Butterfly340 přečtené 289

Polibek v Palm Springs 2021, Catherine Rider

Vzhledem k hodnocení zde jsem se knihy trochu bála, ale šla jsem do toho po hlavě a musím říct, že to není tak špatná kniha, jak by se podle některých komentářů mohlo zdát. Je to první kniha, kterou jsem od autorů četla, takže srovnávat nemůžu. To je holt tak, když člověk šáhne po posledním díle, protože vidí letní obálku :D Polibek v Palm Springs je letní romance odehrávající se na hudebním festivalu ve slunečné Kalifornii. Děj je víceméně předvídatelný, ale to už k romancím tak nějak patří. Bylo by naopak podezřelé, kdyby tomu tak nebylo :D Hrdinové jsou průměrně otravní. Sashu a její scénu kvůli pokoji jsem musela vydýchávat, nicméně jinak se chovají vcelku příčetně. Rozhodovala jsem se mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Nakonec dávám čtyři a to z několika důvodů. Tím prvým jsou vedlejší postavy. Obvykle se v takovýchto slaďácích na vedlejší postavy kašle, ale tady tomu tak nebylo. Dvojice z Flamingo Rose dostala nějaký prostor a hej, byli fakt sladcí. Taky se mi líbil idiot Paul :D Dost realisticky vykreslená postava :D Druhým velkým důvodem je vylíčení atmosféry fesťáku. Cítila jsem se, jako bych tam byla společně s postavami. Ano, najdou se i negativa. Třeba postavy chovající se na dvanáct, přestože to mají být vysokoškoláci. Ale tohle jsem asi ochotná odpustit, protože chápu, že cílovka této knihy bude nějakých 11-14 let, takže dialogy jsou tomu přizpůsobeny. Kdyby se postavy chovaly jako skuteční vysokoškoláci, zřejmě by kniha nemohla být pro děti :D Co se týče romancí, tak něco načteno už mám. Polibek v Palm Springs bych zařadila mezi takový lepší průměr. Četla jsem i horší (a to s vyšším hodnocením!). U týhle knihy je důležitý si uvědomit, že je fakt pro mladší čtenáře. Takže pokud jste dospělí a hledáte knihu napěchovanou erotikou, stopro spokojení nebudete, to je asi nutný říct. Ale pokud si chcete přečíst něco milýho a zažít atmosféru kalifornského festivalu, tak směle do toho.... celý text

Rozbití andělé 2015, Graham Masterton

Přiznám se, že první díl jsem nečetla, do rukou se mi dostal až tento druhý. Takže nemám s čím srovnávat. Vzhledem k vysokému hodnocení jsem však měla docela velká očekávání. Je tu spoustu pochvalných komentářů a lidé si Rozbité anděly vesměs chválí... Já z knihy ale zas tak odvázaná nejsem. Četla jsem i lepší detektivky. Samozřejmě i několik horších. Rozbité anděly bych zařadila do nějakého lepšího průměru. Chyběl mi jakýkoliv plot twist. Děj je extrémně předvídatelný. Od začátku víte jaký asi byl důvod vraždy a jak to vše bude pokračovat. Až do posledních stran jsem čekala nějaké překvapení. To se bohužel nedostavilo. Knize chybí napětí a bohužel to nevynahrazuje ani přemíra brutality. Místy to tímhle víc než detektivku připomíná dystopii. Hlavní postava Katie mi k srdci nepřirostla. Občas se chovala divně. Jakože jsem si fakt říkala, proč se takhle chová. Třeba když se vyhýbala tomu svýmu příteli s tím, že nemá čas a je unavená. Ne že bych tuhle výmluvu na nikoho nikdy nepoužila, nicméně ona byla takhle "unavená" snad pořád. Tak se mohla jednou překonat, když toho týpka ostatně tolik miluje, a vyřešit s ním jejich vztahový problémy. A ne furt omílat dokola, že nemůže, když mohla. Fakt mě to štvalo. Jména dalších vyšetřovatelů jsem si nebyla schopná zapamatovat. Ty irský jména jsou nad mé síly. Navíc všichni mluvili tak nějak stejně. Ještě jednu věc zmíním. Když se policajti baví o trestných činech, který kdy vyšetřovali, tak za všechny ty delikty můžou východoevropané :D Pořád si stěžují na Rumuny, Bulhary, Poláky a já nevím koho ještě. Už jsem jenom čekala, kdy zazní, že za krádež oblečení může nějaký Čech :D Achjo, šlo tam vidět, jakou averzi autor cítí k východní Evropě.... celý text

