1amu přečtené 1094

Krásně jsem si početl - Korespondence s Otou Pavlem 2016, Arnošt Lustig

Mladě frontě, a.s. se podařila v roce 2016 báječná věc. Editoři Světlana a Petr Kotykovi si dali nesmírnou práci s korespondencí mezi Arnoštem Lustigem a Otou Pavlem, ze které se bohužel tu od A.L. nepodařilo objevit. Ale ono to ani tak nevadí, protože to nahrazovala obrovská sbírka fotografií obou rodin, kterou vedl pečlivě právě pan Arnošt. Jde o jedinečné mapování anabáze Lustigových od 21.8.1968, kdy byli v Itálii a hlavě rodiny zbývalo v peněžence pouhých 10 liber. Ale jak je to v Izraeli obvyklé, stát ihned pomohl a přepravil lodí tamní židovské turisty lodí k sobě. Mnozí zůstali. Po roce tehdy relativně mladý Arnošt využil nabídky ze Záhřebu, kde pracoval rok v tamním divadle a celá rodina byla pohromadě. Autor říká, že bylo výtečné, že se jeho syn i dcera naučili za rok chorvatsky. Pak přišla nabídka z americké Iowy na místo univerzitního profesora. V knize je zmíněn i v tisku velice probíraný případ psychického kolapsu Oty Pavla, který jako sportovní novinář na zimních OH v Innsbrucku v r.1964 byl odveden policií v poutech od zapáleného statku a brzy převezen do léčebny. Jediný, kdo se o něj postaral byl A.L. s manželkou, kteří zařídili převoz domů na potřebné léčení. Milovníci příběhů Oty Pavla, zejména o tatínkovi Leovi, mamince Hermíně, bratřích Hugovi a Jirkovi mají díky této půvabné knize k dispozici opravdu kvalitní archiv. Ke knize jsem se dopídil pouhou náhodou, ale i to se občas stává.... celý text

Případ Marie Navarové 2010, Arnošt Lustig

Autor si vybral vděčný námět : Atentát na nejvyššího pohlavára Protektorátu. Ten je těžce zraněn, šofér SS pronásleduje neúspěšného střelce ze samopalu. Nenáviděný nabob a okolo něj plno čumilů. Marie Navarová, jediná z davu a nešťastnou náhodou v centru děje. Zřejmě od malička vychovávána k poskytnutí pomoci postiženému, tak bezprostředně učiní. Samozřejmě si v dané chvíli neuvědomí možné následky. V prvé řadě ji velice rychle objeví Gestapo. S velkou slávou jí udělají reklamu a hodlají předat na tehdejší dobu vysokou peněžní odměnu. Žena odmítá a žádá o poukázání peněz na charitu. Přitom množství podivných existencí ze celkem NIC, odcházejí z Pečkárny s penězi za malichernosti od "Jidášů". Po osvobození je u soudů jako doma-obviněna z kolaborace. Plno konfidentů změní "kabát" a začínají politickou kariéru, zejména v KSČ. Žena pozná i vězení, po propuštění hledá zaměstnání, kvůli přibližujícímu se důchodu. Končí v n.p. Zelenina na Benešovsku. Umírá nešťastná s vědomím, že si prožila zpackaný život. Arnošt Lustig si vybral vděčný námět. Co je vůbec svědomí ?... celý text

Marie a zahradník 1945, Vladimír Neff

Anglické listí aneb Coolturní šok 2017, Alena Damijo

Rozmohl se nám zde takový nešvar. Mnohé české holky, které odjíždí do Velké Bitánie (dříve většinou jako au pair) a pak s tam některé provdají. Až potud jde o normální situaci, protože děvčata od nás jsou hezká, milá, vtipná atd. Jenže pak nastane situace, že si určité % z nich řekne, že se stane spisovatelkou . A zde je kámen úrazu . Ne každá je sebekritická, ale ví, že určitá česká nakladatelství mají o tyto výtvory zájem. Je to jednoduché. V Čechách a na Moravě čekají další řady děvčat, věřících že dojdou ke slávě a také štěstí. Bohužel ne každé se to zdaří, což je případ Aleny Damijo.... celý text

