1amu přečtené 1094

Závod o Měsíc 2001, Milan Svoboda

Kdo má (měl) možnost prolistovat poválečné (po r.1945) časopisy Junák, narazil také na Závod o měsíc, otiskovaný na pokračování po necelé dva roky. Pro malé kluky a holky to byla "pecka" ! Hleděno současností by bylo chápáno jako naivní pohádka. Jak Rusové, tak Američani vystřelí k měsíci dvě "cosi jako kosmické lodě". První jsou ve vzduchu Rusové. V čemsi jako dělová koule, kde je plno místa kupodivu nejsou kosmonauté, ale civilové v běžném obleku. Vše pod vedením univerzitního staršího profesora. Zčista jasna se v lodi objeví černý pasažér . Je jím vnuk šéfa, pubertální Voloďa. Osazenstvo věří, že bude na měsíci první, ale chybička se vloudí, vesmírná loď přestane částečně plnit pokyny. Vysílá SOS a pomohou Američané. Ti letí v moderním typu čehosi, co připomíná raketu. Samozřejmě vše dobře dopadne. Rusové jsou hosty v americké kosmické lodi. Nechybí happy end. Na Měsíc vystoupí společně a v pořádku se vrátí na matičku zemi. Kdo měl možnost tento příběh číst, tak nostalgicky vzpomíná.... celý text

Jaroslav Heyrovský 1976, Jiří Koryta

Velká osobnost, o které so toho bohužel v této době již moc neví, i když jde o prvního Čecha, který obdržel Nobelovu cenu. Jmenoval se Jaroslav Viktor Leopold Heyrovský Narodil se 20. prosince roku 1890, tedy ve stejném roce jako jeho pozdější spolužák z Akademického gymnázia, Karel Čapek. Vyrůstal spolu se třemi sestrami a jedním bratrem v rodině profesora a rektora Univerzity Karlovy, Leopolda Heyrovského. Po gymnáziu a studiích na „otcově univerzitě“ odešel na londýnskou University College. „Karlovka“ mu snad nestačila? Opravdu ne. Heyrovský byl náročný a úroveň přednášek o chemii, fyzice a matematice v Rakousku-Uhersku podle něj tehdy nebyla ve srovnání s Anglií valná. V Londýně si ale přišel na své. Přednášel mu tu totiž třeba Sir William Ramsay, který v roce 1904 obdržel Nobelovu cenu za izolaci vzácných prvků ze zemské atmosféry. Heyrovský si ho zřejmě vzal za vzor a o 55 let následoval… Po dokončení postgraduálních studií odešel do Innsbrucku, kde během první světové války působil jako zdravotník. V roce 1922 objevil polarografii, metodu, která se používá k měření elektrického proudu procházejícího rtuťovou kapkou a roztokem, do něhož rtuť odkapává. Za tento objev a pozdější rozpracování analytické polarografické metody byl celkem 18krát nominován na Nobelovu cenu, kterou v roce 1959 konečně obdržel.... celý text

Byli a bylo 2003, František Langer

Knihu jsem si vychutnal, protože jsem se před touto četbou dozvěděl plno drbů z proslulé kavárny Union v čele s vrchním panem Paterou. Autor prožil až do února roku 1948 šťastný život. Jde o Langerovy vzpomínky (Byli a bylo, vydané v roce 1963), ve kterých připomíná zejména notorického dlužníka pražských hostinců - Jaroslava Haška, vzpomíná na bratry Karla a Josefa Čapky, na svého bratra Jiřího, vzdává hold Praze. Na samostatnou knihu by vydala kapitola o bratřích J. a K. Č. "Bratři okamžitě vzbudili pozornost svým podvojným zjevem. Překvapení bylo tím větší, že jejich zjev kontrastoval s dandyovskou, světáckou, metrololitní pózou jejich próz. Do dveří Unionky vstupovali společně, sedali vedle sebe, spotřebovali oba po jedné černé kávě s rohlíkem. Večerní flámy po odchodu z Unionky pro bratry neexistovaly. Přicházeli skoro přesně ve tří a odcházeli v pět. A tak si historického kaufcvika s Haškem v hospodě "U Petříků" nikdy nezahráli. Také ani Montmartre s tanečnicemi Vlastou a Reovolucí nepoznali. Vůbec nejevili zájem o Prahu v deset hodin večer." Bylo asi úžasné mluvit a poté vzpomínat na osobnosti českého kulturního života, tedy na A. Jiráska, E. Vojana, T. G. Masaryka, L. Dostalovou, Fr. Šrámka, R. Weinera, J. Kvapila a na mnoho dalších. Milovníci let 20-30-tých, I.republiky si přijdou na své.... celý text

