soukroma Online soukroma oblíbené citáty

☰ menu

 „ Hypotetická svoboda je důležitější než svoboda faktická. Amerika mě naučila, co je to pragmatická demokracie: nedávejte lidem na vybranou, ale přesvědčte je, že na vybranou mají. Mít tuhle možnost je nutné a bohatě postačující. Jen málo lidí snese závrať z absolutní svobody. (Bohyně malých vítězství, s. 231)“
— Yannick Grannec
„ Nemohla jsem počítat s tím, že by mě Kurt protlačil mezi smetánku. Jeho umělecký vkus byl tak málo propracovaný jako ten můj. Goetheho rád neměl a o Shakespearovi soudil, že je těžko srozumitelný. Měl rád lehkou hudbu a krátké knihy. Wagner mu šel na nervy; Bach v něm vyvolával úzkost; před Mozartem dával přednost lidovým písničkám. V zábavě byl stejně vybíravý jako v jídle: volil tu nemastnou neslanou. Nikdo ho nemohl podezírat z intelektuální lenosti, ale těm, kteří ho jako Einstein obviňovali z jakéhosi snobismu naruby, namítal: "Proč by dobrá hudba měla být dramatická a dobrá kniha tlachavá?" V tom spočívá výhoda geniality: můj jednoduchý vkus se považoval za pohoršlivý nedostatek vzdělání. (Bohyně malých vítězství, s. 219)“
— Yannick Grannec
„ Jestli nedovedete vysvětlit nějaký pojem šestiletému dítěti, znamená to, že mu sám úplně nerozumíte. (Bohyně malých vítězství, s. 182)“
— Yannick Grannec
„ Lidé mají rádi příběhy šílených vědců. Uklidňuje je pomyšlení, že tolik inteligence má protiváhu. Je to něco za něco. Když se vyšvihneš, musíš padnout. (Bohyně malých vítězství, s. 171)“
— Yannick Grannec
„ Pozůstatek paleolitického rozdělení rolí: kluci-lovci honí místo kořisti mičudu, děvčata-sběračky stahují šaty z ramínek. (Bohyně malých vítězství, s. 173)“
— Yannick Grannec
„ Ve vědě se pokoušíme říci něco, co ještě nikdo neví, takovým způsobem, aby tomu každý rozuměl. Kdežto poezie dělá pravý opak. - Paul Dirac (Jasnější než tisíc sluncí, s. 30)“
— Robert Jungk
„ Moje matka tvrdí, že mateřství je něco jako stockholmský syndrom. Rodiče se proti své vůli připoutají ke svým dětem a ony si berou jejich život jako rukojmí. (Bohyně malých vítězství, s. 111)“
— Yannick Grannec
„ Odejít dřív než naši milovaní je jediná možnost, jak netrpět. (Bohyně malých vítězství, s. 62)“
— Yannick Grannec
„ Čím větší špek, tím líp na něj skáčou. Ješitnost okrádá muže o sluch, ale obdarovává je žvanivostí. (Bohyně malých vítězství, s. 29)“
— Yannick Grannec
„ "Lidé na starých fotkách někdy vypadají, jako by patřili k jinému druhu." "Já teď opravdu žiju uprostřed jiného druhu. To je to, čemu se cudně říká "stáří"." (Bohyně malých vítězství, s. 24)“
— Yannick Grannec
„ Věci kolem nás nikdy neprožíváme nádherněji a intenzivněji, než když jsme hluboce nešťastní nebo když trpíme nebo jsme nemocní. V takových případech totiž nemyslíme na minulost nebo budoucnost. Utrpení, tělesné utrpení, se vždy odehrává v přítomnosti, v níž bolest dá okamžiku vyniknout. Nesmíme však trpět přespříliš. (Osud tažných ptáků, s. 49)“
— Maarten Hart
„ Je neuvěřitelné, co všechno umí žena provést muži, který je do ní zamilovaný. (Osud tažných ptáků, s. 10)“
— Maarten Hart
„ "Vyprávět" znamená počítat. Jako úředník u přepážky v bance. Dokonce i účetní obchoduje s vyprávěním, a vypravěč příběhů je jistým druhem účetního. Oba provádějí revizi událostí a ztrát, a na posluchači je rozhodnout - stálo to za to? (Kam létají vrány, s. 671)“
— Ann-Marie MacDonald
