Aymira
přečtené 439
Motiv X
2019,
Stefan Ahnhem
Je jasné, že tato kniha je pouze jakýmsi překlenovacím můstkem mezi třetím a pátým dílem. Snad u žádné jiné krimi série neplatí tolik, že je důležité číst ji od samého začátku, než právě zde (začněte tedy Obětí bez tváře). Setkává se zde více případů a žádný není pořádně propracovaný - každý člen týmu si v podstatě řeší to svoje. Neonacisty, pedofily, vraha ve vlastních řadách, záhadné vraždy... Muž s kostkami, který se objevil již na konci 2. dílu, se stále pořádně nedostal ke slovu. Pritom je o něm sem tam zmínka. A takových nepatrných náznaků je v Ahnhemových knihách celá řada. Pokud dočtete tento čtvrtý díl, rozhodně se musíte pustit do pětky. Jenom tak se dozvíte rozřešení.... celý text
Oběť bez tváře
2017,
Stefan Ahnhem
Pustila jsem se do pro mě nové série a nejsem zklamaná. Jak tady někteří píší, že to není ani Kepler, ani Larsson, tak já bych to nesrovnávala. Každý má svůj osobitý styl a je samozřejmé, že na ty, kteří udělali v daném žánru díru do světa jako první, se jen těžce navazuje. My, co jsme se již někdy v životě vydali trajektem přes Öresundskou úžinu, si při čtení rádi zavzpomínáme na Helsingborg, případně na Hamletův zámek. Zasazení děje do menšího města na úkor třeba Stockholmu bylo rozhodně šťastnou volbou. Pozitivní je, že v novém policejním týmu není nikdo vysloveně nesympatický nebo zlomyslný. A oslovily mě rovněž svižné dialogy, které jsou plné takové té běžné omáčky a pošťuchování, které v mezilidských vztazích zažíváme všichni. Čtení tak příjemně ubíhalo. Švédsko je známé svým liberálním způsobem života, a tak bych ani nekritizovala poměry v rodině hlavního rodiny. Nám přijde divné, že o vlastním dítěti, které s nimi navíc bydlí pod jednou střechou, pár dní neslyší, oni to mají zřejmě nastaveno jinak. Na druhou stranu, kdyby se postavy ničím nevymykaly z průměru a nedělaly chyby, bylo by po pár stránkách po románu. To platí i pro konkrétní vyšetřování. Více než 500 stránek už je pořádný rozsah, takže je jasné, že se toho bude dít hodně. Ani po dočtení vlastně nechápu pachatelovy motivy – nikdo mu neubližoval, nikdo ho netýral a on kvůli tomu po třiceti letech vyvraždí celou třídu? Závěr se společným pobytem v jedné místnosti už byl trošku přes čáru – říkám si, jak je možné, že v momentě, kdy Švédskem hýbe sériový vrah, se ochrany možných obětí ujmou jen dva naprosto obyčejný vězeňští hlídači. Vy, kdo jste knihu četli, také vám v jeden moment v hlavách naskakoval jako možný vrah Molander? Ta žena, která nakonec spáchala sebevraždu, přece začala vyšilovat poté, co se komisařce na mobilu objevila Molanderova fotka, a navíc pak říkala, že už si vzpomněla a poznala ho. Navíc se ve vyšetřování vyskytla i teorie, že ona se možná stala obětí jiného pachatele. Vím, že to autor asi tak zamýšlel, abychom ho podezřívali, ale celé to po dočtení nedávalo vůbec žádný smysl. Nicméně pět hvězdiček dávám, protože jsem v poslední době četla pár průměrných knížek a zážitek při čtení Ahnhema se s tím nedá vůbec srovnávat.... celý text
Modrá sféra
2009,
Jeffery Deaver
Typicky deaverovské. Jeden zvrat za druhým. V příběhu vlastně není nic, co by vám mohlo při čtení napovědět, jak to nakonec dopadne. Můžete hádat kolikrát chcete, pachatelem bude pravděpodobně někdo jiný. Prostě typicky deaverovské. A možná se z vás stanou hackeři, té terminologie je tam opravdu hodně.... celý text