Bratrstvo Bílého klíče 1959, František Langer

Ten komu osobnost Františka Langera, jednoho z nejbližších přátel bratří Čapků, nic neříká, by neměl tento příběh srovnávat se Záhadou hlavolamu a dalšími příběhy fenoménu Rychlých šípů, tedy času, který pomalu počal umírat počínaje únorem r.1948. Právě tak se mezi "Vítězné vlajky rudé, které na stožáry světa míru vyletí" tehdy žádaného Pavky Kohouta, nikdy nezařadil skromný a vzdělaný František Langer. Přesto napsal pro kluky a holky roztomilý příběh tajného spolku kluků, trávících svůj volný čas v tajemné, opuštěné zahradě. Kniha se čte sama.... celý text

Děda 2007, Jan Novák

K přečtení této opomíjené knihy mne nasměrovala svým komentářem Rihatama. Výsledek ? Kniha nemá odpovídající název. Mohla by se možná jmenovat "Jeden rok Honzíka Nováka". Alexandr Isajevič Solženicyn napsal knihu "Jeden den Ivana Denisoviče", kde vylíčil hrůzy prožité jeden den v sovětském koncentráku. Tam ovšem nikdy koncentráky nemohly být i zrodil se název gulag. Při čtení této knihy mi velmi brzy zablikala kdesi v hlavě ona pomyslná bílá žárovka. Jak víme, tak musí být bílá (historicky je to prokázáno), černá žárovka propagovaná senilním starcem za "velkou louží" je blbost. Najednou mi začalo docházet (dosti pozdě), že i u nás byly po vzoru ES ES ES ÉR cosi jako malé československé gulagy. Tedy i v měste M. či vesničce, kde bydlel děda Honzíka, zvaný "Betonové srdce" a babička, čili dle Honzíka "Kobra královská". Stařečkové, kteří prožili podivný život. Přes období kdy se šikovným sedlákům dařilo, přes Protektorát až k době malých, ale našich českých gulagů Výborně napsaná postava analfabeta, ožraly, původně pohůnka, později zakladatele JZD a šéfa MČVG. Nejvíce se mi líbil strýc Honzíka, byť s dřevěnou protézou si stačil přes tanec namluvit krásnou holku, přežít koncentrák, jen ten český malinkatý gulag již nepřežil. Ani blbý obyčejný telefon mu místní bařtipáni nedali. Ta kniha by se mohla propagovat mezi inteligentními čtenáři všech generací. Není tomu tak . Lze snadno odvodit proč.... celý text

Mrtvá v knihovně 1998, Agatha Christie

Navštívil jsem v životě hodně veřejných knihoven a také někdy obdivoval knihovny svých přátel . Nevím zda je vhodné začít tento komentář slovy, že se mi nikdy nepodařilo při těchto návštěvách objevit v těchto interiérech nebožtíka, který tam byl zřejmě nedopatřením. To dokáže s gustem Agatha Christie. Ona dala čtenářům slečnu Jane Marple. V knihovně domu manželů Bantryových, ctihodných a bezúhonných občanů vesničky St. Mary Mead, nalezla služebná mrtvolu krásné mladé blondýnky. Proto paní Bantry hned ví, koho má zavolat. Agatha Christie v předmluvě k jednomu vydání uznala, že mrtvola v knihovně patří ke klišé detektivní literatury. Jak se s tím vypořádala? Sídlo manželů Bantryových je staromódní, jak se patří, ale objevené tělo se vymyká – ona zavražděná má velice laciné šaty . O první kapitole knihy Christie zároveň poznamenala, že ji považuje za nejpovedenější úvod ve svých knihách. Domnívám se také, že by se jí líbila i obálka Adolfa Borna právě u tohoto příběhu. Pouze by se vyděsila, že pro české čtenáře již není Christie, ale Christieová...... celý text