Vzpomínky 2007, Otto Wichterle

Tuto knihu si ještě lépe vychutnaji ti z vás, kteří ví něco více o organické chemii, což bohužel není můj případ. Otto Wichterle ( * 1913 + 1998 ) byl světově proslulý český vědec a vynálezce. Je znám především svými objevy a vynálezy, které vedly k zásadnímu zdokonalení a celosvětovému rozšíření měkkých kontaktních čoček. Tyto výsledky vycházely z jeho původní vědecké práce v oblasti hydrogelů. Wichterle se proslavil též objevem umělého polyamidového vlákna – silonu. Nejzajímavější část knihy je vyprávění o jeho práci po r.1948. O tom jak "stranovláda" doslova dusila každého, kdo nechtěl kráčet s davem za jasnými zítřky. Čtenář si udělá představu, jak tím republika přišla o nevyčíslitelné sumy valut díky svým humpoláckým postupům ve věci patentů akademika O.Wichterleho. Jeho životní satisfakcí mohlo být období po r.1990. Bohužel brzy viděl jak v jeho oboru znovu nastoupily staré kádry, mastící si kapsu na realitě jeho celoživotní práce. Pokud se čtenář zamyslí, dojde k poznatku, kde by se nacházel tento úžasný člověk, kdyby emigroval.... celý text

Odvrácená strana konce 2017, Michael Connelly

Nejde v mém případě o častý jev, ale někdy mám dobrý pocit u nové knihy hned na začátku, že se mi bude líbit. Story o stařičkém miliardáři, který má sice plno peněz, ale nikoho okolo sebe, kdo by ho měl rád, nebo koho by miloval on. Ano kdysi dávno byla jedna mladá a krásná Hispánka. A pak je zde sice již starší, ale pořád v osvědčené formě Harry Bosch, a to v té nejlepší formě. Je požádán, aby staříkovi pomohl. A začíná se odvíjet ne jeden, ale hned dva případy, které mazák řeší. I když jsem v LA nikdy nebyl, od toho je zde autor, aby mě provázel tímto "mamutem" a jeho okolím. Samozřejmě jako vždy v práci má Harry pech . Dříve nevycházel s jistým Irvingem, nyní "po něm jede na malé policejní stanici s omezeným počtem policajtů, tamní kapitán. Děj utěšeně probíhá, autor nedá čtenáři chvilku, aby si odpočinul. Ono to ani nejde. Michael Connelly mi opět udělal radost.... celý text

Moje Británie 1992, Karel Kyncl

Autora si pamatuji zejména z jeho pravidelných příspěvků na vlnách českého vysílání BBC, které vždy zakončoval větou : Zde Karel Kyncl, Index on Censorship (měsíčník zabývající se všemi možnými projevy cenzury ve světě) - Londýn. Z nich je sestaveno toto roztomilé vyprávění. I když od té doby uběhlo hodně roků, n a v ž d y jsem si zapamatoval realistické vylíčení nejoblíbenější anglické vánoční pochoutky. Jde o yorkshirský pudink, druh svítku z vajec, mouky, mléka a hovězího loje, který se peče v troubě a podává jako tradiční příloha k rostbífu. Připravuje se dlouho předem a pak kdesi v chladu "zraje". V mém případě nepoživatelné !... celý text

