Anniee přečtené 475

Přiveď mě zpátky 2019, B. A. Paris (p)

Za zavřenými dveřmi 2017, B. A. Paris (p)

Pod šeptajícími dveřmi 2022, TJ Klune (p)

Já nebrečím, ty brečíš. Tohle bylo takový pohlazení po duši, že bych si to přečetla nejradši ještě jednou, a našla tam zas jinou hloubku. Šeptající dveře mají podle mě tolik vrstev, že bych to musela číst pořád a pořád, za každý bolavý situace. Na nevrlého hlavního hrdinu jsem si zvykla už v Domu v blankytně modrém moři, takže Wallace mi teď nedělal problém. Téma smrti tady bylo bráno s takovou něžností, s přijetím a s láskou, že to ve vás prostě musí něco zanechat. Milovala jsem ten nápad - čajovnu, Mej, Huga, Apollóna, Nelsona. Ty s láskou tvořený věty, který váma rezonujou a číst je je jako zavrtat se do pelíšku. Dům v blankytně modrém moři mi až tak nesedl, no tohle sedlo hodně. Neskutečně se těším na autorova další díla.... celý text

Smlouva na lásku 2021, Alessandra Torre

Slušní lidé 2021, J. P. Delaney (p)

Kniha byla čtivá a téma bylo zajímavé, ale to bylo tak všechno. K postavám jsem si nevytvořila žádný vztah a konec mě taky až tak nepřekvapil.

Láska po španělsku 2023, Elena Armas

Nebudu lhát. Jednoznačně zatím nejlepší kniha letošního roku. Strašně jsem ji potřebovala dočíst a zároveň ji pořád odkládala, protože jsem Aarona a Catalinu ještě nechtěla opustit. Brečím a nejradši bych si ji šla přečíst znova. Hodně jsem viděla srovnání s The Hating Game. No, za mě toto lepší. Lepší chemie (kdo by nemiloval Aarona paneboze?!), líp propracované charaktery, víc heartbreaking scény. Asi by se téhle krásce dalo něco vytknout - možná přílišná délka. Ale já to dělat nehodlám. Důležitý je říct, že to asi nesedne každému, ale mně, jako beznadějnýmu romantikovi, kterej miluje slowburn hate-to-love, to sedlo strašně moc. Strašně jsem si zamilovala Aarona i Catalinu (hlavně oba dohromady), mám ráda tyhle kombinace silný samostatný ženy a chlapa, kterej ji chce chránit a zároveň ji podporuje v tom, jaká je a co dělá. Takže doporůčo a doma už na mě čeká i The American Roommate Experiment, na kterej se chystám příští měsíc. You feel complete in my arms. You feel like my home.... celý text

Rudý vlk 2022, Rachel Vincent

Příběh byl moc fajn, rychle se četl a jistotou je, že autorka má dar psát. Mně to ovšem přišlo takové nedotažené. Ať už to, že jste si prostě museli ihned zamilovat Maxe, i když Adéla stále ještě milovala Graingera - proč? Protože Max měl aspoň nějaké povahové rysy a temperament, zatímco jediné, co se v celé knize dozvídáme o Graingerovi je to, že miluje Adélu. Nic víc, žádná povaha, jen to, že se na ni nikdy ani křivě nepodíval. Adéla se třičtvrtě knihy neustále vzteká - to, k čemu je předurčená, dělat nebude, Maxe nechce, to a ono - a nakonec prostě jen souhlasí se vším? A Max jakoby se nechumelilo, řekne oukej, nechám svoji vesnici bez ochrany a zůstanu tady s tebou i když se celou dobu bil za něco jiného? Fuuu, co je moc, to je moc. Retellingy mám ráda, a i tenhle byl milý, ale na mě moc jednoduchý. Dal by se z toho vytvořit mnohem komplexnější, spletitější a temnější příběh. A i romantická linka by se dala vyzdvihnout na jinou úroveň.... celý text

