AenSL
přečtené 93
Snílek Neznámý
2018,
Laini Taylor
Snové, kouzelné, originální dílo, ze kterého doslova prýští neobyčejná míra fantazie. A způsob vyprávění, který je přirozeně poutající je už jen třešinkou na dortu toho všeho.... celý text
Spát v moři hvězd. Kniha II.
2021,
Christopher Paolini
Epické vyvrcholení příběhu s nečekaným koncem, který ve mně zanechal smíšené pocity. Teď už si jen počkat na ten film :)
Spát v moři hvězd. Kniha I.
2020,
Christopher Paolini
Slovy se nedá vyjádřit, jak mě toto univerzum nadchlo.
Čarodějné znamení
2020,
Den Patrick
V knihkupectví mě zaujala anotace. Při čtení potom plynulost díky stylu, jakým je text napsaný – nejsou zde např. vyčerpávající popisné pasáže, kapitoly jsou vyprávěny z pohledu jedné ze dvou hlavních postav a každá je uvedena krátkým informačním odstavcem, který čtenáři napoví, na co v kapitole objeví a vysvětlují, proč tomu tak je. Hvězdy jsem ubrala především za to že na mne příběh působil jakoby nedopečeně. Byl z většiny předvídatelný, přestože některé části byly povedené, a objevovalo se tam poměrně dost nelogičností (většina z nich už byla zmíněna v komentářích níže). Snažila jsem se tyto chybky nějak přejít, přesto mě jako čtenáře rušily od dokonalého zážitku. Největším zklamáním bylo to, že přestože komentář na zadní straně obálky knihy sliboval, že si na své přijdou i milovníci akce, kromě konce knihy se příběh odvíjel více méně v jedné rovině bez jakýchkoliv velkých výkyvů, a když už tam nějaké byly, působily uměle nastrčené se snahou je dodatečně vysvětlit tak, aby pasovaly. Co se týká postav, čekala bych, že si vypěstuji vztah především k těm hlavním, ale světe div se, všechny vedlejší postavy, a to včetně těch záporných (až na jednu výjimku), mi byly o tolik bližší a přišly mi mnohem propracovanější. I tak se ale většina z nich tak nějak mentálně zasekla na jednom bodě - zkrátka se během příběhu nevyvíjely. Dialogy mi občas přišly trochu nelogické, především ve chvílích, kdy postavy řešily něco naprosto nedůležitého ve chvíli, kdy to vůbec nebylo na místě a dokázaly o tom debatovat poměrně hodnou chvíli. Občas jsem si nebyla úplně jistá, proč postava řekla to, co řekla, než jsem si uvědomila, že reaguje na něco, co si myslí, ale co ani v nejmenším nebylo naznačeno. Působilo to lehce zmateně, ale když si na to člověk zvykl, dávalo mu to větší svobodu v domýšlení si souvislostí (což díky předvídatelnosti většinou nebyl problém). Nejvíce do očí bijící byl rozhovor ve chvíli, kdy se Steiner rozhodl dostat se z ostrova pomocí draka – konkrétně poznámka o pohlaví draka, kdy se po Kimiině poznámce o jméně draka Tief ptá: "Dala jsi jí jméno?", na to se Steiner ptá: "Ona se jmenuje Själsstyrka?" a Tief mu na to odpovídá: "Kdo říká, že je to ona?". Ehm... řekl jsi to jen o pár řádek nad touhle větou. Celkově se mi kniha četla dobře a i přes její slabiny si ráda přečtu druhý díl. Už jen pro to, abych se dozvěděla, co se stane s mými oblíbenými vedlejšími hrdiny. A kdo ví, možná si více oblíbím i ty hlavní :)... celý text