Jamie Oliver vaří po italsku - Ze srdce italské kuchyně 2018, Jamie Oliver

Nesmírně schopný a "políbený štěstenou" James Trevor Oliver (*1975) -zvaný Jamie, nebo kuchař bez čepice, je znám po celém světě . Kdo zná anglickou kuchyni, ví že to "není žádná sláva. Proto je obrovská popularita anglického kuchaře naprosto zasloužená. Neměl to zpočátku vůbec lehké, je dyslektik a prožil pět let ve speciální třídě. Po ukončení střední školy začal pracovat v restauracích - nejprve umýval nádobí v hostinci svých rodičů, poté začal pracovat pro italského kuchaře Antonia Carluccia. Šlo o osudové životní setkání mistra a učenlivého žáka. Zde započala láska Jamieho k Itálii, kterou běžně navštěvuje, seznamuje se s grify a novinkami tamních kuchařů a vše nové aplikuje ve své další práci. A pro Italy (přímo u nich) také vaří, nutno říci, že s velkým úspěchem. Pokud vám italská jídla chutnají, zjistíte četbou mnoho nového a také zajímavého. Je mi známo, že autor obdržel v r.2005 Řád britského impéria. Ale nevím, zda byl podobně oceněn i v Itálii. Pokud tomu tak není, určitě by si takovou poctu zasloužil.... celý text

Mapy. Atlas světa, jaký svět ještě neviděl 2016, Aleksandra Machowiak Mizielińska

Nadšené komentáře níže potvrzují, že se polským přátelům cosi opravdu dobře podařilo. Protože zeměpis a dějepis byly od základní školy mými předměty z nejoblíbenějších (na rozdíl od matematiky) dělá mi radost tato povedená kniha. Obrázkové putování po zajímavých zemích na všech kontinentech na jednapadesáti dvoustranách s nádherně zdobenými okraji, které připomínají mapy dávných objevitelů a mořeplavců.Plno fascinujících detailů je oslavou rozmanitosti světa, od obrovských hor až po malinké broučky — a všeho mezi tím. Atlas světa, jaký hned tak nevidíme ! Koupíte-li svým dětem, vnučkám, pravnučkám, vnukům či pravnukům - neprohloupíte !... celý text

Jakub Schikaneder 1986, Tomáš Vlček

Bohužel rok 1986 ještě nebyl příznivý k prezentaci významného českého malíře Jakuba Schikanidera, umělce zachycujícího melancholii staré Prahy. Tato monografie je útlá, což prokázala až výstava mistra v rozmezí 30 dnů mezi listopadem a prosincem r.2019. Vystavená díla pocházela se soukromých sbírek. Jednalo se tak o mimořádnou příležitost shlédnout významné obrazy Jakuba Schikanedera, neboť některá vystavená díla nebyla u nás veřejně prezentována. Je zajímavé, že tento umělec je více ceněn mimo Českou republiku. Můj nejsilnější zážitek z výstavy ? Postál jsem dost dlouho před naturalistickou Vraždou v domě. Samozřejmě hvězdičkami hodnotím původní 34 let starou knihu.... celý text

Jižní Čechy krásné i zrádné v dobových fotografiích a dokumentech 2016, Jan Lakosil

Je s podivem, že tato unikátní fotografická sbírka nebyla doposud komentována. Jih Čech má své kouzlo a vždy bylo i turisticky vyhledáváno. Idyla po roce 1920, růst české měny, inflace hned vedle v Bavorsku umožnila našim babičkám a dědečkům pokračovat v tom, co znali z dob Rakouska-Uherska . Poválečné drancování zejména t.zv.Rudých gard změnila vesničky z vysídlenými Němci k nepoznání. Vykrádalo se vše co zůstalo. I to je bohudík zachyceno fotograficky. Obrovská území u hranic s "nepřáteli" byla zabrána armádou. Mělo to i jednu relativní výhodu, že po roce 1989 bylo vše předáváno v přiměřeném stavu . Bohudík za Srní,Modravu, Antýgl především. Úžasně rozkvetla dříve ušmudlaná města, zejména Český Krumlov a Prachatice. Český Krumlov se až do nástupu korona viru, stal po Praze největší turistickou dominantou . Je opravdu co v této knize prohlížet a kochat se.... celý text

