Národ ledu
Povídka od:
Juan Díaz Canales
Z knihy:
Blacksad
Přímo v centru rasové nesnášenlivosti mezi "bílou elitou" (reprezentovanou převážně polárními zvířaty) a "barevnou spodinou". Musí Blacksad dokázat vyřešit případ zmizení malého děvčete, které se mohlo v prostředí Čáry stát obětí hned několika trestných činů. Unesl ji gang Černých spárů, samozvaných bojovníků za práva "barevné menšiny"? Nebo za vším skutečně stojí policejní náčelník Karup (lední medvěd), kterého většina obyvatel potichu označuje za pedofila? Co s tím má společného Karupův osobní asistent Huk (polární liška), který se zdá být namočený úplně do všeho? A proč se sama matka zmizelé Kyle nemá k tomu, aby s věcí něco dělala?
Arctic-Nation
Rok vydání originálu: 2003
Komentáře (3)
Přidat komentář
Tady je toho vážně hodně. Zmizí holčička, všechno se komplikuje, na pozadí "války" bílých a černých. Byl to neskutečně smutný, drsný a hluboký příběh, rozebírající případ, z kterého jde mráz po zádech. A vy mu celou dobu fandíte.
Dostaň toho parchanta, ať to stojí, co to stojí! Dostaň ho Blacksade!
Co mě zamrzelo, bylo to, že se skáče z jedné scény do druhé mnohem rychleji. Na to se dá zvyknout, jenom to byla změna vzhledem k první povídce, kde se nikam nespěchalo, a šlo tam všechno příjemně pomalu. Ale vypravěč už je ok, dík za to ;)
A konec, a jak to všechno bylo, to mě dostalo. Do vážně blbý nálady, takže díky Tejdne. Díky, kamaráde! Bez tebe by snad tenhle den skončil smutně!
Tenhle příběh se mi líbil asi ze všech nejvíce. Hlavně jak je všechno v něm zamotané a nic není na první pohled takové, jak se zdá. Nejlepší byl tady Tejden a hlavně konečně vysvětlení, jeho přezdívky XD.
„Atomová bomba
a autokina
jsou dvě
neomylná znamení,
že svět míří k sebezničení.“
Musel jsem se rozesmát, když Blacksad prohlásí, že nemá rád mlíko. Na kocoura fakt dobrá hláška. Ovšem těch povedených výroků je tu velká spousta. Asi jsem se u této povídky docela dost pobavil smíchem. Jinak je tento příběh rasově motivovaný. Znak anarchistů je docela ledový a mrazivý. Inu, Národ ledu.
Malá ochutnávka:
Jednoho krásnýho dne sepíšu svoje paměti. Viděl jsem a prožil věci, že si při jejich čtení všichni budou myslet, že je to jen hromada žvástů, že tolik lumpáren na světě snad není. I když bych se nedivil, kdyby ty vzpomínky vyšly knižně. Prostě zas jedna detektivka . . .