Galerie zločinu 2013, Miroslav Kučera

Pro všechny milovníky true crime je toto must-read kniha! Přiznám se, že české kriminální případy moc neznám. Respektive, orientuju se spíš v těch novodobých, takže ty, o kterých vyprávěl autor, pro mě byly z velké části něčím novým. Autor píše především o případech ze 70. a 80. let minulého století, tedy z dob, kdy byl v aktivní službě. Na tom bych vpravdě neviděla nic špatného, kdyby však kniha neměla podtitul "Nejděsivější kriminální případy 20. století". Jakože, dvacáté století bylo delší než pouhých dvacet let, kterým se autor v knize věnuje. Celkově je ten podtitul velmi nešťastně zvolený, protože autor píše i o případech, které fakt děsivé nejsou, aka ukradené housle, ukradené obrazy, ztracené noty... Co se týče samotného zpracování těch případů, tak je zajímavé, jak se autorův styl změnil v průběhu knihy. Zatímco na začátku je stručný a věcný, na konci už si autor vymýšlí rozhovory, aby vyprávění zpestřil (nevím proč, ale v těhle smyšlených dialozích jsou policajti dost arogantní na svědky, to mě celkem štvalo. Někdo se snaží pomoct a oni se chovají na přesdržku). Na rozdíl od jiných mi asi tak nevadilo, jak autor různě přeskakuje a odbíhá od tématu. Jo, je to rušivé a chápu, proč to některým vadí, ale mně osobně to takový problém nedělalo. Daleko víc mi vadily časté tři tečky na konci věty. Aneb když se ti to nechce dopsat, mrskni tam tři tečky a vyřešeno. Galerie zločinu mi přišla zajímavá, to ano, avšak nemůžu se ubránit názoru, že knize by prospěla jiná forma. Například formou rozhovoru. Protože ve vší úctě k autorovi, psaní evidentně není jeho silná stránka.... celý text

Sladké časy 2015, Jacqueline Wilson

Tuhle knihu jsem dostala, když mi bylo třináct nebo čtrnáct let. Pokoušela jsem se ji v tom věku číst, ale těžce mě nebavila, proto jsem ji zase odložila. Teď, ve svých dvaceti letech, jsem uznala, že je nejvyšší čas knihu přečíst. Když už mi ji tehdy někdo daroval... A přiznám se bez mučení, kniha mě nebavila ani nyní. Prostě ne. Jsem ráda, že jsem Sladké časy přečetla a vím, že od autorky si nikdy nic víc nepřečtu. Je to zoufale nudné. Žádná pořádná zápletka, žádné vyvrcholení děje, žádný plot twist. Prostě nic. Já chápu, že romantické příběhy bývají předvídatelné, ale tohle bylo až moc. Do toho připočtěme nesympatické postavy. Snad všichni by si zasloužili facku, aby se probrali. Opal nevyjímaje. Pořád se tam mluví o tom, jak je Opal chytrá a talentovaná... Ale přitom se celou dobu chová jak husa. Pokaždé, když by bylo fajn si zkusit prosadit svou, tak mlčí, za to když je to fakt trapné a nevhodné, tak borka je drzá. A vy si jen říkáte "Prosím mlč! Už fakt nemluv" a stydíte se za ni. Je tam hafo naťuknutých vážných témat, ale ty jsou vážně jen naťuknutá. Vypadá to, že je autorka používá jako jakousi výplň a hraje si s nima, jak se jí to hodí. Romantická linka je velmi těžko uvěřitelná. Prostě bum a je to tam. Stačí na to jedna kapitola, nice. A do toho se tam tak jako ztrácí postavy. Ehm, Olivie, například, na tu autorka tak jako pozapomněla. Dávám tři hvězdy za sloh autorky. Takhle píše velmi dobře, člověk si všechno dokáže představit, ale bohužel tomu chybí nějaký vedení, někdo, kdo by ji upozornil na nedostatky v ději.... celý text