Koně se přece střílejí 2005, Horace McCoy

Nadčasová kniha a také vynikající film Sydney Pollacka z r.1969. Děj se sice odehrává ve 30-tých létech minulého století, kdy v dobách celosvětové krize si mladé páry chtějí vydělat nějaký ten $ navíc v nesmyslné taneční soutěži pod heslem "Kdo vydrží nejdéle-ten vyhraje". Je to kruté, je to nesmyslné. Bohužel se cosi podobného přenáší časově. Jednoduše je to byznys a diváci, včetně televizních se tak rádi dívají na utrpení těch druhých, které se zaujetím sledují v pohodlíčku s chlastem a brambůrkami vedle sebe. A když teče ještě krev, tím to je lepší. Autor viděl hodně dopředu. V roce 1935 zatím naznačoval. Jsme časově o více než 80 roků dále a sledujeme nadšení obdobných týpků, kteří si vsadí na magory, mlátící se do krve v klecích, opět za $$$, ale zde jde již o větší prachy.... celý text

Zvěrolékař na cestách 2020, Jonathan Cranston

Milovníci knih Geralda Durrella, případně Jamese Herriota mohou být zklamáni. Autor sděluje čtenáři o čem ta veterina vůbec je. Nebere si servítky, ale z jeho psaní je na první pohled vidět jak svou profesi miluje. Jeho výhodou bylo, že toho procestoval po širém světě opravdu hodně a má vzácný dar zaujmout čtenáře ihned od první kapitoly. Nejvíce mne zaujal příběh tří mladých slonů- samců (25 roků). V rezervaci se nejspíše nudili a tak se vydali "do světa". Jenže když se tato povedená trojka přiblížila k osadám farmářů (Jihoafrická republika) situace začala být kritická. Slon, zejména mladý zkonzumuje v průměru 150 kg všeho co mu chutná, a to každý den. Zde šlo skoro o půl tuny a je samozřejmé, že se farmářům nelíbilo, když každý den zjišťovali vzniklou škodu po trojici gurmánů, kterým ještě na potvoru chutnala nejvíce manga a pomeranče. V JAR to mají zařízeno dobře. Působí zde organizace Elephants Alive, která operativně zasahuje, plánuje operace a také je financuje. Dva vrtulníky jsou v tomto případě minimum. K tomu tým střelců-uspávačů slonů, místních stopařů a nakládací technika k zpětnému odvozu do rezervace. Je potřebná, přečetl jsem si, že jeden slon má průměrnou váhu 6 tun ! Čtenář si opravdu počte a nejen o slonech.... celý text

Jan Hus 1959, Josef Kajetán Tyl

Josef Kajetán Tyl je nepochybně v české literatuře zapsán velkými písmeny a Fidlovačka či Strakonický dudák to dosvědčují. Pokud jde o tuto hru - nemyslím si, že jde o krásné vlastenecké drama. Historici vypátrali, že také J.K. Tyl byl počas psaní tohoto dramatu v nouzi. Aby uživil početnou rodinu, snažil se úřadům zavděčit oslavnými texty na mocnáře – v roce 1853 například napsal oslavné díkuvzdání za nezdařený atentát na Františka Josefa I. (1853). Nic mu to však nepomohlo a dluhy nadále narůstaly. V této době si udělal spoustu nepřátel a byl propuštěn z divadla. Poté odešel k Zollnerově kočovné společnosti, těžce onemocněl a nakonec zemřel v Plzni v bídě. Samotná hra musela lahodit jednomu z komunistických potentátů, m.j. odpovědných za kulturu a školství. Proto pochvala za útoky proti církvi, proti Lišce ryšavé v Kostnici, kam prý měl Jana Husa doprovázet i Jan Žižka. Přitom bylo zjištěno, že tito dva velikáni českých dějin se nikdy nesetkali. Proto byla tato hra (mimo období Protektorátu) na stálém repertoáru Národního divadla. V záporné roli dominoval pravidelně velikán ND Václav Vydra (jde o 30-tá léta minulého století). Zakončím navazující perličkou: Jednoho večera, kdesi v příjemné hospůdce poblíž "Kapličky" seděli u jednoho stolu Václav Vydra, Jiří Voskovec a Jan Werich. Víno bylo zřejmě dobré, pánové v náladě a jak to bylo u V+W zvykem začali komici na Vydru dorážet ve smyslu, že při nejbližší repríze Jana Husa se Vydra jako císař Zikmund neodváží těžce obviněného Mistra Jana propustit na svobodu. Když jsme v náladě, cítíme, že "máme ramena". A velký herec sázku vyhrál. Pustil Husa na svobodu ! V hledišti velké haló ! Opona šla rychle dolů . Mistr vyhrál sázku, i když dostal mastnou pokutu. V+W ji rádi zaplatili. Tuto půvabnou historku jsem si přečetl v korespondenci pánů Jiřího a Jana. Pouze se domnívám, že hra v této moderní úpravě již nikdy nebyla hrána.... celý text

