Achillesaželva
přečtené 361
Idiot
1968,
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Kníže Myškin nás má, myslím, naučit toto: altruismus a totální oběť sebe sama pro druhé, je bez Krista cestou k šílenství a nakonec nevydá ani žádné plody. Není to možné. Chtěl dokázat, že pravda a láska samy o sobě musí stačit. Ale nepřijal, že jedinou Pravdou a Láskou je Kristus. Bez něho se tyto hodnoty v lidském uchopení stávají vlastně chimérou... mýdlovou bublinou, pouhým lidským konstruktem. Mohlo by se také říct, že Myškin končí špatně, protože naivita není totéž, co nevinnost a opačně... Život s Kristem v pravdě je také křížovou cestou, ale mučednictví (oběť sebe sama pro druhé) s Ježíšem nikdy nekončí v zmaru, nicotě, šílenství beznaděje...ale vždy vede ke vzkříšení a je semenem nového života. To je ten hlavní rozdíl a také skryté sdělení pro Tolstého, jemuž Dostojevskij tento román napsal jako "odpověď" a obhajobu svého osobního hluboce křesťanského přesvědčení. Nejlepší výklad Idiota napsal, podle mě, kardinál Tomáš Špidlík SJ.... celý text
Exotem na této zemi
2016,
Ladislav Heryán
Ladislav Heryán je obrovská osobnost. Doporučuji podívat se na YT, nebo kdekoliv jinde dohledat nějaký rozhovor s ním a kniha se Vám bude číst sama. Já jsem si přečetla všechno, co vyšlo a k některým kapitolám jsem se i vracela. Absolutně souzním s autorovým stylem, s jeho životním nastavením, hodnotami a jsem vděčná, že tyto publikace existují. Jednou bych ráda L. Heryánovi osobně poděkovala.... celý text
Strmá cesta
1992,
Jevgenija Ginzburg
Pokud by někoho zajímalo, jak dopadl Vasja atd.. https://24smi.org/celebrity/1531-vasilij-aksyonov.html https://youtu.be/SsyjUfMuklQ?si=RHwOQ47cn14esPVJ Ve skutečnosti Pavel Aksenov měl z prvního manželství dceru Maju a Jevgenije zase ze svého prvního svazku syna Aljošu, toho který zemřel během obléhání Leningradu. Vasja byl prvním společným dítětem Pavla a Jevgenije. Jejich manželství ale nebylo příliš šťastné, a když se po jejím návratu z Magadanu do Moskvy vrátila, aby byla rehabilitována, dokonce se s Pavlem setkali a projeli společně parníkem. Politicky i lidsky si ale byli již tak vzdálení, že návrat k sobě ani nepřicházel v úvahu - na Jevgenii čekal doma Anton Walter a společně žili až do jeho smrti a vychovali spolu adoptivní dceru Tonju. https://youtu.be/ilowZNPutFI?si=Kf3O-S3MWdjN4-re Antonína Aksenova se o své adopci dozvěděla teprve ve věku cca 15 let, již po smrti Dr.Waltera. Matka jí to sdělila sama, aby se to dcera nedočetla až v knize, která měla brzy vyjít. Další zajímavostí je, že došlo dokonce jednou k setkání Ginzburgové a Solženicyna. Už tehdy o sobě věděli, JG měla pověst "Solženicyna v sukni", kterou ale ze skromnosti odmítala. Existuje mnoho dalších odkazů, tento poslední obsahuje souhrnné info a krásné fotografie. https://bessmertnybarak.ru/Ginzburg_Evgeniya_Semenovna/... celý text
S Bohem v Rusku
2014,
Walter Ciszek
Vesměs milovníci lágrové literatury příběh W.Ciszka dobře znají, zvlášť v katolickém prostředí. V Americe je jeho odkaz dodnes velmi živý a starší lidé si na něj i dobře pamatují - někomu křtil děti, uděloval 1. Svaté přijímání... Mezi jezuity je snaha o jeho blahořečení. Kniha se čte jedním dechem. Je nádherné, jak o.Ciszek nezahořkl (podobně jsem to vnímala také u naší Dagmar Šimkové - viz můj komentář) a uchoval si vnitřní svobodu. Úplná banalita na konci knihy mi vehnala slzy do očí. Autor píše, jak se letadlo vzneslo a on naposledy nakreslil rukou kříž nad zemí, kterou...a teď jsem čekala něco jako, kde jsem ztratil půlku života nebo kterou jsem nenáviděl...a on prostě napsal: "nad zemí, kterou jsem opouštěl". Jak prosté, jednoduché, a přitom pravdivé, možná i s miniaturní špetkou humoru ... Takový byl W.Ciszek. Velikán.... celý text
Jana Eyrová
1973,
Charlotte Brontë
Dříve, než jsem se pustila do čtení, pěkně jsem si zopakovala historické souvislosti z období viktoriánské Anglie. Sestry Brontëovy psaly pochopitelně v kulturním kontextu své doby (jak jinak) a tím pádem se motiv emancipace žen, v tomto případě žen-intelektuálek vtiskl do knihy jako pečeť. Jana Eyrová byla velmi schopná žena, která si zasloužila více pozornosti, než pouze to, co jí tehdejší společnost byla ochotna nabídnout. A v románu si o to dokázala říct. Jednak právo dosáhnout na kvalitní vzdělání a jednak svoboda milovat. Toto se vine celým příběhem. Autorka píše poutavě, čtivě, krásně připravuje zápletku. Dílo sice nepatří k mým největším srdcovkám, ale tuto klasiku je určitě dobré přečíst, rozhodně pohladí na duši.... celý text
Co Bůh? Člověk?