Úvod do mezinárodního a evropského práva 2010, Vladimír Týč

Četla jsem aktualizované vydání a jsem spokojena. Čte se to dobře, problematika je vysvětlena srozumitelně, takže se dá učit přímo z této "učebnice" a není potřeba výpisků. Musím říct, že mě to i bavilo. Ač si spousta studentů na předmět stěžuje, mě to přišlo užitečné. Co se týče zkoušky, tak k ní tahle tenká učebnice stačí. Za mě ideál.... celý text

České právní dějiny 2010, Ladislav Vojáček

Četla jsem pouze části knihy a to v rámci přípravy na průběžné testy a pak jsem se na určitá témata dívala i před zkouškou teda... Ta učebnice sama o sobě není špatně napsaná. Je to povětšinou srozumitelné a dá se to číst. Co mě ale štvalo byla systematika. Od jednoho období se skáče k druhému a pak se zase vracíme k tomu prvnímu... Lepší by bylo popsat jedno období ze všech hledisek a pak teprve přejít k dalšímu. Další co vytýkám je množství nepodstatností a detailů ve státní správě apod. Taková Česká dvorská kancelář mě bude děsit asi ještě dlouho. Navíc tyhle informace se nechtějí ani na zkoušce... Nicméně k průběžným testům učebnici vřele doporučuji. Ke zkoušce se však hodí už méně.... celý text

Římské právo 1995, Jaromír Kincl

Taková bible prváků na právech :D Fajn kniha, čte se dobře, jen se mi moc nelíbí složité věty, které si člověk musí přečíst aspoň dvakrát, aby si byl jist, že to pochopil správně. Pakliže se z toho člověk chce učit, musí si udělat výpisky, jinak nemá šanci. Taky by bylo plus, kdyby učebnice obsahovala vše potřebné na zkoušku. Odpustila bych drobné chybějící dílky, ale to, že tam není recepce?! Neodpustitelné :D... celý text

Vermontské psycho 2018, Jennifer McMahon

Po přečtení zdejších komentářů jsem se trochu obávala začít knihu číst. Říkala jsem si, že jsem si asi nekoupila to pravé ořechové... No, nakonec to nebyla pravda. Vermontské psycho jsem zhltla za pár dnů a to ve zkouškovém, prosím pěkně. Po nějaké době zase kniha, která je natolik čtivá, až člověk zapomíná na vše ostatní. Zápletka je zajímá, vcelku neotřelá. Člověk tak nějak tuší, jak to celé je. Skládá si v hlavě puzzle. Ale přesto je až do konce v napětí, protože si svými teoriemi nemůže být tak docela jist. Přiznám se, že ne vše jsem si domyslela správně a že mě autorka dokázala překvapit. Příběh se odehrává ve třech časových rovinách - 50. léta, léto roku 1989 a současnost. Ty roviny se vzájemně doplňují a jo, funguje to. Co bych vytkla a kvůli čemu strhávám hvězdu je jednak ne úplně optimální překlad, jednak neuzavřenost některých dílčích příběhů. Aneb o Amy jsme se toho dozvěděli zoufale málo, což mi přišlo škoda. Vermontské psycho určitě stojí za přečtení. Horor to sice není, ale thriller je to velmi zdařilý.... celý text