Filmové komedie II. 2017, Zdeněk Svěrák

Tři z těchto filmů patří mé nejoblíbenější. Začnu tím nejvíce podceňovaným, kterým byl Trhák (1980) je zpovědí dvojice S+S o jejich začátcích u filmu . Film jsem vychutnával postupným opakováním v různém čase a mohu říci, že postupem času se mi líbí stále více. Kulový blesk (1978) . Úžasná 12-ti směna bytů, kdy divák nestačí přeskakovat mezi epizodními aktéry (cikánská rodina), babkou, které se na suché půdičce bude dobře věšet, operního pěvce, který se tak těžce loučí s některými artefakty, kterých se musí stěhováním vzdát (třeba dopisy mladé obdivovatelky, která měla tak krásnou pihu na zadečku) a hlavními postavami, samozřejmě s fantastickým JUDr.Radostou, který realizuje svůj životní projekt. Ale řeknu vám, že se vždy nejvíce těším na vynálezce ing.Severýna a jeho " Pozor na druhé koleji..." Ne nadarmo se mu říkalo "Český Albert Einstein". Nejistá sezóna, čili příběh jednoho divadla, které se zde nazývá Divadlo starých forem. Nejen, že si zde zahrálo osazenstvo Divadla Járy Cimrmana včetně kulisáků a dalšího personálu, ale ve své skutečné roli zde vystupuje paní Jana Vokrojová, šéfka Strašnického divadla. Za majstrštyk produkce považuji to, že na plátno dostali tehdejšího ředitele Čs.st.filmu Ludvíka Tomana (spící člen komise, která má rozhodovat o další existenci divadla) - zuřivého komunistu, a také režiséra Karla Kachyňu (předseda komise). Teprve nedávno jsem se dozvěděl, že ve filmu hrála sestra Josefa Abrháma - Boca Abrhámová. Nevím o českém divadle, které by si natočilo hranou filmovou kroniku o své existenci a je pozoruhodné, že k tomu došlo již v r.1987. a... celý text

Atlas zvířat 2019, Cristina M. Banfi

Vděčná půvabná publikace sloužící všem, kteří hledají cosi, čím by mohli potěšit své vnučky a vnuky, své hloubavé děti a další miláčky . Žijeme v době, kdy bohudík nemusíme stát ve čtvrtek fronty na knihy, teď si může, třeba v tomto případě, opravdu vybrat to co se může líbit. Kde jsou ty časy, kdy jsem měl pro tyto účely "pouze" Brehmův život zvířat.... celý text

Fenomén Hercule Poirot 2014, Michaela Košťálová
odpad!