Maltézská výměna
2020,
Steve Berry
Kniha se dá shrnout takto: různé skupinky lidí něco hledají. Tyto skupinky se mezi sebou mohou vzájemně obměňovat, co se jejich členů týká. Vy jako čtenář netušíte, kdo z nich může komu důvěřovat (neví to ani oni). A vlastně ani moc nerozumíte tomu, co hledají. Sem tam někdo zemře, každou chvíli se někdo z nich ocitá na jiném geografickém místě jižní Evropy, občas přemýšlíte, proč vlastně byla určitá postava součástí děje, když nebyla pro jeho průběh ničím podstatná. Čeká vás poměrně dost informací o různých historických událostech. Závěr už byl docela zdlouhavý. Za mě to nebylo dobré ani jako průměr. Některé to možná donutí přemýšlet nad podstatou křesťanství, pro něž to zde díky autorovi nevypadá vůbec dobře.... celý text
Nebudu nenávidět
2014,
Izzeldin Abuelaish
Kniha čtena v roce 2023. Po 7. říjnu. Hlavní hrdina je pokrytec. V prologu mluví jeho izraelští kolegové o tom, jak si hlavní hrdina na nic nestěžuje, jak nerozlišuje mezi Palestinci a Izraelci, jak léčí kohokoliv. Ano, jeho lékařské kvality jsou jistě nesporné a pokrokové, při svém povolání skutečně nerozlišuje, léčí-li Palestince nebo Izraelce. Ale hned v první kapitole se z jeho úst dozvíte něco ve smyslu "My, Palestinci, jsme chudí, nemáme vodu, jídlo, oni nás okupují a nic nám nedovolí. My, Palestinci, na ně vypálíme pár podomácku vyrobených raket... a čím nám odpoví oni? Neadekvátně na nás pošlou ty nejmodernější rakety, zabíjí nás..." Ať se přestane litovat. Tohle se nedalo číst.... celý text
Sbohem, armádo
1974,
Ernest Hemingway
Kdybych v životě neslyšela jméno Hemingway nebo kdybych nic nezaslechla o tomto románu, myslela bych si při čtení, že je to naprosto průměrná kniha. Nudná. Takové plácání o jednom milostném příběhu. Je to psáno dost specifickým stylem, ale na ten jsem si vcelku rychle zvykla. Neskutečně mě ale vytáčela Catherine. Ty její infantilní dialogy! Celou dobu jsem kvůli tomu čekala, až na ni vyjde najevo nějaká duševní nemoc. Ona byla příčinou, proč mi jejich vztah vadil, to, co se stalo v závěru, mi z pohledu hlavního hrdiny přišlo jako vysvobození, a to je špatně, protože Hemingway na druhou stranu dokázal to dramatično vykreslit. Já to po dočtení beru tak, že mám splněno, už Sbohem, armádo znám a na Catherine bohužel nikdy nezapomenu.... celý text
Dívka beze jména
2021,
Lisa Regan
Nenadchne, neurazí. Nebyl to úplně příběh, od kterého bych se nemohla odtrhnout. Chvílemi zamotané, rozluštění moc neodpovídalo překombinovanosti, kterou autorka vymyslela. Ovlivňuje mě určitě i fakt, že mi hlavní postava není moc sympatická. Neumím si ji představit ve vedoucí funkci. Při výsleších apod. se nechává ovládat emocemi a činí přehnaná rozhodnutí, její osobní život je neuspořádaný, miluje, ale není dostatečně milována. Do dalšího dílu se úplně pouštět nechci.... celý text
Mizející dívky
2020,
Lisa Regan
Bavilo, zločiny nebyly nijak přehnané, nic, co by se nemohlo reálně dít. Hodně mě ale mrzí, že k vyřešení už došlo v podstatě v polovině knihy a pak nenásledoval žádný dramatický závěr nebo zvrat. A můj zážitek z knihy rušil rovněž fakt, že v ní umíraly samé důležité postavy.... celý text