Nultá hodina 1970, Agatha Christie

Kdo očekává geniálního Belgičana s pečlivě upraveným knírkem, ten má smůlu. Inspektor Battle, který případ vyšetřuje o něm hodí pouze řeč. Lady Agatha opět napsala výborný příběh. Jak to umí jen ona, vloží do úst právního seniora na jednom večírku, kterého se zúčastnili téměř samí advokáti, tuto moudrost : „Většinou všechny detektivky začínají vraždou – ale podle mého je vražda konec. Příběh začíná dlouho před tím všemi těmi příčinami a událostmi, které svedou jisté lidi na jisté místo v jistou hodinu jistého dne. Všechno se sbíhá k danému bodu – k nulté hodině!“ A o tom je tento příběh. Byla napsána v roce 1944 a pořád si stojí v žebříčku knih A.CH. hodně vysoko. Zajímalo mě, jak daleko se tento příběh, třeba v podobě dramatizace na tomto světě dostal. Dne 15.5.1980 viděli fandové Lady Agathy v Japonsku TV inscenaci : Kirifurisansou satsujin jiken. Nutno dodat, že upravená divadelní hra se běžně dávala v evropských divadlech. (ČR uvedena v seznamu není, ale líbí se mi maďarský překlad hry: Nulla óra, nulla perc, uvedeno již v r. 1978).... celý text

Adolf Born - autobornografie 2010, Adolf Born

Luxusní publikace celoživotního díla muže, který byl ceněn více v zahraničí, než doma. Tato kniha nepochybně udělala (a udělá) radost všem, kteří milují jeho malby. U dětí je to jasné - s naprostou převahou vítězí Mach a Šebestová. Pro odrostlejší generaci je již výběr ilustrací početnější. Jeho nejznámější díla zahrnují ilustrace knih J. Verna či A. Dumase staršího (Tři mušketýři a Hrabě Monte Christo),ale zejména knih Agathy Christie. Je také autorem kostýmů a dekorací k opeře Antonína Dvořáka Čert a Káča inscenované v Národním divadle, dále inscenace hudební fakulty HAMU – opera V studni Viléma Blodka. Kapitolou samou pro sebe jsou jeho vtipné pohlednice mířící do historie. Čtenář se pobaví vymyšlenými příhodami císaře Rudolfa II., Františka Josefa, ale i buditele Palackého, cestovatele Holuba, či génia Paganiniho. Je velkou škodou, že z tohoto vtipného výběru, je pohlednic málo. Přesto prohlídka této knihy včetně fotografií ze života autora potěší.... celý text