Sedmá oběť 2018, Alan Jacobson

Na začátek se asi hodí říct, že úplně čistý čtyři hvězdy to nejsou, ale tři mi zase přijdou málo, jelikož třemi jsem hodnotila knihy, které byly daleko méně povedené. Takže tak. Začnu pozitivy. Těmi jsou jednoznačně čtivost a fakt, že čtenář je ihned vtažen do děje. Žádné zbytečné otálení a jde se rovnou na věc! Taky cením přiblížení profilování. Pokud se člověk alespoň trochu zajímá o krimi, tak tohle prostě ocení. Autor spolupracoval na knize s profilovači fbi, takže je to autentické a velmi zajímavé. V neposlední řadě se hodí zmínit samotný příběh. Krimi, v níž je pachatel sériový vrah, mi obvykle nesedí, protože jako čtenář už dopředu tuším, jak to všechno dopadne a žádné zvraty v příběhu nefigurují. To u Sedmé oběti neplatí. Kniha si udržuje napětí až do konce. Co už úplně tak pozitivní nebylo, byla hlavní postava - Karen Veilová. Ze začátku mi přišla fajn, taková ženská od rány, co se sebou nenechá zametat. Záhy se z ní však stala tak trochu troska, kterou stíhá jedno neštěstí za druhé. Po chvíli tohle přestalo být uvěřitelné. Těch neštěstí prostě bylo příliš. Taky mi přišlo, že autor měl krapet hokej v časových údajích. Někdy to nesedělo. SPOILER Vztah Karen a Robbyho mi též přišel těžko uvěřitelný. Chlap pozná ženskou, která si prochází rozvodem, stará se o dítě, do toho ji fakt stíhá jedna katastrofa za druhou, ale jemu to nevadí. Ji miluje a víc neřeší. Já nevím, ale prostě ne. Každej normální člověk by alespoň znervózněl. A v určitých případech by byl na vážkách, zda své milé může věřit natolik, aby riskoval svou práci. Ale Robby ne. On nepochybuje. Kvůli ženě, kterou zná pár dnů, dá všanc klidně svou kariéru. Druhá věc, kterou nám potřebu zmínit, je Deacon. Přijde mi, že jeho příběh není dokončený. Hlavně, proč se choval tak, jak se choval? Chtěla bych vysvětlení. KONEC SPOILERU Sedmá oběť je dobrá krimi, lehce nadprůměrná. Doporučuji všem, které zajímá již zmíněné profilování.... celý text

Bílí Havrani 2017, Luisa Nováková

Velmi povedené fantasy, navíc od české autorky. To prostě musíte mít! Vážně, kniha mě velmi bavila. Ano, je to zdlouhavé a těch popisů je tam hodně, ale vůbec mi to nevadilo, užívala jsem si to. Právě díky těm nádherným popisům se člověk cítí, jako by v Kaymeiře také byl a dýchal tamější vzduch. K postavám si člověk musí hledat cestu, ale stojí to za to. Nakonec vám k srdci prostě přirostou. Snad jediné, co bych vytkla, je absence mapy. Ta by byla potřeba jako sůl a vpravdě nechápu, proč v knize není. SPOILER Nesnášela jsem Nyeté. To i regent mi byl sympatičtější než ona XD Taková rádoby důležitá, která dělá všechno perfektně a pokud vy nejste stejně perfektní jako ona, dovolíte si nějakou slabost, tak se na vás dívá svrchu a odsuzuje. Bohužel takové lidi znám. Daérhan měl skončit s Melyt. A Toaryl s někým úplně jiným. Ze začátku jsem mu přála Antaré, ale pak mi došlo, že Antaré musí být se Zaryhenem :D KONEC SPOILERU Naopak velmi pozitivní mi přijde, že dlouho člověk neví, jak se postavy spárují. Ve většině knih je to jasné od první stránky, tady nás autorka napíná. Zároveň oceňuji, že oproti jiným fantasy, se autorka vyhýbá sexuálním scénám a zbytečné brutalitě. Velké plus!... celý text

Letní noci 2022, Nofreeusernames (p)