Věř mi 2018, J. P. Delaney (p)

Je to s podivem, ale toto mě docela brutálně zasáhlo. Všechno to šílenství, tichý, vyčkávající, pak probublávající a nakonec tryskající všemi směry. To šílenství mě zasáhlo nejvíc. Všudypřítomný, nacházející se v lidech, u kterých bychom to čekali nejméně. Ta temnota, to zoufalství. Všechno toto krásně doplňovaly Baudelairovy básně ze sbírky Květy zla. Kniha sama o sobě nebyla až tak speciální, byla spíše překombinovaná a zbrklá. Ale něco v ní mě prostě zaujalo a nedalo mi, abych se, byť jen na chvíli, odtrhla. Na každého bude působit jiným způsobem, někdo bude zklamaný, někdo nadšený, to je jasné. A třeba by i na mě působila jinak, kdybych ji četla jindy, jinde, jinak... celý text

Fobie 2018, Wulf Dorn

Tak abych nebyla hned od začátku negativní - tahle kniha má obrovskej přesah v podobě pitvání strachů a fóbií. No ale za mě je to tak všechno. Na Wulfa Dorna jsem se na mnohá doporučení chystala už dlouho. A bylo to teda zklamání. Zápletka originální snad jen v zaměření se na ony fóbie, jinak propraná už tolikrát, že ani nezaujme. Příběh byl čtivý, ale vlastně mě ani nezajímalo co se postavám stane nebo jak to celé dopadne. Žádná z hlavních postav mi nepřirostla k srdci a napětí se taky nekonalo. Achjo.... celý text

Prázdniny v Česku 2021, Ladislav Zibura

Nevím, proč jsem Ziburu tak dlouho odkládala, když jsem věděla že nezklame a že budu nadšená. Mám ráda jeho humor, přístup k životu a zážitky, které tak bravurně popisuje. Jednou za čas, když byla nálada, jsem si přečetla kapitolku, výborně se bavila a ještě se dozvěděla kupu historických faktů a načerpala náměty na výlety po Česku.... celý text

Hádej, jak moc tě mám rád! Budeš můj kamarád? 2021, Sam McBratney

Hádej, jak moc tě mám rád je prostě láska. A pořád se nemůžu rozhodnout, jestli je rozkošnější kniha nebo kreslené příběhy v televizi. Milují to i děti v mé třídě ve školce - tuhle jsme četli během týdne několikrát.... celý text

Předávání ohně 2022, Peter Podlesný

Souzním, i jako žena. A i jako žena jsem si tam našla svoje. A zároveň pochopila některé muže okolo sebe. Velký dobrý byly kapitoly o vztahu, o hádkách, o ženách a jejich pohledu. Velkej přínos pro oboje pohlaví, myslím. A i když je to opravdu souhrn souhrnu, komu to sedlo, ten se bude pídit dál, a to je hlavní. Jestli budu mít někdy syna, tak tohle bude mít v jeho knihovně svoje místo.... celý text

Když jsi odešel 2018, John Marrs

Tak tohle bylo velký špatný. Po dvou autorových úžasných knihách jsem měla velká očekávání - ale toto Děj se ne a ne rozjet, pořád jsem si říkala že už to najede na klasickou notu od které se pak nedá odtrhnout, ale nestalo se tak. Kniha se táhla od první do poslední stránky. O nějakém mega zvratu ani nemluvě. Všechny postavy mě vytáčely a rozhodně se nedá mluvit o nějakém jejich vývoji. Zklamání.... celý text

Kirke 2019, Madeline Miller

Kirke byla narozdíl od Achilleovy písně čtivá, a to od začátku do konce. Autorka má opravdu dar psát, poutavě a s láskou k jazyku. Jde tam cítit i ta láska k mytologii a díky tomu jsem se do toho tak vžila. Hrozně mě bavily všechny ty osudy, a i když většinu znám, tak takhle uceleně působily úplně jinak, jako krásná, drsná pohádka.... celý text