Tak nevím 1999, Jiří Menzel

Jsou okamžiky, kdy i ten kdo umí je zpracováván jinými, aby psal krátké sloupky do bulvárního časopisu a když jich bude více, vydáme vám knihu. Jiří Menzel, velikán českého filmu řekl ano a vyšly dva díly pod názvem "Tak nevím" (díl I. a díl II.) Při čtení je jasné, že šlo o představu lehkého výdělku a kdo viděl jeho úžasnou obrovskou řadu regálů, plných knih v půdním bytě, ví své. Ale nechci zatracovat. V této knize je kapitola, která má název "Koneckonců jsem rád, že mne tatínek dal k režírování, a ne k poště". Autor rozebírá své dojmy z režírování divadelních her a filmů. Zaujala mne moudrá věta: "Film je na rozdíl od divadla pořád stejný. Ale pozor ! Každé promítání je trochu jiné a ta atmosféra je tvořena publikem a vnějšími vlivy. Kdo se nad těmi slovy zamyslí, možná si vzpomene, že něco podobného kdysi zažil. Vzpomínám na tři filmy: 1. Řek Zorba v bývalém kině Jalta, na Václavském náměstí v roce 1969. Hrál se hokej ČSSR-SSSR na MS ve Stockholmu. Již během filmu pronikaly do podzemí zvuky, které nasvědčovaly, že se něco děje. Výsledek je znám. Konec filmu (nádherný) jsme vnímali v euforii. 2. Vážení přátelé ano - v bývalém kině Sevastopol, Příkopy. Bezvadně udělaný film, který jasně ukázal, že se to s režimem houpe. A venku kvantum nadšených mladých lidí z NDR, kteří zde nechali své Trabanty a druhý den odfrčeli zvláštními vlaky do NSR. 3. Vesničko má středisková - v bývalém kině Blaník. Vůbec poprvé jsem zažil při závěrečných titulcích dlouhý a nepřestávající potlesk . Je symbolické, že ten potlesk patřil skvělému týmu, který nám "nastavil zrcadlo" .... celý text

Liška 2020, Frederick Forsyth

Bohužel, bohužel. Při čtení této knihy jsem si uvědomil, že autor již nemá onen typický "tah na branku", kterým nás vždy udivoval od své první knihy The day of the Jackal (1971). U nás vyšla poprvé jako Den pro Šakala až v r.1975. Liška začíná tak, jak jsme si u F.F. zvykli. Tématem této knihy je opět svět tajných služeb, především těch z Velké Británie. Očekávaný konflikt není daleko, svět a zejména USA jsou ohrožení . Jakýsi hacker se prolomil do jejich národního bezpečnostního systému . Až potud je to starý dobrý F.F. Při pokračování příběhu jsem si uvědomil, že autor dělá vše proto, aby nás přesvědčil, že vše co budu následovat, včetně neuvěřitelného hrdiny, je cosi jako novodobé mesiášství. A ten vyvolený svými postupnými kroky likviduje severokorejské mezikontinentální rakety či ruský plynovod. Tento hacker svými kousky samozřejmě naštve cara (zde vystupuje jako vožď) a zvolený závěr knihy se jeví jako velmi jednoduchý, pro normálního čtenáře nepochopitelný. Protože je autor jedním z mých oblíbených, knihu jsem si koupil. Bude zastrčena hluboko vzadu.... celý text

Priviazaní k mikrofónu 1972, Karol Polák

Zpěvník – Největší hity 2008, Zdeněk Svěrák

Tento komentář je zároveň "přáníčkem" úžasnému hudebníkovi, autorovi písniček, které si zpívají (stále) ti nejmenší ve mateřských školách..... až po dospěláky . Ten pán se jmenuje Jaroslav Uhlíř a dne 14.září r.2020 se dožívá 75 let ! Tři sudičky při narození mu přály také tím, že mu dohodily dva životní partnery: Tím prvním byl Karel Šíp . Spolu vytvořili nezapomenutelnou Hitšarádu a poté Galašarádu. V mém případě zabodovali nejvíce v triu s Petrou Janů jako "Triky a pověry" - geniální parodie na podobnou a u nás známou italskou skupinu. Tím druhým je Zdeněk Svěrák . Ohromná empatie a hudební doprovody k zatím 40 filmům (včetně filmů televizních). Tato kniha je výběrem toho nejlepšího z jejich spolupráce. Má z to radost i Největší Čech, který ho zaregistroval v roce 1977, kdy byl krátce členem souboru Divadla Járy Cimrmana, kde působil jako dirigent ve hře Cimrman v říši hudby. Pane Jaroslave, hodně zdraví s přáním, abyste nás ještě dlouho oblažoval svými písničkami.... celý text