Tohle nebylo vůbec špatné. Ne že by to bylo nějaké "wow", ale rozhodně lepší, než jak se může zdát podle recenzí. Knihu jsem si rozhodla přečíst, protože mě prostě zajímalo, jestli je všechna ta kritika oprávněná. A závěr je, že ani ne. Chápu, proč autorku plno lidí nemusí. Upřímně, štve mě, že jejím knihám se dostává v nakladatelství takové péče, když knihy jiných autorů jsou odbyté. Vážně, viděli jste někdy, že by v knize byl barevný chat i s fotkami? Já ne a to už toho mám hodně načteno. Letní noci jsou prostě vymakané díky tomu, že autorka má konexe. Je to nefér vůči ostatním, jejichž knihy by mohli být taky tak super, kdyby se nakladatelství snažilo i v jejich případě... Ale teď už k těm pozitivním stránkám. Oceňuji, že romantická linka není jen o fyzické přitažlivosti, jak bývá často zvykem a že hlavní postavy po sobě neskáčou jak králíci na jaře. Velké plus, vážně. Taky se mi líbilo, že kniha může sloužit i jakási inspirace ke kreativitě na sociálních sítích. Že člověk nemusí jen scrolowat do zemdlení, ale může i nějaký zajímavý obsah sám přidávat. Poslední, co bych vypíchla, byla realistická řeč. To se víceméně dařilo, když nepočítám používání emojis v chatech. Vážně, tolik emojis snad nepoužívá ani moje máma... Tím plynule přecházím k těm ne úplně povedeným částem. Nejvíc mi vadil nadbytek parazitických slov ve větách. Já chápu, že teen je používají, sama se bez nich neobejdu, ale v té knize by jich mohlo být míň. Přece jen, je to kniha :D S tím souvisí i to, že se mi Letní noci nečetly tak dobře, jak by mohly. Do čtení jsem se musela místy hodně nutit. Taky bych ocenila, kdyby autorka víc popsala prostředí. O městě, v němž Charlee žije, jsme se nedozvěděli vůbec nic. A já tyhle věci pro vykreslení atmosféry potřebuju :D Poslední věc, kterou bych zmínila, jsou "úzkosti", kterými má Charlee trpět. Moc se mi to nezdálo. Maturitní ročník mám v živé paměti a upřímně, vyšilovala jsem daleko hůř než ona, přesto bych o úzkostech nemluvila. Je to normální. Je to stresový období a je úplně běžný, že ty děcka se hroutí. Neříkám, že je to v pořádku. Říkám, že to není nic tak extra, jak je v knize popisováno. Taktéž panické ataky, které Charlee má zažívat. V průběhu knihy zažije jednu a tu rozdýchá. Přičemž tu ataku vyvolalo něco, co se dá pochopit jako stresový faktor. Já si třeba předevčírem přivodila "hezkou" panickou ataku přečtením článku... Ještě mě tak pobavilo, jak Noah hned ví, že Charlee má panickou ataku, když na to přišlo :D Takový expert. Abych to shrnula - není to dokonalé, ale je to míň blbé než jiné populární romanťárny. Proto dávám čtyři hvězdy.... celý text

Dítě útesů 2017, Viveca Sten

Na tuhle knihu jsem narazila v knihovně. Obálka i anotace mě ihned zaujaly. Fakt, že jde o literaturu pro děti, jsem zjistila až když jsem začala číst. Z nějakého důvodu je totiž u nás v knihovně Dítě útesů řazeno do oddělení pro dospělé :D Nicméně podle komentářů zde naše knihovna evidentně není jediná. Když už jsem knihu měla doma, tak jsem se rozhodla ji i přečíst. Nebylo to úplně špatné, četlo se to rychle, ale že by mě to bavilo, to se říct nedá. Vadilo mi střídání nálad hrdinky, nad čím bych však i zvládla přimhouřit oči, protože tak se některé děti vážně chovají. Dále ty názvy všemožných ostrovů byly docela pain. Neorientovala jsem se v tom ani na konci knihy. Taktéž to rozdělení do dnů nebylo úplně šťastné. Věčně jsem netušila, který den zrovna je. V kombinaci s tím, že jsem nezvládla ani orientaci v prostoru, jak už jsem ostatně psala, to bylo takové... Dezorientované. Chybělo mi tam trochu víc popisů. A děj ubíhal až moc rychle. Jasný, je to dětská kniha, ale i tak. Přiznám se, že moc nevím, komu bych to doporučila. Kdyby se mi kniha dostala do ruky, když mi bylo deset, asi bych ji odložila kvůli těm názvům. A když bych ji četla ve dvanácti, tak ji odložím taky, protože by mi přišla nudná :D Nemá to úplně vyhraněnou cílovku. Jsou tam prvky spíše pro menší děti, ale i ty, které svědčí spíše o starší cílovce. Co bylo super, byly ty fantasy potvory. Přišlo mi to kouzelný a úplně mě to vrátilo do dětství. Na druhou stranu, to míchání ekologie do děje... Ještě na konci jsou doporučení pro děti, jak by měly přispět k ochraně moře. Některý doporučení jsou fajn. Třídit odpad, snažit se neplýtvat s vodou a jídlem, nebo třeba zasadit strom. To beru. Ale neházet tampóny do záchodu? :D Kolik dětí používá tampóny, proboha? Nebo rada, že mají přemluvit rodiče, aby si koupili elektromobil. Popřípadě má nejoblíbenější - napsat dopisy na ambasády cizích států, aby začaly chránit moře. Protože Švédsko už přece dělá dost, takže ať se začne snažit někdo jinej. A ano, je tam doslovně psáno, že Švédsko dělá pro ochranu přírody dost, ale ostatní státy se vůbec nesnaží. Jmenovitě je tam uvedeno například Německo a Dánsko. Jako, je fajn, že se Švédové dokáží tak poplácat po ramenou... Abych to shrnula. Kniha nebyla špatná. Dalo se. Ale dítěti bych ji asi číst nedávala.... celý text

