BaHa
přečtené 131
Severská mytologie
2017,
Neil Gaiman
Docela mě to mrzí, ale více než dvě dát prostě nemohu. Na mytologii jsem se těšila, nečekala jsem marvelovské příběhy, naopak jsem byla nadšená z převyprávění původních mýtů. Knihu jsem měla rozečtenou až příliš dlouho čtení mě totiž absolutně nebavilo. Jednotlivé příběhy byly příliš plytké, postavy bez hloubky, jazyk příliš jednoduchý a zároveň plný severských jmen, která mi po chvilce nic neříkala (což připisuji právě autorově neochotě se jednotlivým postavám více věnovat). Dovedu si představit, že by v knize zůstala polovina příběhů, ale napsaných tak, jak si zaslouží - s trochou fantazie. Takhle ale knihu doporučit nemohu.... celý text
Rok poté
2018,
William R. Forstchen
Přečetla jsem jen ze setrvačnosti, protože jsem knihu pořizovala společně s prvním dílem. Obě knihy mají ty samé chyby - spoustu zbytečného a únavného patosu, celé odstavce strávené tím, že si hlavní hrdina vybavuje obrazy, fotografie či scény z filmu, které kdysi dávno viděl, jako kdyby se sám autor snažil dokázat, že je jeho psaní pouhou splácaninou všeho možného. Postava Johna je většinu knihy nesnesitelná, jeho hloupé, dlouhé a zbytečné proslovy působí v popisovaných situacích směšně. Z každé strany je cítit, že se do hlavní postavy sám autor stylizuje a ohromně to dílu škodí.... celý text
Vteřinu poté
2012,
William R. Forstchen
Knize se musí nechat hned několik výrazných pozitiv - četla se prakticky sama, postavy byly dostatečně různorodé a realistické, člověk dokázal pochopit jejich motivace a žádná z nich mi nelezla na nervy, jak se to očas u podobných "agitačně" zaměřených děl stává. Víc než tři dát ale nemohu. Jednak bylo až příliš cítit, že autor knihu píše s jasným cílem - přimět čtenáře, aby hrozbu brali vážně. Bohužel dlouhé odstavce, kde některá z postav vášnivě vyprávěla o tom, co "tehdy měli udělat" mě zkrátka z příběhu dokonale vytrhly. Také neustálé vzpomínání na scény z té knihy či onoho filmu bylo obtěžující a zbytečné. A k tomu, co tu komentující odsuzují nejčastěji - americký patos. Jelikož jsem v americké kultuře ponořená hodně, zvládám zvláštnosti jako modlení, vlajky, hvězdy a pruhy a celej ten kolotoč celkem dobře filtrovat. Co však bylo i na mě moc, byl moment, kdy se hlavní hrdina zamýšlí nad tím, jak teď kolem sebe vidí děsivé scény, které kdysi vídával ve zprávách v záběrech z chudých zemí Afriky. Což by nebylo nic proti ničemu. Jenže tuhle kapku perspektivy zcela odrovná větou, že zatímco Afričanům přispěchali na pomoc hrdí Američané (parafrázuji), jim na pomoc logicky už nikdo přijít nemůže. Inu, autorovi bych nejraději ukázala pár aktuálních snímků z Jemenu a zeptala se ho, kde je ta zbožšťovaná světová velmoc teď. Autor je zkrátka tabulkový zástupce bílého američana narozeného v 50. letech a při psaní knihy bohužel spoustu svých názorů nedokázal udržet na uzdě.... celý text
Meč osudu
2016,
Andrzej Sapkowski
Tak půjdu trochu proti proudu, pro mě mnohem lepší, než první díl. Povídky byly výborné, příběhy se mi moc líbily, kniha samozřejmě žije především setkáním s malou Ciri. Ano, je to samej osud, ale tady mi to vůbec nevadilo.... celý text
Poslední přání
1999,
Andrzej Sapkowski
Trvalo mi, než jsem se začetla, a nebudu lhát, že občas mi použitý slovník dal vcelku zarat, zvlášť proto, že jsem zvyklá spíš na anglickou verzi, ale přesto se mi každá povídka něčím líbila. Top samozřejmě příběh o setkání Geralta a Yen.... celý text