3x s hokejovým útočníkem 1989, Luděk Brábník

Autor, byť již od r.1989 není mezi námi, byl mým nejoblíbenějším TV komentátorem. Do této knihy si vybral tři velikány čs.hokeje: Jaroslava Pouzara z jihu Čech, oporu Motoru České Budějovice a čs.reprezentace. Největších úspěchů dosáhl v kanadském Edmontonu. Při mistrovství světa v Helsinkách r.1982 jej oslovil skaut Edmontonu Oilers Barry Frazer a nabídl mu možnost hrát v kanadsko-americké NHL. Pouzar se nakonec rozhodl zámořskou výzvu přijmout. Po složitém začátku, kdy se sžíval s novým prostředím zazářila jeho hvězda naplno. Vytvořil mimořádně údernou útočnou formaci s Jarri Kurrim a Waynem Gretzkym a Edmonton z toho náramně těžil. V letech 1983 až 1985 dvakrát vybojoval slavný Stanley Cup. Vladimíra Růžičku, odchovance Litvínova, kapitána české reprezentace, která zvítězila na OH v Naganu r.1998 a dosáhla tak fenomenálního úspěchu, o kterém si myslím, že pořád nebyl dostatečně oceněn. Vladimír byl po tragické smrti Ivana Hlinky i trenérem čs.národního mužstva. V trenérské kariéře u reprezentace dosáhl největších úspěchů na světových šampionátech ve Vídni 2005 a v Kolíně nad Rýnem 2010, kde jeho svěřenci získali zlaté medaile. Rovněž je členem Síně slávy českého hokeje. Jiří Hrdina, začal kariéru ve Spartě Praha. Zde setrval 5 let do roku 1981, kdy nastoupil dvouroční vojenskou službu v Trenčíně, kde působil po obě sezóny v tamním hokejovém klubu a posléze se v roce 1983 vrátil zpět do Sparty. O rok později byl v draftu NHL vybrán týmem Calgary Flames na celkově 159. místě. První sezónu v Calgary nastoupil v roce 1987, první zápas odehrál až po ZOH v roce 1988 (dle regulí ČSLH po dosažení věku 30 let). V roce 1989 poprvé vyhrál Stanley Cup. Od roku 1990 začal hrát za Pittsburgh Penguins hlavně z důvodu, aby naučil mladého Jaromíra Jágra životu za mořem. V letech 1991 a 1992 získal s Pittsburghem Stanley Cup a následně roku 1992 ukončil svoji aktivní kariéru. I když autor této knihy se již bohužel nedožil Nagana, svědčí to o jeho úžasném citu poznávat co vše může nadaný hokejista ve své kariéře dosáhnout.... celý text