Malibu v plamenech 2022, Taylor Jenkins Reid

Krásná kniha, u které si člověk pobrečí, ale i se zasměje. Moc mě to bavilo číst. Což je i s podivem, protože kniha nemá nějaký velký děj. Jsou tam dvě linky - současnost a minulost. A přestože nějaké velké zvraty chybí a akce tam není snad žádná, přes to všechno se to čte skvěle. Pořád jsem otáčela jednu stránku za druhou, protože jsem prostě potřebovala vědět, jak to vlastně všechno bylo. Postavy jsou komplexní, snadno uvěřitelné. Kdyby mi teď někdo řekl, že ti lidi vážně žijí, tak bych tomu i věřila. Vážně. Malibu v plamenech je hořkosladký příběh o lásce, o tom, že život občas není takový, jaký si ho člověk vysnil. Líbilo se mi, jak samy postavy dost tápaly ve svým životě, jak se ne vždycky chovaly správně. Člověk z toho získal takový ten pocit, že je v pohodě, když občas věci nejsou v pohodě. Víte jak to myslím, spousta autorů svým postavám vysní krásný život, bezchybné povahové vlastnosti a happy end. A čtenář se pak cítí tak trochu pod psa, protože on to všechno prostě nemá. To tady člověk díkybohu nenajde. Myslím, že Malibu v plamenech je něco, co jsem právě teď potřebovala přečíst.... celý text

Pošli fotky 2022, Lauren McLaughlin

Tak tohle se solidně nepovedlo. Nejen, že je ta kniha prostě špatná, za mě je i nebezpečná. Vzhledem k tomu, že to cílí na velmi mladé holky... Mělo to být feministické a ukázat tu správnou girl power, ale povedl se přesný opak. A ty rádoby "poučení", které nám kniha přináší, ty prostě fakt nejsou ok. Například že je lepší nebránit se znásilnění. Že je mnohem účinnější neklást odpor a nechat si to líbit. A že to nejhorší, co může člověk udělat, je volat o pomoc... Jako wtf? To snad nemůže autorka myslet vážně? To stejné jako moudro, že v Evropě se sexuální násilí neděje, že je jen v USA... Taky ty stereotypy, které nám podsouvá... Všichni sportovci jsou sociopati, které nezajímá nic jiného než sexuální násilí, kterého se permanentně dopouští. Jejich rodiče jsou šíleně bohatí a vlivní. S tím souvisí i to, že pakliže vám tihle lidé něco udělají, nemá smysl to někam hlásit. Vážně, ani to nezkoušejte, je to marný. Teda alespoň podle autorky. Charaktery jsou celkově velmi nepropracované. Prakticky nic se o nich nedozvíme a vytvořit si k někomu z nich pouto je těžký. Asi jediný, koho jsem jakžtakž mohla, byl Marcus. Občas se postavy chovají značně iracionálně, jak už bylo zmíněno v komentářích dole. To mě taky štvalo. Nejvíc vtipný a smutný bylo, když se ten jejich dívčí gang oháněl nějakou solidaritou, přičemž samy se tím ze začátku zrovna neřídily. Ale hlavně že pak měly pilno moralizovat... Abych to shrnula, tahle kniha byla prostě špatná. Korunu tomu nasadily ty věčné překlepy a rozměry písma level moje první čtení. Rozhodně nedoporučuju.... celý text

