že jsem knihu nedočetla. Dala jsem pár desítek stránek, dál jsem nemohla. Autor má velmi osobitý styl, který mi absolutně nevyhovoval. Vůbec jsem netušila, o kom se momentálně mluví. Strašný množství postav, který nám nejsou nějak blíže představy. Jako čtenář ani nevíte, jak se daná postava jmenuje. Autor o ní například píše jako o černošce. Černoška řekla to, plešatý odpověděl tamto a u toho je pozoroval fotograf. Neměla jsem šajna, kdo je kdo. A to se mi ještě nikdy nestalo, prosím pěkně. Obvykle s rozlišováním postav nemám sebemenší problém. Takže tak. Knihu odkládám a vím, že od tohoto autora už si nikdy nic nepřečtu. Nicméně, když se dívám na zdejší hodnocení, mám pocit, že jsem četla úplně jinou knihu než ostatní...... celý text

Oko za oko 2017, Jenny Han

Tohle nebylo vůbec špatné. Od knihy jsem měla nulová očekávání, takže mohla jen překvapit. A taky že překvapila. Začátek je pomalý. Člověk se seznamuje s hlavními hrdinkami, ale i tak. Čekala bych něco víc. Pak se to nicméně rozjede a už se od knihy nelze odtrhnout. Je to napínavé, pořád jsem přemýšlela, co se stane dál, a také vtipné. Párkrát jsem se u knihy vážně zasmála a to se mi moc často nestává. Dále cením, že puberťáci mluví skutečně jako puberťáci. Svěží změna! K samotnému obsahu knihy... Je to hodně toxic a nikde nenajdeme nějaké "rozhřešení". Já to jako problém neshledávám, avšak rozhodně bych knihu nedoporučovala mladším čtenářům. Oko za oko se tváří jako kniha pro "mladé slečny", ale rozhodně jí není. Je to taková new adult oddechovka. A jsem velmi ráda, že jsem si ji přečetla až ve svém věku, kdy mám střední už za sebou. Protože přečíst si ji ve 12-13, tak se nástupu na střední bojím jak čert kříže. Co bych knize skutečně vytkla a za co strhávám hvězdu, je ta příměs magie, nebo co to má sakra být. Vůbec jsem to nepochopila a nemá to tam žádný význam. Dále jsem si všimla pár nesrovnalostí, které nebudu rozvádět, protože nechci spoilerovat. Taky bych uvítala, kdyby kniha byla delší a hlavní hrdinky tak dostaly ještě o trochu více prostoru nám vše vysvětlit. SPOILER Chápu, proč se chtěla pomstít Mary i Kat, ale Lillia? S Alexem to mohla vyřešit hned a prostě se ho zeptat. Stejně nakonec došlo k tomu, že to spolu nějak vyřešili, ona mu všechno uvěřila, a stali se opět kamarády. Lillia si pomstu Alexovi mohla ušetřit, akorát to potencionálně poškodilo jejich kamarádství, a místo toho se pomstít Rennie, která by si to vážně zasloužila. Manipulativní mrcha, pro kterou jsem neměla vůbec pochopení. KONEC SPOILERU... celý text

Lovci hlav 2011, Jo Nesbø

Tohle se teda moc nepovedlo. Prvních sto stran nudný popis činnosti personalisty, namyšleného personalisty, který by si zasloužil facku. Aspoň jednu. Pak teda dojde na nějakou akci. Celá zápletka je absurdní až komická, to mě i bavilo číst. Hlavní hrdina se konečně vzpamatuje a nějak se začne chovat. Dokonce se ukáže, že to není takový idiot jako se prvních sto stran zdálo. Bohužel, druhá polovina knihy nezachrání tu první. Nesba mám ráda, ale Lovci hlav jsou takoví... Nejdřív něco otřesnýho a pak něco na styl Jonassona. Jako dobrý, ve výsledku pobavili, ale pocity z knihy prostě nejsou dobré.... celý text

Kletba vítězů 2018, Marie Rutkoski

Skvělá kniha! Nic moc jsem od Kletby vítězů nečekala, o to mileji mě překvapila. Příběh jsem přečetla za dva dny, bylo to velmi čtivé, žádná pasáž, na které bych se zasekla. Líbil se mi děj a především postavy. S hlavní hrdinkou mívám obvykle problém, ale Kestrel byla úžasná. Žádný ořezávátko a fňukna. Dokázala si poradit za všech situací. Zároveň byla lidská a tak nějak oduševnělá. Velmi snadno jsem se s ní dokázala ztotožnit. Cením si toho, že se kniha nezvrtla v p*rno příběh, jak už to u ya fantasy občas bývá. Autorka romantickou linku buduje pečlivě a nenápadně. A tak nějak víc romanticky. Jediné, co mi chybělo, byly nějaké fantastické obludy nebo tak něco. Prostě trochu víc fantastiky. Ale to, i absenci mapy, dokážu prominout.... celý text

Všechny stránky Amelie 2021, Ashley Schumacher

Čekala jsem od knihy víc. Začátek byl slibný, ale pak se to zvrhlo do takové nepravděpodobné romance, přičemž tomu moc nepomáhala ani hlavní hrdinka. Amelie je ukňouraná vyžírka, jinak se to říct nedá. Člověk chápe, že to v životě neměla snadné, ale čeho je moc, toho je příliš. SPOILER Moc jsem nepochopila celou zápletku. Amelie jede na druhý konec USA do Michiganu, protože má pocit, že jí odtamtud její mrtvá nejlepší kámoška poslala knihu. Samozřejmě jí celý výlet sponzoruje rodina dotyčné mrtvé. Tohle mi přišlo strašně absurdní. To její lpění na tom, co Jenna řekla Nolanovi. Jakože, proč by na tom mělo vůbec záležet? Jasný, stýská se jí po kamarádce, ale proč na ní nevzpomíná s lidmi, kteří ji opravdu znali? Další nelogičnost je celý vztah mezi hlavními aktéry. Během 6 dnů láska jako trám a milostný vyznání, přestože Nolan nemá rád lidi a má problém navazovat jakýkoliv vztahy. Nechápu. Taky se mi nelíbilo to poselství knihy, kdy si Amelie má vybrat mezi univerzitou a Nolanem. A všichni její noví přátelé ji přesvědčují v tom, ať zůstane v Michiganu a na univerzitu kašle. Fakt výchovný. Autorka mohla nabídnout nějaký alternativy. Ono to nakonec alternativou dopadne - Amelie jde na nástavbu, kde se chce věnovat fotografování, ale... Eh. KONEC SPOILERU Čtyřmi hvězdami hodnotím na hodně dobrý začátek a konec, za krásný popisy (v čele s knihkupectvím, který by chtěl každý navštívit), za Nolana (který se víceméně choval příčetně) a jeho psa Wallyho aza to, že jsem se párkrát při čtení zasmála. Každopádně, Všechny stránky Amélie je taková těžce průměrná kniha bez jejíhož přečtení bych se v klidu obešla.... celý text