„ Když příběhy zůstanou nedovyprávěny, hrozí nebezpečí, že ztratíme cestu. Nohy nám podtrhávají lži, prázdná místa na nás zírají jako mezery mezi prkny na dřevěné lávce. Čas otřásá základy paměti, a i když se ze všech sil snažíme sledovat její stopy jako kamínky na lesní pěšině, scházíme dál a dál ze správného směru. Příběhy začnou nahrazovat důkazy. Okamžiky z různých epoch, navzájem nepropojené. Předměty doličné vytržené ze zkušeností. Zapomínáme na souvislosti - na způsob, jakým se události obarvují životodárnou mízou příběhů, starších než pouhá fakta. Ztrácíme paměť. Z toho může člověk onemocnět. Z toho může onemocnět celý svět. (Kam létají vrány, s. 670)“
— Ann-Marie MacDonald
„ Rub věcí dokonalých je ten, že nevzbuzuje smích. (Rodinný podnik, s. 62)“
— Ivanka Devátá
„ Mlčení má tu výhodu, že vás nikdo nemůže přistihnout při lži a každý si vaše mlčení vysvětlí po svém. (Tiché roky, s. 25)“
— Alena Mornštajnová
„ Někteří lidé - včetně mě - nesnášejí šťastné konce. Cítíme se podvedeni. Přirozená je přece nespravedlnost. Rány osudu nesmějí padnout vedle. Lavina, která se zastavila pár kroků před vesničkou choulící se strachem, se chová nejenom nepřirozeně, ale i neeticky. (Pnin, s. 23)“
— Vladimir Nabokov
„ Domov není jen místo, kde žiješ; je to místo, kde bys rád zemřel. (Sekerníkův jazz, s. 342)“
— Ray Celestin
„ Když byl ve vězení, nemusel se starat, kam půjde, co bude jíst, kdy se půjde umýt a kdy spát. Svoboda znamenala návrat do hájemství důležitosti, závažnosti a následků, jež přinášejí jeho rozhodnutí. (Sekerníkův jazz, s. 144)“
— Ray Celestin
„ Čím je vyprávění dramatičtější, tím více detailů si publikum žádá. (Přiznání Alana Turinga, s. 324)“
— David Lagercrantz
„ Sentimentalita a násilí není dobrá kombinace. (Přiznání Alana Turinga, s. 293)“
— David Lagercrantz
„ Alan Turing si myslel, že i naše mozky obsahují prvek náhody. Jako ruská ruleta. Čas od času děláme šílené věci. Sejdeme z cesty, vykolejíme. Ale některé z těch šíleností jsou pro náš pokrok nezbytné. (Přiznání Alana Turinga, s. 267)“
— David Lagercrantz
„ Člověk bez rozporů není důvěryhodný. ... Hnací silou divadla a literatury je naše vnitřní rozporuplnost. Proto jsou klišé a karikatury tak hrozné. Mají jen jeden rozměr, jsou prvoplánové. (Přiznání Alana Turinga, s. 178)“
— David Lagercrantz
„ Když chceš vědět, jestli ses ocitl u boháčů, nebo u chudáků, musíš se podívat po popelnicích. Když nevidíš odpadky ani popelnice, je to místo velkých boháčů. Když vidíš popelnice a žádné odpadky, žijou tam boháči. Když vidíš odpadky vedle popelnic, nebydlí tam bohatí ani chudí, ale turisti. Když vidíš odpadky bez popelnic, je to chudoba, A když lidé bydlí v odpadcích, je to hrozně velká chudoba. (Pan Ibrahim a květy koránu, s. 244)“
— Éric-Emmanuel Schmitt
„ Básně...obzvlášť koncentrovaná forma psaní. (Přiznání Alana Turinga, s. 153)“
— David Lagercrantz
„ Vulgarita je berlička konverzačních mrzáků. (7 dní, s. 371)“
— Deon Meyer
„ Kdyby sis měl při volbách vybrat mezi třemi kandidáty, koho by sis vybral? První je po dětské obrně mrzák, trpí hypertenzí, anémií a řadou dalších patologických změn, příležitostně lže, radí se s astrologem, podvádí manželku, kouří jako tovární komín a pije spoustu martini. Druhý je obézní, prohrál už troje volby, trpí depresemi a srdečními záchvaty, kouří doutníky, každý večer se nalévá šampaňským, portským, koňakem a whisky a na noc si musí brát dva prášky na spaní. Třetí je vyznamenaný válečný hrdina, má úctu k ženám, miluje zvířata, pije jen občas pivo a vůbec nekouří. Kterého by sis vybral? Servaz se usmál. Předpokládám, že čekáte, že si vyberu toho třetího. Bravo, právě jsi odmítl Roosevelta a Churchilla a zvolil Adolfa Hitlera. Vidíš? Věci nikdy nevypadají tak, jak jsou. (s. 325)“