Prach a popel 2018, Jenny Han

Bavila mě celá série. Je to prostě jízda. Jedna z těch sérií, které můžu doporučit všemi deseti. Připojuju se však s tím, že i mně vadila ta "nadpřirozená" linka. Na druhou stranu, dařilo se mi ji tak nějak filtrovat a ve čtení mě nerušila... Ta linka je celkem nelogická. Ale jak říkám, nestojí to jen na ní, takže pokud z ní člověk není odvázaný, může ji prostě ignorovat a zaměřit se na jiné aspekty knihy. Já si třeba užívala ty středoškolský dramata. Oceňuji autorky za to, že postavy mluví přirozeně. Se málokdy vidí. Taky samotné postavy byly fajn. Lilliu a Kat nejde nemilovat. To stejné Reeva. Zlatíčka moje. Mary sice je psychopatka, ale to je taky fajn, protože každá správná kniha potřebuje nějakýho antagonistu, někoho fakt zlýho, proti kterému se hlavní hrdinové musí spojit. Nedá mi to a musím se vyjádřit ke komentářům níže... Ano, dost se tam řeší smrt Rennie a všichni truchlí, přestože ji třeba neměli rádi. Ale ono je to vlastně docela normální. Ten, kdo zažil smrt někoho (spolužáka nebo učitele) na škole, tak to určitě potvrdí. Je to psycho. Kolektiv to brutálně ovlivní. Takže já bych za to realistické vykreslení atmosféry autorkám naopak zatleskala. S tím souvisí ten konec... Chtěla jsem, aby to skončilo jinak, ano, přála jsem si to. Avšak chápu, proč to skončilo tak, jak to skončilo. Tahle trilogie ve mně zanechává celkem silný pocity, se kterými se budu muset vyrovnat. A to je dobře. Víc takových příběhů!... celý text

Věřit znovu 2019, Mona Kasten

Přiznám se, že jsem zatím první díl nečetla, takže nemám moc s čím srovnávat. Každopádně, abych to shrnula, prvních 200 stran jsem byla úplně unešená, velmi mě bavilo to číst. No, to se po těch dvou set stranách zlomilo. Občas jsem měla i pocit, že bych nejradši knihu odložila a už se k ní vůbec nevrátila. Nakonec jsem to ale dočetla a víceméně nelituju. Začala bych klady knížky. V první řadě je to ten začátek. Člověk se začte už po první stránce. Taky se mi líbilo, že hlavní hrdinka Dawn je spisovatelka. Inspirovala mě k tomu, abych si našla svůj dlouho rozepsaný příběh a něco napsala. Těch negativních aspektů je asi víc, alespoň pro mě. Bylo dost věcí, které mi na knize nesedly. V prvé řadě mi vadilo, jak autorka pracovala s vedlejšími postavami. O nich se v knize prakticky nic nedozvíme. Všechny mají dost ploché charaktery a jsou tam je tak. V ději se objeví zčistajasna a některé se i zčistajasna zase vypaří, třeba takový Micah. Někde kolem strany tři sta měl horečku a dále už se tam neukázal. Záhada. Dále bych zmínila erotické scény rozepsané na xy stránkách. Nebavilo mě to číst. Permanentně u toho vydávali nějaký skřeky. Jako vážně, na konci už jsem si z toho chtěla rvát vlasy. Pak mi přišlo takové divné, že na přednáškách mají studenti prezentace. Nevím, jak je to v USA, ale pochybuju, že by to tam tak bylo. S tímhle souvisí i zlozvyk nazývat každého vyučujícího "profesor". Poslední, k čemu míří moje připomínky, jsou místy nereálné dialogy (schválně, kolik z vás používá v běžné mluvě výrazy jako "nýbrž" nebo "není-liž"?). Nevím, jestli tam občas nezapracoval i překlad, protože i popisy pohybů byly místy zvláštní. Suma sumárum, dávám čtyři hvězdy za to, že to nebylo úplně pitomý. Z romantických knih je to vcelku nadprůměr.... celý text

