anna0480
přečtené 190
Etika, život, instituce
2014,
Jan Sokol
Jestli je na na naší fakultě někdo, koho si opravdu vážím a uznávám, tak je to právě pan Sokol. Se svojí pokorou a schopností říkat věci jednoduše a tak, aby je pochopil každý, je opravdu obdivuhodný. Jedna z prvních filozofických knih (ač se za to stydím a do budoucna to určitě musím napravit), kterou jsem přečetla a jak říkám, byla jsem příjemně překvapená - už jen z toho důvodu, že zde pan Sokol podává věci jednoduše a co je lepší, aplikuje je na každodenní život.... celý text
Grandhotel
2006,
Jaroslav Rudiš
Další Rudišovo kniha, co mě naprosto dostala. Je fakt, že se člověk do příběhu musí ponořit a na začátku se ve čtení trochu přemáhat, ale pak, pak vás to do děje naplno vtáhne a vy se najednou přistihnete, že máte pocit, jako byste byli na Ještědu společně s hlavním hrdinou, Fleischmannem. Jako byste společně s ním cítili onen chlad a samotu, která tam převládá, která vás naprosto obklopuje a prostupuje vším. Fleischmann, tak trochu blázen, který je toho názoru, že za všechno může počasí. A o ničem jiném než o počasí vlastně ani nemluví, nic jiného ho nezajímá. Fleischmann, který je tak trochu chudák, který se vymyká měřítkům "normálnosti". Během četby jsem si ho ale (a možná právě proto) zamilovala a nejradši bych ho objala, jak mi ho bylo líto. Někdy naše životy nejsou jednoduché a tento příběh je toho jen ukázkou. A závěr knihy, bože... běhal mi mráz po zádech.... celý text
Konec světa & Hard-boiled Wonderland
2010,
Haruki Murakami
Tato kniha mě příliš neuchvátila, přesto, že je považována za jednu z autorovo nejlepších. Román, odehrávající se ve dvou paralelních světech. Jedním z nich je (jak už to tak u Murakamiho knih bývá) současné Tokio a tím druhým je nám blíže neznámé Město, kde neplyne čas a jeho obyvatelé jsou obehnáni vysokou Zdí. Hlavním hrdinou je (ano, opět typicky pro autorovo knihy) člověk průměrný, žijící ne tak úplně uspokojivý život. Najednou se ale stává klíčovou postavou ve "hře", které je součástí (aniž by však sám chtěl). Kniha je celkem depresivní a člověk z ní má takové smíšené pocity. Ale co se jí nedá vytknout, je skvěle popsaná atmosféra, která vás vtáhne do děje a vy máte pocit, že to všechno zažíváte společně s hlavním hrdinou. Tak jak to má u dobrých knih být. Kdybych ale měla knihu porovnat třeba s Honem na ovci, tak té se vůbec nemůže rovnat. Za mě tedy tři hvězdičky - neurazí, ale ani nenadchne.... celý text
Dívka, která spadla z nebe
2012,
Simon Mawer
Od Simona jsem četla už jednu knihu a to Skleněný pokoj, z kterého jsem mimochodem byla opravdu nadšená. Knížka Dívka, která spadla z nebe na mě zapůsobila podobným dojmem. Zajímavá zápletka a konec, který jsem tedy opravdu nečekala. Za mě určitě jedno velké ANO!... celý text
Podivná knihovna
2014,
Haruki Murakami
Stále úplně nevím, co si o těchto krátkých povídkách myslet. Podle mě jsou od Murakamiho mnohem lepší romány, kde má možnost příběh plně rozvinout a hlavně, hlavně se v nich oproti těmto povídkám, které přečtu za jeden den cestou do školy, něco opravdu děje, mají nezaměnitelnou atmosféru a nepůsobí na mě tak prázdně. Abych ale taky přidala nějaké to plus, jak Podivná knihovna, tak Spánek, mají opravdu krásné ilustrace.... celý text
Život je jinde
1979,
Milan Kundera