Bylo zde mnoho varovných signálů, proč nečíst tuto knihu. Začnu obálkou - děs-běs ! Být David Suchet - zažaluji nakladatelství Petrklíč včetně dámy, která se podepsala pod tuto knihu. Jednoduše pro, že na vás hledí podivná tvář, ještě k tomu anoncovaná autorkou v názvu knihy. Je dobré si přečíst komentář čtenářky jjanule a hodnocení Společnosti Agathy Christie (Společnost Agathy Christie , 23.9.2014) tamtéž. Oba dva subjekty podávají dostatečné důkazy o tom, že autorka této knihy je snad jedinou na DK, která obdržela hodnocení "odpad" u všech svých zde uvedených 19 knih ! Přečetl jsem s přemáháním, protože toto "dílo" vydané v ČR si Lady Agatha Christie nezaslouží. Samozřejmě s hodnocením nemám problém.... celý text

Šarmantní Kojak 2015, Michaela Košťálová
odpad!

Vlak z Paddingtonu 1982, Agatha Christie

Čtenáře detektivek Lady Agatha opět dostala. Neznám jiný příběh, kde by svědek viděl vraždu "v přímém přenosu" v paralelně projíždějícím vlaku. A napadla mne další příbuznost s jiným spisovatelem (sice o 4 roky starším), jímž byl Rex Stout. Jeho hlavní hrdina Nero Wolfe, požitkář používá k černé práci Archie Goodwina a Agatha učinila totéž v tomto příběhu. Slečna Jane Marple je již opravdu stará, Lady Agatha vykouzlí mávnutím proutku cosi jako Archieho G. v sukních. Jmenuje se Lucy Eylesbarrow, má za sebou úspěšné studium v Oxfordu a slečna Jane M. pouze tahá za provázky. Lucy oběhá a vypátrá to podstatné. Půvabný je začátek knihy: Elspeth McGillicuddy se chystá ke slečně Marplové. Na paddingtonském nádraží nasedne do vlaku a nechá se jím klidně unášet až do chvíle, kdy se na vedlejší koleji objeví souběžně jedoucí vlak. V jednom z jeho oken uvidí Elspeth něco velmi podivného – nějaký muž (který je zády k oknu) drží jakousi ženu kolem krku a ta se po chvíli hroutí: „Ach Jane, právě jsem viděla vraždu!” vykřikne paní McGillicuddy hned ve dveřích domu slečny Marplové. Jane její příběh vyslechne a navrhuje počkat na ranní noviny. V těch však žádná zmínka o takové vraždě není. Slečna Marplová posílá svou přítelkyni na Cejlon za jejím synem s tím, že ona sama se zatím pokusí zjistit, co přesně paní McGillicuddy viděla"... Inu ti Britové se měli dobře. Když je navštívil někdo užvaněný, tak ho pod záminkou poslali do některé ze svých kolonií . Kniha měla velký čtenářský úspěch (jak jinak), včetně USA. Byla vícekrát zfilmována. Perlička : Výše jmenovaný Rex Stout, i když starší, začal být spisovatelsky úspěšný později, a to až s detektivkami, které začal psát až v polovině 30-let XX.století.... celý text

Malý muž a velká žena aneb Vlak dětství a naděje 2004, Věra Sládková

Při čtení té které knihy jsem rád, když jsem viděl předem její televizní zpracování. Čtenář vstupuje do čtení již částečně poučen. A pokud je režisérem fachman, je předem zárukou, že zfilmovaná kniha mu stála za námahu. Zde jde o Karla Kachyňu, který byl jako víno, protože miluji Frankovku, tak i zde se mu podařilo "kouzlo". Dojemný příběh z dob války, ze které si pamatujeme zejména mrtvé, krev, koncentráky, krutost atd. Zde je nám podávána na stříbrném podnosu lidskost. Nehodnotím co je lepší. Jak autorka, tak pan Kachyňa s komparsem vynikajících představitelů hlavních rolí, odvedli výtečnou práci.... celý text