Po pohřbu 2004, Agatha Christie

Musím říct, že mě příběh velmi bavil, měla jsem ho přečtený za den, takže tak. Postav v knize bylo požehnaně, ke všemu ty jména... Takže tak do půlky knihy jsem se moc neorientovala v tom kdo je kdo a čí příbuzný to vlastně je... Taky mi lehce vadilo, že Hercula Poirota tam není tolik, kolik bych si přála. První polovinu knihy tam není vůbec, následně je mu věnováno pár stránek a opět mizí ze scény. Vrací se až na posledních 50 stran.... celý text

Pět malých prasátek 1969, Agatha Christie

Agathu Christie mám velmi ráda, ale tahle kniha mě prostě nebavila. Do čtení jsem se musela nutit a byla jsem ráda, když jsem dočetla. Největší problém pro mě bylo to, že případ, který Poirot vyšetřuje, se stal už před 16 lety. Takže se víceméně jen hrabe v minulosti a chce po nejrůznějších lidech, aby mu povídali, jak si na případ vzpomínají. Takže ten stejný příběh člověk čte snad desetkrát...... celý text

Vražda Rogera Ackroyda 1993, Agatha Christie

Poslední rok jsem si dávala pauzu od Agathy Christie. Abych taky četla jiné knihy, že :D Teď se k ní vracím a prvním příběhem, který jsem přečetla, byla právě Vražda Rogera Ackroayda. Musím říct, že je to jedna z nejlepších knih, které autorka napsala (všechny její knihy jsou top, ale některé přeci jen ještě o fous lepší). Je zajímavé sledovat všechny postavy a jejich počínání. Působí velmi realisticky. Třešnička na dortu je pak famózní detektiv Hercule Poirote, kterého prostě nejde nemilovat. Přiznám se, že jsem tušila, kdo by mohl být vrahem. Přesto jsem většinu knihy hledala "ujištění", že to dotyčná postava být nemůže. A vlastně ani nevím proč. Až ke konci mi došlo, že mé tušení bylo správné.... celý text

Zlaté časy 2019, Anne Jacobs

Venkovské sídlo není nic převratného, ale víceméně mě to bavilo. Měla jsem okamžiky, kdy jsem se do čtení musela vážně nutit, ale pak zase stránky ubíhaly jedna za druhou. Docela mi vadilo, že příběh je vyprávěn z pohledu více žen, konkrétně tří. Zdálo se mi to takové matoucí. V příběhu se objevuje velké množství jmen a v kombinaci s tímhle to nebylo to pravé ořechové. Občas jsem zapomínala kdo je kdo a co se právě řeší. Zároveň jsem si nedokázala oblíbit žádnou z hlavních hrdinek. Nejsympatičtější mi asi byla Francizska, ale té bylo po většinu knihy sedmdesát let a ne vždy jsem její styl uvažování chápala. Ani s mladou Jenny jsem se nedokázala identifikovat. Jako někdo, kdo je stejně starý jako ona, jsem ji prostě nechápala a celou dobu jsem si musela říkat, že takhle se dvacetiletý člověk prostě nechová. Buď měla nápady jak dvanáctiletá puberťačka, anebo třicítka. Nic mezi tím. Místy mi dost připomínala Bridget Jonesovou. Vyloženě nesympatická mi pak byla taková Elfriede. To, že se chovala jako spratek, když byla malá, to beru, ale fakt, že z toho nebyla schopná vyrůst... Děj byl vcelku předvídatelný, nic neočekávaného se nestalo. Víceméně sledujeme rekonstrukci panského sídla a do toho "objevujeme" zapomenutou historii rodu von Dranitz. Co se týče historie, tak byl dobře vylíčen konec války a následná poválečná léta, která pro Němce rozhodně nebyly snadné. Taky to řádění rusáků na jejich území a ty zvěrstva, co prováděli obyvatelům, rozhodně byly k uvěření. Jen mi přijde s podivem, že v knize vlastně vůbec nezazní, že válku rozpoutali Němci... A o koncentračních táborech a rasové segregaci obyvatelstva je tam asi tak jeden odstavec... Přijde mi, že autorka v knize omlouvá roli svého národa na hrůzách druhé světové války.... celý text