Jako i v jiných Kunderovo knihách se příběh týká společnosti a člověka, který se v ní pohybuje. Stalinismus, revoluce, udavačství. Jaromil, jehož příběh je vyprávěný od úplného začátku - a tím začátkem mám na mysli dobu, kdy ho jeho maminka čeká - a vlastně až do úplného konce. Jaromil, který propadá komunismu a v revoluci vidí spásu, cíl. Básník, protloukající se životem, mladík, z kterého se postupem stává muž. Složitý vztah matky a syna, žárlivost, závislost jednoho na druhém, nenávist. Tohle všechno (a ještě mnohem víc) je v knize popsáno a já na závěr řeknu už jen jedno - Kundera mě opět nezklamal!... celý text
Podle skutečného příběhu
2016,
Delphine de Vigan
Neuvěřitelný čtení, který mě donutilo číst téměř bez dechu od začátku do konce. Román, líčící dramaticky gradující vztah dvou žen, se postupně mění v psychologický thriller, ze kterého vám chvílemi běhá až mráz po zádech. Popis jak již zmíněného vztahu dvou žen, tak zároveň malé nahlédnutí do života spisovatele, co se může dít "potom", po vydání knihy. Jaké reakce se mohou objevit, jaké odezvy může kniha mít. Tvůrčí krize, deprese, úzkost a dokonce, dokonce jde tady i o život. Polemizování o tom, co je Pravda a co není a jestli v dnešním světě náhodou není ta touha po Pravdě a Vyprávění podle skutečného příběhu až přehnaná. A nakonec - fakt, že jsem si až do poslední chvíle nebyla jistá závěrem, je určitě dalším plusovým bodem.... celý text
1984
2003,
George Orwell (p)
Klasické antiutopické dílo, které by si měl podle mě přečíst každý. Víc k němu podle mě ani není nutné psát. (Každopádně Farma zvířat se mi ale líbila ještě o chlup víc)... celý text
Kafka na pobřeží
2006,
Haruki Murakami
Mám z toho pořád takový rozpolcený pocity. Možná za to může i fakt, že je Kafka na pobřeží kolikrát označován jako vůbec nejlepší Murakamiho dílo. Mně to ale bohužel vůbec nepřišlo. V knize se prolínají dvě dějové linky, střídající se vždy po jedné kapitole. Na jedné straně patnáctiletý Kafka Tamura, který se rozhodne utéct z domova, aby nedošlo k naplnění kletby, kterou na něj seslal otec. Na straně druhé poněkud jednodušší stařec Nakata, jehož náplní dne je chytání zaběhnutých kočiček (se kterými i dokáže mluvit). Dva na první pohled nesouvislé příběhy, které se ale - samozřejmě - v určitém bodě protnou. Nakata mi byl po celý příběh sympatický. Kafka na mě působil až moc vyspěle a kolikrát jsem měla trochu problém mu jeho myšlenkové pochody věřit. Být mu tak o dva nebo tři roky víc, působilo by to věrohodněji. V celkovém shrnutí kniha obsahovala to, co 99 % jiných Murakamiho knih. Magický realismus jako vyšitý. Nevysvětlitelné jevy, bytosti z jiných světů producírující se po tom našem jako by se nechumelilo, ztracený mladík, který hledá sám sebe v někom jiném, vchod, otevírající cestu do jiného světa a spousta dalších podobností. Co se mi líbilo byl výborný popis Kafkovo pobytů na chatě uprostřed temného lesa, to bylo fakt skvělé. Nebylo to špatné, vůbec ne. Sama jsem velkou fanynkou Murakamiho knih, ale tahle mi přišla slabší. Pořád jsem čekala, že se některé ty podivuhodné události vysvětlí, že nějakým způsobem zapadnou do sebe. Ale nezapadly. Čekala jsem, že pseudonym patnáctiletého mladíka (Kafka) a jeho špatný vztah s otcem bude nějak souviset s reálným Franzem Kafkou a do příběhu to bude zasazeno. Ale nebylo. (Na druhou stranu kdoví, možná to tak Murakami skutečně myslel, jen už neměl potřebu to v knize vysvětlovat.) V čem se kniha od těch ostatních liší je její relativně uzavřený konec, to u Murakamiho není moc zvykem. I tak jí ale nemůžu dát víc než tři hvězdičky, ač bych chtěla sebevíc. Za mě jeden z jeho slabších počinů.... celý text
A proto skáču