— Bernard Minier
„ Ničím z člověka neuděláš většího troubu, než když ho nepustíš ke slovu, ačkoli se pokouší hrát na tvoje city. (Případ zvědavé novomanželky, s. 136)“
— Erle Stanley Gardner
„ Lidská paměť není videokamera, která automaticky zaznamenává všechno, co probíhá před objektivem. Chová se spíš jako scénárista a režisér v jednom - z útržků skutečnosti si vytváří svůj vlastní film. (Kniha zrcadel, s. 60)“
— Eugen Ovidiu Chirovici
„ I génius někdy může být pěknej debil. (Kniha zrcadel, s. 56)“
— Eugen Ovidiu Chirovici
„ Táta umřel nečekaně, takže zvyknout si na jeho nepřítomnost nebylo snadné. Často jsem o něm přemýšlel, jako by byl pořád s námi. Někteří lidé jsou výrazněji přítomní po smrti než během života. Jejich památka, nebo přinejmenším vzpomínka, jakou jsme si na ně uchovali, nás nutí snažit se jim zavděčit mnohem víc, než by nás k tomu byli schopni donutit za svého života. Po tátově smrti jsem se začal chovat zodpovědněji a už jsem nenechával věci tak lhostejně propoplouvat kolem sebe jako dřív. Živí lidé dělají chyby, ale mrtvé brzy obestře aura neomyslnosti, kterou je zahalí jejich pozůstalí. (Kniha zrcadel, s. 34)“
— Eugen Ovidiu Chirovici
„ Lidský mozek většinou nedokáže odlišit skutečnost od fikce. Proto dokážeme u jednoho filmu plakat a u druhýho se smát, i když víme, že na plátně jsou jenom herci a že hrajou příběh, kterej si vymyslel nějakej scénárista. (Kniha zrcadel, s. 32)“
— Eugen Ovidiu Chirovici
„ - Vy chodíte na hony? - Ne - M. chtěl dodat, že je pořád ještě sexuálně aktivní, ale radši si to nechal pro sebe. (Trofej, s. 185)“
— Steffen Jacobsen
„ Reacher ze zkušenosti věděl, že pokud má jednotka fungovat, záleží na kvalitě seržantů. Chtěl zkušené byrokraty, ale nechtěl, aby milovali byrokracii. V tom je velký rozdíl. Chtěl, aby se jeho lidé stavěli k úkolům jako k nepříteli, kterého je zapotřebí se rychle, účinně a nemilosrdně zbavit. Nebo dokonce za pomoci odvetných opatření. Neposílejte mi znovu tenhle formulář. (Jmenuji se Reacher, Malé války, s. 181)“
— Lee Child
„ Po velké válce zůstanou v zemi tři armády: armáda mrzáků, armáda truchlících a armáda zlodějů. (Jmenuji se Reacher, Druhorozený syn, s. 62)“
— Lee Child
„ Když žena není šťastná. obvykle se postará, aby byli nešťastní i všichni okolo. Takové jsme. Jakmile Eva ochutnala zakázané ovoce, dala nám moc ovlivnit svět - k lepšímu, nebo k horšímu. (Marlene, s. 81)“
— C. W. Gortner
„ Pokládala mi otázku každý den, protože tak to velela zdvořilost. Na odpovědi nezáleželo. (Marlene, s. 19)“
— C. W. Gortner
„ Člověk je zvíře s velmi špinavou duší. A se zatracenou schopností si ji umýt. (Případ Ewy Morenové, s. 302)“
— Håkan Nesser
„ Neexistují žádné náhody. Jen neúplné informace. (Žena s mateřským znaménkem, s. 42)“
— Håkan Nesser
„ Aspoň tam dole je závětří. Tam v hrobě člověk nemusí snášet fujavici a tenhle zatracený déšť. Vždycky se něco najde. Všechno má světlou stránku. (Žena s mateřským znaménkem, s. 5)“
— Håkan Nesser