Půlnoc v zahradě dobra a zla 1994, John Berendt

Film vynikající , kniha podle mne ještě lepší. Její výhodou je rozšíření akčních postav, které ve filmu nebylo možné. Při čtení knihy jsem zjišťoval podrobnosti o místu děje-města, které se jmenuje Savannah. Leží sice ve státu Georgia (původně Konfederace), ale je kapitolou samou pro sebe. Lze říci: " Buď Georgia - nebo Savannah". Zjistil jsem si i frekvenci návštěv turistů. Začala strmě růst po uvedení stejnojmenného filmu do kin . Jen v roce 2019 dosáhl příjem z turistického ruchu neuvěřitelnou částku 2 miliardy $ ! Tolik na úvod. Děj knihy je jednoduchý : Spisovatel John Kelso přilétá z New Yorku do Savannah, aby napsal do časopisu reportáž o vánočním večírku, který každoročně pořádá zdejší výstřední sběratel umění Jim Williams. Avšak po večírku dojde v domě ke střelbě. Zastřeleným je prostitut Billy Hanson. John Kelso se rozhodne ve městě zůstat a místo novinového článku se rozhodne napsat o těchto událostech knihu. Je neuvěřitelné, jak si s tím poradil debutující autor John Berendt . Jeho plusem bylo, že zalidnil děj pečlivě vybranými excentrickými postavami, které čtenáře ihned zaujmou. Nr. 1 u mne je Lady Chablis . Stará se o ruch ve městě a je ozdobou travesty show v baru Pickup . Tvrdí, že není gay a navštěvuje pravidelně lékařku, která "jí" aplikuje hormonální injekce. Pak Luther Driggers, prý vynálezce, ale postrach města. Údajně chodí s flaškou prudkého jedu a pokud ho město naštve, vylije jed do místní kanalizace. Joe Odom, úžasný klavírista, právník a podvodník, který vždy z průšvihů nějak vyklouzne. A pak vládkyně woo-doo, jménem Minerva. Snaží se svými kouzly Jimovi Williamsovi pomáhat. Od ní jsem zvěděl, že půl hodina před půlnocí, je časem dobra. Po půlnoci nastává 30 minut zla. V té době musíme, samozřejmě s pomocí znalce woo-doo zvládnout vše potřebné. Již jmenovaný Jim Williams, bohatý starožitník, vlastník nádherného Mercerova domu je polovinou města nenáviděn (proto, že je bohatý a prý nafoukaný), zbytek města ho miluje a každý rok čeká na pozvánku k účasti na "vánočním večírku" v tomto krásném domě, kde se mimo jiné řeší vše zásadní v byznysu účastníků. Tak jako výtečný film i kniha má potřebný drajv. Čtenář je zasypáván množstvím půvabných i drsných událostí. Já si přišel bohatě na své. Pouze se divím, že k vydání této knihy se neměly firmy jako Argo, Torst a pár dalších. Známe je, že mají cit a čich na špičkovou kvalitu. Dovedu si ji představit ve své knihovně v kvalitnějším provedení než učinil Cinemax.... celý text

Jaroslav Ježek 1982, Václav Holzknecht

Když se řekne Jaroslav Ježek, tak všem "zasvěceným" naskočí OSVOBOZENÉ DIVADLO, kamarádi Jiří Voskovec a Jan Werich, kteří si říkali 3 strážníci, podle známé a upravené americké písně. Ale tato kniha je zajímavá i proto, že autor, blízký přítel J.Ježka rozebírá jeho vztah i k vážné hudbě. Zakladatel tradice české moderní taneční písně se narodil 25. září 1906 na Žižkově, jeho otec Adolf byl dámský krejčí. Ježek od tří let neviděl na pravé oko kvůli šedému zákalu a nepodařené operaci, po prodělané spále navíc trpěl nedoslýchavostí. V osmi letech jej rodiče dali do hradčanského ústavu pro výchovu a léčení slepých a na oči chorých dětí, kde se učil číst slepecké písmo a hrát na klavír, klarinet, kytaru a violoncello. V roce 1922 byl přijat na konzervatoř - obor kompozice. Byl také členem avantgardního uskupení Devětsil, hudebního spolku Mánes a od roku 1934 i pražské surrealistické skupiny. Pro většinu Ježkových posluchačů bylo poněkud nepochopitelné, že skládal také klasickou hudbu. Mezi jeho učitele na konzervatoři však patřili Josef Suk a Josef Bohuslav Foerster. Před nastupujícím nacismem odletěl Ježek s Voskovcem a Werichem v lednu 1939 do USA. Odloučení od rodného prostředí však nesl těžce. Dával sice klavírní lekce a vedl Československý pěvecký sbor, jeho podlomené zdraví mu však nedovolilo dožít se konce války a vrátit se živý do Československa. Pro sběratele všeho okolo V+W+J je tato kniha příjemným přírůstkem v jejich knihovně.... celý text