1934,
Bedřich Bridel
Toto je úplný skvost!! Ta lehkost, místy vtip, a přitom úcta a hluboká znalost Božích tajemství. No a ten barokní jazyk!!!
Zpověď
2003,
Sándor Márai
U Zpovědi jsem se báječně bavila. Márai je mistrovský vypravěč, umí zahrát na cynickou až jízlivou strunu, je mimořádně vtipný. Celkově vynikající psychoanalýza postav. Obdivovala jsem jeho ženu.. Bohužel skepse, kterou celoživotně trpí, se postupně s věkem prohlubuje, až na konci osmdesátých let najde východisko, bohužel, v sebevraždě. Myslím, že se zastřelil. Knihu si stojí za to přečíst.... celý text
Těžká hodina
2008,
Jiří Wolker
Zhudebněná Balada o očích topičových: https://youtu.be/YN1QJtfBmn8?si=5S1dEolsu2sovvia Jako studentka gymnázia jsem to milovala! A básníka Wolkera miluji dodnes. Tak už mu to proletářské smýšlení odpusťte - nestihl, chudák, vystřízlivět...bylo mu pouhých 24 let...... celý text
Byly jsme tam taky
2007,
Dagmar Šimková
Dagmar Šimková řekla, že jednala vždy tak, aby si zachovala morální integritu. Toto postavila výš, než jakýkoliv ústupek pro vlastní pohodlí. Obdivuhodná žena! Kromě silného příběhu, samozřejmě, je naprosto brilantní i její literární um, který činí četbu knihy skutečným zážitkem. Syrové líčení brutality komunistických ženských věznic vyvažuje něha, kterou v sobě Dagmar, jakoby samozřejmě, uchovala. Ona nezahořkla; a nemusí to ani zmiňovat přímo, pozorný čtenář si toho všimne. To činí její příběh výjimečným a mimořádně krásným. Její křesťanská víra stojí, pochopitelně, v centru celého jejího života, ale Dagmar je velmi decentní a nemá potřebu se takto prezentovat. Doporučuji!... celý text
Souostroví Gulag - 1. díl
1990,
Alexandr Isajevič Solženicyn
58-я статья состояла из четырнадцати пунктов. Pamatujete si na paragraf 58? Vždy, když se řekne GULAG, tak si na to vzpomenu. Že lidé vymysleli alibi pro své zločinné chování a aby jejich alibi bylo neprůstřelné, dali mu čtrnáct bodů. A na základě toho, že se něco zaneslo do trestního práva již nabyli dojmu, že jsou pány nad lidskými osudy... A vypadalo to, že i jsou. Jedno razítko a člověk byl na Kolymě. Tedy, pokud vůbec přežil vyšetřovací vazbu a transport v dobytčích vagónech plus závěrečnou cestu parníkem..pak už jen deset, patnáct let v -50 v promočených válenkách buď někde v dolech, nebo při stavbě železnice...anebo s krumpáčem (pro kopání v permafrostu), pokud jste žena. Ale to bylo jen zdánlivé vítězství těchto komunistických mučitelů a vrahů. Pak totiž přišla jejich vlastní smrt a nikdo mi nenamluví, že za její branou jim na jejich paragraf byl někdo zvědavý. Nevěřím tomu, že se jim umíralo snadno. Jevgenije Ginzburgová (Strmá stezka) psala, že se v Magadanu setkala jako vězeňkyně, když pracovala v kuchyni, se svým vyšetřovatelem z Moskvy, který ji několik dní během výslechů mučil hladem, zatímco si před ní pochutnával na obložených chlebíčcích...za pár let ho zabásli (věděl až příliš mnoho, byl nepohodlný) a teď tu ležel polomrtvý před ní a prosil o kousíček suchého chleba... Copak to nehovoří samo za sebe?!... celý text
Roky obnovy
2002,
Henry Kissinger
Určitě velká úcta k jeho stáří...ale vzhledem k jeho výrokům k dění na Ukrajině se zdá, že buď už nemá přehled, nebo se politicky úplně zbláznil. Každopádně kniha se čte skvěle, milovníci zahraničí politiky ocení a mnohé detaily, zvlášť ze zahraničních cest, mi utkvěly dodnes v paměti.... celý text
Zločin a trest
1960,
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Prestupljenie i nakazanie.. Dostojevskij byl génius a jeho knihy jsou mnohem více, než jen pouhé romány. V jeho postavách je ukrytý nejhlubší smysl jejich tázání, neklidů, tragických rozhodnutí (jako zde Raskolnikov) a autor dokáže vystihnout právě onen zápas, když jeho hrdinové vlastně teprve poznávají sebe sama, uvědomují si následky svých činů.. V Dostojevského dílech nejsou klišé, ani prvoplánová a plytká rozuzlení...to je na něm tak obdivuhodné! Kdo ze spisovatelů toto dokáže?! Připadám si vlastně nepatřičně: kdo jsem já, abych komentovala takového velikána. Každý, ať si udělá názor sám, doporučuji rozhodně!... celý text