2016,
Naoki Higašida
Dozvědět se něco o autismu ze strany samotného autisty, to tu ještě nebylo. Japonec Naoki Higašida je mimo jiné i mladým spisovatelem, básníkem a blogerem. Forma jeho autismu je ale tak vážná, že sám nedokáže mluvit a tak se dorozumívá pomocí tabulky se znaky. Ve své knize (kterých mimo jiné napsal už dvě desítky!) odpovídá na 58 nejčastěji kladených otázek týkajících se jeho nemoci. Jeho odpovědi nejsou delší než na stránku, tudíž vás kniha rozhodně nebude nudit a přečtete ji jedním dechem. Poselstvím jeho knihy je lidem ukázat, že svět autistů vůbec není prázdný ani bezbarvý, jak si mnozí z nás myslí, ale že je stejně bohatý a zajímavý jako ten náš. Jen je jejich svět poněkud obtížnější k porozumění. Důležité je také zmínit, že knihu (tehdy třináctiletého) Naokiho objevil známý spisovatel David Mitchell (kdybychom chtěli jít do detailů, objevila ji jeho žena, která ji později s jeho pomocí přeložila do angličtiny). Naoki a jeho svět autismu je mu blízký i z toho důvodu, že má sám autistického syna - a i díky Naokiho odpovědím mu dokázal zas o něco lépe porozumět.... celý text
Brusinky
2009,
Barbara Nesvadbová
Tak tohle byla fajn oddechovka. Bára Nesvadbová a její krátké fejetony, ve kterých jsou hlavním tématem muži a vše jich se týkající. Kniha vhodná na cesty MHD, na chvíle, kdy máte čas, ale nemáte ho zas tak mnoho a chcete si ho ukrátit čtením něčeho, nad čím nemusíte moc přemýšlet, ale zároveň vás to nebude nudit. Od Báry jsem četla ještě Pohádkáře - který se mi líbil podstatně víc, ale tak to je asi tím, že jde o souvislý příběh se zápletkou. Jak jsem psala na začátku, Brusinky jsou dobrou volbou pro chvíle, kdy se chcete pobavit. Kniha vás nenutí nad něčím moc přemýšlet, tím pádem ve vás ale ani nic moc nezanechá.... celý text
Zaříkávání Fridy K.
2007,
Kate Braverman
Kniha bez kapitol, myšlenky a slova na dvě stě stranách, které od sebe nejsou nijak oddělené. To byla jedna z prvních věcí, která mě na knize upoutala. Ale chápu autorčin záměr. Kniha tak dostává ten správný říz, podobu vyprávění člověka, který neví, co je realita a co sen. Halucinace, vzpomínky, fantazie podpořená velkými dávkami morfia. Frida na smrtelné posteli, vzpomínajíc na celý svůj život. Frida. Mexická malířka, malující vlastně jen sama sebe. Autoportréty, které jimi vlastně tak úplně nebyly. Frida s roztříštěnou páteří, nemocnou nohou. Frida s knírkem, srostlým obočím a květinami ve vlasech. Frida feministka, žena jdoucí proti davu, proti společnosti. O této ženě jsem četla už jednu knihu, dokonce jsem viděla i film. A musím říct, že nebýt toho, tak jsem se v Zaříkávání Fridy K. lehce ztrácela, asi bych nechápala souvislosti. V knize spousta věcí není, ale chápu, že zde není tak úplně důležitý příběh, ale spíše pocity.... celý text
Muži, kteří nemají ženy
2015,
Haruki Murakami
Tak tohle se mi líbilo moc. Po dlouhé době kniha, která se nedívá na lásku a vztahy z pohledu ženy, ale naopak muže. Vcítit se do mužů, jež byli podváděni, jež zůstali opuštěni, jejichž lásky k nim necítily to samé, co oni k nim. Cítit samotu, která se do člověka zažírá jak kyselina a pomalu a jistě, když je člověk sám po dlouhou dobu, se stává jedním ze znaku jeho osobnosti. Aniž by to sám chtěl. Navíc jde o první povídkovou knihu, kterou jsem od Murakamiho četla a nutno podotknout, že jsem byla nadšená. Zvlášť teď ve zkouškovém, kdy člověk nemá na sáhodlouhé romány čas a tak jsou krátké povídky tím pravým ořechovým.... celý text