Let do nebezpečenstva 1986, Arthur Hailey

Arthur Hailey je spisovatel, ke kterému se v poslední době často vracím. Jedna z knih, které se mi nejvíce líbí, je tato jeho první, se kterou začal svou další kariéru hit-makera v dalších létech. Také musím poopravit svůj původní komentář z roku 2018, kdy mi tato kniha připadala jako pouhý průměr. S potěšením konstatuji, že se můj knižní vkus, právě u autora t.zv.profesních románů, mění . Jak to bylo v létech ČSSR zvykem, vyšla tato kniha premiérově již v r.1966 na Slovensku (!!!) Já vlastním vydání z roku 1986 a vůbec se nedivím, že kniha byla s úspěchem nejen zfilmována (výtečně trojkou ZAZ - Jerry a David Zuckerovi + Jim Abrahams), ale pár herců z tohoto filmu si zde "zadělalo" na další mnoholetou úspěšnou kariéru (viz Bláznivá střela). Děj je strhující, každá postava má v knize své pevné místo. Nápad autorů je originální, čtenář vnímá akci za akcí a málem si neuvědomí, že knihu dočítá.... celý text

Opera: průvodce operní tvorbou 1956, Anna Hostomská

Tato kniha je jednou z prvních v Evropě, která provází čtenáře světovou operou. Tomu odpovídá i celkový rozsah (skoro 900 stránek). Autorka měla úžasnou schopnost rozmlouvat s posluchači po celé zemi, tedy i v místech, kde byl možný poslech rádia. Nedovedu si představit, že by v současné době mohla vyjít v nákladu přes 40.000 výtisků. To vše je zásluha malého kolektivu vedeného Annou Hostomskou. V létech 1950-1962 (tedy až odchodem do důchodu) ovlivňovala paní Hostomská vkus posluchačů Čs.rozhlasu. Touto knihou jim ještě otevřela vrátka k detailnímu pochopení konkrétní opery, kde se občas (nyní častěji) zpívalo v jiné řeči, zejména v italštině. V současné době jsou divadla provozující opery vybaveny čtecími zařízeními. Zásluhou autorky to před více než 60-ti roky nebylo třeba. Odvedla vynikající a nezapomenutelné dílo.... celý text

Zapomenutá vražda 1986, Agatha Christie

Vycházím z komentáře, který se mi zde líbil nejvíce, od Píšťalky. Pro autorku je charakteristické, že se chtěla rozloučit s Herculem Poirotem a Jane Marple oficiálně až po svém skonu, což bylo ošetřeno v její závěti. Jak OPONA, tak tato kniha byly napsány za války. V knize zůstalo několik detailů, které naznačují dobu vzniku románu: plukovník Bantry, který zemřel již na počátku 60. let, se objevuje znovu – živý a zdravý, životní styl obyvatel Dilmouthu vykazuje rysy předválečného období, jako třeba početné služebnictvo. Jedna z hrdinek si půjčuje auto značky Daimler, tedy značky běžné ve 40. letech, avšak poněkud zastaralé v roce 1976. ). Zapomenutá vražda se nemůže zařadit mezi nejlepší tituly čtyřicátých let, ale mezi knihami vydanými v sedmdesátých letech svou kvalitou vyčnívá. Že kniha vznikla během druhé světové války, se všeobecně uvádí, píše o tom i Agatha Christie ve Vlastním životopise. Obdivovatelé autorky, mezi které patřím, mají nepochybně ve svých knihovnách bohaté zásoby jejich příběhů. Stačí krátký pohled a určitě si vybereme ten pravý.... celý text

Viděla jsem vraždu 2010, Agatha Christie

Mírně potrhlá Ariadne O. je vlastní karikaturou autorky, která se při psaní knih z této řady asi dost bavila : " Poirot je Belgičan, tak ze svého detektiva udělám Fina", (ještě se švédským jménem). Ale zde pomáhá Ariadne již Hercule P. Tato kniha je také jedním ze dvou románů, v nichž se obětí vraha stává dítě (tím druhým je Hra na vraždu). Poprvé a naposledy v díle Lady Agathy se v tomto příběhu setkáte s otevřeným hovorem o homosexuální orientaci. Kniha byla napsána v r.1969, vystupují zde již mladíci s dlouhými vlasy, o pestrobarevném oblečení, sexu a drogách ani nemluvě . Jedna postava však stojí za pozornost kvůli našemu českému kontextu. K vytvoření Olgy Seminovové, Agathu Christie inspirovala česká učitelka, se kterou si několik let dopisovala. (Více - viz Zajímavosti u této knihy). Autorka stačila ještě napsat 9 knih. (+ 1976)... celý text