Jak zkrotit svůdníka 2022, Evie Dunmore

Tak tohle… Už dlouho jsem u knížky neplakala, ale tady? Fuuu. Naivně jsem si po přečtení Jak svrhnout vévodu myslela, že si k Lucii nenajdu cestu a do druhého dílu se mi proto nechtělo. No našla jsem si ji během prvních stránek a během těch posledních jsem s ní soucitíla jako s nejlepší přítelkyní. Tak strašně jsem ji chápala - jak se člověk zamiluje a najednou neví, kde mu hlava stojí a za čím stojí on sám. A nejlepší na tom je, že to ustála. A ta chemie mezi ní a Tristanem? Lépe popsanou jsem snad v životě nečetla. Jakmile jsem začala číst, nešlo se odtrhnout. Hladově jsem hltala každou pasáž, a poslední strany mě spolehlivě rozložily… Ta laskavá podpora, ta chuť zo všechno pochopit, tu bolest a nespravedlnost. Ten boj za lepší svět ať to stojí co to stojí. To, ze proboha jsme v tom spolu. My všichni. Dva ve vztahu. Přes slzy jsem neviděla na poslední odstavce před epilogem. A to stejný se opakovalo u doslovu. Silný. Silný, laskavý, plný naděje. A lásky, samozřejmě. Chtěla bych si to zase přečíst poprvé.... celý text

Spasitel 2021, Andy Weir

Tak tohle bylo dlouhý, nabitý informacemi a hutný. Nevím, jak jinak to popsat. V podstatě tam není až tak moc akce, ale i tak se nedá přestat číst. Weir prostě umí. A ten konec? Paráda. Jenom teda doporučuju si o knize předem nic moc nezjišťovat a jít do ní s tím, že téměř nic nevíte. Já to tak udělala a nelituju.... celý text

Trhlina 2017, Jozef Karika

Dočteno už pár dní zpátky, a co vám budu povídat, bojím se ještě teď. Atmosféra je neuvěřitelná, to, že jsem viděla film zážitek ještě prohloubilo. Zlo protkané celou knihou jako by s blížícím se koncem sílilo a sílilo a autorův doslov tomu teda dodal korunu - potřebuju nutně vědět, jak to s pohořím Tribeč vlastně je!!... celý text

Možná, možná ne 1996, Robert Fulghum

Fulghum je láska. Miluju jeho přístup k životu, jeho životní příběhy a to, jak je dokáže popsat. Miluju jak se zamýšlí nad problémy všedních dní. Každá povídka je unikát kterej zahřeje u srdíčka.... celý text

Pasažéři 2020, John Marrs

John Marrs se pomalu ale jistě stává srdcovým autorem. Jeho knížky jsou hroznej masakr - hlavně co se zvratů týče. Vždycky, když už si myslíte, že trošku víte co se tam děje a začínáte mít nějaký názor na hlavní postavy, se to přetočí úplně vzhůru nohama a vy jen koukáte a nechápete. A za chvíli znova. A znova. Vůbec mi nepřišlo, že má kniha přes 400 stránek. Byla neodložitelná, doopravdy. I když by se autorovi dalo vytknout kdeco, čtivost to rozhodně nebude. Dám si od autora chvíli pauzu a pak se vrhnu na knihu Když jsi odešel a doufám, že to bude podobná pecka jako toto nebo Spřízněné duše.... celý text

Krvavé stíny 2022, Jérôme Loubry

Nejsem tak nadšená jako u Útočiště, ani tak zklamaná jako u Obra z mlhy. Je to něco mezi tím. Autor vás klasicky celou knihu tahá za nos a na konci provalí pravdu, která je extrémně neuvěřitelná, ale když si promítnete děj, tak vlastně dává smysl. Určitě si přečtu i další knihy, co od Loubryho vyjdou. A mimochodem, nechápu proč je název tak jiný od toho francouzského, který sedí knize o dost víc.... celý text