Příběh Tour de France 2017, Luke Edwardes-Evans

Od časů, kdy mohu Tour de France sledovat přímo z obrazovky, jde v mém případě vždy o velký emocionální zážitek . Ano známe jména hrdinů, jako Froome, Mercx, Anquetil, Hinault a mnoho dalších, ale z knihy je asi nejvíce fascinující vyprávění o začátcích TdF: První Tour de France se uskutečnila v roce 1903. Naplánováno bylo celkem pět etap o celkové délce 2428 km, které se měly jet od 31. května do 5. července. Start měl být v Paříži a předtím, než se závod opět vrátí zpět do Paříže, měli závodníci projet městy Lyon, Marseille, Bordeaux a Nantes. Později bylo ještě přidáno Toulouse, aby se přerušila dlouhá pasáž na jihu Francie mezi Atlantikem a Středozemním mořem. Tím tedy vzniklo etap šest. Celková délka 2428 km zůstala nezměněna. Jednotlivé etapy by probíhaly v noci a končily by následující den odpoledne. To se však ukázalo jako příliš náročné a pro závodníky těžko absolvovatelné, protože se jich přihlásilo pouze 15. Ředitel závodu nebyl nikdy myšlenkou pořádání závodu přesvědčen a neúspěch z počtu přihlášených závodníků ho přivedl k myšlence, aby se závod vůbec nekonal. Místo toho ho nakonec zkrátil na 19 dní a datum pořádání Tour de France změnil od 1. do 19. července. Dále všem účastníkům nabídl finanční příspěvek ve výši 5 franků, který odpovídal denní mzdě továrního dělníka. Podmínkou pro získání příspěvku byla minimální průměrná rychlost alespoň 20 km/h ve všech etapách a umístění mezi prvními padesáti jezdci. Také snížil startovné z 20 na 10 franků a celkové prémie zvýšil na 20 000 franků. Celkový vítěz by tedy vydělal šestkrát tolik co by si vydělal tovární dělník za celý rok. Nová finanční pravidla přilákala celkem 60 závodníků, 49 Francouzů, 4 Belgičany, 4 Švýcary, 2 Němce a jednoho Itala. Ze všech přihlášených bylo 21 profesionálů. Zbytek byli amatéři, nezaměstnaní nebo dobrodruzi. Mnozí cyklisté ze závodu po prvních několika etapách odstoupili fyzicky vyčerpáni. První etapu z Paříže do Lyonu dokončilo pouze 37 cyklistů. První Tour de France skončila na předměstí Paříže ve Ville-d'Avray, protože v té době platilo nařízení zakazující cyklistické závody na území Paříže. Slavnostní ukončení včetně několika symbolických okruhů však proběhlo na nově dostavěném velodromu v Parku princů před 20 000 platícími diváky. Zachovala se dobrá tradice. Poslední závodník, který je označován jako „Lantern Rouge“ (česky: „červená lucerna“), je v cíli bouřlivě oslavován, jako vítěz. Zakončím mým největším dojmem z knihy (Jde o závod o několik let později, kdy se odbočilo na jih) : Jezdci projíždí přes Pyreneje. Ten vedoucí má obrovský náskok. Při sjezdu z vrcholu mu na více méně neudržované vozovce praskne rám kola. Konec ? Ani nápad ! Jde "po svých" k nejbližší vesničce. Tam je vždy nějaký kovář. Správná úvaha. Vesnický kovář se stal také hrdinou. Bicykl se mu podařilo opravit. a Jezdec v klidu dojel do cíle etapy. V tomto čase se právě TdF jede. Kováři již potřební nejsou.... celý text